Comparar
Psalmi 104
Rolagem vinculadaAs duas colunas rolam juntas
Psalmi
Capítulo 104
1
Blagoslivljaj Jahvu, dušo moja, Jahve, Bože moj, silno si velik! Odjeven veličanstvom i ljepotom,
2
svjetlošću ogrnut kao plaštem! Nebo si razapeo kao šator,
3
na vodama sagradio dvorove svoje. Od oblaka praviš kola svoja, na krilima vjetrova putuješ.
4
Vjetrove uzimaš za glasnike, a žarki oganj za slugu svojega.
5
Zemlju si stavio na stupove njene: neće se poljuljati u vijeke vjekova,
6
pokrio si je vodama bezdanim k'o haljinom, iznad bregova stajahu vode;
7
na tvoju se prijetnju povukoše, od tvoje grmljavine zadrhtaše.
8
Bregovi se digoše, doline spustiše na mjesto koje si im odredio.
9
Odredio si granicu koju ne smiju prijeći, da opet ne pokriju zemlju.
10
Izvore svraćaš u potoke što žubore među brdima.
11
Oni poje sve živine poljske, divlji magarci žeđ gase u njima.
12
Uz njih se gnijezde ptice nebeske i pjevaju među granama.
13
Ti natapaš bregove iz dvorova svojih, zemlja se nasićuje plodom tvojih ruku.
14
Ti daješ te niče trava za stoku i bilje na korist čovjeku da izvede kruh iz zemlje
15
i vino što razvedruje srce čovječje; da uljem lice osvježi i da kruh okrijepi srce čovjeku.
16
Stabla se Jahvina napajaju hranom, cedri libanonski koje on zasadi.
17
Ondje se ptice gnijezde, u čempresu dom je rodin.
18
Visoki bregovi daju kozorogu a pećine jazavcu sklonište.
19
Ti si stvorio mjesec da označuje vremena i sunce znade kada ima zaći.
20
Kad razastreš tmine i noć se spusti, tad se šuljaju u njoj životinje šumske.
21
Lavići riču za plijenom i od Boga hranu traže.
22
Kad sunce ograne, nestaju i liježu na ležaje.
23
Tad čovjek izlazi na dnevni posao i na rad do večeri.
24
Kako su brojna tvoja djela, o Jahve! Sve si to mudro učinio: puna je zemlja stvorenja tvojih.
25
Eno mora, velika i široka, u njemu vrve gmazovi bez broja, životinje male i velike.
26
Onud prolaze nemani, Levijatan kojeg stvori da se igra u njemu.
27
I sva ova bića željno čekaju da ih nahraniš na vrijeme.
28
Daješ li im, tada sabiru: otvaraš li ruku, nasite se dobrima.
29
Sakriješ li lice svoje, tad se rastuže; ako dah im oduzmeš, ugibaju i opet se u prah vraćaju.
30
Pošalješ li dah svoj, opet nastaju, i tako obnavljaš lice zemlje.
31
Neka dovijeka traje slava Jahvina: nek' se raduje Jahve u djelima svojim!
32
On pogleda zemlju i ona se potrese, dotakne bregove, oni se zadime.
33
Pjevat ću Jahvi dokle god živim, svirat ću Bogu svome dokle god me bude.
34
Bilo mu milo pjevanje moje! Ja ću se radovati u Jahvi.
35
Nek' zločinci sa zemlje nestanu i bezbožnika nek' više ne bude! Blagoslivljaj Jahvu, dušo moja! Aleluja!
Žalmy
Capítulo 104
1
Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.
2
Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.
3
Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.
4
Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.
5
Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.
6
Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.
7
K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,
8
(Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.
9
Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.
10
Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,
11
A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.
12
Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.
13
Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.
14
Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,
15
A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Èiní, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.
16
Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.
17
Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.
18
Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.
19
Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.
20
Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:
21
Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.
22
Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.
23
Èlověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.
24
Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.
25
V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.
26
Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.
27
Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.
28
Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.
29
Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.
30
Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.
31
Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.
32
On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.
33
Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.
34
Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.
35
Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.