Comparar
Dela svetih apostola – Pisao ih sveti apostol i jevanđelista Luka 27
Rolagem vinculadaAs duas colunas rolam juntas
Dela svetih apostola – Pisao ih sveti apostol i jevanđelista Luka
Capítulo 27
1
I kao što bi određeno da idemo u Talijansku, predaše i Pavla i druge neke sužnje kapetanu, po imenu Juliju, od ćesareve čete.
2
A kad uđosmo u lađu adramitsku da plovimo u azijska mesta, otiskosmo se; i s nama beše Aristarh Makedonac iz Soluna.
3
I drugi dan dođosmo u Sidon. I Julije držaše Pavla lepo, i dopusti mu da odlazi k svojim prijateljima i da ga poslužuju.
4
I odande odvezavši se doplovismo u Kipar, jer vetrovi behu protivni.
5
I preplovivši pučinu kilikijsku i pamfilijsku dođosmo u Miru likijsku.
6
I onde našavši kapetan lađu aleksandrijsku koja plovi u Talijansku, metnu nas u nju.
7
I plovivši mnogo dana sporo, i jedva došavši prema Knidu, jer nam vetar ne davaše, doplovismo pod Krit kod Salmone.
8
I jedva se vozeći pored kraja, dođosmo na jedno mesto koje se zove Dobra Pristaništa, kod kog blizu beše grad Laseja.
9
A pošto prođe mnogo vremena, i već plovljenje ne beše bez straha, jer i post već beše prošao, savetovaše Pavle
10
govoreći im: Ljudi! Vidim da će plovljenje biti s mukom i velikom štetom ne samo tovara i lađe nego i duša naših.
11
Ali kapetan posluša većma krmanoša i gospodara od lađe negoli Pavlove reči.
12
A ne budući pristanište zgodno za zimovnik, savetovahu mnogi da se odvezu odande, ne bi li kako mogli doći do Finika, i onde da zimuju u pristaništu kritskom, koje gleda k jugu i k zapadu.
13
I kad dunu jug, mišljahu da im se volja ispuni, i podignuvši jedra plovljahu pokraj Krita.
14
Ali ne zadugo potom dunu, nasuprot njemu, buran vetar koji se zove Evroklidon.
15
A kad se lađa ote, i ne mogaše se vetru protiviti, predadosmo je valovima i nošahu nas.
16
A kad prođosmo mimo jedno ostrvo koje se zove Klauda, jedva mogosmo udržati čamac,
17
koji izvukavši, svakojako pomagahu, te ga privezasmo odozgo za lađu; a bojeći se da ne udari na prud, spustismo jedra, i tako se plavljasmo.
18
A kad nam veoma dosađivaše bura sutradan izbacivahu tovare.
19
I u treći dan svojim rukama izbacismo alat lađarski.
20
A kad se ni sunce ni zvezde za mnogo dana ne pokazaše, i bura ne mala navalila, beše propala sva nada da ćemo se izbaviti.
21
I kad se zadugo nije jelo, onda Pavle stavši preda njih reče: Trebaše dakle, o ljudi! Poslušati mene, i ne otiskivati se od Krita, i ne imati ove muke i štete.
22
I evo sad vas molim da budete dobre volje: jer nijedna duša od vas neće propasti osim lađe;
23
jer u ovu noć stade preda me anđeo Boga kog sam ja i kome služim,
24
govoreći: Ne boj se, Pavle! Valja ti doći pred ćesara; i evo ti darova Bog sve koji se voze s tobom.
25
Zato ne bojte se, ljudi; jer verujem Bogu da će tako biti kao što mi bi rečeno.
26
Ali valja nam doći na jedno ostrvo.
27
A kad bi četrnaesta noć, i mi se u ponoći plavljasmo po adrijanskoj pučini, pomisliše lađari da se približuju k nekakvoj zemlji.
28
I izmerivši dubinu nađoše dvadeset hvati; i prošavši malo opet izmeriše, i nađoše petnaest hvati.
29
Onda bojeći se da kako ne udare na prudovita mesta baciše sa stražnjeg kraja lađe četiri lengera, pa se moljasmo Bogu da svane.
30
A kad lađari gledahu da pobegnu iz lađe, i spustiše čamac u more izgovarajući se kao da hoće s prednjeg kraja da spuste lengere,
31
reče Pavle kapetanu i vojnicima: Ako ovi ne ostanu u lađi, vi ne možete živi ostati.
32
Tada vojnici odrezaše uža na čamcu i pustiše ga te pade.
33
A kad htede da svane, moljaše Pavle sve da jedu, govoreći: Četrnaesti je dan danas kako čekate i ne jedući živite ništa ne okusivši.
34
Zato vas molim da jedete: jer je to za vaše zdravlje. A ni jednom od vas dlaka s glave neće otpasti.
35
I rekavši ovo uze hleb, i dade hvalu Bogu pred svima, i prelomivši stade jesti.
36
Onda se svi razveselivši i oni jedoše.
37
A u lađi beše nas duša svega dvesta i sedamdeset i šest.
38
I nasitivši se jela, olakšaše lađu izbacivši pšenicu u more.
39
A kad bi dan ne poznavahu zemlje; nego ugledaše nekakav zaliv s peskom, na koji se dogovoriše ako bude moguće, da izvuku lađu.
40
I podignuvši lengere vožahu se po moru, i odrešivši uža na krmama, i raširivši malo jedro prema vetriću koji duvaše, vožasmo se kraju.
41
A kad dođosmo kao na jedan jezik, gde se more kao razdeljuje, nasadi se lađa; i prednji kraj, koji se nasadi, osta tvrd da se ne može pomaknuti, a krma se razbijaše od sile valova.
42
A vojnici se dogovoriše da pobiju sužnje, da koji ne ispliva i ne uteče.
43
Ali kapetan želeći sačuvati Pavla zabrani njihov dogovor, i zapovedi onima koji znahu plivati da iskoče najpre, i da iziđu na zemlju;
44
a ostali jedni na daskama a jedni na čemu od lađe. I tako iziđoše svi živi na zemlju.
Skutky apoštolské
Capítulo 27
1
A když bylo již usouzeno, abychom my se plavili do Vlach, poručen jest i Pavel i někteří jiní vězňové setníku, jménem Juliovi, kterýž byl nad houfem Augustovým.
2
Tedy všedše na lodí Adramyttenskou, abychom se plavili podle krajin Azie, pustili jsme se na moře. A byl s námi Aristarchus Macedonský z Tessaloniky.
3
Druhý pak den připlavili jsme se k Sidonu. A tu Julius přívětivě se maje ku Pavlovi, dopustil mu, aby jda k přátelům, u nich měl pohodlí.
4
A berouce se odtud, plavili jsme se podle Cypru, protože byl vítr odporný nám.
5
A tak přeplavivše se přes moře Cilické a Pamfylické, přišli jsme do města Myry, kteréž jest v krajině, jenž slove Lycia.
6
A tu našed setník bárku Alexandrinskou, kteráž měla plouti do Vlach, uvedl nás na ni.
7
A když jsme za mnoho dní znenáhla se plavili a sotva připlouli proti Gnidum, a vítr nám bránil přiblížiti se k zemi, i podjeli jsme Krétu podle Salmóny.
8
A sotva ji pomíjeti mohše, přijeli jsme na jedno místo, kteréž slove Pěkný břeh, od kteréhožto nedaleko bylo město Lasea.
9
Když pak drahný čas přešel, a již bylo nebezpečné plavení, (neb již byl i půst pominul,) napomínal jich Pavel,
10
Řka k nim: Muži, vidím, že s velikým ublížením a s mnohou škodou netoliko nákladu a lodí, ale i životů našich toto plavení bude.
11
Ale setník více věřil správci lodí a marináři, nežli tomu, co Pavel pravil.
12
A když nebylo tu příhodného přístavu, kdež by pobyli přes zimu, mnozí tak radili, aby se předce pustili odtud, zda by jak mohli, přijedouce do Fenicen, přes zimu tu pobýti na břehu Kréty, kterýž leží k větru nešpornímu a k větru více než západnímu.
13
A když počal vítr víti od poledne, majíce za to, že se budou umíněnou cestou držeti, i nahodilo se jim, že jeli blízko Kréty.
14
Po neveliké pak chvíli zdvihl se proti nim vítr bouřlivý půlnoční, kterýž slove Euroklydon.
15
A když lodí zachvácena byla a nemohla odolati proti větru, pustivše ji po větru, tak jsme se vezli.
16
A přiběhše pod jeden ostrov neveliký, kterýž slove Klauda, sotva jsme mohli obdržeti člun u bárky.
17
Kterýžto zdvihše, pomoci užívali, podpásavše bárku; a bojíce se, aby neuhodili na místo nebezpečné, spustivše člun, tak se plavili.
18
A když bouře vichrová námi velmi zmítala, na druhý den, což bylo v lodí nákladů, metali ven.
19
A třetí den i to nádobí bárce potřebné svýma rukama vyházeli jsme.
20
A když ani slunce se neukázalo ani hvězdy za mnoho dní, a bouře vždy větší nastávala, již byla všecka naděje o vysvobození našem odjata.
21
A když jsme již byli hladem velmi ztrápeni, tedy stoje Pavel uprostřed nich, řekl: Měli jste zajisté, ó muži, uposlechnouce mne, nehýbati se od Kréty, a tak uvarovati se nebezpečenství tohoto a škody
22
A i nyní vás napomínám, abyste dobré mysli byli; neboť nezahyne žádný z vás, kromě bárky samé.
23
Nebo této noci ukázal mi se anděl Boha toho, jehož já jsem a kterémuž sloužím,
24
Řka: Neboj se, Pavle, před císařem máš státi, a aj, dalť jest tobě Bůh všecky, kteříž se plaví s tebou.
25
Protož buďte dobré mysli, muži; neboť já věřím Bohu, žeť se tak stane, jakž jest mi mluveno.
26
Mámeť se pak dostati na nějaký ostrov.
27
A když již byla čtrnáctá noc, a my se plavili po moři Adriatickém, okolo půlnoci, domnívali se plavci, že by se jim okazovala krajina nějaká.
28
Kteřížto spustivše do vody olovnici, nalezli hlubokost dvadcíti loktů; a odjevše odtud maličko, opět spustivše olovnici, nalezli hlubokost patnácti loktů.
29
A bojíce se, aby na místa skalnatá neuhodili, spustivše z bárky čtyři kotve, žádali, aby den byl.
30
Chtěli pak marináři utéci z bárky, pustivše člun do moře, pod zámyslem, jako by chtěli od předku lodí kotve roztahovati,
31
I řekl Pavel setníkovi a žoldnéřům: Nezůstanou-li tito na lodí, vy nebudete moci zachováni býti.
32
Tedy žoldnéři utínali provazy u člunu, a pustili jej, aby pryč plynul.
33
A když již dnělo, napomínal Pavel všech, aby pojedli, řka: Již jest tomu dnes čtrnáctý den, jakž očekávajíce, trváte lační, nic nejedouce.
34
Protož prosím vás, abyste pojedli pro zachování vašeho zdraví; neb žádného z vás vlas s hlavy nespadne.
35
A to pověděv, vezma chléb, díky vzdával Bohu přede všemi, a rozlomiv, počal jísti.
36
A tak potěšeni byvše všickni, pojedli i oni.
37
Bylo pak nás všech osob na lodí dvě stě sedmdesáte a šest.
38
A nasyceni jsouce pokrmem, oblehčovali bárku, vysýpajíce pšenici do moře.
39
A když byl den, nemohli země viděti, než okřídlí nějaké znamenali, ano má břeh, k němuž myslili, kdyby jak mohli přistáti s lodí.
40
A vytáhše kotvy, pustili se po moři, rozpustivše také provazy pravidl; a zdvihše plachtu k větru, táhli se k břehu.
41
Ale když trefili na to místo, kdež se dvoje moře schází, tu se zastavila lodí. A přední konec lodí uváznutý stál, nehýbaje se, zadní pak konec lámal se násilím vln.
42
Tedy žoldnéři radili setníkovi, aby vězně zmordovali, aby jim některý vyplyna, neutekl.
43
Ale setník chtěje zachovati Pavla, nedal toho učiniti. I rozkázal těm, kteříž mohli plynouti, aby se pustili nejprv do moře a vyplynuli na zem,
44
Jiní pak aby na dskách plynuli a někteří na těch kusích lodí. I takž se stalo, že všickni zdraví vyšli na zemi.