Comparar
Knjiga proroka Jeremije 31
Rolagem vinculadaAs duas colunas rolam juntas
Knjiga proroka Jeremije
Capítulo 31
1
U to vreme, govori Gospod, ja ću biti Bog svim porodicama Izrailjevim, i oni će mi biti narod.
2
Ovako veli Gospod:
Narod što osta od mača nađe milost u pustinji,
kad iđah da dam odmor Izrailju.
3
Odavna mi se javljaše Gospod.
Ljubim te ljubavlju večnom,
zato ti jednako činim milost.
4
Opet ću te sazidati, i bićeš sazidana,
devojko Izrailjeva,
opet ćeš se veseliti bubnjevima svojim,
i izlazićeš sa zborom igračkim.
5
Opet ćeš saditi vinograde na brdima samarijskim,
sadiće vinogradari i ješće rod.
6
Jer će doći dan kad će vikati čuvari na gori Jefremovoj:
Ustanite, da idemo na Sion, ka Gospodu Bogu svom.
7
Jer ovako veli Gospod:
Pevajte veselo radi Jakova,
i podvikujte radi glave narodima;
javljajte, hvalite i govorite:
Spasi, Gospode, narod svoj, ostatak Izrailjev.
8
Evo, ja ću ih dovesti iz zemlje severne,
i sabraću ih s krajeva zemaljskih,
i slepog i hromog,
i trudnu i porodilju,
sve zajedno,
zbor veliki vratiće se ovamo.
9
Ići će plačući,
i s molitvama ću ih dovesti natrag;
vodiću ih pokraj potoka pravim putem,
na kome se neće spoticati;
jer sam Otac Izrailju,
i Jefrem je prvenac moj.
10
Čujte, narodi, reč Gospodnju,
i javljajte po dalekim ostrvima i recite:
Koji raseja Izrailja, skupiće ga,
i čuvaće ga kao pastir stado svoje.
11
Jer iskupi Gospod Jakova,
i izbavi ga iz ruku jačeg od njega.
12
I doći će i pevaće na visini sionskoj,
i steći će se k dobru Gospodnjem,
k žitu, k vinu i k ulju,
k jaganjcima i teocima;
i duša će im biti kao vrt zaliven,
i neće više tužiti.
13
Tada će se veseliti devojka u kolu,
i momci i starci zajedno,
i promeniću žalost njihovu na radost, i utešiću ih,
i razveseliću ih po žalosti njihovoj.
14
I napitaću sveštenicima dušu pretilinom,
i narod će se moj nasititi dobra mog,
govori Gospod.
15
Ovako veli Gospod:
Glas u Rami ču se,
naricanje i plač veliki;
Rahilja plače za decom svojom,
neće da se uteši za decom svojom, jer ih nema.
16
Ovako veli Gospod:
Ustavi glas svoj od plača
i oči svoje od suza,
jer ima plata delu tvom,
govori Gospod,
i oni će se vratiti iz zemlje neprijateljske.
17
I imaš nadu za posledak, govori Gospod,
da će se vratiti sinovi tvoji na međe svoje.
18
Čujem doista Jefrema gde tuži:
Pokarao si me,
te sam pokaran kao june neuko;
obrati me da se obratim,
jer si Ti Gospod Bog moj.
19
Jer pošto se obratih,
pokajah se;
i pošto se naučih,
udarih se po bedru;
jer se posramih
i stidim se što nosim sramotu mladosti svoje.
20
Nije li mi Jefrem mio sin?
Nije li dete predrago?
Od kad govorih protiv njega,
jednako ga se opominjem;
zato je srce moje ustreptalo njega radi,
doista ću se smilovati na nj,
govori Gospod.
21
Podigni znake, nanesi gomile kamenja,
zapamti put kojim si išla;
vrati se, devojko Izrailjeva,
vrati se u gradove svoje.
22
Dokle ćeš lutati,
kćeri odmetnice!
Jer je Gospod učinio nešto novo na zemlji:
žena će opkoliti čoveka.
23
Ovako veli Gospod nad vojskama, Bog Izrailjev: Još ću ovu reč govoriti u zemlji Judinoj i u gradovima njegovim kad natrag dovedem roblje njihovo:
Gospod da te blagoslovi,
stane pravde, sveta goro!
24
Jer će se naseliti u njoj Juda, i svi gradovi njegovi, i ratari i koji idu za stadom.
25
Jer ću napojiti umornu dušu, i nasititi svaku klonulu dušu.
26
U tom se probudih i pogledah, i san mi beše sladak.
27
Evo idu dani, govori Gospod, kad ću zasejati dom Izrailjev i dom Judin semenom čovečijim i semenom od stoke.
28
I kao što sam pazio na njih da ih istrebljujem i razvaljujem, i kvarim i zatirem i mučim, tako ću paziti na njih da ih sazidam i posadim, govori Gospod.
29
U te dane neće se više govoriti:
Oci jedoše kiselo grožđe,
a sinovima trnu zubi.
30
Nego će svaki za svoje grehe poginuti; ko god jede kiselo grožđe, tome će zubi trnuti.
31
Evo, idu dani, govori Gospod, kad ću učiniti s domom Izrailjevim i s domom Judinim nov zavet,
32
ne kao onaj zavet, koji učinih s ocima njihovim, kad ih uzeh za ruku da ih izvedem iz zemlje misirske, jer onaj zavet moj oni pokvariše, a ja im bejah muž, govori Gospod.
33
Nego ovo je zavet što ću učiniti s domom Izrailjevim posle ovih dana, govori Gospod: metnuću zavet svoj u njih, i na srcu njihovom napisaću ga, i biću im Bog i oni će mi biti narod.
34
I neće više učiti prijatelj prijatelja ni brat brata govoreći: Poznajte Gospoda; jer će me znati svi od malog do velikog, govori Gospod; jer ću im oprostiti bezakonja njihova, i grehe njihove neću više pominjati.
35
Ovako veli Gospod,
koji daje sunce da svetli danju,
i uredbe mesecu i zvezdama da svetle noću,
koji raskida more
i buče vali njegovi,
kome je ime Gospod nad vojskama:
36
Ako tih uredbi nestane ispred mene, govori Gospod,
i seme će Izrailjevo prestati biti narod preda mnom na vek.
37
Ovako veli Gospod:
Ako se može izmeriti nebo gore
i izvideti temelji zemaljski dole,
tada ću i ja odbaciti sve seme Izrailjevo
za sve što su učinili,
veli Gospod.
38
Evo idu dani, govori Gospod, u koje će se sazidati Gospodu ovaj grad od kule Ananeilove do vrata na uglu.
39
I još će dalje otići uže meračko do huma Gariva i obrnuće se na Goat.
40
I sva dolina od mrtvih telesa i pepela, i sva polja sve do potoka Kedrona, do ugla konjskih vrata k istoku, biće svetinja Gospodu; neće se razvaliti ni potrti doveka.
Jeremjáš
Capítulo 31
1
Toho času, dí Hospodin, budu Bohem všech čeledí Izraelových, a oni budou mým lidem.
2
Takto praví Hospodin: Lid z těch pozůstalých po meči nalezl milost na poušti, když jsem chodil před ním, abych odpočinutí způsobil Izraelovi.
3
Za starodávnať se mi ukazoval Hospodin. I však milováním věčným miluji tě, pročež ustavičně činím tobě milosrdenství.
4
Ještě vždy vzdělávati tě budu, a vzdělána budeš, panno Izraelská; ještě se obveselovati budeš bubny svými, a vycházeti s houfem plésajících.
5
Ještě štěpovati budeš vinice v horách Samařských, štěpovati budou štěpaři i jísti.
6
Nebo nastane den, v němž volati budou strážní na hoře Efraimově: Vstaňte a vstupme na Sion k Hospodinu Bohu svému.
7
Takto zajisté praví Hospodin: Prozpěvujte Jákobovi o věcech veselých, prokřikujte zjevně před těmi národy; dejte se slyšeti, chválu vzdávejte, a rcete: Vysvoboď, Hospodine, ostatek lidu svého Izraelského.
8
Aj, já přivedu je z země půlnoční, a shromáždím je ze všech stran země, s nimi spolu slepého i kulhavého, těhotnou i rodící; shromáždění veliké sem se navrátí.
9
Kteréžto s pláčem jdoucí a s pokornými modlitbami zase přivedu, a povedu je podlé tekutých vod cestou přímou, na níž by se nepoklesli; neboť jsem Izraelův otec, a Efraim jest prvorozený můj.
10
Slyšte slovo Hospodinovo, ó národové, a zvěstujte na ostrovích dalekých, a rcete: Ten, kterýž rozptýlil Izraele, shromáždí jej, a ostříhati ho bude jako pastýř stáda svého.
11
Neboť vykoupil Hospodin Jákoba, protož vysvobodí jej z ruky toho, kterýž silnější jest nad něj.
12
I přijdou, a prozpěvovati budou na výsosti Siona, a pohrnou se k dobrotě Hospodinově s obilím, a s vínem, a s olejem, a s plodem skotů a bravů, duše pak jejich bude podobná zahradě svlažené, a nebudouť se rmoutiti více.
13
Tehdáž veseliti se bude panna s plésáním, a mládenci i starci spolu; obrátím zajisté kvílení jejich v radost, a potěším jich, a obveselím je po zámutku jejich.
14
Rozvlažím i duši kněží tukem, a lid můj dobroty mé nasytí se, dí Hospodin.
15
Takto praví Hospodin: Hlas v Ráma slyšán jest, naříkání a pláč přehořký. Ráchel plačeci synů svých, nedala se potěšiti po synech svých, proto že žádného není.
16
Takto praví Hospodin: Zdrž hlas svůj od pláče, a oči své od slz, nebo budeš míti mzdu za práci svou, praví Hospodin, že se navrátí z země nepřátelské.
17
Jest, pravím, čáka, žeť se potom, dí Hospodin, navrátí synové do svého kraje.
18
V pravdě slyším Efraima, an sobě stýště, pravě: Trestals mne, abych strestán byl jako telátko neupřáhané; obrať mne, abych obrácen byl, ty jsi zajisté, Hospodine, Bůh můj.
19
Nebo po obrácení svém pokání činiti budu, a když mi k známosti sebe poslouženo bude, udeřím se v bedra. Stydímť se, anobrž i pýřím, že snáším útržku dětinství svého.
20
Zdali Efraim jest mým synem milým, aneb dítě velmi milostné? A však jakž jsem mluvil proti němu, ustavičně se vždy na něj rozpomínám. Pročež pohybují se vnitřnosti mé příčinou jeho; jistě žeť se slituji nad ním, dí Hospodin.
21
Nastavěj sobě pamětných znamení, naklaď sobě hromad kamení, pamatuj na tu silnici a cestu, kterouž jsi šla; navrať se, panno Izraelská, navrať se k městům svým těmto.
22
Dokudž se toulati budeš, ó dcero zpurná? Neboť učiní Hospodin novou věc na zemi: Žena bude vůkol obcházeti muže.
23
Takto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraelský: Ještěť říkati budou slovo toto v zemi Judově a v městech jeho, když zase přivedu zajaté jejich: Požehnejž tobě Hospodin, ó příbytku spravedlnosti, horo svatosti.
24
Nebo osazovati se budou v zemi Judské, ve všech městech jeho spolu oráči, a kteříž zacházejí s stádem.
25
Rozvlažím zajisté duši ustalou, a všelikou duši truchlou nasytím.
26
V tom jsem procítil, a ohlédl se, a ten můj sen byl mi vděčný.
27
Aj, dnové jdou, dí Hospodin, v nichžto oseji dům Izraelský a dům Judský semenem lidským a semenem hovad.
28
I stane se, že jakož jsem se snažoval, abych je plénil, a bořil, a kazil a hubil, a trápil, tak se snažím, abych je vzdělal a rozsazoval, dí Hospodin.
29
Těch časů nebudou říkati více: Otcové jedli hrozen trpký, pročež zubové synů laskominy mají,
30
Nýbrž raději: Jeden každý pro nepravost svou umře. Každého člověka, kterýž by jedl hrozen trpký, laskominy míti budou zubové jeho.
31
Aj, dnové jdou, dí Hospodin, v nichž učiním s domem Izraelským a s domem Judským smlouvu novou.
32
Ne takovou smlouvu, jakouž jsem učinil s otci jejich v ten den, v kterýž jsem je ujal za ruku jejich, abych je vyvedl z země Egyptské. Kteroužto smlouvu mou oni zrušili, a já abych zůstati měl manželem jejich? dí Hospodin.
33
Ale tatoť jest smlouva, kterouž učiním s domem Izraelským po těchto dnech, dí Hospodin: Dám zákon svůj do vnitřnosti jejich, a na srdci jejich napíši jej; i budu Bohem jejich, a oni budou mým lidem.
34
A nebudou učiti více jeden každý bližního svého, a jeden každý bratra svého, říkajíce: Poznejte Hospodina. Všickni zajisté napořád znáti mne budou, od nejmenšího z nich až do největšího z nich, dí Hospodin; milostiv zajisté budu nepravosti jejich, a na hřích jejich nezpomenu více.
35
Takto praví Hospodin, kterýž dává slunce za světlo ve dne, zřízení měsíce a hvězd za světlo v noci, kterýž rozděluje moře, a zvučí vlnobití jeho, jehož jméno jest Hospodin zástupů:
36
Jestliže se pohnou ta nařízení před oblíčejem mým, dí Hospodin, takéť símě Izraelovo přestane býti národem před oblíčejem mým po všecky dny.
37
Takto praví Hospodin: Budou-li moci býti změřena nebesa zhůru, a vyhledáni základové země dolů, takéť já zavrhu docela símě Izraelovo pro všecko to, což činili, dí Hospodin.
38
Aj, dnové jdou, dí Hospodin, v nichž vystaveno bude město toto Hospodinu, od věže Chananeel až k bráně úhlu.
39
A půjde ještě šňůra měřící naproti ní, ku pahrbku Gareb, a přitočí se k Gou.
40
A všecko údolí těl mrtvých a popela, i všecko to pole až ku potoku Cedron, až k úhlu brány východní koňské posvěcené bude Hospodinu; nebudeť pléněno, ani kaženo více na věky.