Comparer
Priče Solomunove 9
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Priče Solomunove
Chapitre 9
1
Premudrost sazida sebi kuću,
i otesa sedam stupova;
2
Pokla stoku svoju,
rastvori vino svoje,
i postavi sto svoj.
3
Posla devojke svoje,
te zove svrh visina gradskih:
4
Ko je lud, neka se uvrati ovamo.
I bezumnima veli:
5
Hodite, jedite hleba mog,
i pijte vino koje sam rastvorila.
6
Ostavite ludost i bićete živi,
i idite putem razuma.
7
Ko uči podsmevača, prima sramotu;
i ko kori bezbožnika, prima rug.
8
Ne karaj podsmevača da ne omrzne na te;
karaj mudra, i ljubiće te.
9
Kaži mudrome, i biće još mudriji;
pouči pravednog, i znaće više.
10
Početak je mudrosti strah Gospodnji,
i znanje je svetih stvari razum.
11
Jer će se mnom umnožiti dani tvoji
i dodaće ti se godine životu.
12
Ako budeš mudar, sebi ćeš biti mudar;
ako li budeš podsmevač, sam ćeš tegliti.
13
Žena bezumna plaha je,
luda i ništa ne zna;
14
I sedi na vratima od kuće svoje
na stolici, na visinama gradskim,
15
Te viče one koji prolaze,
koji idu pravo svojim putem:
16
Ko je lud? Neka se uvrati ovamo.
I bezumnom govori:
17
Voda je kradena slatka,
i hleb je sakriven ugodan.
18
A on ne zna da su onde mrtvaci
i u dubokom grobu da su zvanice njene.
Přísloví
Chapitre 9
1
Moudrost vystavěla dům svůj, vytesavši sloupů svých sedm.
2
Zbila dobytek svůj, smísila víno své, stůl také svůj připravila.
3
A poslavši děvečky své, volá na vrchu nejvyšších míst v městě:
4
Kdožkoli jest hloupý, uchyl se sem. Až i bláznivým říká:
5
Poďte, jezte chléb můj, a píte víno, kteréž jsem smísila.
6
Opusťte hloupost a živi buďte, a choďte cestou rozumnosti.
7
Kdo tresce posměvače, dochází hanby, a kdo přimlouvá bezbožnému, pohanění.
8
Nedomlouvej posměvači, aby tě nevzal v nenávist; přimlouvej moudrému, a bude tě milovati.
9
Učiň to moudrému, a bude moudřejší; pouč spravedlivého, a bude umělejší.
10
Počátek moudrosti jest bázeň Hospodinova, a umění svatých rozumnost.
11
Nebo skrze mne rozmnoží se dnové tvoji, a přidánoť bude let života.
12
Budeš-li moudrý, sobě moudrý budeš; pakli posměvač, sám vytrpíš.
13
Žena bláznivá štěbetná, nesmyslná, a nic neumí.
14
A sedí u dveří domu svého na stolici, na místech vysokých v městě,
15
Aby volala jdoucích cestou, kteříž přímo jdou stezkami svými, řkuci:
16
Kdo jest hloupý, uchyl se sem. A bláznivému říká:
17
Voda kradená sladší jest, a chléb pokoutní chutnější.
18
Ale neví hlupec, že mrtví jsou tam, a v hlubokém hrobě ti, kterýchž pozvala.