Comparar
Knjiga o Jovu 9
Rolagem vinculadaAs duas colunas rolam juntas
Knjiga o Jovu
Capítulo 9
1
A Jov odgovori i reče:
2
Zaista, znam da je tako;
jer kako bi mogao čovek biti prav pred Bogom?
3
Ako bi se hteo preti s Njim,
ne bi Mu mogao odgovoriti od hiljade na jednu.
4
Mudar je srcem i jak snagom;
ko se je opro Njemu i bio srećan?
5
On premešta gore, da niko i ne opazi;
prevraća ih u gnevu svom;
6
On kreće zemlju s mesta njenog
da joj se stupovi drmaju;
7
On kad zapreti suncu, ne izlazi;
On zapečaćava zvezde;
8
On razapinje nebo sam,
i gazi po valima morskim;
9
On je načinio zvezde
kola i štape i vlašiće i druge jugu u dnu;
10
On čini stvari velike i neispitive i divne,
kojima nema broja.
11
Gle, ide mimo mene, a ja ne vidim;
prođe, a ja ga ne opazim.
12
Gle, kad uhvati, ko će Ga nagnati da vrati?
Ko će Mu kazati: Šta radiš?
13
Bog ne usteže gneva svog,
padaju poda Nj oholi pomoćnici.
14
A kako bi Mu ja odgovarao
i birao reči protiv Njega?
15
Da sam i prav, neću Mu se odgovoriti,
valja da se molim sudiji svom.
16
Da Ga zovem i da mi se odzove,
još ne mogu verovati da je čuo glas moj.
17
Jer me je vihorom satro
i zadao mi mnogo rana nizašta.
18
Ne da mi da odahnem,
nego me siti gorčinama.
19
Ako je na silu, gle, On je najsilniji;
ako na sud, ko će mi svedočiti?
20
Da se pravdam, moja će me usta osuditi;
da sam dobar, pokazaće da sam nevaljao.
21
Ako sam dobar, neću znati za to;
omrzao mi je život moj.
22
Svejedno je;
zato rekoh: i dobrog i bezbožnog On potire.
23
Kad bi još ubio bič najedanput!
Ali se smeje iskušavanju pravih.
24
Zemlja se daje u ruke bezbožniku;
lice sudija njenih zaklanja;
ako ne On, da ko?
25
Ali dani moji biše brži od glasnika;
pobegoše, ne videše dobra.
26
Prođoše kao brze lađe,
kao orao kad leti za hranu.
27
Ako kažem: Zaboraviću tužnjavu svoju,
ostaviću gnev svoj i okrepiću se;
28
Strah me je od svih muka mojih,
znam da me nećeš opravdati.
29
Biću kriv;
zašto bih se mučio uzalud?
30
Da se izmijem vodom snežnicom,
i da očistim sapunom ruke svoje,
31
Tada ćeš me zamočiti u jamu
da se gade na me moje haljine.
32
Jer nije čovek kao ja
da Mu odgovaram,
da idem s Njim na sud;
33
Niti ima među nama kmeta
da bi stavio ruku svoju među nas dvojicu.
34
Neka odmakne od mene prut svoj,
i strah Njegov neka me ne straši;
35
Tada ću govoriti, i neću Ga se bojati;
jer ovako ne znam za sebe.
Jób
Capítulo 9
1
Odpověděv pak Job, řekl:
2
I ovšem vím, žeť tak jest; nebo jak by mohl člověk spravedliv býti před Bohem silným?
3
A chtěl-li by se hádati s ním, nemohl by jemu odpovědíti ani na jedno z tisíce slov.
4
Moudrého jest srdce a silný v moci. Kdo zatvrdiv se proti němu, pokoje užil?
5
On přenáší hory, než kdo shlédne, a podvrací je v prchlivosti své.
6
On pohybuje zemí z místa jejího, tak že se třesou sloupové její.
7
On když zapovídá slunci, nevychází, a hvězdy zapečeťuje.
8
On roztahuje nebe sám, a šlapá po vlnách mořských.
9
On učinil Arktura, Oriona, Kuřátka a hvězdy skryté na poledne.
10
On činí věci veliké, a to nevystižitelné a divné, jimž není počtu.
11
Ano jde-li mimo mne, tedy nevidím; ovšem když pomíjí, neznamenám ho.
12
Tolikéž jestliže co uchvátí, kdo mu to rozkáže navrátiti? Kdo dí jemu: Co činíš?
13
Nezdržel-li by Bůh hněvu svého, klesli by před ním spolu spuntovaní, jakkoli mocní.
14
Jakž bych já tedy jemu odpovídati, a jaká slova svá proti němu vyhledati mohl?
15
Kterémuž, bych i spravedliv byl, nebudu odpovídati, ale před soudcím svým pokořiti se budu.
16
Ač bych pak i volal, a on mi se ozval, neuvěřím, aby vyslyšel hlas můj,
17
Poněvadž vichřicí setřel mne, rozmnožil rány mé bez příčiny.
18
Aniž mi dá oddechnouti, ale sytí mne hořkostmi.
19
Obrátil-li bych se k moci, aj, onť jest nejsilnější; pakli k soudu, kdo mi rok složí?
20
Jestliže se za spravedlivého stavěti budu, ústa má potupí mne; pakli za upřímého, převráceného mne býti ukáží.
21
Jsem-li upřímý, nebudu věděti toho; nenáviděti budu života svého.
22
Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje.
23
Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá;
24
Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest?
25
Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí.
26
Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu.
27
Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se:
28
Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš.
29
Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval?
30
Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své,
31
Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé.
32
Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud.
33
Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba.
34
Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil,
35
Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně.