Comparar
Dela svetih apostola – Pisao ih sveti apostol i jevanđelista Luka 7
Rolagem vinculadaAs duas colunas rolam juntas
Dela svetih apostola – Pisao ih sveti apostol i jevanđelista Luka
Capítulo 7
1
A poglavar sveštenički reče: Je li dakle tako?
2
A on reče: Ljudi braćo i oci! Poslušajte. Bog slave javi se ocu našem Avraamu kad beše u Mesopotamiji, pre nego se doseli u Haran,
3
i reče mu: Iziđi iz zemlje svoje i od roda svog i iz doma oca svog, i dođi u zemlju koju ću ti ja pokazati.
4
Tada iziđe iz zemlje haldejske, i doseli se u Haran; i odande, po smrti oca njegovog, preseli ga u ovu zemlju u kojoj vi sad živite.
5
I ne dade mu nasledstvo u njoj ni stope; i obreče mu je dati u držanje i semenu njegovom posle njega, dok on još nemaše deteta.
6
Ali Bog reče ovako: Seme tvoje biće došljaci u zemlji tuđoj, i nateraće ga da služi, i mučiće ga četiri stotine godina.
7
I narodu kome će služiti ja ću suditi, reče Bog; i potom će izići, i služiće meni na ovome mestu.
8
I dade mu zavet obrezanja, i tako rodi Isaka, i obreza ga u osmi dan; i Isak Jakova, i Jakov dvanaest starešina.
9
I starešine zaviđahu Josifu, i prodadoše ga u Misir; i Bog beše s njim.
10
I izbavi ga od svih njegovih nevolja, i dade mu milost i premudrost pred Faraonom carem misirskim, i postavi ga poglavarom nad Misirom i nad svim domom svojim.
11
A dođe glad na svu zemlju misirsku i hanansku i nevolja velika, i ne nalažahu hrane oci naši.
12
A Jakov čuvši da ima pšenice u Misiru posla najpre oce naše.
13
I kad dođoše drugi put, poznaše Josifa braća njegova, i rod Josifov posta poznat Faraonu.
14
A Josif posla i dozva oca svog Jakova i svu rodbinu svoju, sedamdeset i pet duša.
15
I Jakov siđe u Misir, i umre, on i očevi naši.
16
I prenesoše ih u Sihem, i metnuše u grob koji kupi Avraam za novce od sinova Emorovih u Sihemu.
17
I kad se približi vreme obećanja za koje se Bog zakle Avraamu, narod se narodi i umnoži u Misiru,
18
dok nasta drugi car u Misiru, koji ne znaše Josifa.
19
Ovaj namisli zlo za naš rod, izmuči oce naše da svoju decu bacahu da ne žive.
20
U to se vreme rodi Mojsije, i beše Bogu ugodan, i bi tri meseca hranjen u kući oca svog.
21
A kad ga izbaciše, uze ga kći Faraonova, i odgaji ga sebi za sina.
22
I nauči se Mojsije svoj premudrosti misirskoj, i beše silan u rečima i u delima.
23
A kad mu se navršivaše četrdeset godina, dođe mu na um da obiđe braću svoju, sinove Izrailjeve.
24
I videvši jednom gde se čini nepravda, pomože, i pokaja onog što mu se činjaše nepravda, i ubi Misirca.
25
Mišljaše pak da braća njegova razumeju da Bog njegovom rukom njima spasenje dade: ali oni ne razumeše.
26
A sutradan dođe među takve koji se behu svadili, i miraše ih govoreći: Ljudi, vi ste braća, zašto činite nepravdu jedan drugom?
27
A onaj što činjaše nepravdu bližnjemu ukori ga govoreći: Ko je tebe postavio knezom i sudijom nad nama?
28
Ili i mene hoćeš da ubiješ kao što si juče ubio Misirca?
29
A Mojsije pobeže od ove reči, i posta došljak u zemlji madijanskoj, gde rodi dva sina.
30
I kad se navrši četrdeset godina, javi mu se u pustinji gore sinajske anđeo Gospodnji u plamenu ognjenom u kupini.
31
A kad Mojsije vide, divljaše se utvari. A kad on pristupi da vidi, bi glas Gospodnji k njemu:
32
Ja sam Bog otaca tvojih, Bog Avraamov i Bog Isakov i Bog Jakovljev. A Mojsije se beše uzdrhtao i ne smeše da pogleda.
33
A Gospod mu reče: Izuj obuću svoju sa svojih nogu: jer je mesto na kome stojiš sveta zemlja.
34
Ja dobro videh muku svog naroda koji je u Misiru, i čuh njihovo uzdisanje, i siđoh da ih izbavim: i sad hodi da te pošaljem u Misir.
35
Ovog Mojsija, kog ukoriše rekavši: Ko te postavi knezom i sudijom? Ovog Bog za kneza i izbavitelja posla rukom anđela koji mu se javi u kupini.
36
Ovaj ih izvede učinivši čudesa i znake u zemlji misirskoj i u Crvenom Moru i u pustinji četrdeset godina.
37
Ovo je Mojsije koji kaza sinovima Izrailjevim: Gospod Bog vaš podignuće vam proroka iz vaše braće, kao mene: njega poslušajte.
38
Ovo je onaj što beše u crkvi u pustinji s anđelom, koji mu govori na gori sinajskoj, i s ocima našim; koji primi reči žive da ih nama da;
39
kog ne hteše poslušati oci naši, nego ga odbaciše, i okrenuše se srcem svojim u Misir,
40
rekavši Aronu: Načini nam bogove koji će ići pred nama, jer ovom Mojsiju, koji nas izvede iz zemlje misirske, ne znamo šta bi.
41
I tada načiniše tele, i prinesoše žrtvu idolu, i radovahu se rukotvorini svojoj.
42
A Bog se okrenu od njih, i predade ih da služe vojnicima nebeskim, kao što je pisano u knjizi proroka:
Eda zaklanja i žrtve prinesoste mi
na četrdeset godina u pustinji,
dome Izrailjev?
43
I primiste čador Molohov,
i zvezdu boga svog Remfana,
kipove koje načiniste da im se molite;
i preseliću vas dalje od Vavilona.
44
Očevi naši imahu čador svedočanstva u pustinji, kao što zapovedi Onaj koji govori Mojsiju da ga načini po onoj prilici kao što ga vide;
45
koji i primiše očevi naši i donesoše s Isusom Navinom u zemlju neznabožaca, koje oturi Bog ispred lica naših otaca, tja do Davida,
46
koji nađe milost u Boga, i izmoli da nađe mesto Bogu Jakovljevom.
47
A Solomun Mu načini kuću.
48
Ali najviši ne živi u rukotvorenim crkvama, kao što govori prorok:
49
Nebo je meni presto
a zemlja podnožje nogama mojim:
kako ćete mi kuću sazidati?
Govori Gospod;
ili koje je mesto za moje počivanje?
50
Ne stvori li ruka moja sve ovo?
51
Tvrdovrati i neobrezanih srca i ušiju! Vi se jednako protivite Duhu Svetome; kako vaši oci tako i vi.
52
Kog od proroka ne proteraše oci vaši? I pobiše one koji unapred javiše za dolazak pravednika, kog vi sad izdajnici i krvnici postadoste;
53
koji primiste zakon naredbom anđeoskom, i ne održaste.
54
Kad ovo čuše, rasrdiše se vrlo u srcima svojim, i škrgutahu zubima na nj.
55
A Stefan budući pun Duha Svetog pogleda na nebo i vide slavu Božju i Isusa gde stoji s desne strane Bogu;
56
i reče: Evo vidim nebesa otvorena i Sina čovečijeg gde stoji s desne strane Bogu.
57
A oni povikavši glasno zatiskivahu uši svoje, i navališe jednodušno na nj.
58
I izvedavši ga iz grada stadoše ga zasipati kamenjem, i svedoci haljine svoje metnuše kod nogu mladića po imenu Savla.
59
I zasipahu kamenjem Stefana, koji se moljaše Bogu i govoraše: Gospode Isuse! Primi duh moj.
60
Onda kleče na kolena i povika glasno: Gospode! Ne primi im ovo za greh. I ovo rekavši umre.
Skutky apoštolské
Capítulo 7
1
Tedy řekl nejvyšší kněz: Jest-liž to tak?
2
A on řekl: Muži bratří a otcové, slyšte. Bůh slávy ukázal se otci našemu Abrahamovi, když byl v Mezopotamii, prve než bydlil v Cháran.
3
A řekl k němu: Vyjdi z země své a z příbuznosti své, a pojď do země, kterouž ukáži tobě.
4
Tedy vyšel z země Kaldejské a bydlil v Cháran. A odtud, když umřel otec jeho, přestěhoval jej do země této, v kteréžto vy nyní bydlíte.
5
A nedal jemu dědictví v ní, ani šlépěje nožné, ač byl jemu ji slíbil dáti k vladařství, i semeni jeho po něm, když ještě neměl dědice.
6
Mluvil pak jemu Bůh takto: Budeť símě tvé pohostinu v zemi cizí, a bude v službu podrobeno, a zle s ním budou nakládati za čtyři sta let.
7
Ale národ ten, jemuž sloužiti budou, já souditi budu, pravíť Bůh. A potom zase vyjdou, a sloužiti mi budou na tomto místě.
8
I vydal jemu smlouvu obřízky. A tak on zplodil Izáka, a obřezal jej osmého dne, a Izák zplodil Jákoba, a Jákob
9
A patriarchové v nenávisti měvše Jozefa, prodali jej do Egypta. Ale Bůh byl s ním,
10
A vysvobodil ho ze všech úzkostí jeho, a dal jemu milost a moudrost před tváří faraona, krále Egyptského, takže ho učinil úředníkem nad Egyptem a nade vším domem svým.
11
Potom přišel hlad na všecku zemi Egyptskou i Kananejskou, a soužení veliké, aniž měli pokrmů otcové naši.
12
A uslyšev Jákob, že by obilé bylo v Egyptě, poslal tam otce naše nejprve.
13
A když je poslal po druhé, poznán jest Jozef od bratří svých, a zjevena jest rodina Jozefova faraonovi.
14
Tedy poslav Jozef posly, přistěhoval otce svého Jákoba, i všecku rodinu svou v osobách sedmdesáti a pěti.
15
I vstoupil Jákob do Egypta, a tam umřel on i otcové naši.
16
I přeneseni jsou do Sichem, a pochováni v hrobě, kterýž byl koupil Abraham za stříbro od synů Emorových, otce Sichemova.
17
Když se pak přibližoval čas zaslíbení, o kterémž byl přisáhl Bůh Abrahamovi, rostl lid a množil se v Egyptě,
18
Až vtom povstal jiný král, kterýž neznal Jozefa.
19
Ten lstivě nakládaje s pokolením naším, trápil otce naše, takže musili vyhazovati nemluvňátka svá, aby se nerozplozovali.
20
V tom času narodil se Mojžíš, a byl velmi krásný, kterýžto chován jest za tři měsíce v domu otce svého.
21
A když vyložen byl na řeku, vzala jej dcera faraonova, a vychovala jej sobě za syna.
22
I vyučen jest Mojžíš vší moudrosti Egyptské, a byl mocný v řečech i v skutcích.
23
A když jemu bylo čtyřidceti let, vstoupilo na srdce jeho, aby navštívil bratří své, syny Izraelské.
24
A uzřev jednoho, an bezpráví trpí, zastal ho a pomstil toho, kterýž bezpráví trpěl, zabiv Egyptského.
25
Domníval se zajisté, že bratří jeho rozumějí tomu, že skrze ruku jeho chce jim dáti Bůh vysvobození, ale oni nerozuměli.
26
Druhého pak dne ukázal se jim, když se vadili, i chtěl je v pokoj uvésti, řka: Muži, bratří jste, i proč křivdu činíte sobě vespolek?
27
Ten pak, kterýž činil křivdu bližnímu svému, odehnal ho, řka: Kdo tě ustanovil knížetem a soudcím nad námi?
28
Což ty mne chceš zamordovati, jako jsi včera zabil Egyptského?
29
I utekl Mojžíš pro ta slova a bydlil pohostinu v zemi Madianské, a tam zplodil dva syny.
30
A když se vyplnilo let čtyřidceti, ukázal se jemu na poušti hory Sinai anděl Páně, v plameni ohně ve kři.
31
A Mojžíš uzřev to, divil se tomu vidění. A když blíže přistoupil, aby to pilněji spatřil, stal se k němu hlas Páně:
32
Jáť jsem Bůh otců tvých, Bůh Abrahamův a Bůh Izákův a Bůh Jákobův. I zhroziv se Mojžíš, neodvážil se patřiti.
33
I řekl jemu Pán: Zzuj obuv s noh svých; nebo místo, na kterémž stojíš, země svatá jest.
34
Viděl jsem, viděl trápení lidu svého, kterýž jest v Egyptě, a vzdychání jejich uslyšel jsem a sstoupil jsem, abych je vysvobodil. Protož nyní pojď, pošli tě do Egypta.
35
Toho Mojžíše, kteréhož se odepřeli, řkouce: Kdo tě ustanovil knížetem a soudcí? tohoť jest Bůh kníže a vysvoboditele poslal, skrze ruku anděla, kterýž se jemu ukázal ve kři.
36
A ten je vyvedl, čině divy a zázraky v zemi Egyptské a na moři Èerveném, i na poušti za čtyřidceti let.
37
Toť jest ten Mojžíš, kterýž řekl synům Izraelským: Proroka vám vzbudí Pán Bůh váš z bratří vašich, podobně jako mne, toho poslouchejte.
38
Onť jest, kterýž byl mezi lidem na poušti s andělem, kterýž mluvíval k němu na hoře Sinai, i s otci našimi, kterýž přijal slova živá, aby je nám vydal.
39
Jehož nechtěli poslušni býti otcové naši, ale zavrhli jej, a odvrátili se srdci svými do Egypta,
40
Řkouce k Aronovi: Učiň nám bohy, kteříž by šli před námi; nebo Mojžíšovi tomu, kterýž nás vyvedl z země Egyptské, nevíme, co se přihodilo.
41
I udělali v těch dnech tele, a obětovali oběti modle, a veselili se v díle rukou svých.
42
I odvrátil se od nich Bůh, a vydal je, aby sloužili vojsku nebeskému, jakož napsáno jest v knihách Prorockých: Zdaliž jste mi oběti aneb dary obětovali za čtyřidceti let na poušti, dome Izraelský?
43
Nýbrž nosili jste stánek modly Moloch, a hvězdu boha vašeho Remfan, ta podobenství, kteráž jste zdělali sobě, abyste se jim klaněli. Protož přestěhuji vás za Babylon.
44
Stánek svědectví měli jsou otcové naši na poušti, jakož byl nařídil ten, jenž řekl Mojžíšovi, aby jej udělal, podle způsobu toho, kterýž byl viděl.
45
Kterýžto přijavše otcové naši, vnesli jej s Jozue tam, kdež bylo prve vladařství pohanů, kteréž vyhnal Bůh od tváři otců našich, až do dnů Davida.
46
Jenž nalezl milost před obličejem Božím, a prosil, aby nalezl stánek Bohu Jákobovu.
47
Šalomoun pak udělal jemu dům.
48
Ale Nejvyšší nebydlí v domích rukou udělaných, jakož dí prorok:
49
Nebe jest mi stolice a země podnož noh mých, i jakýž mi tedy dům uděláte? praví Pán. Anebo jaké jest místo odpočívání mého?
50
Zdaliž ruka má všeho toho neučinila?
51
Tvrdošijní a neobřezaného srdce i uší, vy jste se vždycky Duchu svatému protivili, jakož otcové vaši, takž i vy.
52
Kterému z proroků otcové vaši se neprotivili? Zmordovali zajisté ty, jenž předzvěstovali příchod spravedlivého tohoto, jehožto vy nyní zrádci a vražedníci jste.
53
Kteříž jste vzali Zákon působením andělským, a neostříhali jste ho.
54
Tedy slyšíce to, rozzlobili se v srdcích svých a škřipěli zuby na něho.
55
On pak pln jsa Ducha svatého, pohleděv do nebe, uzřel slávu Boží a Ježíše stojícího na pravici Boží.
56
I řekl: Aj, vidím nebesa otevřená a Syna člověka stojícího na pravici Boží.
57
A oni zkřikše hlasem velikým, zacpali uši své, a obořili se jednomyslně na něj.
58
A vyvedše jej z města, kamenovali ho. A svědkové složili roucha svá u noh mládence, kterýž sloul Saul.
59
I kamenovali Štěpána vzývajícího Boha a řkoucího: Pane Ježíši, přijmi ducha mého.
60
A poklek na kolena, zvolal hlasem velikým: Pane, nepokládej jim toho za hřích. A to pověděv, usnul v Pánu.