Comparar
Salmos 102
Rolagem vinculadaAs duas colunas rolam juntas
Salmos
Capítulo 102
1
Oración del pobre, cuando estuviere angustiado, y delante de Jehová derramare su lamento. JEHOVÁ, oye mi oración, y venga mi clamor á ti.
2
No escondas de mí tu rostro: en el día de mi angustia inclina á mí tu oído; el día que te invocare, apresúrate á responderme.
3
Porque mis días se han consumido como humo; y mis huesos cual tizón están quemados.
4
Mi corazón fué herido, y secóse como la hierba; por lo cual me olvidé de comer mi pan.
5
Por la voz de mi gemido mis huesos se han pegado á mi carne.
6
Soy semejante al pelícano del desierto; soy como el buho de las soledades.
7
Velo, y soy como el pájaro solitario sobre el tejado.
8
Cada día me afrentan mis enemigos; los que se enfurecen contra mí, hanse contra mí conjurado.
9
Por lo que como la ceniza á manera de pan, y mi bebida mezclo con lloro,
10
A causa de tu enojo y de tu ira; pues me alzaste, y me has arrojado.
11
Mis días son como la sombra que se va; y heme secado como la hierba.
12
Mas tú, Jehová, permanecerás para siempre, y tu memoria para generación y generación.
13
Tú levantándote, tendrás misericordia de Sión; porque el tiempo de tener misericordia de ella, porque el plazo es llegado.
14
Porque tus siervos aman sus piedras, y del polvo de ella tienen compasión.
15
Entonces temerán las gentes el nombre de Jehová, y todos los reyes de la tierra tu gloria;
16
Por cuanto Jehová habrá edificado á Sión, y en su gloria será visto;
17
Habrá mirado á la oración de los solitarios, y no habrá desechado el ruego de ellos.
18
Escribirse ha esto para la generación venidera: y el pueblo que se criará, alabará á JAH.
19
Porque miró de lo alto de su santuario; Jehová miró de los cielos á la tierra,
20
Para oir el gemido de los presos, para soltar á los sentenciados á muerte;
21
Porque cuenten en Sión el nombre de Jehová, y su alabanza en Jerusalem,
22
Cuando los pueblos se congregaren en uno, y los reinos, para servir á Jehová.
23
El afligió mi fuerza en el camino; acortó mis días.
24
Dije: Dios mío, no me cortes en el medio de mis días: por generación de generaciones son tus años.
25
Tú fundaste la tierra antiguamente, y los cielos son obra de tus manos.
26
Ellos perecerán, y tú permanecerás; y todos ellos como un vestido se envejecerán; como una ropa de vestir los mudarás, y serán mudados:
27
Mas tú eres el mismo, y tus años no se acabarán.
28
Los hijos de tus siervos habitarán, y su simiente será afirmada delante de ti.
Žalmy
Capítulo 102
1
Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své.
2
Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.
3
Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.
4
Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.
5
Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.
6
Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.
7
Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.
8
Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.
9
Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.
10
Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,
11
Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.
12
Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.
13
Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.
14
Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.
15
Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,
16
Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,
17
Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,
18
Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.
19
Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,
20
Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,
21
Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,
22
Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,
23
Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.
24
Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,
25
Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,
26
I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.
27
Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.
28
Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou.
29
Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou.