Comparar
Knjiga proroka Isaije 10
Rolagem vinculadaAs duas colunas rolam juntas
Knjiga proroka Isaije
Capítulo 10
1
Teško onima koji postavljaju zakone nepravedne
i koji pišu nepravdu,
2
Da odbiju od suda uboge,
i da otimaju pravicu siromasima naroda mog,
da bi im plen bile udovice
i sirote grabež.
3
A šta ćete činiti u dan pohođenja i pogibli
koja će doći izdaleka?
Kome ćete pribeći za pomoć?
Gde li ćete ostaviti slavu svoju?
4
Da se ne bi unizila među roblje
i među pobijene pala?
Kod svega toga neće se odvratiti gnev Njegov,
nego će ruka Njegova još biti podignuta.
5
Teško Asiru, šibi gneva mog,
ako i jeste palica u ruci njegovoj moja jarost.
6
Na narod licemerni poslaću ga,
i zapovediću mu za narod na koji se gnevim, da pleni i otima,
i da ga izgazi kao blato na ulicama.
7
Ali on neće tako misliti
i srce njegovo neće tako suditi,
nego mu je u srcu da zatre
i istrebi mnoge narode.
8
Jer će reći:
Knezovi moji nisu li svi carevi?
9
Nije li Halan kao Harhemis?
Nije li Emat kao Arfad?
Nije li Samarija kao Damask?
10
Kako je ruka moja našla carstva lažnih bogova,
kojih likovi behu jači od jerusalimskih i samarijskih,
11
Neću li učiniti Jerusalimu
i njegovim lažnim bogovima
onako kako sam učinio Samariji
i njenim lažnim bogovima?
12
Ali kad svrši Gospod sve delo svoje na gori sionskoj i u Jerusalimu, tada ću obići plod oholog srca cara asirskog i slavu ponositih očiju njegovih.
13
Jer reče:
Krepošću ruke svoje učinih
i mudrošću svojom, jer sam razuman;
i premestih međe narodima
i blago njihovo zaplenih
i kao junak oborih stanovnike.
14
I ruka moja nađe kao gnezdo bogatstvo u naroda,
i kako se kupe jaja ostavljena tako pokupih svu zemlju,
i ne bi nikoga da mahne krilom
ili da otvori usta i pisne.
15
Hoće li se sekira veličati nad onim koji njom seče?
Hoće li se pila razmetati nad onim koji njom radi?
Kao da bi prut mahao onim koji ga digne,
kao da bi se hvalio štap da nije od drveta.
16
Zato će Gospod, Gospod nad vojskama, pustiti na pretile njegove mršu,
i slavu će njegovu potpaliti da gori kao oganj.
17
Jer će videlo Izrailjevo biti oganj,
i Svetac će njegov biti plamen,
i upaliće i sažeći trnje njegovo i čkalj njegov u jedan dan.
18
I krasotu šume njegove i njive njegove, od duše do tela, uništiće,
i biće kao begunac kad iznemogne.
19
I šta ostane drveta šume njegove, biće malo,
da bi ih dete moglo popisati.
20
I u to vreme ostatak Izrailjev i koji se izbave u domu Jakovljevom neće se više oslanjati na onog ko ih bije, nego će se oslanjati na Gospoda Sveca Izrailjevog istinom.
21
Ostatak će se obratiti, ostatak Jakovljev, k Bogu silnom.
22
Jer ako bude naroda tvog, Izrailju, kao peska morskog, ostatak će se njegov obratiti. Pogibao je određena, razliće se pravda.
23
Jer će Gospod, Gospod nad vojskama, izvršiti pogibao određenu u svoj zemlji.
24
Zato ovako veli Gospod, Gospod nad vojskama: Ne boj se Asirca, narode moj, koji nastavaš na gori Sionu; prutom će te udariti i štap svoj podignuće na te kao u Misiru.
25
Jer još malo, i gnev će prestati; tada će se jarost moja obratiti na njihovu pogibao.
26
Jer će podignuti na nj Gospod nad vojskama bič, te će biti kao rasap madijanski kod kamena Oriva i kao štap njegov na moru, i podignuće ga kao u Misiru.
27
I tada će se skinuti breme njegovo s ramena tvog i jaram njegov s vrata tvog, i izlomiće se jaram od pomazanja.
28
Dođe u Ajat, prođe u Migron,
u Mihmasu rasprti prtljag svoj.
29
Pođoše klancem, u Gavaji zanoćiše,
prepade se Rama, Gavaja Saulova pobeže.
30
Viči glasno, kćeri Galimova;
nek se čuje u Lais, jadni Anatote!
31
Madmina pobeže,
stanovnici gevimski utekoše.
32
Još jedan dan, pa će stajati u Novu,
mahnuće rukom svojom na goru kćeri sionske,
na hum jerusalimski.
33
Gle, Gospod, Gospod nad vojskama, okresaće silom grane;
šta je visoko poseći će, i šta je uzdignuto sniziće.
34
I gustu će šumu iseći sekirom,
i Livan će pasti od Silnoga.
Izajáš
Capítulo 10
1
Běda těm, kteříž ustanovují práva nepravá, a spisovatelům, kteříž těžkosti spisují,
2
Aby odstrkovali nuzné od soudu, a vydírali spravedlnost chudých lidu mého, vdovy aby byly kořist jejich, a sirotky aby loupili.
3
I což učiníte v den navštívení a zpuštění, kteréž zdaleka přijde? K komu se o pomoc utečete? A kde zanecháte slávy své,
4
By nemusila skloniti se mezi vězni, a mezi zbitými klesnouti? Ve všem tom neodvrátí se prchlivost jeho, ale předce ruka jeho bude vztažená.
5
Běda Assurovi, metle hněvu mého, ačkoli hůl rozhněvání mého jest v rukou jeho,
6
A na národ ošemetný pošli jej, a o lidu hněvu mého přikáži jemu, aby směle bral kořisti, a loupil bez milosti, a položil jej v pošlapání jako bláto na ulicích.
7
Ale on ne tak se bude domnívati, ani srdce jeho tak mysliti bude; nebo srdce jeho jest hubiti a pléniti národy mnohé.
8
Nebo řekne: Zdaliž knížata má nejsou také i králové?
9
Zdaliž jako Charkemis není Chalno? Zdali není jako Arfad Emat? Zdali není jako Damašek Samaří?
10
Jakož nalezla ruka má království bohů, ješto rytiny jejich byly nad Jeruzalémských a Samařských,
11
Zdaliž jako jsem učinil Samaří a modlám jeho, tak neučiním Jeruzalému a obrazům jeho?
12
I staneť se, když dokoná Pán všecko dílo své na hoře Sion a v Jeruzalémě, že navštívím ovoce pyšného srdce krále Assyrského, a nádhernost vysokých očí jeho.
13
Nebo řekne: V síle ruky své to jsem vykonal, a v moudrosti své; nebo jsem rozumný byl, a odjal jsem meze národů, a poklady jejich jsem vzebral, a strhl jsem dolů, jako mocný, obyvatele.
14
Anobrž jako hnízdo nalezla ruka má zboží národů, a jako zbírána bývají vejce opuštěná, tak všecku zemi já jsem sebral, aniž byl, kdo by křídlem hnul, aneb otevřel ústa a siptěl.
15
Zdaliž se bude sekera velebiti nad toho, kdož ní seká? Zdaliž se honositi bude pila nad toho, kdož ní tře? Jako by se zpínala metla proti tomu, kdož by ji zdvihl; jako by se chlubila hůl, že není dřevem.
16
Protož pošle Pán, Hospodin zástupů, na vytylé jeho vyzáblost, a po zpodku slávu jeho prudce zapálí, jako silný oheň.
17
Nebo světlo Izraelovo bude ohněm, a Svatý jeho plamenem, i spálí a sžíře trní i bodláčí jeho jednoho dne.
18
Též spanilost lesu jeho, i úrodných polí jeho, od duše až do těla, všecko vyhubí. I stane se, že předěšený jsa, bude utíkati.
19
A pozůstalého dříví lesu jeho malý počet bude, tak že by je mohlo dítě popsati.
20
I stane se v ten den, nebudou více ostatkové Izraelští a pozůstalí z domu Jákobova zpoléhati na toho, kdož je tepe, ale zpoléhati budou na Hospodina, Svatého Izraelského v pravdě.
21
Ostatkové obrátí se, ostatkové Jákobovi k Bohu silnému, reku udatnému.
22
Nebo byť bylo lidu tvého, Izraeli, jako písku mořského, ostatkové jeho obrátí se. Pohubení uložené rozhojní spravedlnost.
23
Pohubení, pravím, a to jisté, Pán, Hospodin zástupů, učiní u prostřed vší této země.
24
Protož takto praví Pán, Hospodin zástupů: Neboj se Assyrského, lide můj, kterýž přebýváš na Sionu. Prutem umrská tě, a holí svou opřáhne na tebe na cestě Egyptské.
25
Po maličkém zajisté času dokoná se hněv a prchlivost má k vyhlazení jich.
26
Nebo vzbudí na něj Hospodin zástupů bič, jako porážku Madianských na skále Goréb, a jakož pozdvihl holi své na moře, tak jí pozdvihne na něj, na cestě Egyptské.
27
I stane se v ten den, že složeno bude břímě jeho s ramene tvého, a jho jeho s šíje tvé, nýbrž zkaženo bude jho od přítomnosti pomazaného.
28
Přitáhne do Aiat, přejde přes Migron, v Michmas složí nádobí svá.
29
Projdou průchod, v Gabaa budou míti hospodu k přenocování; ulekne se Ráma, Gabaa Saulovo uteče.
30
Naříkej hlasem svým, město Gallim, ať se slyší v Lais: Ach, ubohá Anatot.
31
Pohne se Madmena, obyvatelé Gábim schopí se.
32
Ještě téhož dne zastavě se v Nobe, pohrozí rukou svou hoře dcery Sionské, pahrbku Jeruzalémskému.
33
Aj, Panovník Hospodin zástupů oklestí vší silou ratolesti, ty pak, kteříž jsou vysokého zrostu, podetne; i budou vysocí sníženi.
34
Vyseká též houšť lesů sekerou, i Libán od velikomocného padne.