Comparar
Knjiga proroka Jeremije 18
Rolagem vinculadaAs duas colunas rolam juntas
Knjiga proroka Jeremije
Capítulo 18
1
Reč koja dođe Jeremiji od Gospoda govoreći:
2
Ustani, i siđi u kuću lončarevu, i onde ću ti kazati reči svoje.
3
Tada siđoh u kuću lončarevu, i gle, on rađaše posao na svom kolu.
4
I pokvari se u ruci lončaru sud koji građaše od kala, pa načini iznova od njega drugi sud, kako beše volja lončaru da načini.
5
Tada dođe mi reč Gospodnja govoreći:
6
Ne mogu li činiti od vas kao ovaj lončar, dome Izrailjev? Govori Gospod; gle, šta je kao u ruci lončarevoj, to ste vi u mojoj ruci, dome Izrailjev.
7
Kad bih rekao za narod i za carstvo da ga istrebim i razorim i zatrem;
8
ako se obrati narod oda zla, za koje bih rekao, i meni će biti žao sa zla koje mišljah da mu učinim.
9
A kad bih rekao za narod i za carstva da ga sazidam i nasadim;
10
ako učini šta je zlo preda mnom ne slušajući glas moj, i meni će biti žao dobra koje rekoh da mu učinim.
11
Zato sada reci Judejcima i Jerusalimljanima govoreći: Ovako veli Gospod: Evo spremam na vas zlo, i mislim misli na vas; vratite se, dakle, svaki sa svog puta zlog, i popravite puteve svoje i dela svoja.
12
A oni rekoše: Nema ništa od toga, nego ćemo ići za svojim mislima i činićemo svaki po misli srca svog zlog.
13
Zato ovako govori Gospod:
Pitajte po narodima je li ko čuo takvo šta?
Grdilo veliko učini devojka Izrailjeva.
14
Ostavlja li sneg livanski sa stene moja polja?
Ostavljaju li se vode studene, koje teku?
15
A narod moj mene zaboravi,
kadi taštini,
i spotiču se na svojim putevima,
na starim stazama,
da hode stazama puta neporavnjenog,
16
Da bih obratio zemlju njihovu u pustoš,
na večnu sramotu,
da se čudi ko god prođe preko nje
i maše glavom svojom.
17
Kao ustokom razmetnuću ih pred neprijateljem;
leđa a ne lice pokazaću im u nevolji njihovoj.
18
A oni rekoše: Hodite da smislimo šta Jeremiji, jer neće nestati zakona svešteniku ni saveta mudracu ni reči proroku; hodite, ubijmo ga jezikom i ne pazimo na reči njegove.
19
Pazi na me, Gospode,
i čuj glas mojih protivnika.
20
Eda li će se zlo vratiti za dobro,
kad mi kopaju jamu?
Opomeni se da sam stajao pred Tobom
govoreći za njihovo dobro,
da bih odvratio gnev Tvoj od njih.
21
Zato predaj sinove njihove gladi
i učini da izginu od mača,
i žene njihove da budu sirote i udove,
i muževi njihovi da se pogube,
mladiće njihove da pobije mač u boju.
22
Neka se čuje vika iz kuća njihovih,
kad dovedeš na njih vojsku iznenada;
jer iskopaše jamu da me uhvate,
i zamke namestiše nogama mojim.
23
A Ti, Gospode, znaš sve
što su naumili meni da me ubiju,
nemoj im oprostiti bezakonja
ni greh njihov izbrisati ispred sebe;
nego neka popadaju pred Tobom,
u gnevu svom radi suprot njima.
Jeremjáš
Capítulo 18
1
Slovo, kteréž se stalo k Jeremiášovi od Hospodina, řkoucí:
2
Vstaň a sejdi do domu hrnčířova, a tam způsobím to, abys slyšel slova má.
3
I sešel jsem do domu hrnčířova, a aj, on dělal dílo na kruzích.
4
Když se pak zkazila nádoba v ruce hrnčířově, kterouž on dělal z hliny, tehdy zase udělal z ní nádobu jinou, jakouž se dobře líbilo hrnčíři udělati.
5
I stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:
6
Zdaliž jako hrnčíř tento nemohl bych nakládati s vámi, ó dome Izraelský? dí Hospodin. Aj, jakož hlina v ruce hrnčíře, tak jste vy v ruce mé, ó dome Izraelský.
7
Mluvil-li bych proti národu a proti království, že je v okamžení vypléním a zkazím, i vyhubím,
8
Však odvrátil-li by se národ ten od nešlechetnosti své, proti němuž bych mluvil: i já litoval bych toho zlého, kteréž jsem myslil učiniti jemu.
9
Zase mluvil-li bych o národu a o království, že je v okamžení vzdělám a vštípím,
10
Však činil-li by, což zlého jest před očima mýma, neposlouchaje hlasu mého: i já litoval bych dobrodiní toho, kteréž bych řekl učiniti jemu.
11
Protož nyní rci mužům Judským i obyvatelům Jeruzalémským, řka: Takto praví Hospodin: Aj, já strojím na vás zlou věc, a obrátím na vás pohromu; navraťtež se již jeden každý od cesty své zlé, a polepšte cest svých i předsevzetí svých.
12
Kteřížto řekli: To nic, nebo za myšlénkami svými půjdeme, a jeden každý zdání srdce svého nešlechetného vykonávati budeme.
13
Protož takto praví Hospodin: Vyptejte se nyní mezi pohany, slýchal-li kdo takové věci? Mrzkosti veliké dopustila se panna Izraelská.
14
Zdaliž kdo pohrdá čerstvou vodou Libánskou z skály? Zdaž pohrdají vodami studenými odjinud běžícími?
15
Lid pak můj zapomenuvše se na mne, kadí marnosti. Nebo k úrazu je přivodí na cestách jejich, na stezkách starobylých, chodíce stezkami cesty neprotřené,
16
Tak abych musil obrátiti zemi jejich v poušť na odivu věčnou; každý, kdož by šel skrze ni, aby se užasl, a pokynul hlavou svou.
17
Větrem východním rozptýlím je před nepřítelem; hřbetem a ne tváří pohledím na ně v čas bídy jejich.
18
I řekli: Poďte a vymyslme proti Jeremiášovi nějakou chytrost; neboť nezhyne zákon od kněze, ani rada od moudrého, ani slovo od proroka. Poďte a zarazme jej jazykem, a nemějme pozoru na žádná slova jeho.
19
Pozoruj mne, Hospodine, a slyš hlas těch, kteříž se vadí se mnou.
20
Zdaliž má odplacováno býti za dobré zlým, že mi jámu kopají? Rozpomeň se, že jsem se postavoval před oblíčejem tvým, abych se přimlouval k jejich dobrému, a odvrátil prchlivost tvou od nich.
21
Protož dopusť na syny jejich hlad, a způsob to, ať jsou násilně zmordování mečem, a nechť jsou ženy jejich osiřelé a ovdovělé, a muži jejich ať jsou ukrutně zmordováni, a mládenci jejich zbiti mečem v boji.
22
Nechť jest slýchati křik z domů jejich, když přivedeš na ně vojsko náhle. Nebo vykopali jámu, aby popadli mne, a osídla polékli nohám mým;
23
Ješto ty, Hospodine, povědom jsi vší rady jejich o mém usmrcení. Nebuď milostiv nepravosti jejich, a hříchu jejich před tváří svou neshlazuj, ale nechť jsou k úrazu dostrčeni před oblíčejem tvým, a v čas prchlivosti své s nimi zacházej.