Comparer
Prva knjiga dnevnika 21
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Prva knjiga dnevnika
Chapitre 21
1
Ali usta sotona na Izrailja i navrati Davida da izbroji Izrailja.
2
I reče David Joavu i knezovima narodnim: Idite, izbrojite sinove Izrailjeve od Virsaveje dori do Dana, pa mi javite da znam koliko ih ima.
3
Ali Joav reče: Neka doda Gospod narodu svom koliko ga je sada još sto puta toliko; nisu li, care gospodaru moj, svi sluge gospodaru mom? Zašto traži to gospodar moj? Zašto da bude na greh Izrailju?
4
Ali reč careva nadjača Joava. I tako otide Joav i obiđe svega Izrailja, pa se vrati u Jerusalim.
5
I dade Joav broj prepisanog naroda Davidu; i beše svega naroda Izrailjevog hiljada hiljada i sto hiljada ljudi koji mahahu mačem, a naroda Judinog četiri stotine i sedamdeset hiljada ljudi koji mahahu mačem.
6
A plemena Levijevog i Venijaminova ne izbroja s njima jer mrska beše Joavu zapovest careva.
7
A ne beše mila Bogu ta stvar; zato udari Izrailja.
8
I David reče Bogu: Sagreših veoma što to uradih; ali uzmi bezakonje sluge svog, jer veoma ludo radih.
9
A Gospod reče Gadu videocu Davidovom govoreći:
10
Idi kaži Davidu i reci: Ovako veli Gospod: Troje ti dajem, izaberi jedno da ti učinim.
11
I dođe Gad k Davidu i reče mu: Tako veli Gospod, biraj:
12
Ili glad za tri godine, ili tri meseca da bežiš od neprijatelja svojih i mač neprijatelja tvojih da te stiže, ili tri dana mač Gospodnji i pomor da bude u zemlji i anđeo Gospodnji da ubija po svim krajevima Izrailjevim. Sada dakle gledaj šta ću odgovoriti onom koji me je poslao.
13
A David reče Gadu: U teskobi sam ljutoj; ali neka zapadnem Gospodu u ruke, jer je veoma velika milost Njegova; a ljudima da ne zapadnem u ruke.
14
I tako pusti Gospod pomor na Izrailja, te pade Izrailja sedamdeset hiljada ljudi.
15
I posla Gospod anđela u Jerusalim da ga ubija; i kad ubijaše, pogleda Gospod i sažali mu se sa zla; i reče anđelu koji ubijaše: Dosta, spusti ruku svoju. A anđeo Gospodnji stajaše kod gumna Ornana Jevusejina,
16
a David podiže oči svoje i vide anđela Gospodnjeg gde stoji između zemlje i neba, a u ruci mu go mač, kojim beše zamahnuo na Jerusalim; i pade David i starešine ničice, obučeni u kostret.
17
I reče David Bogu: Nisam li ja zapovedio da se izbroji narod? Ja sam dakle zgrešio i zlo učinio; a te ovce šta su učinile? Gospode Bože moj, neka se ruka Tvoja obrati na me i na dom oca mog; ali ne na taj narod da ga potre.
18
Tada anđeo Gospodnji reče Gadu da kaže Davidu da iziđe gore i načini oltar Gospodu na gumnu Ornana Jevusejina.
19
I iziđe David po reči Gadovoj, koju mu reče u ime Gospodnje.
20
A Ornan okrenuvši se ugleda anđela, i sakri se sa četiri sina svoja, jer Ornan vršaše pšenicu.
21
U tom dođe David do Ornana; i pogledavši Ornan kad vide Davida iziđe iz gumna i pokloni se Davidu licem do zemlje.
22
Tada reče David Ornanu: Daj mi to gumno da načinim na njemu oltar Gospodu; za novce koliko vredi daj mi ga, da bi prestao pomor u narodu.
23
A Ornan reče Davidu: Uzmi i neka čini gospodar moj car šta mu je drago; evo dajem i volove za žrtve paljenice, i kola za drva, i pšenicu za dar; sve to dajem.
24
A car David reče Ornanu: Ne, nego ću kupiti za novce šta vredi, jer neću da prinesem Gospodu šta je tvoje ni da prinesem žrtvu paljenicu poklonjenu.
25
I dade David Ornanu za ono mesto na meru šest stotina sikala zlata.
26
I onde načini David oltar Gospodu, i prinese žrtve paljenice i žrtve zahvalne; i prizva Gospoda, i usliši ga spustivši oganj s neba na oltar žrtve paljenice.
27
I zapovedi Gospod anđelu, te vrati mač svoj u korice.
28
U ono vreme videvši David da ga Gospod usliši na gumnu Ornana Jevusejina, prinošaše žrtve onde.
29
A šator Gospodnji, koji načini Mojsije u pustinji, i oltar za žrtve paljenice beše u to vreme na visini u Gavaonu.
30
I David ne može ići k njemu da traži Boga, jer se uplaši od mača anđela Gospodnjeg.
1 Letopisu
Chapitre 21
1
Satan pak povstal proti Izraelovi, a ponukl Davida, aby sečtl lid Izraelský.
2
Protož řekl David Joábovi a knížatům lidu: Jděte, sečtěte lid Izraelský od Bersabé až do Dan, a oznamte mi, abych věděl počet jich.
3
Ale Joáb řekl: Přidejž Hospodin lidu svého, což ho koli, stokrát více. I zdaliž, pane můj králi, nejsou všickni oni pána mého služebníci? Proč toho vyhledává pán můj? Proč má býti uvedena pokléska na Izraele?
4
Ale řeč královská přemohla Joába. A tak vyšed Joáb, prošel všecken lid Izraelský; potom navrátil se do Jeruzaléma.
5
I dal Joáb počet lidu sečteného Davidovi. A bylo všeho lidu Izraelského jedenáctekrát sto tisíc mužů bojovných, lidu pak Judského čtyřikrát sto tisíc, a sedmdesáte tisíc mužů bojovných.
6
Pokolení pak Léví a Beniaminova nepočítal mezi ně; nebo v ošklivosti měl Joáb rozkázaní královo.
7
Ovšem nelíbila se Bohu ta věc, protož ranil Izraele.
8
I řekl David Bohu: Zhřešil jsem těžce, že jsem to učinil, ale nyní odejmi, prosím, nepravost služebníka svého, nebo jsem velmi bláznivě učinil.
9
V tom mluvil Hospodin k Gádovi, proroku Davidovu, řka:
10
Jdi a rci Davidovi: Toto praví Hospodin: Trojíť věci podávám, vyvol sobě jednu z nich, kteroužť bych učinil.
11
Tedy přišel Gád k Davidovi a řekl jemu: Toto praví Hospodin: Vol sobě,
12
Buďto hlad za tři léta, buď abys za tři měsíce kažen byl od protivníků svých, když by meč nepřátel tvých dotekl se tebe, aneb aby za tři dni meč Hospodinův a mor byl v zemi, a anděl Hospodinův aby hubil po všech končinách Izraelských. Již tedy viz, co mám odpovědíti tomu, kterýž mne poslal.
13
I řekl David Gádovi: Úzko mi náramně; nechť prosím, upadnu v ruce Hospodinovy, neboť jsou mnohá slitování jeho, jediné ať v ruce lidské neupadám.
14
A tak uvedl Hospodin mor na lid Izraelský, a padlo jich z Izraele sedmdesáte tisíc mužů.
15
Poslal také Bůh anděla i na Jeruzalém, aby hubil jej. A když hubil, popatřil Hospodin, a zželelo mu se toho zlého. I řekl andělu, kterýž hubil: Dostiť jest, zdrž ruku svou. Anděl pak stál podlé humna Ornana Jebuzejského.
16
Mezi tím pozdvih David očí svých, uzřel anděla Hospodinova, stojícího mezi zemí a nebem, a meč dobytý v ruce jeho, vztažený proti Jeruzalému. I padl David, ano i starší, odíni jsouce žíněmi, na tváři své.
17
A řekl David Bohu: Zdaliž jsem já nerozkázal čísti lidu? A jáť jsem sám ten, kterýž jsem zhřešil, a převelmi jsem zle učinil, tyto pak ovce co učinily? Hospodine, Bože můj, nechť jest, prosím, ruka tvá proti mně, a proti domu otce mého, ale proti lidu tvému nechť není rána.
18
Zatím anděl Hospodinův mluvil k Gádovi, aby řekl Davidovi, aby vstoupě, vzdělal oltář Hospodinu na humně Ornana Jebuzejského.
19
I vstoupil David podlé řeči Gádovy, kterouž byl mluvil ve jménu Hospodinovu.
20
A obrátiv se Ornan, uzřel toho anděla, a čtyři synové jeho s ním skryli se. Ornan pak mlátil pšenici.
21
V tom přišel David k Ornanovi. A pohleděv Ornan, uzřel Davida, a vyšed z humna toho, klaněl se Davidovi až k zemi.
22
Tedy řekl David Ornanovi: Dej mi to místo humna, ať vzdělám na něm oltář Hospodinu; za slušné peníze dej mi je, i přestane rána v lidu.
23
I řekl Ornan Davidovi: Nechť sobě vezme, a učiní pán můj král, což se mu za dobré vidí. Hle, přidám i voly tyto k oběti zápalné, a smyky na drva, i pšenici k oběti suché, to všecko dávám.
24
Král pak David řekl Ornanovi: Nikoli, ale raději koupím je od tebe za slušné peníze; neboť nevezmu, což tvého jest, Hospodinu, aniž budu obětovati oběti zápalné darem dané.
25
I dal David Ornanovi za to místo zlata ztíží šesti set lotů.
26
A vzdělal tu David oltář Hospodinu, a obětoval zápaly a oběti pokojné, a vzýval Hospodina. Kterýžto vyslyšel ho, spustiv oheň s nebe na oltář zápalu.
27
I řekl Hospodin andělu, aby obrátil meč svůj do pošvy jeho.
28
Toho času když uzřel David, že jej vyslyšel Hospodin na humně Ornana Jebuzejského, obětovával tu oběti.
29
Nebo stánek Hospodinův, kterýž byl učinil Mojžíš na poušti, a oltář k zápalu toho času byl na výsosti v Gabaon.
30
David pak nemohl tam choditi k němu, aby hledal Boha, proto že se zhrozil meče anděla Hospodinova.