Comparar
Knjiga proroka Jeremije 20
Rolagem vinculadaAs duas colunas rolam juntas
Knjiga proroka Jeremije
Capítulo 20
1
A Pashor sin Imirov, sveštenik, koji beše starešina u domu Gospodnjem, ču Jeremiju gde prorokuje te reči.
2
I udari Pashor proroka Jeremiju, i metnu ga u tamnicu na gornjim vratima Venijaminovim uz dom Gospodnji.
3
A sutradan kad Pashor izvede Jeremiju iz tamnice, reče mu Jeremija: Gospod ti nade ime ne Pashor nego Magor-Misaviv.
4
Jer ovako veli Gospod: Evo, ja ću pustiti na te strah, na tebe i na sve prijatelje tvoje, koji će pasti od mača neprijatelja svojih, i oči će tvoje videti, i svega ću Judu dati u ruke caru vavilonskom, koji će ih odvesti u Vavilon, i pobiće ih mačem.
5
I daću sve bogatstvo tog grada i sav trud njegov i sve što ima dragoceno, i sve blago careva Judinih daću neprijateljima njihovim u ruke, i razgrabiće i uzeti i odneti u Vavilon.
6
I ti, Pashore, i svi koji žive u tvom domu otići ćete u ropstvo; i doći ćeš u Vavilon i onde ćeš umreti i onde ćeš biti pogreben ti i svi prijatelji tvoji, kojima si prorokovao lažno.
7
Nagovarao si me, Gospode,
i dadoh se nagovoriti;
bio si jači od mene
i nadvladao si me;
na podsmeh sam svaki dan,
svak mi se podsmeva.
8
Jer od kad govorim, vapim,
radi nasilja i pustošenja vičem,
jer mi je reč Gospodnja na porugu
i na podsmeh svaki dan.
9
I rekoh: Neću Ga više pominjati,
niti ću više govoriti u ime Njegovo;
ali bi u srcu mom kao oganj razgoreo,
zatvoren u kostima mojim,
i umorih se zadržavajući ga,
i ne mogoh više.
10
Jer čujem poruge od mnogih, strah od svuda:
Prokažite da prokažemo;
svi koji behu u miru sa mnom,
vrebaju da posrnem:
Da ako se prevari,
te ćemo ga nadvladati i osvetićemo mu se.
11
Ali je Gospod sa mnom
kao strašan junak;
zato oni koji me gone spotaknuće se
i neće nadvladati;
posramiće se vrlo;
jer neće biti srećni,
sramota večna neće se zaboraviti.
12
Zato, Gospode nad vojskama,
koji kušaš pravednika,
koji vidiš bubrege i srce,
daj da vidim Tvoju osvetu na njima,
jer Tebi kazah parbu svoju.
13
Pevajte Gospodu, hvalite Gospoda,
jer izbavi dušu siromahu iz ruke zlikovačke.
14
Proklet da je dan u koji se rodih!
Dan, u koji me rodi mati moja, da nije blagosloven!
15
Proklet da je čovek koji javi ocu mom
i vrlo ga obradova govoreći: Rodi ti se sin.
16
I taj čovek da bi bio kao gradovi koje Gospod zatre i ne bi Mu žao!
Neka sluša viku ujutru i vrisku u podne,
17
Što me ne usmrti u utrobi materinoj
da bi mi mati moja bila grob,
i utroba njena da bi ostala do veka trudna.
18
Zašto iziđoh iz utrobe
da vidim muku i žalost
i da se svrše u sramoti dani moji?
Jeremjáš
Capítulo 20
1
Tedy slyšev Paschur syn Immerův, kněz, kterýž byl přední správce v domě Hospodinově, Jeremiáše prorokujícího o těch věcech,
2
Ubil Paschur Jeremiáše proroka, a dal jej do vězení v bráně Beniaminově hořejší, kteráž byla při domě Hospodinově.
3
Stalo se pak nazejtří, když vyvedl Paschur Jeremiáše z vězení, že řekl jemu Jeremiáš: Nenazval Hospodin jména tvého Paschur, ale Magor missabib.
4
Nebo takto praví Hospodin: Aj, já pustím na tebe strach, na tebe i na všecky přátely tvé, kteříž padnou od meče nepřátel svých, načež oči tvé hleděti budou, když všecken lid Judský vydám v ruku krále Babylonského, kterýž zavede je do Babylona, a mečem je pobije.
5
Vydám i všelijaké bohatství města tohoto, a všecko úsilé jeho, i všelijakou věc drahou jeho, i všecky poklady králů Judských vydám v ruku nepřátel jejich, a rozchvátají je, i poberou je, a dovezou je do Babylona.
6
Ty pak Paschur i všickni, kteříž bydlí v domě tvém, půjdete do zajetí, a do Babylona se dostaneš, a tam umřeš, i tam pochován budeš ty i všickni milující tebe, jimž jsi prorokoval lživě.
7
Namlouvals mne, Hospodine, a dalť jsem se přemluviti; silnějšís byl nežli já, protož zmocnils se mne. Jsem v posměchu každý den, každý se mi posmívá.
8
Nebo jakž jsem začal mluviti, úpím, pro ukrutenství a zhoubu křičím; slovo zajisté Hospodinovo jest mi ku potupě a ku posměchu každého dne.
9
I řekl jsem: Nebuduť ho připomínati, ani mluviti více ve jménu jeho. Ale jest v srdci mém jako oheň hořící, zavřený v kostech mých, jehož snažuje se zdržeti, však nemohu,
10
Ačkoli slýchám utrhání mnohých, i Magor missabiba, říkajících: Povězte něco na něj, a oznámíme to králi. Všickni, kteříž by měli býti přátelé moji, číhají na poklesnutí mé, říkajíce: Snad někde podveden bude, a zmocníme se ho, a pomstíme se nad ním.
11
Ale Hospodin jest se mnou jakožto rek udatný, protož ti, kteříž mne stihají, zurážejí se, a neodolají; styděti se budou náramně, nebo se jim šťastně nezvede, aniž potupa věčná v zapomenutí dána bude.
12
Protož ó Hospodine zástupů, kterýž zkušuješ spravedlivého, kterýž spatřuješ ledví a srdce, nechť se podívám na pomstu tvou nad nimi, tobě zajisté zjevil jsem při svou.
13
Zpívejte Hospodinu, chvalte Hospodina, že vytrhl duši nuzného z ruky nešlechetných.
14
Zlořečený ten den, v němžto zplozen jsem, den, v němž porodila mne matka má, ať není požehnaný.
15
Zlořečený ten muž, kterýž zvěstoval otci mému, chtěje zvláštně obradovati jej, řka: Narodiloť se dítě pohlaví mužského.
16
A nechť jest ten muž podobný městům, kteráž podvrátil Hospodin, a neželel; nebo slyšel křik v jitře, a provyskování v čas polední.
17
Ó že mne neusmrtil od života, ješto by mi matka má byla hrobem mým, a život její věčně těhotný.
18
Proč jsem jen z života vyšel, abych okoušel těžkosti a zámutku, a aby stráveni byli v pohanění dnové moji?