Comparar
Knjiga proroka Isaije 14
Rolagem vinculadaAs duas colunas rolam juntas
Knjiga proroka Isaije
Capítulo 14
1
Jer će se smilovati Gospod na Jakova, i opet će izabrati Izrailja, i namestiće ih u zemlji njihovoj, i prilepiće se k njima došljaci i pridružiće se domu Jakovljevom.
2
Jer će ih uzeti narodi i odvesti na mesto njihovo, i naslediće ih Izrailjci u zemlji Gospodnjoj da im budu sluge i sluškinje, i zarobiće one koji ih behu zarobili, i biće gospodari svojim nasilnicima.
3
I kad te smiri Gospod od truda tvog i muke i od ljutog ropstva u kome si robovao,
4
tada ćeš izvoditi ovu priču o caru vavilonskom i reći ćeš:
Kako nesta nastojnika,
nesta danka?
5
Slomi Gospod štap bezbožnicima,
palicu vladaocima,
6
Koja je ljuto bila narode bez prestanka,
i gnevno vladala nad narodima,
i gonila nemilice.
7
Sva zemlja počiva i mirna je;
pevaju glasno.
8
Vesele se s tebe i jele i kedri livanski govoreći:
Otkako si pao, ne dolazi niko da nas seče.
9
Pakao dole uskoleba se tebe radi
da te sretne kad dođeš,
probudi ti mrtvace i sve knezove zemaljske,
diže s prestola njihovih sve careve narodne.
10
Svi će progovoriti i reći tebi:
I ti li si iznemogao kao mi?
Izjednačio se s nama?
11
Spusti se u pakao ponos tvoj,
zveka psaltira tvojih;
prostrti su poda te moljci,
a crvi su ti pokrivač.
12
Kako pade s neba,
zvezdo danice, kćeri zorina?
Kako se obori na zemlju
koji si gazio narode?
13
A govorio si u srcu svom:
Izaći ću na nebo,
više zvezda Božjih podignuću presto svoj,
i sešću na gori zbornoj na strani severnoj;
14
Izaći ću u visine nad oblake,
izjednačiću se s Višnjim.
15
A ti se u pakao svrže,
u dubinu grobnu.
16
Koji te vide pogledaće na te,
i gledaće te govoreći:
To li je onaj koji je tresao zemlju,
koji je drmao carstva,
17
Koji je vasiljenu obraćao u pustinju,
i gradove njene raskopavao?
Roblje svoje nije otpuštao kući?
18
Svi carevi narodni,
svikoliki, leže slavno,
svaki u svojoj kući.
19
A ti se izbaci iz groba svog,
kao gadna grana,
kao haljina pobijenih,
mačem pobodenih,
koji silaze u jamu kamenu,
kao pogažen strv.
20
Nećeš se združiti s njima pogrebom,
jer si zemlju svoju zatro,
narod si svoj ubio;
neće se spominjati seme zlikovačko dok je veka.
21
Pripravite pokolj sinovima njegovim
za bezakonje otaca njihovih
da se ne podignu
i ne naslede zemlju
i ne napune vasiljenu gradovima.
22
Jer ću ustati na njih, govori Gospod nad vojskama, i zatrću ime Vavilonu i ostatak, i sina i unuka, govori Gospod.
23
I načiniću od njega stan ćukovima i jezera vodena, i omešću ga metlom pogibli, govori Gospod nad vojskama.
24
Zakle se Gospod nad vojskama govoreći:
Doista, biće kako sam smislio,
i kako sam naumio izvršiće se.
25
Potrću Asirca u zemlji svojoj,
na gorama svojim izgaziću ga;
tada će se skinuti s njih jaram njegov,
i breme njegovo s pleća njihovih skinuće se.
26
To je namišljeno svoj zemlji,
i to je ruka podignuta na sve narode.
27
Jer je Gospod nad vojskama naumio,
ko će razbiti?
I Njegovu ruku podignutu
ko će odvratiti?
28
Godine koje umre car Ahaz bi objavljeno ovo breme:
29
Nemoj se radovati, zemljo filistejska svakolika,
što se slomi prut onog koji te je bio;
jer će iz korena zmijskog niknuti zmija vasilinska,
i plod će mu biti zmaj ognjeni krilati.
30
I prvenci siromaški nahraniće se,
i ubogi će počivati bez straha;
a tvoj ću koren umoriti glađu,
i ostatak tvoj on će pobiti.
31
Ridajte, vrata;
viči, grade;
rastopila si se, sva zemljo filistejska,
jer sa severa ide dim
i niko se neće osamiti u zborovima njegovim.
32
I šta će se odgovoriti poslanicima narodnim?
Da je Gospod osnovao Sion
i da će u nj utecati nevoljnici naroda Njegovog.
Izajáš
Capítulo 14
1
Nebo slituje se Hospodin nad Jákobem, a vyvolí zase Izraele, a dá jim odpočinutí v zemi jejich; a připojí se k nim cizozemec, a přídržeti se budou domu Jákobova.
2
Nebo pojmou ty národy, a přivedou je k místu svému, i uvedou je v dědictví dům Izraelský v zemi Hospodinově, za služebníky a za děvky; a jímati budou ty, kteříž je zjímali, a panovati budou nad násilníky svými.
3
I staneť se v ten den, v němž tobě odpočinutí dá Hospodin od těžkosti tvé a strachu tvého, a od poroby těžké, v kterouž jsi byl podroben,
4
Že uživeš přísloví tohoto o králi Babylonském, a řekneš: Aj, jak přestal násilník! Přestalo dychtění po zlatě.
5
Potřískal Hospodin hůl bezbožných, prut panujících,
6
Mrskajícího lidi v prchlivosti mrskáním ustavičným, panujícího v hněvě nad národy, kteříž ssužováni bývali bez lítosti.
7
Odpočívá, jest v pokoji všecka země, zvučně prozpěvují.
8
I jedloví veselí se nad tebou, i cedroví Libánské, řkouce: Jakž jsi klesl, nepovstal, kdo by nás podtínal.
9
I peklo zespod zbouřilo se pro tebe, k vyjití vstříc přicházejícímu tobě vzbudilo pro tě mrtvé, všecka knížata země; kázalo vyvstati z stolic jejich i všechněm králům národů.
10
Všickni tito odpovídajíce, mluví tobě: Což ty také jsi zemdlen jako i my, a nám podobný učiněn?
11
Svrženať jest do pekla pýcha tvá, i zvuk hudebných nástrojů tvých; moli tobě podestláno, a červi tě přikrývají.
12
Jakž to, že jsi spadl s nebe, ó lucifeře v jitře vycházející? Poražen jsi až na zem, ještos zemdlíval národy.
13
Však jsi ty říkával v srdci svém: Vstoupím do nebe, nad hvězdy Boha silného vyvýším stolici svou, a posadím se na hoře shromáždění k straně půlnoční.
14
Vstoupím nad výsosti oblaku, budu rovný Nejvyššímu.
15
A ty pak stržen jsi až do pekla, pryč na stranu do jámy.
16
Ti, kdož tě uzří, za tebou se ohlédati, a tebe spatřovati budou, říkajíce: To-liž jest ten muž, kterýž nepokojil zemi, a pohyboval královstvími,
17
Obracel jako v pustinu okršlek země, a města jeho bořil, vězňů svých nepropouštěl domů?
18
Všickni králové národů, což jich koli bylo, pochováni slavně doma jeden každý z nich;
19
Ty pak zavržen jsi od hrobu svého jako ratolest ohyzdná, a roucho zbitých, ukrutně zraněných, kteříž se dostávají do jámy mezi kamení, a jako mrcha pošlapaná.
20
Nebudeš k oněmno v pohřbu přiúčastněn, nebo jsi poplénil zemi svou, lid svůj jsi pomordoval; nebudeť připomínáno na věky símě zlostníků.
21
Připravte se k zmordování synů jeho pro nepravosti otců jejich, aby nepovstali, a dědičně neujali země, a nenaplnili svrchku okršlku zemského městy.
22
Nebo povstanu proti nim, praví Hospodin zástupů, a zahladím jméno Babylona i ostatky syna i vnuka, praví Hospodin.
23
A obrátím jej v dědictví bukačů, a v jezera vod, a vymetu jej pometlem zahynutí, praví Hospodin zástupů.
24
Přisáhl Hospodin zástupů, řka: Jistě že jakž jsem myslil, tak bude, a jakž jsem uložil, stane se,
25
Že potru Assyrského v zemi své, a na horách svých pošlapám jej, a odejde z nich jho jeho, břímě také jeho s ramene jejich sňato bude.
26
Toť jest ta rada, kteráž zavřína jest o vší té zemi, a to jest ta ruka vztažená proti všechněm těm národům.
27
Poněvadž pak Hospodin zástupů usoudil, kdo to tedy zruší? A ruku jeho vztaženou kdo odvrátí?
28
Léta kteréhož umřel král Achas, stalo se proroctví toto:
29
Neraduj se všecka ty země Filistinská, že zlámán jest prut toho, kterýž tě mrskal; nebo z plemene hadího vyjde bazališkus, jehož plod bude drak ohnivý létající.
30
I budou se pásti prvorození chudých, a nuzní bezpečně odpočívati budou; kořen pak tvůj umořím hladem, a ostatky tvé zmorduje.
31
Kvěl, ó bráno, křič město, již jsi rozplynula se všecka ty země Filistinská; nebo od půlnoci oheň přijde aniž bude, kdo by stranil z obcí jeho.
32
Co pak odpovědí poslové národů? To, že Hospodin upevnil Sion, v němž útočiště mají chudí z lidu jeho.