Comparar
Psalmi 74
Rolagem vinculadaAs duas colunas rolam juntas
Psalmi
Capítulo 74
1
Poučna pjesma. Asafova. Zašto si, Bože, posve zabacio, zašto kiptiš gnjevom na ovce paše svoje?
2
Sjeti se zajednice koju si davno stekao, plÓemena koje namače kao svoju baštinu i brda Siona gdje si Šator svoj udario!
3
Korakni k ruševinama vječnim - sve je u Svetištu razorio neprijatelj.
4
Protivnici tvoji vikahu posred skupštine tvoje, znakove svoje postaviše k'o pobjedne znakove.
5
Bijahu kao oni koji mašu sjekirom po guštari,
6
sjekirom i maljem vrata mu razbijali.
7
Ognju predadoše Svetište tvoje, do zemlje oskvrnuše Prebivalište tvoga imena.
8
Rekoše u srcu: “Istrijebimo ih zajedno; spalite sva svetišta Božja na zemlji!”
9
Ne vidimo znakova svojih, proroka više nema, i nitko među nama ne zna dokle...
10
Dokle će se još, o Bože, dušmanin rugati? Hoće li protivnik dovijeka prezirati ime tvoje?
11
Zašto povlačiš ruku, zašto u krilu sakrivaš desnicu svoju?
12
No Bog je moj kralj od davnine, on koji posred zemlje spasava!
13
Ti svojom silom rasječe more, smrska glave nakazama u vodi.
14
Ti si Levijatanu glave zdrobio, dao ga za hranu nemanima morskim.
15
Ti si dao da provre izvor i bujica, ti si presušio rijeke nepresušne.
16
Tvoj je dan i noć je tvoja, ti učvrsti mjesec i sunce;
17
ti sazda sve granice zemlji, ti stvori ljeto i zimu.
18
Spomeni se ovoga: dušmanin ti se rugaše, Jahve, i bezumni narod pogrdi ime tvoje.
19
Ne predaj jastrebu život grlice svoje, i život svojih siromaha ne zaboravi zauvijek!
20
Pogledaj na Savez svoj, jer svi su zakuci zemlje puni tmina i nasilja.
21
Ne daj da jadnik otiđe postiđen: neka siromah i ubog hvale ime tvoje!
22
Ustani, Bože, zauzmi se za svoju parnicu, spomeni se pogrde koju ti bezumnik svaki dan nanosi.
23
Ne zaboravi vike neprijatelja svojih: buka buntovnika još se diže k tebi!
Žalmy
Capítulo 74
1
Vyučující, Azafův. Proč, ó Bože, nás tak do konce zamítáš? Proč roznícena jest prchlivost tvá proti stádci pastvy tvé?
2
Rozpomeň se na shromáždění své, jehož jsi od starodávna dobyl a vykoupil, na proutek dědictví svého, na Sion horu tuto, na níž přebýváš.
3
Přispějž k hrozným pustinám. Jak všecko pohubil nepřítel v svatyni!
4
Řvali nepřátelé tvoji u prostřed shromáždění tvých, a na znamení toho zanechali množství korouhví svých.
5
Za hrdinu jmín byl ten, kterýž co nejvýše zdvihl sekeru, roubaje vazbu dříví jeho.
6
A nyní již řezby jeho napořád sekerami a palicemi otloukají.
7
Uvrhli oheň do svatyně tvé, na zem zřítivše, poškvrnili příbytku jména tvého.
8
Řekli v srdci svém: Vyhubme je napořád. Takž vypálili všecky stánky Boha silného v zemi.
9
Znamení svých nevidíme, jižť není proroka, aniž jest mezi námi, kdo by věděl, dokud to stane.
10
I dokudž, ó Bože, útržky činiti bude odpůrce? A nepřítel ustavičně-liž rouhati se bude jménu tvému?
11
Proč zdržuješ ruku svou, a pravice své z lůna svého nevzneseš?
12
Však jsi ty, Bože, král můj od starodávna, působíš hojné spasení u prostřed země.
13
Ty silou svou rozdělil jsi moře, a potřels hlavy draků u vodách.
14
Ty jsi potřel hlavu Leviatanovi, dal jsi jej za pokrm lidu na poušti.
15
Ty jsi otevřel vrchoviště a potoky, ty jsi osušil i řeky prudké.
16
Tvůjť jest den, tvá jest také i noc, světlo i slunce ty jsi učinil.
17
Ty jsi založil všecky končiny země, léto i zimy ty jsi sformoval.
18
Rozpomeniž se na to, že útržky činil ten odpůrce Hospodinu, a lid bláznivý jak se jménu tvému rouhal.
19
Nevydávejž té zběři duše hrdličky své, na stádce chudých svých nezapomínej se na věky.
20
Ohlédni se na smlouvu; nebo plní jsou i nejtmavější koutové země peleší ukrutnosti.
21
Nechažť bídní neodcházejí s hanbou, chudý a nuzný ať chválí jméno tvé.
22
Povstaniž, ó Bože, a veď při svou, rozpomeň se na pohanění, kteréžť se děje od nesmyslných na každý den.
23
Nezapomínej se na vykřikování svých nepřátel, a na hluk proti tobě povstávajících, kterýž se silí ustavičně.