Comparer
Sveto Jevanđelje po Marku 7
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Sveto Jevanđelje po Marku
Chapitre 7
1
I skupiše se oko Njega fariseji i neki od književnika koji behu došli iz Jerusalima.
2
I videvši neke od učenika Njegovih da nečistim, to jest, neumivenim rukama jedu hleb, ukoriše ih.
3
Jer fariseji i svi Jevreji, ne jedu dok ne umiju ruke do lakata, držeći se onog što im je ostalo od starih;
4
i kad dođu s pazara, ne jedu dok se ne umiju; i još mnogo ima što su primili te drže: peru čaše i žbanove i kotlove i klupe.
5
A potom pitahu Ga fariseji i književnici: Zašto učenici tvoji ne žive kao što nam je ostalo od starih, nego jedu hleb neumivenim rukama?
6
A On odgovarajući reče im: Dobro je prorokovao Isaija za vas licemere, kao što je pisano:
Ovi ljudi usnama me poštuju,
a srce njihovo daleko stoji od mene.
7
No zaludu me poštuju
učeći naukama, zapovestima ljudskim.
8
Jer ostaviste zapovesti Božje, a držite običaje ljudske, pranje žbanova i čaša; i druga mnoga takva činite.
9
I reče im: Dobro ukidate zapovest Božju da svoj običaj sačuvate.
10
Jer Mojsije reče: Poštuj oca svog i mater svoju; i: Koji opsuje oca ili mater smrću da umre.
11
A vi kažete: Ako kaže čovek ocu ili materi: Korvan, to jeste: prilog je čim bih ti ja mogao pomoći.
12
I tako ne date mu ništa učiniti, ocu svom ili materi svojoj,
13
ukidajući reč Božju svojim običajem koji ste postavili; i ovako mnogo koješta činite.
14
I dozvavši sav narod reče im: Poslušajte mene svi, i razumite.
15
Ništa nema što bi čoveka moglo opoganiti da uđe spolja u njega, nego što izlazi iz njega ono je što pogani čoveka.
16
Ako ko ima uši da čuje neka čuje.
17
I kad dođe od naroda u kuću pitahu Ga učenici Njegovi za priču.
18
I reče im: Zar ste i vi tako nerazumni? Ne razumete li da šta god u čoveka spolja ulazi ne može ga opoganiti?
19
Jer mu ne ulazi u srce nego u trbuh; i izlazi napolje čisteći sva jela.
20
Još reče: Šta izlazi iz čoveka ono pogani čoveka;
21
jer iznutra, iz srca ljudskog, izlaze misli zle, preljube, kurvarstva, ubistva,
22
krađe, lakomstva, pakosti, zloće, lukavstvo, sramote, zlo oko, huljenje na Boga, ponos, bezumlje.
23
Sva ova zla iznutra izlaze, i pogane čoveka.
24
I ustavši odande ode u krajeve tirske i sidonske, i ušavši u kuću htede da niko ne čuje za Nj; i ne može se sakriti.
25
Jer čuvši za Nj žena što u njenoj kćeri beše duh nečisti, dođe i pade k nogama Njegovim.
26
A žena ta beše Grkinja rodom Sirofiničanka, i moljaše Ga da istera đavola iz kćeri njene.
27
A Isus reče joj: Stani da se najpre deca nahrane; jer nije pravo uzeti hleb od dece i baciti psima.
28
A ona odgovarajući reče Mu: Da, Gospode; ali i psi pod trpezom jedu od mrva detinjih.
29
I reče joj: Za tu reč idi; izađe đavo iz kćeri tvoje.
30
I došavši kući nađe da je đavo izašao, i kći ležaše na odru.
31
I opet izađe Isus iz krajeva tirskih i sidonskih i dođe na more galilejsko u krajeve desetogradske.
32
I dovedoše k Njemu gluvog i mutavog, i moljahu Ga da metne na nj ruku.
33
I uzevši ga iz naroda nasamo metnu prste svoje u uši njegove, i pljunuvši dohvati se jezika njegovog;
34
i pogledavši na nebo uzdahnu, i reče mu: Efata, to jeste: Otvori se.
35
I odmah mu se otvoriše uši, i razreši se sveza jezika njegovog i govoraše lepo.
36
I zapreti im da nikome ne kazuju; ali što im više On zabranjivaše oni još više razglašavahu.
37
I vrlo se divljahu govoreći: Sve dobro čini; i gluve čini da čuju i neme da govore.
Marek
Chapitre 7
1
I sešli se k němu farizeové a někteří z zákoníků, kteříž byli přišli z Jeruzaléma.
2
A uzřevše některé z učedlníků jeho obecnýma rukama (to jest neumytýma) jísti chleby, reptali o to.
3
Nebo farizeové i všickni Židé nejedí, leč by ruce umyli, držíce ustanovení starších.
4
A z trhu přijdouce nejedí, leč se umyjí. A jiné mnohé věci jsou, kteréž přijali, aby zachovávali, jako umývání koflíků, žejdlíků a medenic i stolů.
5
Potom otázali se ho farizeové a zákoníci: Proč učedlníci tvoji nezachovávají ustanovení starších, ale neumytýma rukama jedí chléb?
6
On pak odpověděv, řekl jim: Dobře o vás pokrytcích prorokoval Izaiáš, jakož psáno jest: Lid tento rty mne ctí, srdce pak jejich daleko jest ode mne.
7
Ale nadarmoť mne ctí, učíce učení, kterážto nejsou než ustanovení lidská.
8
Nebo opustivše přikázání Boží, držíte ustanovení lidská, totiž umývání žejdlíků a koflíků; a jiné mnohé věci těm podobné činíte.
9
I pravil jim: Èistě vy rušíte přikázání Boží, abyste ustanovení své zachovali.
10
Nebo Mojžíš pověděl: Cti otce svého i matku svou, a kdož by zlořečil otci nebo mateři, ať smrtí umře.
11
Ale vy pravíte: Řekl-li by člověk otci neb mateři: Korban, to jest, dar, kterýžkoli jest ode mne, toběť prospěje,
12
A nedopustíte mu nic více učiniti otci svému nebo mateři své,
13
Rušíce přikázání Boží ustanoveními vašimi, kteráž jste ustanovili. A mnohé těm podobné věci činíte.
14
I svolav všecken zástup, pravil jim: Slyšte mne všickni a rozumějte.
15
Nic není z zevnitřku vcházejícího do člověka, což by jej poskvrniti mohlo; ale to, což pochází z něho, toť jest, což poskvrňuje člověka.
16
Má-li kdo uši k slyšení, slyš.
17
A když všel do domu od zástupu, tázali se ho učedlníci jeho o tom podobenství.
18
I řekl jim: Tak jste i vy nerozumní? Což nerozumíte, že všecko, což z zevnitřku do člověka vchází, nemůže ho poskvrniti?
19
Nebo nevchází v srdce jeho, ale v břicho, a potom ven vychází, čistěci všeliké pokrmy.
20
Ale pravil, že to, což pochází z člověka, to poskvrňuje člověka.
21
Nebo z vnitřku z srdce lidského zlá myšlení pocházejí, cizoložstva, smilstva, vraždy,
22
Krádeže, lakomství, nešlechetnosti, lest, nestydatost, oko zlé, rouhání, pýcha, bláznovství.
23
Všecky tyto zlé věci pocházejí z vnitřku a poskvrňují člověka.
24
A vstav odtud, odšel do končin Týru a Sidonu, a všed do domu, nechtěl, aby kdo o něm věděl, ale nemohl se tajiti.
25
Nebo uslyševši o něm žena, jejížto dcerka měla ducha nečistého, přišla a padla k nohám jeho.
26
(Byla pak ta žena pohanka, Syrofenitská rodem.) I prosila ho, aby ďábelství vyvrhl z její dcery.
27
Ale Ježíš řekl jí: Nechať se prve nasytí synové; nebť není slušné vzíti chléb synů a vrci štěňatům.
28
A ona odpověděla a řekla mu: Ovšem, Pane, nebo štěňátka jedí pod stolem drobty synů.
29
I řekl jí: Pro tu řeč jdi, vyšloť jest ďábelství z tvé dcery.
30
I odšedši do domu svého, nalezla děvečku, ana leží na loži, a ďábelství z ní vyšlo.
31
Tedy odšed zase z končin Tyrských a Sidonských, přišel k moři Galilejskému, prostředkem krajin Desíti měst.
32
I přivedli jemu hluchého a němého, a prosili ho, aby na něj ruku vzložil.
33
A pojav jej soukromí ven z zástupu, vložil prsty své v uši jeho, a plinuv, dotekl se jazyka jeho.
34
A vzezřev k nebi, vzdechl, a řekl jemu: Effeta, to jest, otevři se.
35
A hned otevříny jsou uši jeho, a rozvázán jest svazek jazyka jeho, i mluvil právě.
36
I přikázal jim, aby žádnému nepravili. Ale jakžkoli on jim přikazoval, předce oni mnohem více ohlašovali.
37
A převelmi se divili, řkouce: Dobře všecky věci učinil. I hluchým rozkázal slyšeti, i němým mluviti.