Comparar
Jób 27
Rolagem vinculadaAs duas colunas rolam juntas
Jób
Capítulo 27
1
Potom dále Job vedl řeč svou a řekl:
2
Živť jest Bůh silný, kterýž zavrhl při mou, a Všemohoucí, kterýž hořkostí naplnil duši mou,
3
Že nikoli, dokudž duše má ve mně bude a duch Boží v chřípích mých,
4
Nebudou mluviti rtové moji nepravosti, a jazyk můj vynášeti lsti.
5
Odstup ode mne, abych vás za spravedlivé vysvědčil; dokudž dýchati budu, neodložím upřímosti své od sebe.
6
Spravedlnosti své držím se, aniž se jí pustím; nezahanbíť mne srdce mé nikdy.
7
Bude jako bezbožník nepřítel můj, a povstávající proti mně jako nešlechetník.
8
Nebo jaká jest naděje pokrytce, by pak lakoměl, když Bůh vytrhne duši jeho?
9
Zdaliž volání jeho vyslyší Bůh silný, když na něj přijde ssoužení?
10
Zdaliž v Všemohoucím kochati se bude? Bude-liž vzývati Boha každého času?
11
Ale já učím vás, v kázni Boha silného jsa, a jak se mám k Všemohoucímu, netajím.
12
Aj, vy všickni to vidíte, pročež vždy tedy takovou marnost vynášíte?
13
Ten má podíl člověk bezbožný u Boha silného, a to dědictví ukrutníci od Všemohoucího přijímají:
14
Rozmnoží-li se synové jeho, rozmnoží se pod meč, a rodina jeho nenasytí se chlebem.
15
Pozůstalí po něm v smrti pohřbeni budou, a vdovy jeho nebudou ho plakati.
16
Nashromáždí-li jako prachu stříbra, a jako bláta najedná-li šatů:
17
Co najedná, to spravedlivý obleče, a stříbro nevinný rozdělí.
18
Vystaví-li jako Arktura dům svůj, bude však jako bouda, kterouž udělal strážný.
19
Bohatý když umře, nebude pochován; pohledí někdo, anť ho není.
20
Postihnou jej hrůzy jako vody, v noci kradmo zachvátí ho vicher.
21
Pochytí jej východní vítr, a odejde, nebo vichřicí uchvátí jej z místa jeho.
22
Takové věci na něj dopustí Bůh bez lítosti, ačkoli před rukou jeho prudce utíkati bude.
23
Tleskne nad ním každý rukama svýma, a ckáti bude z místa svého.
Job
Capítulo 27
1
Moreover Job continued his parable, and said,
2
As God liveth, who hath taken away my judgment; and the Almighty, who hath vexed my soul;
3
All the while my breath is in me, and the spirit of God is in my nostrils;
4
My lips shall not speak wickedness, nor my tongue utter deceit.
5
God forbid that I should justify you: till I die I will not remove mine integrity from me.
6
My righteousness I hold fast, and will not let it go: my heart shall not reproach me so long as I live.
7
Let mine enemy be as the wicked, and he that riseth up against me as the unrighteous.
8
For what is the hope of the hypocrite, though he hath gained, when God taketh away his soul?
9
Will God hear his cry when trouble cometh upon him?
10
Will he delight himself in the Almighty? will he always call upon God?
11
I will teach you by the hand of God: that which is with the Almighty will I not conceal.
12
Behold, all ye yourselves have seen it; why then are ye thus altogether vain?
13
This is the portion of a wicked man with God, and the heritage of oppressors, which they shall receive of the Almighty.
14
If his children be multiplied, it is for the sword: and his offspring shall not be satisfied with bread.
15
Those that remain of him shall be buried in death: and his widows shall not weep.
16
Though he heap up silver as the dust, and prepare raiment as the clay;
17
He may prepare it, but the just shall put it on, and the innocent shall divide the silver.
18
He buildeth his house as a moth, and as a booth that the keeper maketh.
19
The rich man shall lie down, but he shall not be gathered: he openeth his eyes, and he is not.
20
Terrors take hold on him as waters, a tempest stealeth him away in the night.
21
The east wind carrieth him away, and he departeth: and as a storm hurleth him out of his place.
22
For God shall cast upon him, and not spare: he would fain flee out of his hand.
23
Men shall clap their hands at him, and shall hiss him out of his place.