Comparer
Psalmi Davidovi 78
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Psalmi Davidovi
Chapitre 78
1
Nauk Asafov. Čuj, narode moj, nauk moj,
prigni uho svoje k rečima usta mojih.
2
Otvaram za priču usta svoja,
kazaću stare pripovetke.
3
Šta slušasmo i doznasmo,
i što nam kazivaše oci naši,
4
Nećemo zatajiti od dece njihove,
naraštaju poznom javićemo
slavu Gospodnju i silu Njegovu i čudesa koja je učinio.
5
Svedočanstvo podiže u Jakovu,
i u Izrailju postavi zakon,
koji dade ocima našim da ga predadu deci svojoj;
6
Da bi znao potonji naraštaj,
deca koja će se roditi,
pa i oni da bi kazivali svojoj deci.
7
Da polažu na Boga nadanje svoje,
i ne zaboravljaju dela Božijih,
i zapovesti Njegove da drže;
8
I da ne budu kao oci njihovi,
rod nevaljao i uporan,
rod koji ne beše čvrst srcem svojim,
niti veran Bogu duhom svojim.
9
Sinovi Jefremovi naoružani, koji streljaju iz luka,
vratiše se natrag, kad beše boj.
10
Ne sačuvaše zavet Božji,
i po zakonu Njegovom ne hteše hoditi.
11
Zaboraviše dela Njegova,
i čudesa, koja im je pokazao,
12
Kako pred očima njihovim učini čudesa
u zemlji misirskoj, na polju Soanu;
13
Razdvoji more, i provede ih,
od vode načini zid;
14
I vodi ih danju oblakom,
i svu noć svetlim ognjem;
15
Raskida stene u pustinji,
i poji ih kao iz velike bezdane;
16
Izvodi potoke iz kamena,
i vodi vodu rekama.
17
Ali oni još jednako grešiše Njemu,
i gneviše Višnjeg u pustinji.
18
I kušaše Boga u srcu svom,
ištući jela po volji svojoj,
19
I vikaše na Boga,
i rekoše: „Može li Bog zgotoviti trpezu u pustinji?”
20
Evo! On udari u kamen, i poteče voda,
i reke ustadoše;
može li i hleba dati?
Hoće li i mesa postaviti narodu svom?
21
Gospod ču i razljuti se,
i oganj se razgore na Jakova,
i gnev se podiže na Izrailja.
22
Jer ne verovaše Bogu
i ne uzdaše se u pomoć Njegovu.
23
Tada zapovedi oblacima odozgo,
i otvori vrata nebeska,
24
I pusti, te im podažde mana za jelo,
i hleb nebeski dade im.
25
Hleb anđeoski jeđaše čovek;
posla im jela do sitosti.
26
Pusti nebom ustoku,
i navede silom svojom jug;
27
I kao prahom zasu ih mesom,
i kao peskom morskim pticama krilatim;
28
Pobaca ih sred logora njihovog,
oko šatora njihovih.
29
I najedoše se
i dade im šta su želeli.
30
Ali ih još i ne prođe želja,
još beše jelo u ustima njihovim,
31
Gnev se Božji podiže na njih
i pomori najjače među njima,
i mladiće u Izrailju pobi.
32
Preko svega toga još grešiše,
i ne verovaše čudesima Njegovim.
33
I pusti, te dani njihovi prolaziše uzalud,
i godine njihove u strahu.
34
Kad ih ubijaše, onda pritecahu k Njemu,
i obraćahu se i iskahu Boga;
35
I pominjahu da je Bog odbrana njihova,
i Višnji Izbavitelj njihov.
36
Laskahu Mu ustima svojim,
i jezikom svojim lagahu Mu.
37
A srce njihovo ne beše Njemu verno,
i ne behu tvrdi u zavetu Njegovom.
38
Ali On beše milostiv,
i pokrivaše greh, i ne pomori ih,
često zaustavljaše gnev svoj,
i ne podizaše sve jarosti svoje.
39
Opominjaše se da su telo,
vetar, koji prolazi i ne vraća se.
40
Koliko Ga puta rasrdiše u pustinji,
i uvrediše u zemlji gde se ne živi!
41
Sve nanovo kušaše Boga,
i Sveca Izrailjevog dražiše.
42
Ne sećaše se ruke Njegove
i dana, u koji ih izbavi iz nevolje,
43
U koji učini u Misiru znake svoje
i čudesa svoja na polju Soanu;
44
I provrže u krv reke njihove i potoke njihove,
da ne mogoše piti.
45
Posla na njih bubine da ih kolju,
i žabe da ih more.
46
Letinu njihovu dade crvu,
i muku njihovu skakavcima.
47
Vinograde njihove pobi gradom,
i smokve njihove slanom.
48
Gradu predade stoku njihovu,
i stada njihova munji.
49
Posla na njih ognjeni gnev svoj,
jarost, srdnju i mržnju,
četu zlih anđela.
50
Ravni stazu gnevu svom,
ne čuva duše njihove od smrti,
i život njihov predade pomoru.
51
Pobi sve prvence u Misiru,
prvi porod po kolibama Hamovim.
52
I povede narod svoj kao ovce,
i vodi ih kao stado preko pustinje.
53
Vodi ih pouzdano, i oni se ne bojaše,
a neprijatelje njihove zatrpa more.
54
I dovede ih na mesto svetinje svoje,
na ovu goru, koju zadobi desnica Njegova.
55
Odagna ispred lica njihovog narode;
žrebom razdeli njihovo dostojanje,
i po šatorima njihovim naseli kolena Izrailjeva.
56
Ali oni kušaše i srdiše Boga Višnjeg
i uredbe Njegove ne sačuvaše.
57
Odustaše i odvrgoše se, kao i oci njihovi,
slagaše kao rđav luk.
58
Uvrediše Ga visinama svojim,
i idolima svojim razdražiše Ga.
59
Bog ču i razgnevi se
i rasrdi se na Izrailja veoma.
60
Ostavi naselje svoje u Silomu,
šator, u kome življaše s ljudima.
61
I opravi u ropstvo slavu svoju
i krasotu svoju u ruke neprijateljeve.
62
I predade maču narod svoj,
i na dostojanje svoje zaplamte se.
63
Mladiće njegove jede oganj,
i devojkama njegovim ne pevaše svatovskih pesama;
64
Sveštenici njegovi padaše od mača,
i udovice njegove ne plakaše.
65
Najposle, kao iza sna probudi se Gospod,
prenu se kao junak kad se napije vina.
66
I pobi neprijatelje svoje s leđa,
večnoj sramoti predade ih.
67
I ne hte šator Josifov,
i koleno Jefremovo ne izabra.
68
Nego izabra koleno Judino,
goru Sion, koja Mu omile.
69
I sagradi svetinju svoju kao gornje svoje stanove,
i kao zemlju utvrdi je doveka.
70
I izabra Davida, slugu svog,
i uze ga od torova ovčijih,
71
I od dojilica dovede ga
da pase narod Njegov, Jakova,
i nasledstvo Njegovo, Izrailja.
72
I on ih pase čistim srcem,
i vodi ih mudrim rukama.
Žalmy
Chapitre 78
1
Vyučující, Azafovi. Pozoruj, lide můj, zákona mého, nakloňte uší svých k slovům úst mých.
2
Otevru v podobenství ústa svá, vypravovati budu přípovídky starobylé.
3
Co jsme slýchali i poznali, a co nám otcové naši vypravovali,
4
Nezatajíme toho před syny jejich, kteříž budoucím potomkům svým vypravovati budou chvály Hospodinovy, ano i moc jeho a divné skutky jeho, kteréž činil.
5
Neboť jest vyzdvihl svědectví v Jákobovi, a zákon vydal v Izraeli, což přikázal otcům našim, aby v známost uvodili synům svým,
6
Aby to poznal věk potomní, synové, kteříž se zroditi měli, a ti povstanouce, aby vypravovali dítkám svým,
7
Aby pokládali v Bohu naději svou, a nezapomínali se na skutky Boha silného, ale ostříhali přikázaní jeho,
8
Aby nebývali jako otcové jejich, pokolení zpurné a protivné, národ, kterýž nenapravil srdce svého, a nebyl věrný Bohu silnému duch jeho.
9
Jako synové Efraim zbrojní, ač uměle z lučiště stříleli, však v čas boje zpět se obrátili,
10
Nebo neostříhali smlouvy Boží, a v zákoně jeho zpěčovali se choditi.
11
Zapomenuli se na činy jeho, a na divné skutky jeho, kteréž jim ukázal.
12
Před otci jejich činil divy v zemi Egyptské, na poli Soan.
13
Rozdělil moře, a převedl je; učinil, aby stály vody jako hromada.
14
Vedl je ve dne v oblace, a každé noci v jasném ohni.
15
Protrhl skály na poušti, a napájel je jako z propastí velikých.
16
Vyvedl potoky z skály, a učinil, aby vody tekly jako řeky.
17
A však vždy přičíněli hříchů proti němu, a popouzeli Nejvyššího na poušti.
18
A pokoušeli Boha silného v srdci svém, žádajíce pokrmu podlé líbosti své.
19
A mluvili proti Bohu, řkouce: Zdaliž bude moci Bůh silný připraviti stůl na této poušti?
20
Aj, udeřilť jest v skálu, a tekly vody, a řeky se rozvodnily. Zdali také bude moci dáti chleba? Zdali nastrojí masa lidu svému?
21
A protož uslyšav Hospodin, rozhněval se, a oheň zažžen jest proti Jákobovi, a prchlivost vstoupila na Izraele,
22
Proto že se nedověřili Bohu, a neměli naděje v spasení jeho,
23
Ačkoli rozkázal oblakům shůry, a průduchy nebeské otevřel,
24
A dštil na ně mannou ku pokrmu, a obilé nebeské dával jim.
25
Chléb mocných jedl člověk, seslal jim pokrmů do sytosti.
26
Obrátil vítr východní u povětří, a přivedl mocí svou vítr polední.
27
I dštil na ně masem jako prachem, a ptactvem pernatým jako pískem mořským.
28
Spustil je do prostřed vojska jejich, a všudy vůkol stanů jejich.
29
I jedli, a nasyceni jsou hojně, a dal jim to, čehož žádali.
30
Ještě nevyplnili žádosti své, ještě pokrm byl v ústech jejich,
31
A v tom prchlivost Boží připadla na ně, a zbil tučné jejich, a přední Izraelské porazil.
32
S tím se vším vždy ještě hřešili, a nevěřili předivným skutkům jeho.
33
A protož dopustil na ně, že marně skonali dny své, a léta svá s chvátáním.
34
Když je hubil, jestliže ho hledali, a zase k Bohu silnému hned na úsvitě se navraceli,
35
Rozpomínajíce se na to, že Bůh byl skála jejich, a Bůh silný nejvyšší vykupitel jejich:
36
(Ačkoli mu s pochlebenstvím mluvili ústy svými, a jazykem svým lhali jemu.
37
A srdce jejich nebylo upřímé před ním, aniž se věrně měli v smlouvě jeho),
38
On jsa milosrdný, odpouštěl nepravosti jejich, a nezahladil jich; častokrát odvracel hněv svůj, a nevzbuzoval vší zůřivosti své.
39
Nebo pamatoval, že jsou tělo, vítr, kterýž odchází, a nenavracuje se zase.
40
Kolikrát jsou ho dráždili na poušti, a k bolesti přivodili na pustinách.
41
Týž i týž navracujíce se, pokoušeli Boha silného, a svatému Izraelskému cíle vyměřovali.
42
Nepamatovali na moc jeho, a na ten den, v kterémž je vysvobodil z ssoužení,
43
Když činil v Egyptě znamení svá, a zázraky své na poli Soan,
44
Když obrátil v krev řeky a potoky jejich, tak že jich píti nemohli.
45
Dopustil na ně směsici žížal, aby je žraly, a žáby, aby je hubily.
46
A dal chroustům úrody jejich, a úsilí jejich kobylkám.
47
Stloukl krupami réví jejich, a stromy fíkové jejich ledem.
48
Vydal krupobití na hovada jejich, a na dobytek jejich uhlí řeřavé.
49
Poslal na ně prchlivost hněvu svého, rozpálení, zůřivost i ssoužení, dopustiv na ně anděly zlé.
50
Uprostrannil stezku prchlivosti své, neuchoval od smrti duše jejich, ano i na hovada jejich mor dopustil.
51
A pobil všecko prvorozené v Egyptě, prvotiny síly v staních Chamových.
52
Ale lid svůj vyvedl jako ovce, a vodil se s nimi jako s stádem po poušti.
53
Vodil je v bezpečnosti, tak že nestrašili, nepřátely pak jejich přikrylo moře,
54
Až je přivedl ku pomezí svatosti své, na horu tu, kteréž dobyla pravice jeho.
55
Vyhnav před tváří jejich národy, způsobil to, aby jim na provazec dědictví jejich přišli, a aby přebývala v staních jejich pokolení Izraelská.
56
Však vždy předce pokoušeli a dráždili Boha nejvyššího, a svědectví jeho neostříhali.
57
Ale zpět odšedše, převráceně činili, jako i předkové jejich; uchýlili se jako mylné lučiště.
58
Nebo popouzeli ho výsostmi svými, a rytinami svými k horlení přivedli jej.
59
Slyšel Bůh, a rozhněval se, a u velikou ošklivost vzal Izraele,
60
Tak že opustiv příbytek v Sílo, stánek, kterýž postavil mezi lidmi,
61
Vydal v zajetí sílu svou, a slávu svou v ruce nepřítele.
62
Dal pod meč lid svůj, a na dědictví své se rozhněval.
63
Mládence jeho sežral oheň, a panny jeho nebyly chváleny.
64
Kněží jejich od meče padli, a vdovy jejich neplakaly.
65
Potom pak procítil Pán jako ze sna, jako silný rek, kterýž po víně sobě vykřikuje.
66
A ranil nepřátely své po zadu, a u věčné pohanění je vydal.
67
Ačkoli pak pohrdl stánkem Jozefovým, a pokolení Efraimova nevyvolil,
68
Však vyvolil pokolení Judovo, horu Sion, kterouž zamiloval.
69
A vystavěl sobě, jako hrad vysoký, svatyni svou, jako zemi, kterouž utvrdil na věky.
70
A vyvolil Davida služebníka svého, vzav jej od chlévů stáda.
71
Když chodil za ovcemi březími, zavedl jej, aby pásl Jákoba, lid jeho, a Izraele, dědictví jeho.
72
Kterýž pásl je v upřímnosti srdce svého, a zvláštní opatrností rukou svých vodil je.