Comparer
Treća knjiga Mojsijeva koja se zove Levitska 6
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Treća knjiga Mojsijeva koja se zove Levitska
Chapitre 6
1
Opet reče Gospod Mojsiju govoreći:
2
Kad ko zgreši i učini zlo delo Gospodu udarivši u bah bližnjemu svom za ostavu ili za stvar predanu u ruke ili otevši šta ili zanesavši bližnjeg svog,
3
ili nađe izgubljeno šta, pa udari u bah, ili se krivo zakune za koju god stvar koju može čovek učiniti i ogrešiti se njom,
4
kad tako zgreši i skrivi, neka vrati šta je oteo ili prisvojio prevarom ili šta mu je bilo dano na ostavu ili šta je izgubljeno našao,
5
ili za šta se zakleo krivo, neka plati celo i još dometne peti deo onome čije je; neka mu da onaj dan kad prinese žrtvu za svoj greh.
6
A na žrtvu za greh svoj neka prinese Gospodu ovna zdravog, sa cenom kojom proceniš krivicu neka ga dovede svešteniku.
7
I očistiće ga sveštenik pred Gospodom, i oprostiće mu se svaka stvar koju je učinio, te skrivio.
8
I reče Gospod Mojsiju govoreći:
9
Zapovedi Aronu i sinovima njegovim, i reci im: Ovo je zakon za žrtvu paljenicu: žrtva paljenica neka stoji na ognju na oltaru celu noć do jutra, i oganj na oltaru neka gori jednako.
10
Sveštenik neka obuče svoju haljinu lanenu, i gaće lanene neka obuče na telo svoje, i neka zgrne pepeo kad oganj spali na oltaru žrtvu paljenicu, i neka ga izruči kod oltara.
11
Potom neka svuče haljine svoje i obuče druge haljine, i neka iznese pepeo napolje iz logora na čisto mesto.
12
A oganj što je na oltaru neka gori na njemu, neka se ne gasi, nego neka sveštenik loži na oganj drva svako jutro, i neka namešta na nj žrtvu paljenicu, i neka pali na njemu salo od žrtava zahvalnih.
13
Oganj neka jednako gori na oltaru, neka se ne gasi.
14
A ovo je zakon za dar: sinovi Aronovi neka ga prinose Gospodu pred oltarom.
15
Uzevši šaku belog brašna i ulja od dara i sav kad koji bude na daru, neka zapali na oltaru spomen njegov na ugodni miris Gospodu.
16
A šta preteče, neka jede Aron i sinovi njegovi; neka se jede bez kvasca na svetom mestu; u tremu šatora od sastanka neka jedu.
17
Neka se ne mesi sa kvascem; to im dadoh da im bude deo od žrtava mojih ognjenih; to je svetinja nad svetinjama kao žrtva za greh i kao žrtva za prestup.
18
Svako muško između sinova Aronovih neka to jede zakonom večnim od kolena do kolena od žrtava koje se pale Gospodu; šta se god dotakne toga, biće sveto.
19
I reče Gospod Mojsiju govoreći:
20
Ovo je žrtva Aronova i sinova njegovih, koju će prinositi Gospodu onaj dan kad se koji pomaže: desetinu efe belog brašna za dar svagdašnji, polovinu ujutru a polovinu uveče.
21
U tavi s uljem neka se gotovi; prženo neka se donese; i pržene komade dara neka prinese na ugodni miris Gospodu.
22
I sveštenik između sinova njegovih, koji bude pomazan nakon njega, neka čini tako isto zakonom večnim; neka se pali Gospodu sve to;
23
i svaki dar sveštenikov neka se sav spali, a neka se ne jede.
24
Još reče Gospod Mojsiju govoreći:
25
Kaži Aronu i sinovima njegovim, i reci: Ovo je zakon za žrtvu radi greha: na mestu gde se kolje žrtva paljenica, neka se kolje i žrtva za greh pred Gospodom; svetinja je nad svetinjama.
26
Sveštenik koji prinese žrtvu za greh neka je jede; na svetom mestu neka se jede, u tremu od šatora od sastanka.
27
Šta se god dotakne mesa njenog, biće sveto; i ako ko pokapa krvlju njenom haljinu, ono što pokapa neka opere na svetom mestu.
28
I sud zemljani u kome bude kuvano neka se razbije; ako li je kuvano u sudu bronzanom, neka se istre i vodom opere.
29
Svako muško između sveštenika neka to jede; svetinja je nad svetinjama.
30
Ali nijedna žrtva za greh, od koje se unese krv u šator od sastanka da se učini očišćenje od greha u svetinji, neka se ne jede, nego neka se ognjem sažeže.
3 Mojžíšova
Chapitre 6
1
Mluvil opět Hospodin k Mojžíšovi, řka:
2
Kdyby člověk zhřešil a přestoupením přestoupil proti Hospodinu, buď že by oklamal bližního svého v věci sobě svěřené, aneb v spolku nějakém, aneb mocí by vzal něco, aneb lstivě podvedl bližního svého,
3
Buď že nalezna ztracenou věc, za přelby mu ji, buď že by přisáhl falešně, kteroukoli věcí z těch, kterouž přihází se člověku učiniti a zhřešiti jí,
4
Když by tedy zhřešil a vinen byl: navrátí zase tu věc, kterouž mocí sobě vzal, aneb tu, kteréž lstivě s útiskem dosáhl, aneb tu, kteráž mu svěřena byla, aneb ztracenou věc, kterouž nalezl,
5
Aneb o kterékoli věci falešně přisáhl: tedy navrátí to z cela, a nad to pátý díl toho přidá tomu, číž bylo; to navrátí v den oběti za hřích svůj.
6
Obět pak za hřích svůj přivede Hospodinu z drobného dobytku, skopce bez poškvrny, vedlé ceny tvé, v obět za vinu knězi.
7
I očistí jej kněz před Hospodinem, a odpuštěno mu bude, jedna každá z těch věcí, kterouž by učinil a jí vinen byl.
8
I mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka:
9
Přikaž Aronovi i synům jeho a rci: Tento bude řád při oběti zápalné: (slove pak obět zápalná od pálení na oltáři celou noc až do jitra, nebo oheň na oltáři vždycky hořeti bude),
10
Obleče se kněz v roucho své lněné, a košilku lněnou vezme na tělo své, a vyhrabe popel, když oheň spálí obět zápalnou na oltáři, a vysype jej u oltáře.
11
Potom svleče šaty své a obleče se v roucho jiné, a vynese popel ven z stanů na místo čisté.
12
Oheň pak, kterýž jest na oltáři, bude hořeti na něm, nebude uhašován. A bude zapalovati jím kněz dříví každého jitra, a zpořádá na něm obět zápalnou, a páliti bude na něm tuk pokojných obětí.
13
Oheň ustavičně hořeti bude na oltáři, a nebudeť uhašen.
14
Tento pak bude řád při oběti suché, kterouž obětovati budou synové Aronovi Hospodinu u oltáře:
15
Vezme hrst bělné mouky z oběti té a z oleje jejího, se vším tím kadidlem, kteréž bude na oběti suché, a páliti to bude na oltáři u vůni líbeznou, pamětné její Hospodinu.
16
Což pak zůstane z ní, to jísti budou Aron i synové jeho; přesné jísti se bude na místě svatém, v síni stánku úmluvy jísti to budou.
17
Nebude vařeno s kvasem, nebo jsem jim to dal za díl z obětí mých ohnivých; svaté svatých to jest, jako i obět za hřích a jako obět za vinu.
18
Každý mužského pohlaví z synů Aronových jísti bude to právem věčným po rodech vašich, z ohnivých obětí Hospodinových. Což by se koli dotklo toho, svaté bude.
19
I mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka:
20
Tato jest obět Aronova a synů jeho, kterouž obětovati budou Hospodinu v den pomazání jeho: Desátý díl míry efi mouky bělné za obět suchou ustavičnou, polovici toho ráno a polovici u večer.
21
Na pánvici s olejem strojena bude; smaženou přineseš ji, a pečené kusy oběti suché obětovati budeš u vůni spokojující Hospodina.
22
A kněz, kterýž z synů jeho po něm pomazán bude, ať ji obětuje právem věčným. Hospodinu všecko to páleno bude.
23
A všeliká suchá obět kněžská celá spálena bude; nebudeť jedena.
24
Mluvil pak Hospodin k Mojžíšovi, řka:
25
Mluv Aronovi a synům jeho a rci: Tento bude řád oběti za hřích: Na místě, kdež se zabijí obět zápalná, zabita bude obět za hřích před Hospodinem; svatá svatých jest.
26
Kněz obětující tu obět za hřích budeť jísti ji; na místě svatém jedena bude v síni stánku úmluvy.
27
Což by se koli dotklo masa jejího, svaté bude; a jestliže by krví její šaty skropeny byly, to, což skropeno jest, obmyješ na místě svatém.
28
A nádoba hliněná, v níž by vařeno bylo, rozražena bude; pakli by v nádobě měděné vařeno bylo, vytřena a vymyta bude vodou.
29
Všeliký pohlaví mužského mezi kněžími jísti to bude; svaté svatých jest.
30
Ale žádná obět za hřích, (z jejížto krve něco vneseno bylo by do stánku úmluvy k očištění v svatyni), nebude jedena; ohněm spálena bude.