Comparar
Salmos 107
Rolagem vinculadaAs duas colunas rolam juntas
Salmos
Capítulo 107
1
Deem graças ao SENHOR, porque ele é bom,
porque o seu amor leal dura para sempre.
2
Digam-no os redimidos pelo SENHOR,
os quais ele redimiu da mão do adversário,
3
e congregou das terras,
do oriente e do ocidente,
do norte e do sul.
4
Eles vagaram pelo deserto, por um caminho solitário.
Não encontraram cidade para habitar.
5
Famintos e sedentos,
a alma deles desfalecia neles.
6
Então clamaram ao SENHOR em sua angústia,
e ele os livrou das suas aflições.
7
Ele também os conduziu por um caminho reto,
para que fossem a uma cidade para habitar.
8
Que eles louvem ao SENHOR pelo seu amor leal,
por suas maravilhas para com os filhos dos homens!
9
Pois ele satisfaz a alma anelante.
Ele enche de bens a alma faminta.
10
Alguns se assentaram nas trevas e na sombra da morte,
presos em aflição e em ferros,
11
porque se rebelaram contra as palavras de Deus,
e desprezaram o conselho do Altíssimo.
12
Portanto, ele abateu o coração deles com trabalho árduo.
Eles caíram, e não havia ninguém para ajudar.
13
Então clamaram ao SENHOR em sua angústia,
e ele os salvou das suas aflições.
14
Ele os tirou das trevas e da sombra da morte,
e quebrou as suas correntes.
15
Que eles louvem ao SENHOR pelo seu amor leal,
por suas maravilhas para com os filhos dos homens!
16
Pois ele quebrou as portas de bronze,
e despedaçou as trancas de ferro.
17
Os tolos são afligidos por causa da sua desobediência,
e por causa das suas iniquidades.
18
A alma deles abomina todo tipo de comida.
Eles se aproximam das portas da morte.
19
Então clamam ao SENHOR em sua angústia,
e ele os salva das suas aflições.
20
Ele envia a sua palavra, e os cura,
e os livra das suas sepulturas.
21
Que eles louvem ao SENHOR pelo seu amor leal,
por suas maravilhas para com os filhos dos homens!
22
Que eles ofereçam os sacrifícios de ação de graças,
e declarem as suas obras com cânticos de alegria.
23
Aqueles que descem ao mar em navios,
que fazem negócios nas grandes águas,
24
estes veem as obras do SENHOR,
e as suas maravilhas nas profundezas.
25
Pois ele ordena, e levanta o vento tempestuoso,
que eleva as suas ondas.
26
Eles sobem aos céus; descem novamente às profundezas.
A alma deles se derrete por causa da aflição.
27
Eles cambaleiam de um lado para o outro, e tropeçam como um homem bêbado,
e ficam sem saber o que fazer.
28
Então clamam ao SENHOR em sua angústia,
e ele os tira da sua aflição.
29
Ele transforma a tempestade em calmaria,
de modo que as suas ondas se aquietam.
30
Então eles se alegram porque há calmaria,
e assim ele os leva ao porto desejado.
31
Que eles louvem ao SENHOR pelo seu amor leal,
por suas maravilhas para com os filhos dos homens!
32
Que eles também o exaltem na assembleia do povo,
e o louvem no assento dos anciãos.
33
Ele transforma rios em deserto,
fontes de água em terra sedenta,
34
e uma terra frutífera em um deserto de sal,
por causa da maldade dos que nela habitam.
35
Ele transforma um deserto em um lago de água,
e uma terra seca em fontes de água.
36
Ali ele faz habitar os famintos,
para que preparem uma cidade para habitar,
37
semeiem campos, plantem vinhas,
e colham os frutos da colheita.
38
Ele também os abençoa, de modo que se multiplicam grandemente.
Ele não permite que o seu gado diminua.
39
Novamente, eles são diminuídos e abatidos
pela opressão, aflição e tristeza.
40
Ele derrama desprezo sobre os príncipes,
e os faz vagar em um deserto sem caminhos.
41
Contudo, ele levanta o necessitado da sua aflição,
e multiplica as suas famílias como um rebanho.
42
Os retos verão isso, e se alegrarão.
Todos os ímpios fecharão as suas bocas.
43
Quem for sábio prestará atenção a estas coisas.
Eles considerarão os atos de amor leal do SENHOR.
Žalmy
Capítulo 107
1
Oslavujte Hospodina, nebo jest dobrý, nebo na věky milosrdenství jeho.
2
Nechť o tom vypravují ti, kteříž jsou vykoupeni skrze Hospodina, jak je on vykoupil z ruky těch, kteříž je ssužovali,
3
A shromáždil je z zemí, od východu a od západu, od půlnoci i od moře.
4
Bloudili po poušti, po cestách pustých, města k přebývání nenacházejíce.
5
Hladovití a žízniví byli, až v nich svadla duše jejich.
6
Když volali k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich vytrhl je,
7
A vedl je po cestě přímé, aby přišli do města k bydlení.
8
Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,
9
Poněvadž napájí duši žíznivou, a duši hladovitou naplňuje dobrými věcmi.
10
Kteříž sedí ve tmě a v stínu smrti, sevříni jsouce bídou i železy,
11
Protože odporni byli řečem Boha silného, a radou Nejvyššího pohrdli.
12
Pročež ponížil bídou srdce jejich, padli, a nebylo pomocníka.
13
Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí je vysvobozuje.
14
Vyvodí je z temností a stínu smrti, a svazky jejich trhá.
15
Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,
16
Poněvadž láme brány měděné, a závory železné posekává.
17
Blázni pro cestu převrácenosti své, a pro nepravosti své v trápení bývají.
18
Oškliví se jim všeliký pokrm, až se i k branám smrti přibližují.
19
Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje.
20
Posílá slovo své, a uzdravuje je, a vysvobozuje je z hrobu.
21
Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,
22
A obětujíce oběti chvály, ať vypravují skutky jeho s prozpěvováním.
23
Kteří se plaví po moři na lodech, pracujíce na velikých vodách,
24
Tiť vídají skutky Hospodinovy, a divy jeho v hlubokosti.
25
Jakž jen dí, hned se strhne vítr bouřlivý, a dme vlny mořské.
26
Vznášejí se k nebi, sstupují do propasti, duše jejich v nebezpečenství rozplývá se.
27
Motají se a nakloňují jako opilý, a všecko umění jejich mizí.
28
Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje.
29
Proměňuje bouři v utišení, tak že umlkne vlnobití jejich.
30
I veselí se, že utichlo; a tak přivodí je k břehu žádostivému.
31
Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými.
32
Nechť ho vyvyšují v shromáždění lidu, a v radě starců chválí jej.
33
Obrací řeky v poušť, a prameny vod v suchost,
34
Zemi úrodnou v slatinnou, pro zlost obyvatelů jejích.
35
Pustiny obrací v jezera, a zemi vyprahlou v prameny vod.
36
I osazuje na ní hladovité, aby stavěli města k bydlení.
37
Kteříž osívají pole, a dělají vinice, a shromažďují sobě užitek úrody.
38
Takť on jim žehná, že se rozmnožují velmi, a dobytka jejich neumenšuje.
39
A někdy pak umenšeni a sníženi bývají ukrutenstvím, bídou a truchlostí,
40
Když vylévá pohrdání na knížata, dopouštěje, aby bloudili po poušti bezcestné.
41
Onť vyzdvihuje nuzného z trápení, a rozmnožuje rodinu jako stádo.
42
Nechť to spatřují upřímí, a rozveselí se, ale všeliká nepravost ať zacpá ústa svá.
43
Ale kdo jest tak moudrý, aby toho šetřil, a vyrozumíval mnohému milosrdenství Hospodinovu?