Comparer
Sveto Jevanđelje po Marku 12
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Sveto Jevanđelje po Marku
Chapitre 12
1
I poče im govoriti u pričama: Posadi čovek vinograd, i ogradi plotom, i iskopa pivnicu, i načini kulu, i dade ga vinogradarima, pa ode.
2
I kad dođe vreme, posla k vinogradarima slugu da primi od vinogradara od roda vinogradskog.
3
A oni uhvativši slugu izbiše ga, i poslaše prazna.
4
I opet posla k njima drugog slugu; i onog biše kamenjem i razbiše mu glavu, i poslaše ga sramotnog.
5
I opet posla drugog; i onog ubiše; i mnoge druge, jedne izbiše, a druge pobiše.
6
Još dakle imaše jedinog svog milog sina, posla i njega najposle k njima govoreći: Postideće se sina mog.
7
A vinogradari rekoše u sebi: Ovo je naslednik, hodite da ga ubijemo, i nama će ostati očevina njegova.
8
I uhvatiše ga, i ubiše, i izbaciše ga napolje iz vinograda.
9
Šta će dakle učiniti gospodar od vinograda? Doći će i pogubiće vinogradare, i daće vinograd drugima.
10
Zar niste čitali u pismu ovo:
Kamen koji odbaciše zidari,
onaj posta glava od ugla;
11
To bi od Gospoda
i divno je u našim očima?
12
I gledahu da Ga uhvate, ali se pobojaše naroda; jer razumeše da za njih govori priču; i ostavivši Ga odoše.
13
I poslaše k Njemu neke od fariseja i Irodovaca da bi Ga uhvatili u reči.
14
A oni došavši rekoše Mu: Učitelju! Znamo da si istinit, i da ne mariš ni za koga; jer ne gledaš ko je ko, nego zaista putu Božjem učiš; treba li ćesaru davati harač ili ne? Hoćemo li dati, ili da ne damo?
15
A On, znajući njihovo licemerje, reče im: Što me kušate? Donesite mi novac da vidim.
16
A oni donesoše. I reče im: Čiji je ovo obraz i natpis? A oni Mu rekoše: Ćesarev.
17
I odgovarajući Isus reče im: Podajte ćesarevo ćesaru, a Božje Bogu. I čudiše Mu se.
18
I dođoše k Njemu sadukeji koji kažu da nema vaskrsenja, i zapitaše Ga govoreći:
19
Učitelju! Mojsije nam napisa: Ako kome brat umre i ostavi ženu a dece ne ostavi, da brat njegov uzme ženu njegovu i da podigne seme bratu svom.
20
Sedam braće beše: i prvi uze ženu, i umre bez poroda.
21
I drugi uze je, i umre, i ni on ne ostavi poroda; tako i treći.
22
I uzeše je sedmorica, i ne ostaviše poroda. A posle svih umre i žena.
23
O vaskrsenju dakle kad ustanu koga će od njih biti žena? Jer je za sedmoricom bila.
24
I odgovarajući Isus reče im: Zato li se vi varate što ne znate pisma ni sile Božje?
25
Jer kad iz mrtvih ustanu, niti će se ženiti ni udavati, nego su kao anđeli na nebesima.
26
A za mrtve da ustaju niste li čitali u knjigama Mojsijevim kako mu reče Bog kod kupine govoreći: Ja sam Bog Avraamov, i Bog Isakov, i Bog Jakovljev?
27
Nije Bog Bog mrtvih, nego Bog živih. Vi se dakle vrlo varate.
28
I pristupi jedan od književnika koji ih slušaše kako se prepiru, i vide da im dobro odgovara, i zapita Ga: Koja je prva zapovest od svih?
29
A Isus odgovori mu: Prva je zapovest od svih: Čuj Izrailju, Gospod je Bog naš Gospod jedini;
30
i ljubi Gospoda Boga svog svim srcem svojim i svom dušom svojom i svim umom svojim i svom snagom svojom. Ovo je prva zapovest.
31
I druga je kao i ova: Ljubi bližnjeg svog kao samog sebe. Druge zapovesti veće od ovih nema.
32
I reče Mu književnik: Dobro, učitelju! Pravo si kazao da je jedan Bog, i nema drugog osim Njega;
33
i ljubiti Ga svim srcem i svim razumom i svom dušom i svom snagom, i ljubiti bližnjeg kao samog sebe, veće je od svih žrtava i priloga.
34
A Isus videvši kako pametno odgovori reče mu: Nisi daleko od carstva Božjeg. I niko više ne smeše da Ga zapita.
35
I odgovori Isus i reče učeći u crkvi: Kako govore književnici da je Hristos sin Davidov?
36
Jer sam David kaza Duhom Svetim: Reče Gospod Gospodu mom: Sedi meni s desne strane, dok položim neprijatelje Tvoje podnožje nogama Tvojim.
37
Sam dakle David naziva Ga Gospodom, i otkuda mu je sin? I mnogi narod slušaše Ga s radošću.
38
I govoraše im u nauci svojoj: Čuvajte se književnika koji idu u dugačkim haljinama, i traže da im se klanja po ulicama,
39
i prvih mesta po zbornicama, i začelja na gozbama.
40
Ovi što jedu kuće udovičke, i lažno se mole Bogu dugo, biće još više osuđeni.
41
I sedavši Isus prema Božjoj hazni gledaše kako narod meće novce u Božju haznu. I mnogi bogati metahu mnogo.
42
I došavši jedna siromašna udovica metnu dve lepte, koje čine jedan kodrant.
43
I dozvavši učenike svoje reče im: Zaista vam kažem: ova siromašna udovica metnu više od svih koji meću u Božju haznu.
44
Jer svi metnuše od suviška svog; a ona od sirotinje svoje metnu sve što imaše, svu hranu svoju.
Marek
Chapitre 12
1
Tedy počal jim mluviti v podobenstvích: Vinici štípil jeden člověk, a opletl ji plotem, a vkopal pres, a ustavěl věži, a najal ji vinařům, i odšel na cestu.
2
A v čas užitků poslal k vinařům služebníka, aby od vinařů vzal ovoce z vinice.
3
Oni pak javše jej, zmrskali ho a odeslali prázdného.
4
I poslal k nim zase jiného služebníka. I toho též kamenovavše, ranili v hlavu a odeslali zohaveného.
5
I poslal opět jiného. I toho zabili, a mnoho jiných, z nichž některé zmrskali a jiné zmordovali.
6
Ještě pak maje jediného syna nejmilejšího, i toho poslal k nim naposledy, řka: Ostýchati se budou syna mého.
7
Ale vinaři řekli jedni k druhým: Tentoť jest dědic; pojďte, zabijme jej, a budeť naše dědictví.
8
Tedy javše jej, zabili ho a vyvrhli ven z vinice.
9
Což tedy učiní pán vinice? Přijde, a zatratí vinaře ty, a dá vinici jiným.
10
Zdaliž jste písma toho nečtli? Kámen, kterýž zavrhli dělníci, ten učiněn jest hlavou úhlovou.
11
Ode Pána stalo se toto, a jest divné před očima našima.
12
I hledali ho jíti, ale báli se zástupu; nebo poznali, že podobenství to proti nim pověděl. A nechavše ho, odešli pryč.
13
Potom poslali k němu některé z farizeů a herodiánů, aby jej polapili v řeči.
14
Kteřížto přišedše, řekli jemu: Mistře, víme, že jsi pravdomluvný, a nedbáš na žádného; nebo nepatříš na osobu lidskou, ale v pravdě cestě Boží učíš. Sluší-li daň dávati císaři, čili nic? Dáme-liž, čili nedáme?
15
On pak znaje pokrytství jejich, řekl jim: Co mne pokoušíte? Přineste mi peníz, ať pohledím.
16
A oni podali mu. Tedy řekl jim: Èí jest tento obraz a nápis? A oni řekli mu: Císařův.
17
I odpověděv Ježíš, řekl jim: Dávejtež tedy, což jest císařova, císaři, a což jest Božího, Bohu. I podivili se tomu.
18
Potom přišli k němu saduceové, kteříž praví, že není z mrtvých vstání. I otázali se ho, řkouce:
19
Mistře, Mojžíš nám napsal: Kdyby čí bratr umřel, a ostavil po sobě manželku, a synů by neměl, aby bratr jeho pojal manželku jeho a vzbudil símě bratru svému.
20
I bylo sedm bratrů. A první pojav ženu, umřel, neostaviv semene.
21
A druhý pojav ji, také umřel, a aniž ten ostavil semene. A třetí tolikéž.
22
A tak ji pojalo všech sedm, a nezůstavili po sobě semene. Nejposléze pak po všech umřela i žena.
23
Protož při vzkříšení, když z mrtvých vstanou, čí z těch bude manželka? Neb jich sedm mělo ji za manželku.
24
A odpovídaje Ježíš, řekl jim: Zdaliž ne proto bloudíte, že neznáte Písem ani moci Boží?
25
Nebo když vstanou z mrtvých, nebudou se ženiti ani vdávati, ale budou jako andělé nebeští.
26
O mrtvých pak, že mají vstáti, zdaliž jste nečtli v knihách Mojžíšových, kterak ve kři promluvil k němu Bůh, řka: Já jsem Bůh Abrahamův a Bůh Izákův a Bůh Jákobův?
27
Neníť Bůh mrtvých, ale Bůh živých. Protož vy velmi bloudíte.
28
Tedy přistoupil k němu jeden z zákoníků, slyšev je hádající se, a vida, že jim dobře odpověděl, otázal se ho, které by bylo přikázání první ze všech.
29
A Ježíš odpověděl jemu, že první ze všech přikázání jest: Slyš, Izraeli, Pán Bůh náš Pán jeden jest.
30
Protož milovati budeš Pána Boha svého ze všeho srdce svého, a ze vší duše své, a ze vší mysli své, i ze všech mocí svých. To jest první přikázání.
31
Druhé pak jest podobné tomu: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého. Většího přikázání jiného nad tato není.
32
I řekl jemu ten zákoník: Mistře, dobře jsi vpravdě pověděl. Nebo jeden jest Bůh, a není jiného kromě něho;
33
A milovati ho ze všeho srdce, a ze vší mysli, a ze vší duše, i ze všech mocí, a milovati bližního jako sebe samého, toť jest větší nade všecky zápalné i vítězné oběti.
34
A viděv Ježíš, že by moudře odpověděl, dí jemu: Nejsi daleko od království Božího. A žádný více neodvážil se ho o nic tázati.
35
I odpovídaje Ježíš, řekl, uče v chrámě: Kterak praví zákoníci, že Kristus jest syn Davidův?
36
Nebo David praví v Duchu svatém: Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé, ažť i položím nepřátely tvé podnože noh tvých.
37
Poněvadž sám David nazývá jej Pánem, kterakž syn jeho jest? A mnohý zástup rád ho poslouchal.
38
I mluvil jim v učení svém: Varujte se zákoníků, kteříž rádi v krásném rouše chodí, a chtějí pozdravováni býti na trhu,
39
A na předních stolicích seděti v školách, a přední místa míti na večeřech,
40
Kteřížto zžírají domy vdovské pod zámyslem dlouhých modliteb. Tiť vezmou soud těžší.
41
A posadiv se Ježíš proti pokladnici, díval se, kterak zástup metal peníze do pokladnice. A mnozí bohatí metali mnoho.
42
A přišedši jedna chudá vdova, i vrhla dva šarty, jenž jest čtvrtá částka peníze tehdejšího.
43
I svolav učedlníky své, dí jim: Amen pravím vám, že tato chudá vdova více uvrhla, než tito všickni, kteříž metali do pokladnice.
44
Nebo všickni z toho, což jim zbývalo, metali, ale tato z své chudoby, všecko, což měla, uvrhla, všecku živnost svou.