Comparer
Prva knjiga o carevima koja se zove i Treća knjiga o carevima 17
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Prva knjiga o carevima koja se zove i Treća knjiga o carevima
Chapitre 17
1
Tada reče Ahavu Ilija Tesvićanin, jedan od naseljenika galadskih: Tako da je živ Gospod Bog Izrailjev, pred kojim stojim, ovih godina neće biti rose ni dažda dokle ja ne kažem.
2
Potom dođe njemu reč Gospodnja govoreći:
3
Idi odavde, i obrati se na istok, i sakrij se kod potoka Horata prema Jordanu.
4
I iz onog potoka pij, a gavranima sam zapovedio da te hrane onde.
5
I on otide i učini po reči Gospodnjoj, i otišavši stani se kod potoka Horata, koji je prema Jordanu.
6
I onde mu gavrani donošahu hleba i mesa jutrom i večerom, a iz potoka pijaše.
7
Ali posle godinu dana presahnu potok, jer ne beše dažda u zemlji.
8
Tada dođe njemu reč Gospodnja govoreći:
9
Ustani, idi u Sareptu sidonsku, i sedi onde; evo zapovedio sam onde ženi udovici da te hrani.
10
I ustavši otide u Sareptu; i kad dođe na vrata gradska, gle, žena udovica kupljaše onde drva; i on je dozva i reče joj: Donesi mi malo vode u sudu da se napijem.
11
I ona pođe da donese; a on je viknu i reče: Donesi mi i hleba malo.
12
A ona reče: Tako da je živ Gospod Bog tvoj, nemam pečenog hleba do grst brašna u zdeli i malo ulja u krčagu; i eto kupim drvaca da otidem i zgotovim sebi i sinu svom, da pojedemo, pa onda da umremo.
13
A Ilija reče joj: Ne boj se, idi, zgotovi kako si rekla; ali umesi prvo meni jedan kolačić od toga, i donesi mi, pa posle gotovi sebi i sinu svom.
14
Jer ovako veli Gospod Bog Izrailjev: Brašno se iz zdele neće potrošiti niti će ulja u krčagu nestati dokle ne pusti Gospod dažda na zemlju.
15
I ona otide i učini kako reče Ilija; i jede i ona i on i dom njen godinu dana;
16
brašno se iz zdele ne potroši niti ulja u krčagu nesta po reči Gospodnjoj, koju reče preko Ilije.
17
A posle toga razbole se sin ženi domaćici, i bolest njegova bi vrlo teška, tako da izdahnu.
18
I ona reče Iliji: Šta je tebi do mene, čoveče Božji? Jesi li došao k meni da spomeneš bezakonje moje i da mi umoriš sina?
19
A on joj reče: Daj mi sina svog. I uzevši ga iz naručja njenog odnese ga u gornju klet, gde on seđaše, i položi ga na postelju svoju.
20
Tada zavapi ka Gospodu i reče: Gospode Bože moj, zar si i ovu udovicu kod koje sam gost tako ucvelio umorivši joj sina?
21
I pruživši se nad detetom tri puta zavapi ka Gospodu govoreći: Gospode Bože moj, neka se povrati u dete duša njegova.
22
I Gospod usliši glas Ilijin, te se povrati u dete duša njegova, i ožive.
23
A Ilija uzevši dete snese ga iz gornje kleti u kuću, i dade ga materi njegovoj, i reče Ilija: Vidi, živ je tvoj sin.
24
A žena reče Iliji: Sada znam da si čovek Božji i da je reč Gospodnja u tvojim ustima istina.
1 Královská
Chapitre 17
1
Tedy Eliáš Tesbitský, obyvatel Galádský, mluvil k Achabovi: Živť jest Hospodin Bůh Izraelský, před jehož oblíčejem stojím, že nebude těchto let rosy ani deště, jediné vedlé řeči mé.
2
I stalo se slovo Hospodinovo k němu, řkoucí:
3
Odejdi odsud a obrať se k východu, a skrej se u potoka Karit, kterýž jest naproti Jordánu.
4
A budeš z toho potoka píti, krkavcům pak jsem přikázal, aby tě tam krmili.
5
Kterýž odšed, učinil, jakž mu přikázal Hospodin. Nebo odšed, usadil se při potoku Karit, kterýž byl proti Jordánu.
6
A krkavci přinášeli jemu chléb a maso každého jitra, též chléb a maso každého večera, a z potoka pil.
7
Tedy po přeběhnutí dnů některých vysechl ten potok, nebo nebylo žádného deště v té zemi.
8
I stalo se slovo Hospodinovo k němu, řkoucí:
9
Vstaň a jdi do Sarepty Sidonské, a buď tam. Aj, přikázal jsem ženě vdově, aby tě živila.
10
Kterýž vstav, šel do Sarepty, a přišel k bráně města, a aj, žena vdova sbírala tu dříví. A zavolav jí, řekl: Medle, přines mi trochu vody v nádobě, abych se napil.
11
A když šla, aby přinesla, zavolal jí zase a řekl: Medle, přines mi také kousek chleba v ruce své.
12
I odpověděla: Živť jest Hospodin Bůh tvůj, žeť nemám žádného chleba, ani podpopelného, kromě hrsti mouky v kbelíku a maličko oleje v nádobce, a aj, sbírám dvě dřevě, abych šla a připravila to sobě a synu svému, abychom snědouce to, za tím zemříti musili.
13
I řekl jí Eliáš: Neboj se. Jdi a učiň, jakž jsi řekla, a však udělej mi prvé z toho malý chléb podpopelný a přines mi; potom sobě a synu svému uděláš.
14
Neboť toto praví Hospodin Bůh Izraelský: Mouka z kbelíka toho nebude strávena, aniž oleje v nádobce té ubude až do toho dne, když dá Hospodin déšť na zemi.
15
I šla a učinila vedlé řeči Eliášovy, a jedla ona i on i čeled její až do těch dní.
16
Z kbelíka toho mouka nebyla strávena, aniž oleje v nádobce ubylo, vedlé řeči Hospodinovy, kterouž mluvil skrze Eliáše.
17
A když to přeběhlo, stalo se, že se roznemohl syn ženy, paní toho domu, a byla nemoc jeho velmi těžká, tak že nezůstalo v něm dýchání.
18
Protož řekla Eliášovi: Co mně a tobě, muži Boží? Přišel jsi ke mně, abys mi připomenul nepravost mou, a umořil syna mého?
19
Kterýž odpověděl jí: Dej sem syna svého. A vzav ho z lůna jejího, vnesl jej na síň, kdež sám přebýval, a položil ho na lůžko své.
20
Tedy volal k Hospodinu a řekl: Hospodine Bože můj, také-liž s tou vdovou, u kteréž pohostinu jsem, tak zle nakládáš, že jsi umořil syna jejího?
21
A roztáh se nad dítětem po třikrát, zvolal k Hospodinu a řekl: Hospodine Bože můj, prosím, nechť se navrátí duše dítěte tohoto do vnitřností jeho.
22
I vyslyšel Hospodin hlas Eliášův, a navrátila se duše dítěte do vnitřností jeho, i ožilo.
23
A vzav Eliáš dítě, snesl je z síně do domu, a dal je matce jeho. I řekl Eliáš: Pohleď, syn tvůj živ jest.
24
Tedy řekla žena Eliášovi: Jižť jsem nyní poznala, že jsi muž Boží, a že řeč Hospodinova v ústech tvých jest pravá.