Comparar
Druga knjiga dnevnika 30
Rolagem vinculadaAs duas colunas rolam juntas
Druga knjiga dnevnika
Capítulo 30
1
Potom posla Jezekija k svemu Izrailju i Judi, i napisa knjige sinovima Jefremovim i Manasijinim da dođu u dom Gospodnji u Jerusalim da proslave pashu Gospodu Bogu Izrailjevom.
2
Jer car i knezovi njegovi i sav zbor svećaše u Jerusalimu da slave pashu drugog meseca.
3
Jer je ne mogaše slaviti u to vreme, jer ne beše dosta sveštenika posvećenih i narod se ne beše skupio u Jerusalim.
4
I to bi po volji caru i svemu zboru.
5
I odrediše da oglase po svemu Izrailju od Virsaveje do Dana da dođu u Jerusalim da proslave pashu Gospodu Bogu Izrailjevom, jer je odavna ne behu slavili kako je napisano.
6
I tako otidoše glasnici s knjigama od cara i od knezova po svemu Izrailju i Judi, i po zapovesti carevoj govorahu: Sinovi Izrailjevi, obratite se ka Gospodu Bogu Avramovom, Isakovom i Izrailjevom, pa će se i On obratiti k ostatku koji ste ostali od ruku careva asirskih.
7
Ne budite kao oci vaši i kao braća vaša što grešiše Gospodu Bogu otaca svojih, te ih dade da budu čudo, kako vidite.
8
Ne budite dakle tvrdovrati kao oci vaši, dajte ruku Gospodu i hodite u svetinju Njegovu koju je osvetio navek, i služite Gospodu Bogu svom, pa će se odvratiti od vas žestina gneva Njegovog.
9
Jer ako se obratite ka Gospodu, braća će vaša i sinovi vaši steći milost u onih koji ih zarobiše, te će se vratiti u ovu zemlju; jer je Gospod Bog vaš milostiv i žalostiv, i neće odvratiti lica od vas, ako se obratite k Njemu.
10
A kad ti glasnici iđahu od grada do grada po zemlji Jefremovoj i Manasijinoj dori do Zavulona, podsmevahu im se i rugahu im se.
11
Ali neki od Asira i od Manasije i od Zavulona pokorivši se dođoše u Jerusalim.
12
I nad Judu dođe ruka Gospodnja, te im dade jedno srce da učine šta beše zapovedio car i knezovi po reči Gospodnjoj.
13
I skupi se u Jerusalim mnoštvo naroda da praznuju praznik presnih hlebova drugog meseca, i bi sabor veoma velik.
14
Tada se podigoše, i oboriše oltare što behu u Jerusalimu, i sve oltare kadione oboriše i baciše u potok Kison.
15
Potom zaklaše pashu četrnaestog dana drugog meseca; a sveštenici i Leviti postidevši se osveštaše se, i unesoše žrtve paljenice u dom Gospodnji.
16
I stadoše svojim redom kako treba po zakonu Mojsija sluge Božijeg; i sveštenici kropiše krvlju primajući iz ruke Levitima.
17
I jer ih mnogo beše u zboru koji se ne behu osveštali; zato Leviti klahu pashu za svakog koji ne beše čist da bi ih posvetili Gospodu.
18
Jer mnoštvo naroda, mnogi od Jefrema i od Manasije i od Isahara i od Zavulona ne očistiše se, nego jedoše pashu ne kako je napisano. Ali se za njih pomoli Jezekija govoreći: Gospod blagi neka očisti svakog,
19
ko je upravio srce svoje da traži Boga Gospoda, Boga otaca svojih, ako i ne bi bio čist prema svetom očišćenju.
20
I usliši Gospod Jezekiju, i sačuva narod.
21
I tako sinovi Izrailjevi koji behu u Jerusalimu praznovaše praznik presnih hlebova sedam dana u velikom veselju, i hvaljahu Gospoda svaki dan Leviti i sveštenici uz oruđa za slavu Gospodnju.
22
I Jezekija govori ljubazno sa svim Levitima koji vešti behu službi Gospodnjoj; i jedoše o prazniku sedam dana prinoseći žrtve zahvalne i slaveći Gospoda Boga otaca svojih.
23
I sav zbor dogovori se da praznuje još sedam dana; i praznovaše još sedam dana u veselju.
24
Jer Jezekija, car Judin, dade zboru hiljadu junaca i sedam hiljada ovaca; a knezovi dadoše zboru hiljadu junaca i deset hiljada ovaca; i osvešta se mnogo sveštenika.
25
I tako se proveseli sav zbor Judin i sveštenici i Leviti, i sav zbor što beše došao od Izrailja, i došljaci što behu došli iz zemlje Izrailjeve i koji življahu u zemlji Judinoj.
26
I bi veselje veliko u Jerusalimu; jer od vremena Solomuna sina Davidovog cara Izrailjevog ne bi tako u Jerusalimu.
27
Potom ustaše sveštenici i Leviti i blagosloviše narod; i uslišen bi glas njihov, i molitva njihova dođe u stan svetinje Gospodnje na nebo.
2 Letopisu
Capítulo 30
1
Potom poslal Ezechiáš ke všemu lidu Izraelskému a Judskému, psal také listy k Efraimovi a Manassesovi, aby přišli do domu Hospodinova do Jeruzaléma, a slavili velikunoc Hospodinu Bohu Izraelskému.
2
Snesli se pak byli na tom král i knížata jeho, i všecko shromáždění v Jeruzalémě, aby slavili velikunoc měsíce druhého.
3
Nebo nemohli slaviti toho času, proto že kněží posvěcených se nedostávalo, aniž se lid byl shromáždil do Jeruzaléma.
4
I vidělo se to za dobré králi i všemu množství,
5
A usoudili, aby provolati dali po všem Izraeli, od Bersabé až do Dan, aby přišli k slavení velikonoci Hospodinu Bohu Izraelskému do Jeruzaléma; nebo již byli dávno neslavili tak, jakž psáno jest.
6
Protož šli poslové s listy od krále a od knížat jeho po vší zemi Izraelské a Judské s rozkazem královským tímto: Synové Izraelští, obraťte se k Hospodinu Bohu Abrahamovu, Izákovu a Izraelovu, i obrátí se k ostatkům, kteříž jste koli znikli ruky králů Assyrských.
7
A nebývejte jako otcové vaši a bratří vaši, kteříž převráceně činili proti Hospodinu Bohu otců svých, pročež dal je v zpuštění, jakž sami vidíte.
8
Nyní tedy nezatvrzujte šijí svých tak, jako otcové vaši. Podejte ruky Hospodinu, a poďte do svatyně jeho, kteréž posvětil na věky, a služte Hospodinu Bohu svému, a odvrátí se od vás hněv prchlivosti jeho.
9
Nebo obrátíte-li se k Hospodinu, bratří vaši i synové vaši milosrdenství obdrží u těch, kteříž je zjímali, tak že se navrátí do země této. Milosrdný zajisté a dobrotivý jest Hospodin Bůh váš, aniž odvrátí tváři od vás, jestliže se obrátíte k němu.
10
Když pak ti poslové chodili z města do města po kraji Efraim a Manasse až do Zabulon, posmívali se a utrhali jim.
11
Ale však někteří z Asser, Manasses a Zabulon, poníživše se, přišli do Jeruzaléma.
12
V Judstvu tolikéž byla ruka Boží, tak že jim dal srdce jedno k vykonání rozkazu králova a knížat, podlé slova Hospodinova.
13
I sešlo se do Jeruzaléma lidu mnoho, aby drželi slavnost přesnic měsíce druhého, shromáždění velmi veliké.
14
Tedy povstavše, pobořili oltáře, kteříž byli v Jeruzalémě; též i všecky oltáře, na kterýchž se kadívalo, rozbořili a vmetali do potoka Cedron.
15
Potom pak obětovali beránka velikonočního, čtrnáctého dne měsíce druhého. Kněží pak a Levítové zastyděvše se, posvětili se, a přivedli oběti do domu Hospodinova.
16
A stáli v řadu svém vedlé povinnosti své podlé zákona Mojžíše muže Božího, a kněží kropili krví, berouce ji z rukou Levítů.
17
Nebo mnozí byli v shromáždění, kteříž se neposvětili. Protož Levítové zabíjeli beránky velikonoční za každého nečistého, k tomu, aby jich posvětili Hospodinu.
18
Veliký zajisté díl toho lidu, množství z Efraima, Manassesa, Izachara a Zabulona, neočistili se, a však jedli beránka velikonočního jinak než psáno jest. Ale modlil se Ezechiáš za ně, řka: Dobrotivý Hospodin očistiž toho,
19
Kdožkoli celým srdcem svým se ustavil, aby hledal Boha, Hospodina Boha otců svých, byť pak i očištěn nebyl vedlé očišťování svatého.
20
I vyslyšel Hospodin Ezechiáše, a uzdravil lid.
21
A tak drželi synové Izraelští, kteříž byli v Jeruzalémě, slavnost přesnic za sedm dní s veselím velikým, a chválili Hospodina každého dne Levítové a kněží na nástrojích sílu Hospodinovu.
22
Mluvil pak byl Ezechiáš přívětivě ke všechněm Levítům vyučujícím známosti pravé Hospodina. I jedli oběti slavnosti té za sedm dní, obětujíce oběti pokojné, a oslavujíce Hospodina Boha otců svých.
23
Tedy sneslo se na tom všecko shromáždění, aby učinili tolikéž za druhých sedm dní. Takž slavili jiných sedm dní s radostí.
24
Nebo Ezechiáš král Judský dal shromáždění tomu tisíc volků, a sedm tisíc ovec. Knížata také dala shromáždění volků tisíc, a ovec deset tisíců. A posvětilo se kněží velmi mnoho.
25
A tak veselilo se všecko shromáždění Judské, i kněží a Levítové a všecko shromáždění, kteréž přišlo z Izraele, i příchozí, kteříž byli přišli z země Izraelské, i obyvatelé Judští.
26
A bylo veselí veliké v Jeruzalémě; nebo ode dnů Šalomouna syna Davida, krále Izraelského, nic takového nebylo v Jeruzalémě.
27
Potom pak vstali kněží i Levítové, a dali požehnání lidu. I vyslyšán jest hlas jejich, a přišla modlitba jejich k příbytku svatosti Hospodinovy v nebe.