Comparar
Mateus 18
Rolagem vinculadaAs duas colunas rolam juntas
Mateus
Capítulo 18
1
Naquela hora, os discípulos aproximaram-se de Jesus, dizendo: “Quem é, então, o maior no Reino dos Céus?”
2
Jesus chamou uma criança para junto de si, colocou-a no meio deles
3
e disse: “Em verdade lhes digo: a não ser que vocês se convertam e se tornem como crianças, de modo algum entrarão no Reino dos Céus.
4
Portanto, aquele que se humilhar como esta criança, esse é o maior no Reino dos Céus.
5
E quem receber uma criança como esta em meu nome, recebe a mim;
6
mas quem fizer tropeçar um destes pequeninos que creem em mim, melhor lhe seria que uma grande pedra de moinho fosse pendurada em seu pescoço e que fosse afundado nas profundezas do mar.
7
“Ai do mundo por causa das ocasiões de tropeço! Pois é necessário que elas venham, mas ai da pessoa por meio de quem elas vêm!
8
Se a sua mão ou o seu pé o faz tropeçar, corte-o e jogue-o fora. É melhor para você entrar na vida mutilado ou aleijado, do que, tendo duas mãos ou dois pés, ser lançado no fogo eterno.
9
Se o seu olho o faz tropeçar, arranque-o e jogue-o fora. É melhor para você entrar na vida com um olho só, do que, tendo os dois olhos, ser lançado na Geena de fogo.
10
Cuidado para não desprezarem um destes pequeninos, pois eu lhes digo que nos céus os seus anjos sempre veem a face de meu Pai que está nos céus.
11
Porque o Filho do Homem veio para salvar o que estava perdido.
12
“O que vocês acham? Se um homem tem cem ovelhas, e uma delas se desgarra, ele não deixa as noventa e nove, vai aos montes e procura aquela que se desgarrou?
13
Se ele a encontra, em verdade lhes digo, ele se alegra mais por causa dela do que pelas noventa e nove que não se desgarraram.
14
Da mesma forma, não é a vontade de seu Pai que está nos céus que um destes pequeninos pereça.
15
“Se o seu irmão pecar contra você, vá e mostre-lhe o seu erro, apenas entre você e ele. Se ele o ouvir, você ganhou de volta o seu irmão.
16
Mas, se ele não o ouvir, leve consigo mais um ou dois, para que pela boca de duas ou três testemunhas toda palavra seja confirmada.
17
Se ele se recusar a ouvi-los, conte à igreja. Se ele se recusar a ouvir também a igreja, considere-o como um gentio ou um cobrador de impostos.
18
Em verdade lhes digo: tudo o que vocês ligarem na terra terá sido ligado no céu, e tudo o que vocês desligarem na terra terá sido desligado no céu.
19
Novamente, com toda a certeza lhes digo que, se dois de vocês concordarem na terra a respeito de qualquer coisa que pedirem, isso lhes será feito por meu Pai que está nos céus.
20
Pois onde dois ou três estiverem reunidos em meu nome, ali estou eu no meio deles.”
21
Então Pedro aproximou-se e lhe disse: “Senhor, quantas vezes devo perdoar meu irmão quando ele pecar contra mim? Até sete vezes?”
22
Jesus lhe disse: “Eu não lhe digo até sete vezes, mas até setenta vezes sete.
23
Portanto, o Reino dos Céus é semelhante a um certo rei que desejava acertar as contas com os seus servos.
24
Quando começou a acertar as contas, foi-lhe trazido um que lhe devia dez mil talentos.
25
Mas, como ele não tinha com que pagar, o seu senhor ordenou que ele fosse vendido, com sua esposa, seus filhos e tudo o que ele tinha, para que a dívida fosse paga.
26
O servo, portanto, prostrou-se e ajoelhou-se diante dele, dizendo: 'Senhor, tenha paciência comigo, e eu lhe pagarei tudo!'
27
O senhor daquele servo teve compaixão dele, soltou-o e perdoou-lhe a dívida.
28
“Mas aquele servo saiu e encontrou um dos seus companheiros de serviço que lhe devia cem denários, agarrou-o pelo pescoço e disse: ‘Pague-me o que você deve!’
29
“Então o seu companheiro de serviço prostrou-se aos seus pés e lhe implorou: ‘Tenha paciência comigo, e eu lhe pagarei!’
30
Ele, porém, não quis; antes, foi e o lançou na prisão, até que pagasse o que devia.
31
Quando os outros servos viram o que havia acontecido, ficaram extremamente tristes e foram contar ao seu senhor tudo o que havia acontecido.
32
Então o seu senhor o chamou e lhe disse: 'Servo mau! Eu lhe perdoei toda aquela dívida porque você me implorou.
33
Você não devia também ter tido misericórdia do seu companheiro de serviço, assim como eu tive misericórdia de você?’
34
O seu senhor ficou irado e o entregou aos torturadores, até que pagasse tudo o que lhe devia.
35
Assim também meu Pai celestial fará a vocês, se cada um de vocês não perdoar de coração ao seu irmão pelas suas ofensas.”
Matouš
Capítulo 18
1
V ten čas přistoupili učedlníci k Ježíšovi, řkouce: Kdo pak jest větší v království nebeském?
2
A zavolav Ježíš pacholete, postavil je uprostřed nich,
3
A řekl: Amen pravím vám: Neobrátíte-li se a nebudete-li jako pacholátka, nikoli nevejdete do království nebeského.
4
Protož kdož by se koli ponížil jako pacholátko toto, tenť jest větší v království nebeském.
5
A kdož by koli přijal pacholátko takové ve jménu mém, mneť přijímá.
6
Kdo by pak pohoršil jednoho z maličkých těchto věřících ve mne, lépe by jemu bylo, aby zavěšen byl žernov osličí na hrdlo jeho, a pohřížen byl do hlubokosti mořské.
7
Běda světu pro pohoršení. Ačkoli musí to býti, aby přicházela pohoršení, ale však běda člověku, skrze něhož přichází pohoršení.
8
Protož jestliže ruka tvá anebo noha tvá pohoršuje tě, utniž ji a vrz od sebe. Lépe jest tobě do života vjíti kulhavému anebo bezrukému, nežli dvě ruce aneb dvě noze majícímu uvrženu býti do věčného ohně.
9
A pakli oko tvé pohoršuje tebe, vylup je a vrz od sebe. Lépe jest tobě jednookému do života vjíti, nežli obě oči majícímu uvrženu býti do pekelného ohně.
10
Viztež, abyste nepotupovali ani jednoho z maličkých těchto. Neboť pravím vám, že andělé jejich v nebesích vždycky vidí tvář Otce mého, kterýž v nebesích jest.
11
Nebo přišel Syn člověka, aby spasil to, což bylo zahynulo.
12
Co se vám zdá? Kdyby některý člověk měl sto ovec, a zbloudila by jedna z nich, zdaliž nenechá devadesáti devíti, a jda na hory, nehledá té pobloudilé?
13
A nahodí-liť mu se nalézti ji, amen pravím vám, že se radovati bude nad ní více, než nad devadesáti devíti nepobloudilými.
14
Takť není vůle před Otcem vaším, kterýž jest v nebesích, aby zhynul jeden z maličkých těchto.
15
Zhřešil-li by pak proti tobě bratr tvůj, jdi a potresci ho mezi sebou a jím samým. Uposlechl-li by tebe, získal jsi bratra svého.
16
Jestliže by pak neuposlechl, přijmi k sobě jednoho anebo dva, aby v ústech dvou nebo tří svědků stálo každé slovo.
17
Pakliť by jich neuposlechl, pověz církvi. Jestliže pak i církve neuposlechne, budiž tobě jako pohan a publikán.
18
Amen pravím vám: Cožkoli svížete na zemi, budeť svázáno i na nebi; a cožkoli rozvížete na zemi, budeť rozvázáno i na nebi.
19
Opět pravím vám: Jestliže by dva z vás svolili se na zemi o všelikou věc, za kterouž by koli prosili, staneť se jim od Otce mého nebeského.
20
Nebo kdežkoli shromáždí se dva nebo tři ve jménu mém, tuť jsem já uprostřed nich.
21
Tedy přistoupiv k němu Petr, řekl: Pane, kolikrát zhřeší proti mně bratr můj, a odpustím jemu? Do sedmilikrát?
22
I dí mu Ježíš: Nepravím tobě až do sedmikrát, ale až do sedmdesátikrát sedmkrát.
23
A protož podobno jest království nebeské člověku králi, kterýž chtěl počet klásti s služebníky svými.
24
A když počal počtu klásti, podán mu jeden, kterýž byl dlužen deset tisíců hřiven.
25
A když neměl čím zaplatiti, kázal jej pán jeho prodati, i ženu jeho i děti i všecko, což měl, a zaplatiti.
26
Tedy padna služebník ten, prosil ho, řka: Pane, poshověj mi, a všeckoť zaplatím tobě.
27
I slitovav se pán nad služebníkem tím, propustil ho a dluh jemu odpustil.
28
Vyšed pak služebník ten, nalezl jednoho z spoluslužebníků svých, kterýž mu byl dlužen sto peněz, a chopiv se ho, hrdloval se s ním, řka: Zaplať mi, cos dlužen.
29
Tedy padna spoluslužebník ten k nohám jeho, prosil ho, řka: Poshověj mi, a všeckoť zaplatím tobě.
30
On pak nechtěl, ale odšed, dal jej do žaláře, dokudž by nezaplatil dluhu.
31
Tedy vidouce spoluslužebníci, co se dálo, zarmoutili se velmi; a šedše, pověděli pánu svému všecko, co se bylo stalo.
32
Tehdy povolav ho pán jeho, dí mu: Služebníče zlý, všecken ten tvůj dluh odpustil jsem tobě, nebs mne prosil.
33
Zdaližs i ty neměl se smilovati nad spoluslužebníkem svým, jako i já smiloval jsem se nad tebou?
34
I rozhněvav se pán jeho, dal jej katům, dokudž by nezaplatil všeho, což mu byl dlužen.
35
Takť i Otec můj nebeský učiní vám, jestliže neodpustíte jeden každý bratru svému z srdcí vašich jejich provinění.