Comparer
Prva knjiga o carevima koja se zove i Treća knjiga o carevima 21
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Prva knjiga o carevima koja se zove i Treća knjiga o carevima
Chapitre 21
1
A posle ovih stvari dogodi se: Navutej Jezraeljanin imaše vinograd u Jezraelu do dvora Ahava cara samarijskog.
2
I reče Ahav Navuteju govoreći: Daj mi svoj vinograd da načinim od njega vrt za zelje, jer je blizu dvora mog; a ja ću ti dati za nj bolji vinograd, ili ako voliš, daću ti u novcu šta vredi.
3
A Navutej reče Ahavu: Sačuvaj Bože da bih ti dao nasledstvo otaca svojih.
4
Tada Ahav dođe kući zlovoljan i ljutit radi reči koju mu reče Navutej Jezraeljanin govoreći: Ne dam ti nasledstvo otaca svojih. I leže na postelju svoju, i okrenu lice svoje na stranu, i ne jede hleba.
5
Tada dođe k njemu Jezavelja, žena njegova i reče mu: Zašto je duša tvoja zlovoljna te ne jedeš hleba?
6
A on joj reče: Jer govorih s Navutejem Jezraeljaninom i rekoh mu: Daj mi vinograd svoj za novce, ili ako voliš, daću ti drugi vinograd za taj. A on reče: Ne dam ti svoj vinograd.
7
Tada mu reče Jezavelja žena njegova: Ti li si car nad Izrailjem? Ustani, jedi hleba i budi veseo. Ja ću ti dati vinograd Navuteja Jezraeljanina.
8
I napisa knjigu na ime Ahavovo, i zapečati je pečatom njegovim i posla knjigu starešinama i glavarima koji behu u gradu njegovom, koji nastavahu s Navutejem.
9
A u knjizi napisa ovo: Oglasite post, i posadite Navuteja među glavare narodne.
10
I postavite dva nevaljala čoveka prema njemu, pa neka zasvedoče na nj govoreći: Hulio si na Boga i na cara. Tada ga izvedite i zaspite kamenjem, da pogine.
11
I učiniše ljudi onog grada, starešine i glavari, koji življahu u gradu njegovom, kako im zapovedi Jezavelja, kako beše napisano u knjizi koju im posla.
12
I oglasiše post, i posadiše Navuteja među glavare narodne.
13
I dođoše dva nevaljala čoveka, i stadoše prema njemu; i svedočiše na Navuteja ti nevaljali ljudi pred narodom govoreći: Navutej je hulio na Boga i na cara. I izvedoše ga iza grada, i zasuše ga kamenjem, te pogibe.
14
Potom poslaše k Jezavelji i poručiše joj: Zasut je kamenjem Navutej, i poginuo je.
15
A kad Jezavelja ču da je Navutej zasut kamenjem i poginuo, reče Ahavu Jezavelja: Ustani, uzmi vinograd Navuteja Jezraeljanina, koji ti ne hte dati za novce, jer Navutej nije živ nego je umro.
16
A kad ču Ahav da je umro Navutej, usta i pođe u vinograd Navuteja Jezraeljanina da ga uzme.
17
Ali dođe reč Gospodnja k Iliji Tesvićaninu govoreći:
18
Ustani, iziđi na susret Ahavu, caru Izrailjevom, koji sedi u Samariji; eno ga u vinogradu Navutejevom, kuda je otišao da ga uzme.
19
I reci mu i kaži: Ovako veli Gospod: Nisi li ubio i nisi li prisvojio? Pa mu kaži i reci: Ovako veli Gospod: Kako psi lizaše krv Navutejevu, tako će lizati psi i tvoju krv.
20
A Ahav reče Iliji: Nađe li me neprijatelju moj? A on reče: Nađoh, jer si se prodao da činiš zlo pred Gospodom.
21
Evo, pustiću zlo na te, i uzeću nasleđe tvoje, i istrebiću Ahavu i ono što uza zid mokri, i uhvaćenog i ostavljenog u Izrailju.
22
I učiniću s domom tvojim kao s domom Jerovoama, sina Navatovog i kao sa domom Vase, sina Ahijinog, što si me gnevio i što si naveo na greh Izrailja.
23
Takođe i za Jezavelju reče Gospod govoreći: Psi će izjesti Jezavelju ispod zidova jezraelskih.
24
Ko Ahavov pogine u gradu izješće ga psi, a ko pogine u polju izješće ga ptice nebeske.
25
I ne bi takvog kao Ahav, koji se prodade da čini šta je zlo pred Gospodom, jer ga podgovaraše žena njegova Jezavelja.
26
I počini vrlo grdna dela idući za gadnim bogovima sasvim kao što činiše Amoreji, koje izagna Gospod ispred sinova Izrailjevih.
27
A kad Ahav ču te reči, razdre haljine svoje, i priveza kostret oko tela svog, i pošćaše, i spavaše u kostreti, i hođaše polagano.
28
I dođe reč Gospodnja Iliji Tesvićaninu govoreći:
29
Jesi li video kako se Ahav ponizio preda mnom? Zato što se tako ponizio preda mnom, neću pustiti ono zlo za njegovog života; nego za sina njegovog pustiću ono zlo na dom njegov.
1 Královská
Chapitre 21
1
Stalo se pak po těch věcech, měl Nábot Jezreelský vinici, kteráž byla v Jezreel podlé paláce Achaba krále Samařského.
2
I mluvil Achab k Nábotovi, řka: Dej mi vinici svou, ať ji mám místo zahrady k zelinám, poněvadž jest blízko podlé domu mého, a dámť za ni vinici lepší, než ta jest, aneb jestližeť se vidí, dámť stříbra cenu její.
3
Odpověděl Nábot Achabovi: Nedejž mi toho Hospodin, abych měl dáti dědictví otců mých tobě.
4
Tedy přišel Achab do domu svého, smutný jsa a hněvaje se pro řeč, kterouž mluvil jemu Nábot Jezreelský, řka: Nedám tobě dědictví otců svých. I lehl na lůžko své, a odvrátiv tvář svou, ani chleba nejedl.
5
V tom přišedši k němu Jezábel žena jeho, řekla jemu: Proč tak smutný jest duch tvůj, že ani nejíš chleba?
6
Kterýž odpověděl jí: Proto že jsem mluvil s Nábotem Jezreelským, a řekl jsem jemu: Dej mi vinici svou za peníze, aneb jestliže raději chceš, dámť jinou vinici za ni. On pak odpověděl: Nedám tobě své vinice.
7
I řekla mu Jezábel žena jeho: Takliž bys ty nyní spravoval království Izraelské? Vstaň, pojez chleba a buď dobré mysli, já tobě dám vinici Nábota Jezreelského.
8
Zatím napsala list jménem Achabovým, kterýž zapečetila jeho pečetí, a poslala ten list k starším a předním města jeho, spoluobyvatelům Nábotovým.
9
Napsala pak v tom listu takto: Vyhlaste půst, a posaďte Nábota mezi předními z lidu,
10
A postavte dva muže nešlechetné proti němu, kteříž by svědčili na něj, řkouce: Zlořečil jsi Bohu a králi. Potom vyveďte ho a ukamenujte jej, ať umře.
11
Učinili tedy muži města toho, starší a přední, kteříž bydlili v městě jeho, jakž rozkázala jim Jezábel, tak jakž psáno bylo v listu, kterýž jim byla poslala.
12
Vyhlásili půst, a posadili Nábota mezi předními z lidu.
13
Potom přišli ti dva muži nešlechetní, a posadivše se naproti němu, svědčili proti němu muži ti nešlechetní, proti Nábotovi před lidem, řkouce: Zlořečil Nábot Bohu a králi. I vyvedli ho za město a kamenovali jej, až umřel.
14
A poslali k Jezábel, řkouce: Ukamenovánť jest Nábot a umřel.
15
I stalo se, jakž uslyšela Jezábel, že by ukamenován byl Nábot, a že by umřel, řekla Achabovi: Vstaň, vládni vinicí Nábota Jezreelského, kteréžť nechtěl dáti za peníze; neboť není živ Nábot, ale umřel.
16
A tak uslyšev Achab, že by umřel Nábot, vstal, aby šel do vinice Nábota Jezreelského, a aby ji ujal.
17
Tedy stala se řeč Hospodinova k Eliášovi Tesbitskému, řkoucí:
18
Vstana, vyjdi vstříc Achabovi králi Izraelskému, kterýž bydlí v Samaří, a hle, jest na vinici Nábotově, do níž všel, aby ji ujal.
19
A mluviti budeš k němu těmito slovy: Takto praví Hospodin: Zdaliž jsi nezabil, ano sobě i nepřivlastnil? Mluv tedy k němu, řka: Takto praví Hospodin: Proto že lízali psi krev Nábotovu, i tvou krev také lízati budou.
20
I řekl Achab Eliášovi: Což jsi mne našel, nepříteli můj? Kterýž odpověděl: Našel, nebo jsi prodal se, abys činil to, což zlého jest před oblíčejem Hospodinovým.
21
Aj, já uvedu na tebe zlé, a odejmu potomky tvé, a vypléním z domu Achabova močícího na stěnu, i zajatého i zanechaného v Izraeli.
22
A učiním s domem tvým jako s domem Jeroboáma syna Nebatova, a jako s domem Bázy syna Achiášova, pro zdráždění, kterýmž jsi mne popudil, a že jsi k hřešení přivodil Izraele.
23
Ano i proti Jezábel mluvil Hospodin, řka: Psi žráti budou Jezábel mezi zdmi Jezreelskými.
24
Toho, kdož umře z domu Achabova v městě, psi žráti budou, a kdož umře na poli, ptáci nebeští jísti budou.
25
Nebo nebylo podobného Achabovi, kterýž by se prodal, aby činil to, což zlého jest před oblíčejem Hospodinovým, proto že ho ponoukala Jezábel žena jeho.
26
Dopouštěl se zajisté věcí velmi ohavných, následuje modl vedlé všeho toho, čehož se dopouštěli Amorejští, kteréž vyplénil Hospodin od tváři synů Izraelských.
27
I stalo se, když uslyšel Achab slova tato, že roztrhl roucho své, a vzav žíni na tělo své, postil se a léhal na pytli, a chodil krotce.
28
Tedy stala se řeč Hospodinova k Eliášovi Tesbitskému, řkoucí:
29
Viděl-lis, jak se ponížil Achab před tváří mou? Poněvadž se tak ponížil před tváří mou, neuvedu toho zlého za dnů jeho, ale za dnů syna jeho uvedu to zlé na dům jeho.