Comparer
Sveto Jevanđelje po Jovanu 8
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Sveto Jevanđelje po Jovanu
Chapitre 8
1
A Isus otide na goru maslinsku.
2
A ujutru opet dođe u crkvu, i sav narod iđaše k Njemu; i sedavši učaše ih.
3
A književnici i fariseji dovedoše k Njemu ženu uhvaćenu u preljubi, i postavivši je na sredu
4
rekoše Mu: Učitelju! Ova je žena uhvaćena sad u preljubi;
5
a Mojsije nam u zakonu zapovedi da takve kamenjem ubijamo; a ti šta veliš?
6
Ovo, pak, rekoše kušajući Ga da bi Ga imali za šta okriviti. A Isus saže se dole i pisaše prstom po zemlji (ne gledajući na njih).
7
A kad Ga jednako pitahu, ispravi se i reče im: Koji je među vama bez greha neka najpre baci kamen na nju.
8
Pa se opet saže dole i pisaše po zemlji.
9
A kad oni to čuše, i pokarani budući od svoje savesti izlažahu jedan za drugim počevši od starešina do poslednjih; i osta Isus sam i žena stojeći na sredi.
10
A kad se Isus ispravi, i ne videvši ni jednog do samu ženu, reče joj: Ženo! Gde su oni što te tužahu? Nijedan te ne osudi?
11
A ona reče: Nijedan, Gospode! A Isus joj reče: Ni ja te ne osuđujem, idi, i odsele više ne greši.
12
Isus im, pak, opet reče: Ja sam videlo svetu: ko ide za mnom neće hoditi po tami, nego će imati videlo života.
13
Tada Mu rekoše fariseji: Ti sam za sebe svedočiš: svedočanstvo tvoje nije istinito.
14
Isus odgovori i reče im: Ako ja svedočim sam za sebe istinito je svedočanstvo moje: jer znam otkuda dođoh i kuda idem; a vi ne znate otkuda dolazim i kuda idem.
15
Vi sudite po telu, ja ne sudim nikome.
16
I ako sudim ja, sud je moj prav: jer nisam sam, nego ja i Otac koji me posla.
17
A i u zakonu vašem stoji napisano da je svedočanstvo dvojice ljudi istinito.
18
Ja sam koji svedočim sam za sebe, i svedoči za mene Otac koji me posla.
19
Tada Mu govorahu: Gde je otac tvoj? Isus odgovori: Ni mene znate ni Oca mog; kad biste znali mene, znali biste i Oca mog.
20
Ove reči reče Isus kod hazne Božije kad učaše u crkvi; i niko Ga ne uhvati, jer još ne beše došao čas Njegov.
21
A Isus im opet reče: Ja idem, i tražićete me; i pomrećete u svom grehu; kud ja idem vi ne možete doći.
22
Tada rekoše Jevreji: Da se neće sam ubiti, što govori: Kud ja idem vi ne možete doći?
23
I reče im: Vi ste od nižih, ja sam od viših; vi ste od ovog sveta, ja nisam od ovog sveta.
24
Tako vam kazah da ćete pomreti u gresima svojim; jer ako ne uzverujete da sam ja, pomrećete u gresima svojim.
25
Tada Mu govorahu: Ko si ti? I reče im Isus: Početak, kako vam i kažem.
26
Mnogo imam za vas govoriti i suditi; ali Onaj koji me posla istinit je, i ja ono govorim svetu što čuh od Njega.
27
Ne razumeše, dakle, da im govoraše za Oca.
28
A Isus im reče: Kad podignete Sina čovečijeg, onda ćete doznati da sam ja, i da ništa sam od sebe ne činim; nego kako me nauči Otac moj onako govorim.
29
I Onaj koji me posla sa mnom je. Ne ostavi Otac mene samog; jer ja svagda činim šta je Njemu ugodno.
30
Kad ovo govoraše, mnogi Ga verovaše.
31
Tada Isus govoraše onim Jevrejima koji Mu verovaše: Ako vi ostanete na mojoj besedi, zaista ćete biti učenici moji,
32
i poznaćete istinu, i istina će vas izbaviti.
33
Odgovoriše i rekoše Mu: Mi smo seme Avraamovo, i nikome nismo robovali nikad; kako ti govoriš da ćemo se izbaviti?
34
Isus im odgovori: Zaista, zaista vam kažem da je svaki koji čini greh rob grehu.
35
A rob ne ostaje u kući vavek, sin ostaje vavek.
36
Ako vas, dakle, Sin izbavi, zaista ćete biti izbavljeni.
37
Znam da ste seme Avraamovo; ali gledate da me ubijete, jer moja beseda ne može u vas da stane.
38
Ja govorim šta videh od Oca svog; i vi tako činite šta videste od oca svog.
39
Odgovoriše i rekoše Mu: Otac je naš Avraam. Isus im reče: Kad biste vi bili deca Avraamova, činili biste dela Avraamova.
40
A sad gledate mene da ubijete, čoveka koji vam istinu kazah koju čuh od Boga: Tako Avraam nije činio.
41
Vi činite dela oca svog. Tada Mu rekoše: Mi nismo rođeni od kurvarstva: jednog Oca imamo, Boga.
42
A Isus im reče: Kad bi Bog bio vaš Otac, ljubili biste mene; jer ja od Boga iziđoh i dođoh; jer ne dođoh sam od sebe, nego me On posla.
43
Zašto ne razumete govor moj? Jer ne možete reči moje da slušate.
44
Vaš je otac đavo; i slasti oca svog hoćete da činite: on je krvnik ljudski od početka, i ne stoji na istini; jer nema istine u njemu; kad govori laž, svoje govori: jer je laža i otac laži.
45
A meni ne verujete, jer ja istinu govorim.
46
Koji me od vas kori za greh? Ako li istinu govorim, zašto mi vi ne verujete?
47
Ko je od Boga reči Božije sluša; zato vi ne slušate, jer niste od Boga.
48
Tada odgovoriše Jevreji i rekoše Mu: Ne govorimo li mi pravo da si ti Samarjanin, i da je đavo u tebi.
49
Isus odgovori: U meni đavola nema, nego poštujem Oca svog; a vi mene sramotite.
50
A ja ne tražim slave svoje; ima koji traži i sudi.
51
Zaista, zaista vam kažem: ko održi reč moju neće videti smrt doveka.
52
Tada Mu rekoše Jevreji: Sad videsmo da je đavo u tebi: Avraam umre i proroci, a ti govoriš: Ko održi reč moju neće okusiti smrt doveka.
53
Eda li si ti veći od oca našeg Avraama, koji umre? I proroci pomreše: ko se ti sam gradiš?
54
Isus odgovori: Ako se ja sam slavim, slava je moja ništa: Otac je moj koji me slavi, za kog vi govorite da je vaš Bog.
55
I ne poznajete Ga, a ja Ga znam; i ako kažem da Ga ne znam biću laža kao vi. Nego Ga znam, i reč Njegovu držim.
56
Avraam, otac vaš, bio je rad da vidi dan moj; i vide, i obradova se.
57
Tada Mu rekoše Jevreji: Još ti nema pedeset godina, i Avraama li si video?
58
A Isus im reče: Zaista, zaista vam kažem: Ja sam pre nego se Avraam rodio.
59
Tada uzeše kamenje da bace na Nj; a Isus se sakri, i izađe iz crkve prošavši između njih i otide tako.
Jan
Chapitre 8
1
Ježíš pak odšel na horu Olivetskou.
2
Potom na úsvitě zase přišel do chrámu, a všecken lid sšel se k němu. A on posadiv se, učil je.
3
I přivedli k němu zákoníci a farizeové ženu v cizoložstvu popadenou; a postavivše ji v prostředku,
4
Řekli jemu: Mistře, tato žena jest postižena při skutku, když cizoložila.
5
A v Zákoně Mojžíš přikázal nám takové kamenovati. Ty pak co pravíš?
6
A to řekli, pokoušejíce ho, aby jej mohli obžalovati. Ježíš pak skloniv se dolů, prstem psal na zemi.
7
A když se nepřestávali otazovati jeho, zdvihl se a řekl jim: Kdo jest z vás bez hříchu, nejprv hoď na ni kamenem.
8
A opět schýliv se, psal na zemi.
9
A oni uslyševše to a v svědomích svých obviněni jsouce, jeden po druhém odcházeli, počavše od starších až do posledních. I zůstal tu Ježíš sám, a žena uprostřed stojeci.
10
A pozdvih se Ježíš a žádného neviděv, než ženu, řekl jí: Ženo, kde jsou ti, kteříž na tebe žalovali? Žádný-li tě neodsoudil?
11
Kterážto řekla: Žádný, Pane. I řekl jí Ježíš: Aniž já tebe odsuzuji. Jdiž a nehřeš více.
12
Tedy Ježíš opět jim mluvil, řka: Já jsem Světlo světa. Kdož mne následuje, nebudeť choditi v temnostech, ale budeť míti Světlo života.
13
I řekli jemu farizeové: Ty sám o sobě svědectví vydáváš, svědectví tvé není pravé.
14
Odpověděl Ježíš a řekl jim: Ačkoli já svědectví vydávám sám o sobě, však pravé jest svědectví mé; nebo vím, odkud jsem přišel a kam jdu. Ale vy nevíte, odkud jsem přišel, anebo kam jdu.
15
Vy podle těla soudíte, já nesoudím žádného.
16
A bychť pak i soudil já, soud můj jestiť pravý; nebo nejsem sám, ale jsem já a ten, kterýž mne poslal, Otec.
17
A v Zákoně vašem psáno jest: Že dvou člověků svědectví pravé jest.
18
Jáť svědectví vydávám sám o sobě, a svědectví vydává o mně ten, kterýž mne poslal, Otec.
19
Tedy řekli jemu: Kdež jest ten tvůj Otec? Odpověděl Ježíš: Aniž mne znáte, ani Otce mého. Kdybyste mne znali, i Otce mého znali byste.
20
Tato slova mluvil Ježíš u pokladnice, uče v chrámě, a žádný ho nejal, nebo ještě byla nepřišla hodina jeho.
21
I řekl jim opět Ježíš: Já jdu, a hledati budete mne, a v hříchu vašem zemřete. Kam já jdu, vy nemůžete přijíti.
22
I pravili Židé: Zdali se sám zabije, že praví: Kam já jdu, vy nemůžete přijíti?
23
I řekl jim: Vy z důlu jste, já s hůry jsem. Vy jste z tohoto světa, já nejsem z světa tohoto.
24
Protož jsem řekl vám: Že zemřete v hříších svých. Nebo jestliže nebudete věřiti, že já jsem, zemřete v hříších vašich.
25
I řekli jemu: Kdo jsi ty? I řekl jim Ježíš: To, což hned s počátku pravím vám.
26
Mnohoť mám o vás mluviti a souditi, ale ten, kterýž mne poslal, pravdomluvný jest, a já, což jsem slyšel od něho, to mluvím na světě.
27
A oni neporozuměli, že by o Bohu Otci pravil jim.
28
Protož řekl jim Ježíš: Když povýšíte Syna člověka, tehdy poznáte, že já jsem. A sám od sebe nic nečiním, ale jakž mne naučil Otec můj, takť mluvím.
29
A ten, kterýž mne poslal, se mnouť jest, a neopustil mne samého Otec; nebo což jest jemu libého, to já činím vždycky.
30
Ty věci když mluvil, mnozí uvěřili v něho.
31
Tedy řekl Ježíš těm Židům, kteříž uvěřili jemu: Jestliže vy zůstanete v řeči mé, právě učedlníci moji budete.
32
A poznáte pravdu, a pravda vás vysvobodí.
33
I odpověděli jemu: Símě Abrahamovo jsme, a žádnému jsme nesloužili nikdy. I kterakž ty díš: Že svobodní budete?
34
Odpověděl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Že každý, kdož činí hřích, služebník jest hřícha.
35
A služebník nezůstává v domu na věky; ale Syn zůstává na věky.
36
Protož jestližeť vás vysvobodí Syn, právě svobodní budete.
37
Vím, že jste símě Abrahamovo, ale hledáte mne zabíti; nebo řeč má nemá místa u vás.
38
Já, což jsem viděl u Otce svého, to mluvím; a i vy, co jste viděli u otce vašeho, to činíte.
39
Odpověděli a řekli jemu: Otec náš jest Abraham. Dí jim Ježíš: Kdybyste synové Abrahamovi byli, činili byste skutky Abrahamovy.
40
Ale nyní hledáte mne zabíti, člověka toho, kterýž jsem pravdu mluvil vám, kterouž jsem slyšel od Boha. Tohoť jest Abraham nečinil.
41
Vy činíte skutky otce svého. I řekli jemu: Myť z smilstva nejsme zplozeni, jednohoť Otce máme, totiž Boha.
42
Tedy řekl jim Ježíš: Byť Bůh Otec váš byl, milovali byste mne. Nebo já jsem z Boha pošel, a přišel jsem; aniž jsem sám od sebe přišel, ale on mne poslal.
43
Proč mluvení mého nechápáte? Protože hned slyšeti nemůžete řeči mé.
44
Vy z otce ďábla jste, a žádosti otce vašeho chcete činiti. On byl vražedník od počátku, a v pravdě nestál; nebo pravdy v něm není. Když mluví lež, z svého vlastního mluví; nebo lhář jest a otec lži.
45
Já pak že pravdu pravím, nevěříte mi.
46
Kdo z vás bude mne obviňovati z hříchu? A poněvadž pravdu pravím, proč vy mi nevěříte?
47
Kdo z Boha jest, slova Boží slyší; protož vy neslyšíte, že z Boha nejste.
48
Tedy odpověděli Židé a řekli jemu: Zdaliž my dobře nepravíme, že jsi ty Samaritán, a ďábelství máš?
49
Odpověděl Ježíš: Jáť ďábelství nemám, ale ctím Otce svého; než vy jste mne neuctili.
50
Jáť pak nehledám chvály své; jestiť, kdo hledá a soudí.
51
Amen, amen pravím vám: Bude-li kdo zachovávati slovo mé, smrti neuzří na věky.
52
Tedy řekli mu Židé: Nyní jsme poznali, že ďábelství máš. Abraham umřel i proroci, a ty pravíš: Bude-li kdo zachovávati řeč mou, smrti neokusí na věky.
53
Zdali jsi ty větší otce našeho Abrahama, kterýž umřel? I proroci zemřeli jsou. Kým ty se činíš?
54
Odpověděl Ježíš: Chválím-liť já se sám, chvála má nic není. Jestiť kterýž mne chválí, Otec můj, o němž vy pravíte, že Bůh váš jest.
55
A nepoznali jste ho, ale já jej znám. A kdybych řekl, že ho neznám, byl bych podobný vám, lhář. Ale známť jej, a řeč jeho zachovávám.
56
Abraham, otec váš, veselil se, aby viděl den můj, i viděl, a radoval se.
57
Tedy řekli jemu Židé: Padesáti let ještě nemáš, a Abrahama jsi viděl?
58
Řekl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Prve nežli Abraham byl, já jsem.
59
I zchápali Židé kamení, aby házeli na něj. Ježíš pak skryl se, a prošed skrze ně, vyšel z chrámu, a tak jich znikl.