Comparar
Knjiga Propovednikova 10
Rolagem vinculadaAs duas colunas rolam juntas
Knjiga Propovednikova
Capítulo 10
1
Od mrtvih muva usmrdi se i pokvari ulje apotekarsko,
tako od malo ludosti cena mudrosti i slavi.
2
Srce je mudrom s desne strane,
a ludom je s leve strane.
3
Bezumnik i kad ide putem, bez razuma je
i kazuje svima da je bezuman.
4
Ako se podigne na te gnev onog koji vlada, ne ostavljaj mesto svoje,
jer blagost uklanja velike grehe.
5
Ima zlo koje videh pod suncem, kao pogreška koja dolazi od vladaoca:
6
Ludost se posađuje na najviše mesto, i bogati sede na niskom mestu.
7
Videh sluge na konjima, a knezovi idu pešice, kao sluge.
8
Ko jamu kopa, u nju će pasti,
i ko razvaljuje ogradu, uješće ga zmija.
9
Ko odmiče kamenje, udariće se o njih,
ko cepa drva, nije miran od njih.
10
Kad se zatupi gvožđe i oštrice mu se ne naoštre, tada treba više snage;
ali mudrost može bolje popraviti.
11
Ako ujede zmija pre bajanja,
ništa neće pomoći bajač.
12
Reči iz usta mudrog ljupke su,
a bezumnog proždiru usne njegove.
13
Početak je rečima usta njegovih ludost,
a svršetak govoru njegovom zlo bezumlje.
14
Jer ludi mnogo govori, a čovek ne zna šta će biti;
i ko će mu kazati šta će posle njega biti?
15
Lude mori trud njihov,
jer ne znaju ni u grad otići.
16
Teško tebi, zemljo,
kad ti je car dete
i knezovi tvoji rano jedu!
17
Blago tebi, zemljo,
kad ti je car plemenit
i knezovi tvoji jedu na vreme
da se potkrepe, a ne da se opiju.
18
S lenjosti ugiblje se krov
i s nemarnih ruku prokapljuje kuća.
19
Radi veselja gotove se gozbe, i vino veseli žive,
a novci vrše sve.
20
Ni u misli svojoj ne psuj cara, ni u kleti, u kojoj spavaš, ne psuj bogatog,
jer ptica nebeska odneće glas i šta krila ima dokazaće reč.
Kazatel
Capítulo 10
1
Muchy mrtvé nasmrazují a nakažují mast apatekářskou; tak pro moudrost a slávu vzácného maličko bláznovství zohyžďuje.
2
Srdce moudrého jest po pravici jeho, ale srdce blázna po levici jeho.
3
I tehdáž, když blázen cestou jde, srdce jeho nedostatek trpí; nebo všechněm znáti dává, že blázen jest.
4
Jestliže by duch toho, jenž panuje, povstal proti tobě, neopouštěj místa svého; nebo krotkost přítrž činí hříchům velikým.
5
Jest zlá věc, kterouž jsem viděl pod sluncem, totiž neprozřetelnost, kteráž pochází od vrchnosti,
6
Že blázen postaven bývá v důstojnosti veliké, a bohatí že v nízkosti sedávají.
7
Viděl jsem služebníky na koních, knížata pak, ana chodí pěšky jako služebníci.
8
Kdo kopá jámu, upadá do ní; a kdo boří plot, ušťkne jej had.
9
Kdo přenáší kamení, urazí se jím; a kdo štípá dříví, nebezpečenství bude míti od něho.
10
Jestliže se ztupí železo, a nenabrousí-li ostří jeho, tedy síly přičiniti musí; ale mnohem lépe může to spraviti moudrost.
11
Ušťkne-li had, než by zaklet byl, nic neprospějí slova zaklinače.
12
Slova úst moudrého jsou příjemná, ale rtové blázna sehlcují jej.
13
Počátek slov úst jeho jest nemoudrost, a ostatek mluvení jeho pouhé bláznovství.
14
Nebo blázen mnoho mluví, ješto neví člověk ten, co budoucího jest. To zajisté, co bude po něm, kdo mu oznámí?
15
Práce bláznů k ustání je přivodí, nebo neumí ani do města trefiti.
16
Běda tobě, země, když král tvůj dítě jest, a knížata tvá ráno hodují.
17
Blahoslavená jsi ty země, když král tvůj jest syn šlechetných, a knížata tvá, když čas jest, jídají pro posilnění, a ne pro opilství.
18
Ano pro lenost schází krov, a pro opuštění rukou kapává do domu.
19
Pro obveselení strojívají hody, a víno obveseluje život, peníze pak ke všemu dopomáhají.
20
Ani sám u sebe králi nezlořeč, ani v skrýších pokoje svého nezlořeč mocnějšímu; nebo pták nebeský donesl by hlas ten, a to, což křídla má, vyjevilo by řeč tvou.