Comparer
Sveto Jevanđelje po Jovanu 4
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Sveto Jevanđelje po Jovanu
Chapitre 4
1
Kad razume, dakle, Gospod da su čuli fariseji da Isus više učenika dobija i krštava nego Jovan
2
(Isus pak sam ne krštavaše nego učenici Njegovi),
3
ostavi Judeju, i otide opet u Galileju.
4
A valjalo Mu je proći kroz Samariju.
5
Tako dođe u grad samarijski koji se zove Sihar, blizu sela koje dade Jakov Josifu, sinu svom.
6
A onde beše izvor Jakovljev; i Isus umoran od puta seđaše na izvoru; a beše oko šestog sahata.
7
Dođe žena Samarjanka da zahvati vode; reče joj Isus: Daj mi da pijem.
8
(Jer učenici Njegovi behu otišli u grad da kupe jela.)
9
Reče Mu žena Samarjanka; kako ti, Jevrejin budući, možeš iskati od mene, žene Samarjanke, da piješ? Jer se Jevreji ne mešaju sa Samarjanima.
10
Odgovori Isus i reče joj: Da ti znaš dar Božji, i ko je taj koji ti govori: Daj mi da pijem, ti bi iskala u Njega i dao bi ti vodu živu.
11
Reče Mu žena: Gospode! Ni zahvatiti nemaš čim, a studenac je dubok; odakle ćeš dakle uzeti vodu živu?
12
Eda li si ti veći od našeg oca Jakova, koji nam dade ovaj studenac, i on iz njega pijaše i sinovi njegovi i stoka njegova?
13
Odgovori Isus i reče joj: Svaki koji pije od ove vode opet će ožedneti;
14
a koji pije od vode koju ću mu ja dati neće ožedneti doveka; nego voda što ću mu ja dati biće u njemu izvor vode koja teče u život večni.
15
Reče Mu žena: Gospode! Daj mi te vode da ne žednim niti da dolazim ovamo na vodu.
16
Reče joj Isus: Idi zovni muža svog, i dođi ovamo.
17
Odgovori žena i reče Mu: Nemam muža. Reče joj Isus: Dobro si kazala: Nemam muža;
18
jer si pet muževa imala, i sad koga imaš nije ti muž; to si pravo kazala.
19
Reče Mu žena: Gospode! Vidim da si ti prorok.
20
Oci naši moliše se Bogu na ovoj gori, a vi kažete da je u Jerusalimu mesto gde se treba moliti.
21
Reče joj Isus: Ženo! Veruj mi da ide vreme kad se nećete moliti Ocu ni na ovoj gori ni u Jerusalimu.
22
Vi ne znate čemu se molite; a mi znamo čemu se molimo: jer je spasenje od Jevreja.
23
Ali ide vreme, i već je nastalo, kad će se pravi bogomoljci moliti Ocu duhom i istinom, jer Otac hoće takve bogomoljce.
24
Bog je Duh; i koji Mu se mole, duhom i istinom treba da se mole.
25
Reče Mu žena: Znam da će doći Mesija koji se zove Hristos, kad On dođe kazaće nam sve.
26
Reče joj Isus: Ja sam koji s tobom govorim.
27
I tada dođoše učenici Njegovi, i čuđahu se gde govoraše sa ženom; ali nijedan ne reče: Šta hoćeš? Ili šta govoriš s njom?
28
A žena ostavi sudove svoje i otide u grad i reče ljudima:
29
Hodite da vidite čoveka koji mi kaza sve što sam učinila: da nije to Hristos?
30
Iziđoše, dakle, iz grada i pođoše k Njemu.
31
A učenici Njegovi moljahu Ga, međutim, govoreći: Ravi! Jedi.
32
A On im reče: Ja imam jelo da jedem za koje vi ne znate.
33
Tada učenici govorahu među sobom: Već ako Mu ko donese da jede?
34
A On im reče: Jelo je moje da izvršim volju Onog koji me je poslao, i da svršim Njegov posao.
35
Ne kažete li vi da su još četiri meseca pa će žetva prispeti? Eto, velim vam: podignite oči svoje i vidite njive kako su već žute za žetvu.
36
I koji žnje prima platu, i sabira rod za život večni, da se raduju zajedno i koji seje i koji žnje;
37
jer je u tom istinita beseda da je drugi koji seje a drugi koji žnje.
38
Ja vas poslah da žnjete gde se vi ne trudiste; drugi se trudiše, a vi u posao njihov uđoste.
39
I iz grada onog mnogi od Samarjana verovaše Ga za besedu žene koja svedočaše: Kaza mi sve što sam učinila.
40
Kad dođoše, dakle, Samarjani k Njemu, moljahu Ga da bi ostao kod njih; i onde osta dva dana.
41
I mnogo ih više verova za Njegovu besedu.
42
A ženi govorahu: Sad ne verujemo više za tvoju besedu, jer sami čusmo i poznasmo da je Ovaj zaista spas svetu, Hristos.
43
A posle dva dana iziđe odande, i otide u Galileju:
44
Jer sam Isus svedočaše da prorok na svojoj postojbini nema časti.
45
A kad dođe u Galileju, primiše Ga Galilejci koji behu videli sve što učini u Jerusalimu na praznik; jer i oni idoše na praznik.
46
Dođe pak Isus opet u Kanu galilejsku, gde pretvori vodu u vino. I beše neki carev čovek čiji sin bolovaše u Kapernaumu.
47
Ovaj čuvši da Isus dođe iz Judeje u Galileju, dođe k Njemu i moljaše Ga da siđe i da mu isceli sina; jer beše na samrti.
48
I reče mu Isus: Ako ne vidite znaka i čudesa, ne verujete.
49
Reče Mu carev čovek: Gospode! Siđi dok nije umrlo dete moje.
50
Reče mu Isus: Idi, sin je tvoj zdrav. I verova čovek reči koju mu reče Isus, i pođe.
51
I odmah kad on silažaše, gle, sretoše ga sluge njegove i javiše mu govoreći: Sin je tvoj zdrav.
52
Tada pitaše za sahat u koji mu lakše bi; i kazaše mu: Juče u sedmom sahatu pusti ga groznica.
53
Tada razume otac da beše onaj sahat u koji mu reče Isus: Sin je tvoj zdrav. I verova on i sva kuća njegova.
54
Ovo opet drugo čudo učini Isus kad dođe iz Judeje u Galileju.
Jan
Chapitre 4
1
A jakž poznal Pán, že jsou slyšeli farizeové, že by Ježíš více učedlníků činil a křtil nežli Jan,
2
(Ačkoli Ježíš sám nekřtil, ale učedlníci jeho,)
3
Opustil Judstvo a odšel opět do Galilee.
4
Musil pak jíti skrze Samaří.
5
I přišel k městu Samařskému, kteréž slove Sichar, vedle popluží, kteréž byl dal Jákob Jozefovi, synu svému.
6
Byla pak tu studnice Jákobova. Protož ustav na cestě Ježíš, posadil se tak na studnici. A bylo již okolo šesté hodiny.
7
I přišla žena z Samaří vážiti vody. Kteréžto řekl Ježíš: Dej mi píti.
8
(Nebo učedlníci jeho byli odešli do města, aby nakoupili pokrmů.)
9
I řekla jemu žena ta Samaritánka: Kterakž ty, jsa Žid, žádáš ode mne nápoje od ženy Samaritánky? (Nebo neobcují Židé s Samaritány.)
10
Odpověděl Ježíš a řekl jí: Kdybys znala ten dar Boží, a věděla, kdo jest, kterýž praví tobě: Dej mi píti, ty bys prosila jeho, a dalť by tobě vody živé.
11
I dí jemu žena: Pane, aniž máš, čím bys navážil, a studnice jest hluboká. Odkudž tedy máš tu vodu živou?
12
Zdaliž jsi ty větší nežli otec náš Jákob, kterýž nám dal tuto studnici, a sám z ní pil, i synové jeho, i dobytek jeho?
13
Odpověděl Ježíš a řekl jí: Každý, kdož pije vodu tuto, žízniti bude opět.
14
Ale kdož by se napil vody té, kterouž já dám jemu, nežíznil by na věky, ale voda ta, kterouž já dám jemu, bude v něm studnicí vody prýštící se k životu věčnému.
15
Řekla jemu žena: Pane, dej mi té vody, ať bych nežíznila, ani chodila sem vážiti.
16
Řekl jí Ježíš: Jdi, zavolej muže svého, a přijď sem.
17
Odpověděla žena a řekla: Nemám muže. Dí jí Ježíš: Dobřes řekla: Nemám muže.
18
Nebos pět mužů měla, a nyní kteréhož máš, není tvůj muž. To jsi pravdu pověděla.
19
Řekla jemu žena: Pane, vidím, že jsi ty prorok.
20
Otcové naši na této hoře modlívali se, a vy pravíte, že v Jeruzalémě jest místo, kdežto náleží se modliti.
21
Dí jí Ježíš: Ženo, věř mi, žeť jde hodina, kdyžto ani na této hoře, ani v Jeruzalémě nebudete se modliti Otci.
22
Vy se modlíte, a nevíte, čemu; my se pak modlíme, čemuž víme, nebo spasení z Židů jest.
23
Ale jdeť hodina, a nyníť jest, kdyžto praví modlitebníci modliti se budou Otci v duchu a v pravdě. Neboť takových Otec hledá, aby se modlili jemu.
24
Bůh duch jest, a ti, kteříž se jemu modlí, v duchu a v pravdě musejí se modliti.
25
Dí jemu žena: Vím, že Mesiáš přijde, jenž slove Kristus. Ten, když přijde, oznámí nám všecko.
26
Dí jí Ježíš: Jáť jsem, kterýž mluvím s tebou.
27
A v tom přišli učedlníci jeho, i divili se, že by s ženou mluvil, avšak žádný jemu neřekl: Nač se jí ptáš, aneb proč mluvíš s ní?
28
I nechala tu žena vědra svého, a šla do města, a řekla těm lidem:
29
Pojďte, vizte člověka, kterýž pověděl mi všecko, což jsem koli činila. Není-li on ale Kristus?
30
Tedy vyšli z města, a přišli k němu.
31
Mezi tím pak prosili ho učedlníci, řkouce: Mistře, pojez.
32
A on řekl jim: Jáť mám pokrm k jísti, kteréhož vy nevíte.
33
Učedlníci pak mluvili vespolek: Zdali jemu kdo přinesl jísti?
34
Dí jim Ježíš: Můjť pokrm jest, abych činil vůli toho, jenž mne poslal, a dokonal dílo jeho.
35
Však vy pravíte, že ještě čtyři měsícové jsou, a žeň přijde. Aj, pravím vám: Pozdvihněte očí vašich, a patřte na krajiny, žeť se již bělejí ke žni.
36
Kdož pak žne, odplatuť béře, a shromažďuje užitek k životu věčnému, aby i ten, kdož rozsívá, spolu se radoval, i kdo žne.
37
Nebo i v tom pravé jest slovo, žeť jiný jest, jenž rozsívá, a jiný, kterýž žne.
38
Jáť jsem vás poslal žíti, o čemž jste vy nepracovali. Jiníť jsou pracovali, a vy jste v jejich práce vešli.
39
Z města pak toho mnozí z Samaritánů uvěřili v něho, pro řeč ženy, svědčící: Že mi pověděl všecko, což jsem činila.
40
A když k němu přišli Samaritáni, prosili ho, aby s nimi zůstal. I pobyl tu za dva dni.
41
A mnohem jich více uvěřilo pro řeč jeho.
42
A ženě té řekli: Že již ne pro tvé vypravování věříme; nebo sami jsme slyšeli, a víme, že tento jest právě Spasitel světa, Kristus.
43
Po dvou pak dnech vyšel odtud, a šel do Galilee.
44
Nebo sám Ježíš byl svědectví vydal, že prorok v vlasti své v vážnosti není.
45
A když přišel do Galilee, přijali jej Galilejští, všecko viděvše, co činil v Jeruzalémě v svátek; nebo i oni byli přišli ke dni svátečnímu.
46
Tedy opět přišel Ježíš do Káně Galilejské, kdežto učinil byl z vody víno. I byl jeden královský služebník v Kafarnaum, jehožto syn nemocen byl.
47
Ten uslyšev, že by Ježíš přišel z Judstva do Galilee, šel k němu, a prosil ho, aby sstoupil a uzdravil syna jeho; nebo počínal umírati.
48
I řekl k němu Ježíš: Neuzříte-li divů a zázraků, neuvěříte.
49
Dí jemu ten královský služebník: Pane, pojď prve, nežli umře syn můj.
50
Dí jemu Ježíš: Jdi, syn tvůj živ jest. I uvěřil člověk řeči, kterouž mluvil k němu Ježíš, a šel.
51
Když pak on již šel, potkali se s ním služebníci jeho a zvěstovali mu, řkouce: Syn tvůj živ jest.
52
Tedy otázal se jich na hodinu, v kterou by se lépe měl. I řekli jemu: Včera v hodinu sedmou přestala mu zimnice.
53
Tedy poznal otec, že právě v tu hodinu to se stalo, v kterouž řekl byl jemu Ježíš: Syn tvůj živ jest. I uvěřil on i dům jeho všecken.
54
To opět druhý div učinil Ježíš, přišed z Judstva do Galilee.