Comparer
Psalmi Davidovi 104
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Psalmi Davidovi
Chapitre 104
1
Blagosiljaj, dušo moja, Gospoda!
Gospode, Bože moj, velik si veoma,
obukao si se u veličanstvo i krasotu.
2
Obukao si svetlost kao haljinu,
razapeo nebo kao šator;
3
Vodom si pokrio dvorove svoje,
oblake načinio si da su Ti kola,
ideš ne krilima vetrenim.
4
Činiš vetrove da su Ti anđeli,
plamen ognjeni da su Ti sluge.
5
Utvrdio si zemlju na temeljima njenim,
da se ne pomesti na vek veka.
6
Bezdanom kao haljinom odenuo si je;
na gorama stoje vode.
7
Od pretnje Tvoje beže,
od gromovnog glasa Tvog teku.
8
Izlaze na gore i silaze u doline,
na mesto koje si im utvrdio.
9
Postavio si među, preko koje ne prelaze,
i ne vraćaju se da pokriju zemlju.
10
Izveo si izvore po dolinama,
između gora teku vode.
11
Napajaju sve zveri poljske;
divlji magarci gase žeđ svoju.
12
Na njima ptice nebeske žive;
kroz grane razleže se glas njihov.
13
Napajaš gore s visina svojih,
plodovima dela Tvojih siti se zemlja.
14
Daješ te raste trava stoci,
i zelen na korist čoveku,
da bi izvadio hleb iz zemlje.
15
I vino veseli srce čoveku,
i lice se svetli od ulja,
i hleb srce čoveku krepi.
16
Site se drveta Božija,
kedri livanski, koje si posadio.
17
Na njima ptice viju gnezda;
stanak je rodin na jelama.
18
Gore visoke divokozama,
kamen je utočište zečevima.
19
Stvorio se mesec da pokazuje vremena,
sunce poznaje zapad svoj.
20
Stereš tamu, i biva noć,
po kojoj izlazi sve zverje šumsko;
21
Lavovi riču za plenom,
i traže od Boga hrane sebi.
22
Sunce grane,
i oni se sakrivaju i ležu u lože svoje.
23
Izlazi čovek na posao svoj,
i na rad svoj do večera.
24
Kako je mnogo dela Tvojih, Gospode!
Sve si premudro stvorio;
puna je zemlja blaga Tvog.
25
Gle, more veliko i široko,
tu gmižu bez broja, životinja mala i velika;
26
Tu lađe plove,
krokodil, kog si stvorio da se igra po njemu.
27
Sve Tebe čeka,
da im daješ piću na vreme.
28
Daješ im, primaju;
otvoriš ruku svoju, site se dobra.
29
Odvratiš lice svoje, žaloste se;
uzmeš im duh, ginu,
i u prah svoj vraćaju se.
30
Pošalješ duh svoj, postaju,
i ponavljaš lice zemlji.
31
Slava Gospodu uvek;
nek se veseli Gospod za dela svoja!
32
On pogleda na zemlju, i ona se trese;
dotakne se gora, i dime se.
33
Pevaću Gospodu za života svog;
hvaliću Boga svog dok sam god.
34
Neka Mu bude mila beseda moja!
Veseliću se o Gospodu.
35
Neka nestane grešnika sa zemlje,
i bezbožnika neka ne bude više!
Blagosiljaj, dušo moja, Gospoda!
Aliluja!
Žalmy
Chapitre 104
1
Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.
2
Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.
3
Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.
4
Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.
5
Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.
6
Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.
7
K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,
8
(Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.
9
Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.
10
Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,
11
A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.
12
Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.
13
Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.
14
Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,
15
A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Èiní, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.
16
Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.
17
Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.
18
Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.
19
Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.
20
Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:
21
Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.
22
Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.
23
Èlověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.
24
Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.
25
V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.
26
Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.
27
Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.
28
Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.
29
Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.
30
Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.
31
Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.
32
On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.
33
Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.
34
Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.
35
Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.