Comparer
Sveto Jevanđelje po Luki 9
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Sveto Jevanđelje po Luki
Chapitre 9
1
Sazvavši, pak, dvanaestoricu dade im silu i vlast nad svim đavolima, i da isceljuju od bolesti.
2
I posla ih da propovedaju carstvo Božije, i da isceljuju bolesnike.
3
I reče im: Ništa ne uzimajte na put, ni štapa ni torbe ni hleba ni novaca, niti po dve haljine da imate.
4
U koju kuću uđete onde budite i odande polazite.
5
I gde vas ne prime izlazeći iz grada onog otresite i prah s nogu svojih, za svedočanstvo na njih.
6
A kad iziđoše, iđahu po selima propovedajući jevanđelje i isceljujući svuda.
7
A kad ču Irod četvorovlasnik šta On čini, ne mogaše se načuditi, jer neki govorahu da je Jovan ustao iz mrtvih,
8
a jedni da se Ilija pojavio, a jedni da je ustao koji od starih proroka.
9
I reče Irod: Jovana ja posekoh; ali ko je to o kome ja takva čudesa slušam? I željaše Ga videti.
10
I vrativši se apostoli kazaše Mu šta su počinili. I uzevši ih otide nasamo u pustinju kod grada koji se zvaše Vitsaida.
11
A narod razumevši pođe za Njim, i primivši ih govoraše im o carstvu Božijem i isceljivaše koji trebahu isceljivanja.
12
A dan stade naginjati. Tada pristupiše dvanaestorica i rekoše Mu: Otpusti narod, neka idu na konak u okolna sela i palanke, i nek nađu jela, jer smo ovde u pustinji.
13
A On im reče: Podajte im vi neka jedu. A oni rekoše: U nas nema više od pet hlebova i dve ribe; već ako da idemo mi da kupimo na sve ove ljude jela?
14
Jer beše ljudi oko pet hiljada. Ali On reče učenicima svojim: Posadite ih na gomile po pedeset.
15
I učiniše tako, i posadiše ih sve.
16
A On uze onih pet hlebova i obe ribe, i pogledavši na nebo blagoslovi ih i prelomi, i davaše učenicima da razdadu narodu.
17
I jedoše i nasitiše se svi, i nakupiše komada dvanaest kotarica što im preteče.
18
I kad se jedanput moljaše Bogu nasamo, s Njim behu učenici, i zapita ih govoreći: Ko govore ljudi da sam ja?
19
A oni odgovarajući rekoše: Jedni vele da si Jovan krstitelj, a drugi da si Ilija; a drugi da je koji ustao od starih proroka.
20
A On im reče: A vi šta mislite ko sam ja? A Petar odgovarajući reče: Hristos Božji.
21
A On im zapreti i zapovedi da nikome ne kazuju to,
22
govoreći da Sin čovečiji treba mnogo postradati, i da će Ga starešine i glavari sveštenički i književnici okriviti, i da će Ga ubiti, i treći dan da će ustati.
23
A svima govoraše: Ko hoće da ide za mnom neka se odreče sebe i uzme krst svoj i ide za mnom.
24
Jer ko hoće dušu svoju da sačuva, izgubiće je; a ko izgubi dušu svoju mene radi onaj će je sačuvati.
25
Jer kakvu će korist imati čovek ako sav svet pridobije, a sebe izgubi ili sebi naudi?
26
Jer ko se postidi mene i mojih reči, njega će se Sin čovečiji postideti kad dođe u slavi svojoj i Očevoj i svetih anđela.
27
A zaista vam kažem: imaju neki među ovima što stoje ovde koji neće okusiti smrt dok ne vide carstvo Božje.
28
A kad prođe osam dana posle onih reči, uze Petra i Jovana i Jakova i iziđe na goru da se pomoli Bogu.
29
I kad se moljaše postade lice Njegovo drugačije, i odelo Njegovo belo i sjajno.
30
I gle, dva čoveka govorahu s Njim, koji behu Mojsije i Ilija.
31
Pokazaše se u slavi, i govorahu o izlasku Njegovom koji Mu je trebalo svršiti u Jerusalimu.
32
A Petar i koji behu s njim behu zaspali; ali probudivši se videše slavu Njegovu i dva čoveka koji s Njim stajahu.
33
I kad se odvojiše od Njega reče Petar Isusu: Učitelju! Dobro nam je ovde biti; i da načinimo tri senice: jednu Tebi, i jednu Mojsiju, i jednu Iliji: ne znajući šta govoraše.
34
A dok On to govoraše dođe oblak i zakloni ih; i uplašiše se kad zađoše u oblak.
35
I ču se glas iz oblaka govoreći: Ovo je Sin moj ljubazni, Njega poslušajte.
36
I kad se čujaše glas nađe se Isus sam. I oni ućutaše, i nikom ne javiše ništa u one dane od onog šta videše.
37
A dogodi se drugi dan kad siđoše s gore srete Ga mnoštvo naroda.
38
I gle, čovek iz naroda povika govoreći: Učitelju! Molim Ti se, pogledaj na sina mog, jer mi je jedinac:
39
I gle, hvata ga duh, i ujedanput viče, i lomi ga s penom, i jedva otide od njega kad ga izlomi;
40
i molih učenike Tvoje da ga isteraju, pa ne mogoše.
41
I odgovarajući Isus reče: O rode neverni i pokvareni! Dokle ću biti s vama i trpeti vas? Dovedi mi sina svog amo:
42
A dok još iđaše k Njemu obori ga đavo, i stade ga lomiti. A Isus zapreti duhu nečistom, i isceli momče, i dade ga ocu njegovom.
43
I svi se divljahu veličini Božijoj. A kad se svi čuđahu svemu što činjaše Isus, reče učenicima svojim:
44
Metnite vi u uši svoje ove reči: jer Sin čovečiji treba da se preda u ruke čovečije.
45
A oni ne razumeše reč ovu; jer beše sakrivena od njih da je ne mogoše razumeti; i bojahu se da Ga zapitaju za ovu reč.
46
A uđe misao u njih ko bi bio najveći među njima.
47
A Isus znajući pomisli srca njihovih uze dete i metnu ga preda se,
48
i reče im: Koji primi ovo dete u ime moje, mene prima; i koji mene prima, prima Onog koji me je poslao; jer koji je najmanji među vama on je veliki.
49
A Jovan odgovarajući reče: Učitelju! Videsmo jednog gde imenom Tvojim izgoni đavole, i zabranismo mu, jer ne ide s nama za Tobom.
50
I reče mu Isus: Ne branite; jer ko nije protiv vas s vama je.
51
A kad se navršiše dani uzeća Njegovog, On nameri da ide pravo u Jerusalim.
52
I posla glasnike pred licem svojim; i oni otidoše i dođoše u selo samarjansko da Mu ugotove gde će noćiti.
53
I ne primiše Ga; jer videše da ide u Jerusalim.
54
A kad videše učenici Njegovi, Jakov i Jovan, rekoše: Gospode! Hoćeš li da kažemo da oganj siđe s neba i da ih istrebi kao i Ilija što učini?
55
A On okrenuvši se zapreti im i reče: Ne znate kakvog ste vi duha;
56
jer Sin čovečiji nije došao da pogubi duše čovečije nego da sačuva. I otidoše u drugo selo.
57
A kad iđahu putem reče Mu neko: Gospode! Ja idem za Tobom kud god Ti pođeš.
58
I reče mu Isus: Lisice imaju jame i ptice nebeske gnezda: a Sin čovečiji nema gde zakloniti glave.
59
A drugom reče: Hajde za mnom. A on reče: Gospode! Dopusti mi da idem najpre da ukopam oca svog.
60
A Isus reče mu: Ostavi neka mrtvi ukopavaju svoje mrtvace; a ti hajde te javljaj carstvo Božije.
61
A drugi reče: Gospode! Ja idem za Tobom; ali dopusti mi najpre da idem da se oprostim s domašnjima svojim.
62
A Isus reče mu: Ni jedan nije pripravan za carstvo Božije koji metne ruku svoju na plug pa se obzire natrag.
Lukáš
Chapitre 9
1
I svolav Ježíš dvanácte učedlníků svých, dal jim sílu a moc nad všelikým ďábelstvím, a aby neduhy uzdravovali.
2
I poslal je, aby kázali království Boží, a uzdravovali nemocné.
3
A řekl jim: Nic nebeřte na cestu, ani hůlky, ani mošny, ani chleba, ani peněz, ani po dvou sukních mívejte.
4
A do kteréhožkoli domu vešli byste, tu zůstaňte, a odtud vyjděte.
5
A kteříž by vás koli nepřijali, vyjdouce z města toho, také i ten prach z noh vašich vyrazte na svědectví proti nim.
6
I vyšedše, chodili po městečkách vůkol, zvěstujíce evangelium, a uzdravujíce všudy.
7
Uslyšel pak Herodes čtvrták o všech věcech, kteréž se dály od něho. I rozjímal to v mysli své, protože bylo praveno od některých, že by Jan vstal z mrtvých,
8
A od jiných, že by se Eliáš zjevil, od některých pak, že by jeden z proroků starých vstal.
9
I řekl Herodes: Jana jsem já sťal. Kdož pak jest tento, o kterémž já slyším takové věci? I žádostiv byl ho viděti.
10
Vrátivše se pak apoštolé, vypravovali jemu, cožkoli činili. A pojav je, odšel soukromí na místo pusté města řečeného Betsaida.
11
To když zvěděli zástupové, šli za ním; i přijal je, a mluvil jim o království Božím, a ty, kteříž uzdravení potřebovali, uzdravoval.
12
Den pak počal se nachylovati. I přistoupivše dvanácte učedlníků, řekli jemu: Rozpusť zástupy, ať rozejdouce se do městeček okolních a do vesnic, jdou a hledají pokrmů, nebo jsme tuto na místě pustém.
13
I řekl jim: Dejte vy jim jísti. A oni řekli: Nemámeť víc než pět chlebů a dvě rybě, leč bychom my snad šli a nakoupili na tento všecken lid pokrmů?
14
Nebo bylo mužů okolo pěti tisíců. I řekl učedlníkům svým: Rozkažte se jim posaditi v každém řadu po padesáti.
15
I učinili tak, a posadili se všickni.
16
A vzav těch pět chlebů a dvě rybě, vzhlédl v nebe a dobrořečil jim, i lámal, a rozdával učedlníkům, aby kladli před zástup.
17
I jedli, a nasyceni jsou všickni. A sebráno jest, což jim bylo ostalo drobtů, dvanácte košů.
18
I stalo se, když se on modlil obzvláštně, že byli s ním učedlníci. I otázal se jich, řka: Kým mne praví býti zástupové?
19
A oni odpověděvše, řekli: Janem Křtitelem, a jiní Eliášem, jiní pak, že prorok jeden z starých vstal.
20
I řekl jim: Vy pak kým mne býti pravíte? Odpověděv Petr, řekl: Krista toho Božího.
21
A on pohroziv jim, rozkázal, aby toho žádnému nepravili,
22
Pravě: Že Syn člověka musí mnoho trpěti, a potupen býti od starších a od předních kněží i od zákoníků, a zamordován býti, a třetího dne z mrtvých vstáti.
23
I pravil ke všechněm: Chce-li kdo přijíti za mnou, zapři sám sebe, a beř svůj kříž na každý den, a následuj mne.
24
Nebo kdož bude chtíti duši svou zachovati, ztratíť ji; a kdož ztratí duši svou pro mne, zachováť ji.
25
Nebo co jest platno člověku, by všecken svět získal, kdyby sám sebe zatratil, nebo sám sebe zmrhal?
26
Neb kdož by se za mne styděl a za mé řeči, za tohoť se Syn člověka styděti bude, když přijde v slávě své a Otce svého i svatých andělů.
27
Ale pravímť vám jistě: Jsouť někteří z těch, jenž tuto stojí, kteříž neokusí smrti, až i uzří království Boží.
28
I stalo se po těch řečech, jako po osmi dnech, že Ježíš vzav s sebou Petra a Jakuba a Jana, vstoupil na horu, aby se modlil.
29
A když se modlil, učiněna jest tvář jeho proměněná, a oděv jeho bílý a stkvoucí.
30
A aj, dva muži mluvili s ním, a ti byli Mojžíš a Eliáš.
31
Kteříž okázavše se v slávě, vypravovali o smrti jeho, kterouž měl podstoupiti v Jeruzalémě.
32
Petr pak a ti, kteříž s ním byli, obtíženi byli snem, a procítivše, viděli slávu jeho a dva muže, ani stojí s ním.
33
I stalo se, když oni odešli od něho, řekl Petr k Ježíšovi: Mistře, dobréť jest nám zde býti. Protož udělejme tuto tři stánky, tobě jeden, a Mojžíšovi jeden, a Eliášovi jeden, nevěda, co mluví.
34
A když on to mluvil, stal se oblak, i zastínil je. Báli se pak učedlníci, když oni vcházeli do oblaku.
35
I stal se hlas z oblaku řkoucí: Tentoť jest Syn můj milý, jeho poslouchejte.
36
A když se ten hlas stal, nalezen jest Ježíš sám. A oni mlčeli, a nepravili žádnému v těch dnech ničehož z těch věcí, kteréž jsou viděli.
37
Stalo se pak druhého dne, když sstupovali s hory, potkal jej zástup mnohý.
38
A aj, muž z zástupu zvolal, řka: Mistře, prosím tebe, vzhlédni na syna mého, nebť jediného toho mám.
39
A aj, duch jej napadá, a on ihned křičí, a sliní se, a ďábel lomcuje jím slinícím se, a nesnadně odchází od něho, sápaje jím.
40
I prosil jsem učedlníků tvých, aby jej vyvrhli, ale nemohli.
41
I odpověděv Ježíš, řekl: Ó pokolení nevěrné a převrácené, dokudž budu u vás a dokud vás snášeti budu? Přiveď sem syna svého.
42
A v tom, když on přicházel, porazil jej ďábel a lomcoval jím. I přimluvil duchu nečistému Ježíš, a uzdravil mládence, a navrátil jej otci jeho.
43
I divili se náramně všickni velikomocnosti Božské. A když se všickni divili všem věcem, kteréž činil Ježíš, řekl učedlníkům svým:
44
Složte vy v uších vašich řeči tyto, neboť Syn člověka bude vydán v ruce lidské.
45
Ale oni nesrozuměli slovu tomu, a bylo před nimi skryto, aby nevyrozuměli jemu. A báli se ho otázati o tom slovu.
46
I vznikla mezi nimi hádka o to, kdo by z nich byl větší.
47
Ježíš pak viděv přemyšlování srdce jejich, vzav dítě, postavil je podle sebe,
48
A řekl jim: Kdožkoli přijal by dítě toto ve jménu mém, mneť přijímá; a kdož by koli mne přijal, přijímá toho, kterýž mne poslal. Nebo kdožť jest nejmenší mezi všemi vámi, tenť bude veliký.
49
I odpověděv Jan, řekl: Mistře, viděli jsme jednoho, an ve jménu tvém ďábly vymítá; i bránili jsme mu, protože nechodí s námi.
50
I dí jemu Ježíš: Nebraňtež. Nebo kdoť není proti nám, s námiť jest.
51
I stalo se, když se doplnili dnové vzetí jeho vzhůru, a on se byl již na tom ustavil, aby šel do Jeruzaléma,
52
Že poslal posly před sebou. A oni jdouce, vešli do městečka Samaritánského, aby jemu zjednali hospodu.
53
I nepřijali ho, protože obličej jeho byl obrácen k jití do Jeruzaléma.
54
A viděvše to učedlníci jeho, Jakub a Jan, řekli: Pane, chceš-li, ať díme, aby oheň sstoupil s nebe a spálil je, jako i Eliáš učinil?
55
A obrátiv se Ježíš, potrestal jich, řka: Nevíte, čího jste vy duchu.
56
Syn zajisté člověka nepřišel zatracovati duší lidských, ale aby je spasil. I odešli do jiného městečka.
57
Stalo se pak, když šli cestou, řekl jemu jeden: Pane, půjdu za tebou, kam se koli obrátíš.
58
I řekl jemu Ježíš: Lišky doupata mají a ptáci nebeští hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by hlavu sklonil.
59
I řekl k jinému: Pojď za mnou. A on řekl: Pane, dopusť mi prve jíti a pochovati otce mého.
60
I dí jemu Ježíš: Nech, ať mrtví pochovávají mrtvé své, ale ty jda, zvěstuj království Boží.
61
I řekl opět jiný: Půjdu za tebou, Pane, ale prve dopusť mi, ať se rozžehnám s těmi, kteříž jsou v domu mém.
62
Řekl jemu Ježíš: Žádný, kdož vztáhna ruku svou k pluhu, ohlídal by se nazpět, není způsobný k království Božímu.