Comparer
Sveto Jevanđelje po Luki 15
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Sveto Jevanđelje po Luki
Chapitre 15
1
I približavahu se k Njemu svi carinici i grešnici da Ga čuju.
2
I vikahu na Njega fariseji i književnici govoreći: Ovaj prima grešnike i jede s njima.
3
A On im kaza priču ovu govoreći:
4
Koji čovek od vas imajući sto ovaca i izgubivši jednu od njih ne ostavi devedeset i devet u pustinji i ne ide za izgubljenom dok je ne nađe?
5
I našavši digne je na rame svoje radujući se,
6
i došavši kući sazove prijatelje i susede govoreći im: Radujte se sa mnom: ja nađoh svoju ovcu izgubljenu.
7
Kažem vam da će tako biti veća radost na nebu za jednog grešnika koji se kaje, negoli za devedeset i devet pravednika kojima ne treba pokajanje.
8
Ili koja žena imajući deset dinara, ako izgubi jedan dinar, ne zapali sveće, i ne pomete kuće, i ne traži dobro dok ne nađe?
9
I našavši sazove drugarice i susede govoreći: Radujte se sa mnom: ja nađoh dinar izgubljeni.
10
Tako, kažem vam, biva radost pred anđelima Božijima za jednog grešnika koji se kaje.
11
I reče: Jedan čovek imaše dva sina,
12
i reče mlađi od njih ocu: Oče! Daj mi deo imanja što pripada meni. I otac im podeli imanje.
13
I potom do nekoliko dana pokupi mlađi sin sve svoje, i otide u daleku zemlju; i onamo prosu imanje svoje živeći besputno.
14
A kad potroši sve, postade velika glad u onoj zemlji, i on se nađe u nevolji.
15
I otišavši pribi se kod jednog čoveka u onoj zemlji; i on ga posla u polje svoje da čuva svinje.
16
I željaše napuniti trbuh svoj roščićima koje svinje jeđahu, i niko mu ih ne davaše.
17
A kad dođe k sebi, reče: Koliko najamnika u oca mog imaju hleba i suviše, a ja umirem od gladi!
18
Ustaću i idem ocu svom, pa ću mu reći: Oče! Sagreših Nebu i tebi,
19
i već nisam dostojan nazvati se sin tvoj: primi me kao jednog od svojih najamnika.
20
I ustavši otide ocu svom. A kad je još podaleko bio, ugleda ga otac njegov, i sažali mu se, i potrčavši zagrli ga i celiva ga.
21
A sin mu reče: Oče, sagreših Nebu i tebi, i već nisam dostojan nazvati se sin tvoj.
22
A otac reče slugama svojim: Iznesite najlepšu haljinu i obucite ga, i podajte mu prsten na ruku i obuću na noge.
23
I dovedite tele ugojeno te zakoljite, da jedemo i da se veselimo.
24
Jer ovaj moj sin beše mrtav, i ožive; i izgubljen beše, i nađe se. I stadoše se veseliti.
25
A sin njegov stariji beše u polju, i dolazeći kad se približi kući ču pevanje i podvikivanje.
26
I dozvavši jednog od slugu zapita: Šta je to?
27
A on mu reče: Brat tvoj dođe; i otac tvoj zakla tele ugojeno, što ga je zdravog video.
28
A on se rasrdi i ne htede da uđe. Tada iziđe otac njegov i moljaše ga.
29
A on odgovarajući reče ocu: Eto te služim toliko godina, i nikad ne prestupih tvoje zapovesti, pa meni nikad nisi dao jare da bih se proveselio sa svojim društvom;
30
a kad dođe taj tvoj sin koji ti je imanje prosuo s kurvama, zaklao si mu tele ugojeno.
31
A on mu reče: Sine! Ti si svagda sa mnom, i sve je moje tvoje.
32
Trebalo se razveseliti i obradovati, jer ovaj brat tvoj mrtav beše, i ožive; i izgubljen beše, i nađe se.
Lukáš
Chapitre 15
1
Přibližovali se pak k němu všickni publikáni a hříšníci, aby ho slyšeli.
2
I reptali farizeové a zákoníci, řkouce: Tento hříšníky přijímá a jí s nimi.
3
I pověděl jim podobenství toto, řka:
4
Kdyby někdo z vás měl sto ovec, a ztratil by jednu z nich, zdaliž by nenechal devadesáti devíti na poušti, a nešel k té, kteráž zahynula, až by i nalezl ji?
5
A nalezna, jistě by ji vložil na ramena svá s radostí.
6
A přijda domů, svolal by přátely a sousedy, řka jim: Spolu radujte se se mnou, neb jsem nalezl ovci svou, kteráž byla zahynula.
7
Pravímť vám, že tak jest radost v nebi nad jedním hříšníkem pokání činícím větší, nežli nad devadesáti devíti spravedlivými, kteříž nepotřebují pokání.
8
Aneb žena některá mající grošů deset, ztratila-li by jeden groš, zdaliž nezažže svíce, a nemete domu, a nehledá pilně, dokudž nenalezne?
9
A když nalezne, svolá přítelkyně a sousedy, řkuci: Spolu radujte se se mnou, neb jsem nalezla groš, kterýž jsem byla ztratila.
10
Takť pravím vám, že jest radost před anděly Božími nad jedním hříšníkem pokání činícím.
11
Řekl také Ježíš: Èlověk jeden měl dva syny.
12
Z nichž mladší řekl otci: Otče, dej mi díl statku, kterýž mně náleží. I rozdělil jim statek.
13
A po nemnohých dnech, shromáždiv sobě všecko mladší syn, odšel do daleké krajiny, a tam rozmrhal statek svůj, živ jsa prostopášně.
14
A když všecko utratil, stal se hlad veliký v krajině té, a on počal nouzi trpěti.
15
I všed, přídržel se jednoho měštěnína krajiny té; a on jej poslal do vsi své, aby pásl vepře.
16
I žádal nasytiti břicho své mlátem, kteréž svině jedly, a žádný nedával jemu.
17
On pak přišed sám k sobě, řekl: Aj, jak mnozí čeledínové u otce mého hojnost mají chleba, a já tuto hladem mru!
18
Vstana, půjdu k otci svému, a dím jemu: Otče, zhřešil jsem proti nebi a před tebou,
19
A již více nejsem hoden slouti syn tvůj. Ale učiň mne jako jednoho z čeledínů svých.
20
I vstav, šel k otci svému. A když ještě opodál byl, uzřel jej otec jeho, a milosrdenstvím hnut jsa, přiběh, padl na šíji jeho, a políbil ho.
21
I řekl jemu syn: Otče, zhřešil jsem proti nebi a před tebou, a jižť nejsem hoden slouti syn tvůj.
22
I řekl otec služebníkům svým: Přineste roucho to první, a oblecte jej, a dejte prsten na ruku jeho a obuv na nohy.
23
A přivedouce tele tučné, zabijte, a hodujíce, buďme veseli.
24
Nebo tento syn můj byl umřel, a zase ožil; byl zahynul, a nalezen jest. I počali veseli býti.
25
Byl pak syn jeho starší na poli. A jda, když se přibližoval k domu, uslyšel zpívání a hluk veselících se.
26
I povolav jednoho z služebníků svých, otázal se ho, co by to bylo.
27
A on řekl jemu: Bratr tvůj přišel, i zabil otec tvůj tučné tele, že ho zdravého přijal.
28
I rozhněval se on, a nechtěl tam vjíti. Otec pak jeho vyšed, prosil ho.
29
A on odpověděv, řekl otci: Aj, tolik let sloužím tobě, a nikdy jsem přikázání tvého nepřestoupil, avšak nikdy jsi mi nedal ani kozelce, abych také s přáteli svými vesel pobyl.
30
Ale když syn tvůj tento, kterýž prožral statek tvůj s nevěstkami, přišel, zabils jemu tele tučné.
31
A on řekl mu: Synu, ty vždycky se mnou jsi, a všecky věci mé jsou tvé.
32
Ale hodovati a radovati se náleželo. Nebo bratr tvůj tento byl umřel, a zase ožil; zahynul byl, a nalezen jest.