Comparar
Jérémie 2
Rolagem vinculadaAs duas colunas rolam juntas
Jérémie
Capítulo 2
1
Et la parole de l'Éternel vint à moi, disant:
2
Va, et crie aux oreilles de Jérusalem, disant: Ainsi dit l'Éternel: Je me souviens de toi, de la grâce de ta jeunesse, de l'amour de tes fiançailles, quand tu marchais après moi dans le désert, dans un pays non semé.
3
Israël était saint à l'Éternel, les prémices de ses fruits. Tous ceux qui le dévorent sont coupables; il viendra sur eux du mal, dit l'Éternel.
4
Écoutez la parole de l'Éternel, maison de Jacob, et vous, toutes les familles de la maison d'Israël!
5
Ainsi dit l'Éternel: Quelle iniquité vos pères ont-ils trouvée en moi, qu'ils se soient éloignés de moi, et soient allés après la vanité, et soient devenus vains?
6
Et ils n'ont pas dit: Où est l'Éternel qui nous a fait monter du pays d'Égypte, qui nous a fait marcher dans le désert, dans un pays stérile et plein de fosses, dans un pays aride et d'ombre de mort, dans un pays où personne ne passe et où aucun homme n'habite?
7
Et je vous ai amenés dans un pays fertile, pour en manger les fruits et les biens; et vous y êtes venus, et vous avez rendu impur mon pays, et de mon héritage vous avez fait une abomination.
8
Les sacrificateurs n'ont pas dit: Où est l'Éternel? et ceux qui s'occupaient de la loi ne m'ont point connu, et les pasteurs se sont rebellés contre moi, et les prophètes ont prophétisé par Baal et ont marché après des choses qui ne profitent pas.
9
C'est pourquoi je contesterai encore avec vous, dit l'Éternel, je contesterai avec les fils de vos fils.
10
Car passez par les îles de Kittim, et voyez; et envoyez en Kédar, et considérez bien, et voyez s'il y a eu rien de tel.
11
Y a-t-il une nation qui ait changé de dieux? -et ce ne sont pas des dieux. Mais mon peuple a changé sa gloire contre ce qui n'est d'aucun profit.
12
Cieux, soyez étonnés de ceci, frissonnez, et soyez extrêmement confondus, dit l'Éternel.
13
Car mon peuple a fait deux maux: ils m'ont abandonné, moi, la source des eaux vives, pour se creuser des citernes, des citernes crevassées qui ne retiennent pas l'eau.
14
Israël est-il un serviteur? Est-il un esclave né dans la maison? Pourquoi est-il mis au pillage?
15
Les jeunes lions ont rugi contre lui, ils ont fait retentir leur voix, et ils ont mis son pays en désolation; ses villes sont brûlées, de sorte qu'il n'y a plus d'habitant.
16
Même les fils de Noph et de Takhpanès te brouteront le sommet de la tête.
17
N'est-ce pas toi qui t'es fait cela, en ce que tu as abandonné l'Éternel, ton Dieu, dans le temps où il te faisait marcher dans le chemin?
18
Et maintenant, qu'as-tu affaire d'aller en Égypte pour boire les eaux du Shikhor? Et qu'as-tu affaire d'aller vers l'Assyrie pour boire les eaux du fleuve?
19
Ton iniquité te châtie, et tes rébellions te reprennent; et connais, et vois, que c'est une chose mauvaise et amère que tu aies abandonné l'Éternel, ton Dieu, et que ma crainte ne soit pas en toi, dit le Seigneur, l'Éternel des armées.
20
Car d'ancienneté tu as rompu ton joug, arraché tes liens, et tu as dit: Je ne servirai pas. Car, sur toute haute colline et sous tout arbre vert, tu t'inclines, tu te prostitues.
21
Et moi je t'avais plantée, un cep exquis, une toute vraie semence; comment t'es-tu changée pour moi en sarments dégénérés d'une vigne étrangère?
22
Quand tu te laverais avec du nitre, et que tu emploierais beaucoup de potasse, ton iniquité reste marquée devant moi, dit le Seigneur, l'Éternel.
23
Comment dis-tu: Je ne me suis pas rendue impure, je n'ai pas marché après les Baals? Regarde ton chemin dans la vallée, reconnais ce que tu as fait, dromadaire légère, qui vas çà et là croisant tes chemins.
24
Anesse sauvage accoutumée au désert, dans le désir de son âme elle hume le vent: dans son ardeur, qui la détournera? Tous ceux qui la cherchent ne se fatigueront point; ils la trouveront en son mois.
25
Retiens ton pied de se laisser déchausser; et ton gosier d'avoir soif. Mais tu dis: C'est en vain; non, car j'aime les étrangers, et j'irai après eux.
26
Comme un voleur est confus quand il est trouvé, ainsi sera confuse la maison d'Israël, eux, leurs rois, leurs princes, et leurs sacrificateurs, et leurs prophètes;
27
ils disent à un bois: Tu es mon père; et à une pierre: Tu m'as engendré. Car ils m'ont tourné le dos, et non la face; et, dans le temps de leur malheur, ils diront: Lève-toi, et délivre-nous!
28
Et où sont tes dieux que tu t'es faits? Qu'ils se lèvent, s'ils peuvent te sauver au temps de ton malheur! Car le nombre de tes dieux est celui de tes villes, ô Juda!
29
Pourquoi contesteriez-vous avec moi? Vous vous êtes tous rebellés contre moi, dit l'Éternel.
30
J'ai frappé vos fils en vain, ils ne reçoivent pas la correction; votre épée a dévoré vos prophètes, comme un lion destructeur.
31
O génération! voyez la parole de l'Éternel! Ai-je été un désert pour Israël, ou un pays de ténèbres? Pourquoi mon peuple a-t-il dit: Nous sommes maîtres, nous ne viendrons plus à toi?
32
La vierge oublie-t-elle sa parure? l'épouse, ses atours? Mais mon peuple m'a oublié pendant des jours sans nombre.
33
Comme tu es habile dans tes voies pour chercher l'amour! C'est pourquoi aussi tu as accoutumé tes voies aux choses iniques.
34
Même dans les pans de ta robe a été trouvé le sang des pauvres innocents, que tu n'avais point trouvés faisant effraction; mais il y a été trouvé à cause de toutes ces choses-là.
35
Et tu dis: Oui, je suis innocente, sa colère se détournera de moi. Voici, j'entrerai en jugement avec toi sur ce que tu as dit: Je n'ai point péché.
36
Pourquoi donnes-tu tant de mouvement pour changer de chemin? Tu auras honte aussi de l'Égypte, comme tu as eu honte de l'Assyrie.
37
De celle-là aussi tu sortiras avec tes mains sur ta tête, car l'Éternel a rejeté ceux en qui tu as eu confiance, et tu ne réussiras pas par eux.
Jeremjáš
Capítulo 2
1
I stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:
2
Jdi a volej, tak aby slyšel Jeruzalém, řka: Takto praví Hospodin: Rozpomínám se na tě pro milosrdenství mladosti tvé, a pro lásku snětí tvého, když jsi za mnou chodila po poušti v zemi, kteráž nebývá osívána.
3
Tehdáž svatost Hospodinova byl Izrael, prvotiny úrod jeho. Všickni, kteříž jej zžírali, obviněni byli; zlé věci na ně přišly, praví Hospodin.
4
Slyšte slovo Hospodinovo, dome Jákobův, a všecky čeledi domu Izraelského.
5
Takto praví Hospodin: Jakou shledali otcové vaši při mně nepravost, že se vzdálili ode mne, a chodíce za marností, marní učiněni jsou,
6
Tak že ani neřekli: Kde jest Hospodin, kterýž nás vyvedl z země Egyptské, kterýž nás vodil po poušti, po zemi pusté a strašlivé, po zemi vyprahlé a stínu smrti, po zemi, skrze niž nechodil žádný, a kdež žádný člověk nebydlil?
7
Nýbrž, když jsem vás uvedl do země úrodné, abyste jedli ovoce její i dobré věci její, všedše tam, poškvrnili jste země mé, a dědictví mé zohavili jste.
8
Kněží neřekli: Kde jest Hospodin? a ti, kteříž se obírají s zákonem, nepoznali mne, pastýři pak odstoupili ode mne, a proroci prorokovali skrze Bále, a za věcmi neužitečnými chodili.
9
Pročež vždy nesnáz mám s vámi, praví Hospodin, i s syny synů vašich nesnáz míti musím.
10
Projděte ale ostrovy Citim, a pohleďte, i do Cedar pošlete, a pošetřte pilně, a pohleďte, stalo-li se co takového.
11
Zdali změnil který národ bohy, ačkoli nejsou bohové? Lid pak můj změnil slávu svou v věc neužitečnou.
12
Užasněte se nebesa nad tím, a děste se, chřadněte velmi, praví Hospodin.
13
Nebo dvojí zlost spáchal lid můj: Mne opustili pramen vod živých, aby sobě vykopali čisterny, čisterny děravé, kteréž nedrží vody.
14
Zdali otrok jest Izrael? Zdali man doma zplozený? Pročež vydán jest v loupež?
15
Lvíčata řvou na něj, a vydávají hlas svůj, a obracejí zemi jeho v pustinu; města jeho vypálena jsou, tak že není žádného obyvatele.
16
Obyvatelé také Nof a Tachpanes pasou na vrchu hlavy tvé.
17
Zdaliž toho sobě nepůsobíš, opouštějíc Hospodina Boha svého v ten čas, když tě vodí po cestě své?
18
A nyní co tobě do cesty Egyptské, že piješ vodu z Níle? Aneb co tobě do cesty Assyrské, že piješ vodu z řeky?
19
Trestati tě bude zlost tvá, a odvrácení tvá domlouvati budou tobě. Poznejž tedy a viz, že zlá a hořká věc jest, že opouštíš Hospodina Boha svého, a není bázně mé při tobě, dí Panovník Hospodin zástupů.
20
Ačkoli dávno polámal jsem jho tvé, potrhal jsem to, čím jsi svázána byla, a řeklas: Nebuduť sloužiti modlám, však po každém pahrbku vysokém, a pod každým dřevem zeleným touláš se, ó nevěstko.
21
Ješto jsem já tě vysadil vinným kmenem výborným, všecku napořád semenem čistotným, i kterakž jsi mi proměnila se v plané réví cizího kmene?
22
Nebo bys ty se pak umyla sanitrem, a mnoho na sebe mýdla vypotřebovala, předceť patrná jest nepravost tvá před oblíčejem mým, praví Panovník Hospodin.
23
Kterakž můžeš říci: Nepoškvrňovala jsem se, za Báli jsem nechodila? Pohleď na cestu svou v tomto údolí, poznej, cos činila, dromedářko rychlá, kteráž znamení necháváš na cestách svých.
24
Jsi divoká oslice, zvyklá na poušti, kteráž podlé líbosti duše své hltá vítr, když se jí příčina dá. Kdo jí překážku učiní? Všickni ti, kteříž jí hledají, nepotřebí se jim kvaltovati, naleznouť ji v měsíci jejím.
25
Dí-liť kdo: Zdržuj nohu svou, aby bosá nebyla, a hrdlo své od žízně, tedy říkáš: To nic, nikoli; nebo jsem zamilovala cizí, a za nimi choditi budu.
26
Jakož k hanbě přichází zloděj, když postižen bývá, tak zahanben bude dům Izraelský, oni, králové jejich, knížata jejich, a kněží jejich, i proroci jejich,
27
Kteříž říkají dřevu: Otec můj jsi, a kameni: Ty jsi mne zplodil. Nebo se hřbetem ke mně obracejí a ne tváří, ale v čas trápení svého říkají: Vstaň a vysvoboď nás.
28
I kdež jsou bohové tvoji, kterýchž jsi nadělal sobě? Nechť vstanou, budou-li tě moci vysvoboditi v čas trápení tvého, poněvadž podlé počtu měst svých máš bohy své, ó Judo.
29
Co se vaditi budete se mnou? Vy všickni odstoupili jste ode mne, dí Hospodin.
30
Nadarmo jsem bil syny vaše, kázně nepřijali; sežral meč váš proroky vaše jako lev, kterýž dáví.
31
Ó národe, vy posuďte slova Hospodinova, zdali jsem byl pouští Izraelovi, zdali zemí tmavou? Proč říká lid můj: Panujeme, nepřijdeme více k tobě?
32
Zdali se zapomíná panna na ozdoby své, a nevěsta na tkanice své? Lid pak můj zapomněl se na mne za dny nesčíslné.
33
Proč zastáváš cesty své, hledajíc toho, což miluješ? Pročež i jiné nešlechetnice učíš cestám svým.
34
Nad to, na podolcích tvých nalézá se krev duší chudých nevinných. Nenesnadně nalézám to, nebo viděti to na těch všech podolcích.
35
A vždy říkáš: Poněvadž nevinná jsem, jistě odvrácena jest prchlivost jeho ode mne. Aj, já v soud vejdu s tebou, proto že pravíš: Nehřešila jsem.
36
Proč tak běháš, proměňujíc cestu svou? Jakož jsi zahanbena od Assyrských, tak i od Egyptských zahanbena budeš.
37
Také odtud vyjdeš, a ruce tvé budou nad hlavou tvou; nebo zamítá Hospodin troštování tvá, a nepovedeť se šťastně v nich.