Comparar
Druga knjiga Mojsijeva koja se zove Izlazak 33
Rolagem vinculadaAs duas colunas rolam juntas
Druga knjiga Mojsijeva koja se zove Izlazak
Capítulo 33
1
I reče Gospod Mojsiju: Idi, digni se odatle ti i narod, koji si izveo iz zemlje misirske, put zemlje za koju se zakleh Avramu, Isaku i Jakovu govoreći: Semenu tvom daću je.
2
I poslaću pred tobom anđela, i izagnaću Hananeje, Amoreje i Heteje i Ferezeje i Jeveje i Jevuseje.
3
I odvešće vas u zemlju gde teče mleko i med; jer neću sam ići s tobom zato što si narod tvrdovrat, pa bih te mogao satrti putem.
4
A narod čuvši ovu zlu reč ožalosti se, i niko ne metnu na se svog nakita.
5
Jer Gospod reče Mojsiju: Kaži sinovima Izrailjevim: Vi ste narod tvrdovrat; doći ću časom usred tebe, i istrebiću te; a sada skini nakit svoj sa sebe, i znaću šta ću činiti s tobom.
6
I poskidaše sa sebe sinovi Izrailjevi nakite svoje kod gore Horiva.
7
A Mojsije uze šator i razape ga sebi iza logora daleko, i nazva ga šator od sastanka, i ko god tražaše Gospoda, dolažaše k šatoru od sastanka iza logora.
8
I kad Mojsije iđaše u šator, sav narod ustajaše, i svak stajaše na vratima svog šatora, i gledahu za Mojsijem dok ne uđe u šator.
9
A kad Mojsije ulažaše u šator, spuštaše se stup od oblaka i ustavljaše se na vratima od šatora, i Gospod govoraše s Mojsijem.
10
I sav narod videći stup od oblaka gde stoji na vratima od šatora, ustajaše sav narod, i svak se klanjaše na vratima od svog šatora.
11
I Gospod govoraše s Mojsijem licem k licu kao što govori čovek s prijateljem svojim. Potom se vraćaše Mojsije u logor, a sluga njegov Isus sin Navin, momak, ne izlažaše iz šatora.
12
I reče Mojsije Gospodu: Gledaj, Ti mi kažeš: Vodi taj narod. A nisi mi kazao koga ćeš poslati sa mnom, a rekao si: Znam te po imenu i našao si milost preda mnom.
13
Ako sam dakle našao milost pred Tobom, pokaži mi put svoj, da Te poznam i nađem milost pred Tobom; i vidi da je ovaj narod Tvoj narod.
14
I reče Gospod: Moje će lice ići napred, i daću ti odmor.
15
A Mojsije mu reče: Ako neće ići napred lice Tvoje, nemoj nas kretati odavde.
16
Jer po čemu će se poznati da smo našli milost pred Tobom, ja i narod Tvoj? Zar ne po tome što Ti ideš s nama? Tako ćemo se razlikovati ja i narod Tvoj od svakog naroda na zemlji.
17
A Gospod reče Mojsiju: Učiniću i to što si kazao, jer si našao milost preda mnom i znam te po imenu.
18
Opet reče Mojsije: Molim Te, pokaži mi slavu svoju.
19
A Gospod mu reče: Učiniću da prođe sve dobro moje ispred tebe, i povikaću po imenu: Gospod pred tobom. Smilovaću se kome se smilujem, i požaliću koga požalim.
20
I reče: Ali nećeš moći videti lice moje, jer ne može čovek mene videti i ostati živ.
21
I reče Gospod: Evo mesto kod mene, pa stani na stenu.
22
I kad stane prolaziti slava moja, metnuću te u raselinu kamenu, i zakloniću te rukom svojom dok ne prođem.
23
Potom ću dignuti ruku svoju, i videćeš me s leđa, a lice se moje ne može videti.
2 Mojžíšova
Capítulo 33
1
I mluvil Hospodin k Mojžíšovi: Jdi, vstup odsud, ty i lid, kterýž jsi vyvedl z země Egyptské do země, kterouž jsem přisáhl Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, řka: Semeni tvému dám ji,
2
(A pošli před tebou anděla, a vyženu Kananea, Amorea, Hetea, Ferezea, Hevea a Jebuzea,)
3
Do země oplývající mlékem a strdí. Neboť sám nevstoupím s tebou, proto že lid tvrdé šíje jsi, abych nezahubil tebe na cestě.
4
A uslyšav lid řeč tuto přezlou, zámutek nesli, aniž vzal kdo okrasy své na sebe.
5
Nebo byl řekl Hospodin Mojžíšovi: Mluv synům Izraelským: Vy jste lid tvrdé šíje; jakž jen jedinou vstoupím mezi vás, zahladím vás. Protož již, slož okrasu svou s sebe, a zvím, co učiniti mám s tebou.
6
I svlékli s sebe synové Izraelští okrasy své u hory Oréb.
7
Mojžíš pak vzav stánek, rozbil jej sobě vně za stany, vzdáliv se od táboru, a nazval jej stánkem úmluvy. Tedy kdokoli hledal Hospodina, ven choditi musil k stánku úmluvy, kterýž byl vně za stany.
8
K tomu také, když vycházel Mojžíš k stánku, povstával všecken lid a stál každý u dveří stanu svého, a hleděli za Mojžíšem, dokudž nevšel do stánku.
9
Bývalo pak toto, že když vcházíval Mojžíš do stánku, sstupoval sloup oblakový, a stával u dveří stánku, a mluvil s Mojžíšem.
10
A všecken lid vida sloup oblakový, an stojí u dveří stánku, povstávali všickni, a klaněli se každý u dveří stanu svého.
11
A mluvíval Hospodin k Mojžíšovi tváří v tvář, tak jako mluví člověk s přítelem svým. Potom navracel se do táboru, ale služebník jeho Jozue, syn Nun, mládenec, neodcházel z stánku.
12
I řekl Mojžíš Hospodinu: Pohleď, ty velíš mi, abych vedl lid tento, a neoznámils mi, koho pošleš se mnou, ještos pravil: Znám tě ze jména, k tomu také nalezl jsi milost přede mnou.
13
Již tedy, jestliže jsem jen nalezl milost před tebou, oznam mi, prosím, cestu svou, abych tě poznal, a abych nalezl milost před tebou; a pohleď, že národ tento jest lid tvůj.
14
I odpověděl: Tvář má předcházeti vás bude, a dámť odpočinutí.
15
I řekl: Nemá-liť předcházeti nás tvář tvá, nevyvozuj nás odsud.
16
Nebo po čem poznáno bude zde, že jsem nalezl milost před tebou, já i lid tvůj? Zdali ne po tom, když půjdeš s námi, a když odděleni budeme, já a lid tvůj, ode všeho lidu, kterýž jest na tváři země?
17
I řekl Hospodin Mojžíšovi: I tu také věc, kterouž jsi pravil, učiním; nebo jsi nalezl milost přede mnou, a znám tě ze jména.
18
Řekl opět: Okažiž mi, prosím, slávu svou.
19
Kterýž odpověděl: Já způsobím to, aby šlo mimo tebe před tváří tvou všecko dobré mé, a zavolám ze jména: Hospodin před tváří tvou. Smiluji se, nad kýmž se smiluji, a slituji se, nad kýmž se slituji.
20
Řekl také: Nebudeš moci viděti tváři mé; neboť neuzří mne člověk, aby živ zůstal.
21
I to řekl Hospodin: Aj, místo u mne, a staneš na skále.
22
A když tudy půjde sláva má, postavím tě v rozsedlině skály, a přikryji tě rukou svou, dokudž nepřejdu.
23
Potom odejmu ruku svou, i uzříš hřbet můj, ale tvář má nebude spatřína.