Comparar
Knjiga proroka Jeremije 3
Rolagem vinculadaAs duas colunas rolam juntas
Knjiga proroka Jeremije
Capítulo 3
1
Govore: Ako ko pusti ženu svoju,
i ona otišavši od njega uda se za drugog,
hoće li se onaj vratiti k njoj?
Ne bi li se sasvim oskvrnila ona zemlja?
A ti si se kurvala s mnogim milosnicima;
ali opet vrati se k meni, veli Gospod.
2
Podigni oči svoje k visinama,
i pogledaj gde se nisi kurvala;
na putevima si sedela čekajući ih kao Arapin u pustinji,
i oskvrnila si zemlju kurvarstvom svojim i zloćom svojom.
3
Zato se ustaviše daždi,
i ne bi poznog dažda;
ali u tebe beše čelo žene kurve,
i ne hte se stideti.
4
Hoćeš li odsele vikati k meni:
Oče moj, Ti si vođ mladosti moje?
5
Hoće li se srditi jednako?
Hoće li se gneviti do veka?
Eto, govoriš, a činiš zlo koliko god možeš.
6
Još mi reče Gospod za vremena cara Josije: Jesi li video šta učini odmetnica, Izrailj? Kako odlazi na svako visoko brdo i pod svako zeleno drvo, i kurva se onde.
7
I, pošto učini sve to, rekoh: Vrati se k meni; ali se ne vrati; i to vide nevernica, sestra njena, Juda.
8
I svide mi se za sve to što učini preljubu odmetnica Izrailj da je pustim i dam joj knjigu raspusnu; ali se ne poboja nevernica sestra joj Juda, nego otide, te se i ona prokurva.
9
I sramotnije kurvanjem svojim oskvrni zemlju, jer činjaše preljubu s kamenom i s drvetom.
10
I kod svega toga ne vrati se k meni nevernica sestra joj Juda svim srcem svojim, nego lažno, govori Gospod.
11
Za to mi reče Gospod: Odmetnica Izrailj opravda se više nego nevernica Juda.
12
Idi i viči ove reči k severu, i reci:
Vrati se, odmetnice Izrailju,
veli Gospod,
i neću pustiti da padne gnev moj na vas,
jer sam milostiv,
veli Gospod,
neću se gneviti do veka.
13
Samo poznaj bezakonje svoje,
da si se odmetnula Gospodu Bogu svom,
te si tumarala k tuđima pod svako drvo zeleno,
i niste slušali glas moj,
veli Gospod.
14
Obratite se, sinovi odmetnici,
veli Gospod,
jer sam ja muž vaš,
i uzeću vas, jednog iz grada i dva iz porodice,
i odvešću vas u Sion.
15
I daću vam pastire po srcu svom, koji će vas pasti znanjem i razumom.
16
I kad se umnožite i narodite u zemlji, onda se, veli Gospod, neće više govoriti: Kovčeg zaveta Gospodnjeg; niti će im dolaziti na um niti će ga pominjati, niti će hoditi k njemu, niti će ga više opravljati.
17
U to će se vreme Jerusalim zvati presto Gospodnji, i svi će se narodi sabrati u nj, k imenu Gospodnjem u Jerusalimu, i neće više ići po misli srca svog zlog.
18
U to će vreme dom Judin ići s domom Izrailjevim, i doći će zajedno iz zemlje severne u zemlju koju dadoh u nasledstvo ocima vašim.
19
Ali ja rekoh:
Kako bih te postavio među sinove
i dao ti zemlju željenu,
krasno nasledstvo mnoštva naroda?
I rekoh: Ti ćeš me zvati: Oče moj;
i nećeš se odvratiti od mene.
20
Doista kao što žena izneveri druga svog,
tako izneveriste mene, dome Izrailjev,
veli Gospod.
21
Glas po visokim mestima neka se čuje,
plač, molbe sinova Izrailjevih,
jer prevratiše put svoj,
zaboraviše Gospoda Boga svog.
22
Vratite se, sinovi odmetnici,
i isceliću odmete vaše.
Evo, mi idemo k Tebi,
jer si Ti Gospod Bog naš.
23
Doista, zaludu su humovi, mnoštvo gora;
doista, u Gospodu je Bogu našem spasenje Izrailjevo.
24
Jer ta sramota proždre trud otaca naših od detinjstva našeg, ovce njihove i goveda njihova, sinove njihove i kćeri njihove.
25
Ležimo u sramoti svojoj, i pokriva nas rug naš; jer Gospodu Bogu svom grešismo mi i oci naši od detinjstva svog do danas, i ne slušasmo glas Gospoda Boga svog.
Jeremjáš
Capítulo 3
1
Dí dále: Propustil-li by muž ženu svou, a ona odejduc od něho, vdala by se za jiného muže, zdaliž se navrátí k ní více? Zdaliž by hrozně nebyla poškvrněna země ta? Ale ty, ač jsi smilnila s milovníky mnohými, a však navratiž se ke mně, dí Hospodin.
2
Pozdvihni očí svých k vysokým místům, a pohleď, kdes necizoložila? Na cestách usazovalas se jim jako Arab na poušti, a poškvrnila jsi země smilstvím svým a nešlechetností svou.
3
A ačkoli zadržáni jsou podzimní dešťové, a deště jarního nebývalo, však čelo ženy nevěstky majíc, nechtělas se styděti.
4
Zdali od nynějšího času volati budeš ke mně: Otče můj, ty jsi vůdce mladosti mé?
5
Zdaliž Bůh držeti bude hněv na věčnost? Zdali chovati jej bude na věky? Aj, mluvíš i pášeš zlé věci, jakž jen můžeš.
6
Tedy řekl mi Hospodin za dnů Joziáše krále: Viděl-lis, co činila zpurná dcera Izraelská? Chodívala na každou horu vysokou, i pod každé dřevo zelené, a tam smilnila.
7
A ačkoli jsem řekl, když ty všecky věci ona činila: Nechť se navrátí ke mně, však se nenavrátila. Načež hleděla zpronevěřilá sestra její, dcera Judská.
8
Pročež vidělo mi se pro ty všecky příčiny, poněvadž cizoložila zpurná dcera Izraelská, propustiti ji, a dáti jí lístek zapuzení jejího. Však se vždy neulekla zpronevěřilá sestra její, dcera Judská, ale šedši, smilnila také sama.
9
I stalo se, že hanebným smilstvím svým poškvrnila země; nebo cizoložila s kamenem i s dřevem.
10
A však s tím se vším neobrátila se ke mně zpronevěřilá sestra její, dcera Judská, celým srdcem svým, ale pokrytě, praví Hospodin.
11
Protož řekl Hospodin ke mně: Ospravedlnila duši svou zpurná dcera Izraelská, více nežli zpronevěřilá Judská.
12
Jdi a volej slovy těmito ku půlnoci, a rci: Navrať se, zpurná dcero Izraelská, dí Hospodin, a neoboří se tvář má zůřivá na vás; nebo já dobrotivý jsem, dí Hospodin, aniž držím hněvu na věčnost.
13
Jen toliko poznej nepravost svou, že jsi od Hospodina Boha svého odstoupila, a sem i tam běhala cestami svými k cizím pod každé dřevo zelené, a hlasu mého neposlouchali jste, dí Hospodin.
14
Navraťte se synové zpurní, dí Hospodin; nebo já jsem manžel váš, a přijmu vás, jednoho z města, a dva z čeledi, abych vás uvedl na Sion.
15
Kdežto dám vám pastýře podlé srdce svého, kteříž pásti vás budou uměle a rozumně.
16
I stane se, když se rozmnožíte a rozplodíte v této zemi za dnů těch, dí Hospodin, že nebudou říkati více: Truhla smlouvy Hospodinovy, aniž jim vstoupí na srdce, aniž zpomenou na ni, ani k ní choditi, aniž bude více u vážnosti.
17
V ten čas nazývati budou Jeruzalém stolicí Hospodinovou, a shromáždí se tam všickni národové ke jménu Hospodinovu do Jeruzaléma, a nebudou choditi více podlé zdání srdce svého zlého.
18
V těch dnech přijdou dům Judský s domem Izraelským, a přiberou se spolu z země půlnoční do země, kterouž jsem v dědictví uvedl otcům vašim;
19
Ač já pravím: Kterakž bych tě počísti mohl mezi syny, a dáti tobě zemi žádostivou, dědictví slavné zástupů pohanských, leč abys mne vzýval, říkaje: Otče můj, a od následování mne abys se neodvracel?
20
Poněvadž jakož žena zpronevěřuje se manželu svému, tak jste se zpronevěřili mně, dome Izraelský, dí Hospodin.
21
Hlas po místech vysokých buď slyšán, pláč pokorné modlitby synů Izraelských. Nebo převrátivše cesty své, zapomněli se na Hospodina Boha svého, řkoucího:
22
Navraťte se, synové zpurní, a uzdravím odvrácení vaše. Rcete: Aj, my jdeme k tobě, nebo ty, Hospodine, jsi Bůh náš.
23
Právě marné jest v pahrbcích a v množství hor doufání; zajisté v Hospodinu Bohu našem jest spasení Izraelovo.
24
Nebo ohavnost ta zžírala práci otců našich od dětinství našeho, bravy jejich i skoty jejich, syny jejich i dcery jejich.
25
Ležíme v hanbě své, a přikrývá nás pohanění naše, že jsme proti Hospodinu Bohu svému hřešili, my i otcové naši, od dětinství svého až do dne tohoto, a neposlouchali jsme hlasu Hospodina Boha svého.