Comparer
Prva knjiga dnevnika 17
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Prva knjiga dnevnika
Chapitre 17
1
A kad David seđaše kod kuće svoje, reče David Natanu proroku: Gle, ja stojim u kući od kedrovog drveta, a kovčeg zaveta Gospodnjeg pod zavesima.
2
A Natan reče Davidu: Šta ti je god u srcu, čini, jer je Bog s tobom.
3
Ali onu noć dođe reč Božja Natanu govoreći:
4
Idi i reci Davidu sluzi mom: Ovako veli Gospod: Ti mi nećeš sazidati kuće da u njoj nastavam.
5
Kad nisam nastavao u kući otkad izvedoh Izrailja do danas, nego sam išao od šatora do šatora i od naslona do naslona,
6
kuda sam god hodio sa svim Izrailjem, jesam li jednu reč rekao kome između sudija Izrailjevih kojima zapovedah da pasu narod moj, i kazao: Zašto mi ne načinite kuću od kedra?
7
Ovako, dakle, reci sluzi mom Davidu: Ovako veli Gospod nad vojskama: Ja te uzeh od tora, od ovaca, da budeš vođ narodu mom Izrailju.
8
I bejah s tobom kuda si god išao, i istrebih sve neprijatelje tvoje ispred tebe, i stekoh ti ime kao što je ime velikih ljudi na zemlji.
9
I odrediću mesto narodu svom Izrailju, i posadiću ga, te će nastavati u svom mestu, i neće se više pretresati; niti će im više dosađivati nepravednici kao pre,
10
i od onog dana kada sam postavio sudije nad narodom svojim Izrailjem; i pokorih sve neprijatelje tvoje; nego ti javljam da će ti Gospod sazidati kuću.
11
I kad se navrše dani tvoji da otideš k ocima svojim, podignuću seme tvoje nakon tebe, koje će biti između sinova tvojih, i utvrdiću carstvo njegovo.
12
Oni će mi sazidati dom, i utvrdiću presto njegov doveka.
13
Ja ću mu biti Otac, i on će mi biti sin; a milosti svoje neću ukloniti od njega kao što sam uklonio od onog koji beše pre tebe.
14
Nego ću ga utvrditi u domu svom i u carstvu svom doveka, i presto će njegov stajati doveka.
15
Po svim ovim rečima i po svoj ovoj utvari kaza Natan Davidu.
16
Tada dođe car David i stade pred Gospodom, i reče: Ko sam ja, Gospode Bože, i šta je dom moj, te si me doveo dovde?
17
I to ti se čini malo, Bože, nego si govorio i za dom sluge svog na dugo vremena, i postarao si se za tu slavu zakonom čovečijim, Gospode Bože.
18
Šta će još David da Ti govori o časti sluge Tvog, kad Ti znaš slugu svog?
19
Gospode, sluge svog radi i po srcu svom činiš svu ovu veliku stvar, obznanjujući sve ove velike stvari.
20
Gospode, nema takvog kakav si Ti, i nema Boga osim Tebe, po svemu sto čusmo svojim ušima.
21
Jer koji je narod na zemlji kao Tvoj narod Izrailj? Radi koga je Bog išao da ga iskupi da mu bude narod, i da steče sebi ime velikim i strašnim delima izgoneći narode ispred naroda svog, koji si iskupio iz Misira.
22
Jer si učinio narod svoj Izrailja svojim narodom doveka; a Ti si im, Gospode, Bog.
23
I tako, Gospode, reč koju si obrekao sluzi svom i domu njegovom neka bude tvrda doveka, i učini kako si rekao.
24
Neka bude tvrda, da se veliča ime Tvoje doveka i da se govori: Gospod nad vojskama, Bog Izrailjev jeste Bog nad Izrailjem, i dom Davida sluge Tvog neka stoji tvrdo pred Tobom.
25
Jer si Ti, Bože moj, javio sluzi svom da ćeš mu sazidati dom, zato se sluga Tvoj usudi da Ti se pomoli.
26
Tako Gospode, Ti si Bog, i obrekao si sluzi svom to dobro.
27
Budi dakle voljan i blagoslovi dom sluge svog da bude doveka pred Tobom; jer kad Ti, Gospode, blagosloviš, biće blagosloven doveka.
1 Letopisu
Chapitre 17
1
I stalo se, když bydlil David v domě svém, že řekl Nátanovi proroku: Aj, já přebývám v domě cedrovém, truhla pak smlouvy Hospodinovy jest pod kortýnami.
2
I řekl Nátan Davidovi: Cožkoli jest v srdci tvém, učiň; nebo Bůh s tebou jest.
3
Potom té noci stalo se slovo Boží k Nátanovi, řkoucí:
4
Jdi a rci Davidovi služebníku mému: Toto dí Hospodin: Ne ty stavěti mi budeš dům k bydlení,
5
Poněvadž jsem nebydlil v žádném domě od toho dne, jakž jsem vyvedl syny Izraelské, až do dne tohoto, ale procházel jsem se z stánku do stánku, také i vně kromě příbytku.
6
Nadto kudyž jsem koli chodil se vším Izraelem, zdali jsem slovo řekl kterému z soudců Izraelských, (jimž jsem přikázal, aby pásli lid můj), řka: Proč jste mi neustavěli domu cedrového?
7
Protož nyní toto díš služebníku mému Davidovi: Takto praví Hospodin zástupů: Já jsem tě vzal z ovčince, když jsi chodil za stádem, abys byl vývodou lidu mého Izraelského.
8
A býval jsem s tebou všudy, kamž jsi koli se obrátil, všecky také nepřátely tvé vyhladil jsem před tváří tvou, a učinilť jsem jméno veliké, jako jméno vznešených na zemi.
9
Ano i lidu svému Izraelskému způsobil jsem místo, a vštípil jej tu. I bude bydliti na místě svém, a nepohne se více, aniž na něj dotírati budou lidé nešlechetní, jako prvé,
10
Hned od toho času, jakž jsem ustanovil soudce nad lidem svým Izraelským, až jsem ponížil všech nepřátel tvých; nýbrž oznamujiť, že Hospodin sám vystaví tobě dům.
11
Nebo když se vyplní dnové tvoji, abys šel za otci svými, vzbudím símě tvé po tobě, kteréž bude z synů tvých, a utvrdím království jeho.
12
Onť mi ustaví dům, a já utvrdím trůn jeho až na věky.
13
Já budu jemu otcem, a on mi bude synem, a milosrdenství svého neodejmu od něho, jako jsem je odjal od toho, kterýž byl před tebou.
14
Ale postavím jej v domě svém a v království svém až na věky, a trůn jeho bude nepohnutelný až na věky.
15
Podlé všech slov těchto, a podlé všeho vidění tohoto, tak mluvil Nátan Davidovi.
16
Tedy všed král David, posadil se před Hospodinem, a řekl: Kdož jsem já, ó Hospodine Bože, a jaký jest dům můj, že jsi mne tak zvýšil?
17
Anobrž i to jsi za málo u sebe položil, ó Bože, pročež jsi zamluvil se o domu služebníka svého i na dlouhé časy, a popatřil jsi na mne, jako na osobu člověka vzácného, Hospodine Bože.
18
Což ještě více mluviti má David před tebou o zvelebení služebníka tvého? Ty zajisté znáš služebníka svého.
19
Hospodine, pro služebníka svého a podlé srdce svého činíš velikou věc tuto, abys v známost uvedl všecky převeliké věci.
20
Hospodine, neníť tobě rovného, anobrž není žádného Boha kromě tebe, podlé toho všeho, jakž jsme slýchali ušima svýma.
21
Nebo kde jest který národ na zemi, jako lid tvůj Izraelský, jehož by Bůh šel, aby vykoupil sobě lid a dobyl sobě jména, čině veliké a hrozné věci, vyháněje před tváří lidu svého, kterýž jsi vykoupil z Egypta, pohany?
22
Zvolil jsi zajisté lid svůj Izraelský sobě za lid až na věky, a ty, Hospodine, sám jsi jejich Bohem.
23
Nyní tedy, Hospodine, slovo to, jímž jsi zamluvil se služebníku svému a domu jeho, budiž jisté až na věky, a učiň tak, jakž jsi mluvil.
24
Budiž, pravím, jisté, tak aby velebeno bylo jméno tvé až na věky, a říkáno: Hospodin zástupů, Bůh Izraelský, jest Bůh nad Izraelem, a dům Davida služebníka tvého ať jest nepohnutelný před oblíčejem tvým.
25
Nebo ty, Bože můj, zjevil jsi služebníku svému, že mu ustavíš dům, a protož směl služebník tvůj modliti se před tebou.
26
A tak, ó Hospodine, ty jsi sám Bůh, a mluvil jsi o služebníku svém dobré věci tyto.
27
Nyní tedy ráčil jsi požehnati domu služebníka svého, aby trval na věky před oblíčejem tvým; nebo jsi ty, Hospodine, požehnal, i budeť požehnaný na věky.