Comparar
Knjiga proroka Jeremije 49
Rolagem vinculadaAs duas colunas rolam juntas
Knjiga proroka Jeremije
Capítulo 49
1
Za sinove Amonove: Ovako veli Gospod:
Zar Izrailj nema sinove?
Zar nema naslednike?
Zašto Malhom nasledi zemlju Gadovu?
I zašto se narod njegov naseli u njegovim gradovima?
2
Zato evo idu dani, govori Gospod,
kad ću učiniti da se čuje vika ubojna u Ravi sinova Amonovih,
i ona da bude gomila razvalina,
i sela njena popaljena ognjem;
i Izrailj će ovladati onima koji behu njim ovladali,
govori Gospod.
3
Ridaj Esevone, jer je Gaj opustošen,
vičite sela ravska,
pripašite oko sebe kostret,
naričite i trčite oko plotova;
jer će Malhom otići u ropstvo,
sveštenici njegovi i knezovi njegovi skupa.
4
Što se hvališ dolinama?
Rastopila se dolina tvoja, kćeri odmetnico!
Koja se uzdaš u blago svoje:
Ko bi udario na me?
5
Evo ja ću pustiti na te strah od svuda unaokolo,
govori Gospod Gospod nad vojskama,
i raspršaćete se svi,
i neće biti nikoga da skupi bežan.
6
Ali ću posle povratiti roblje sinova Amonovih, govori Gospod.
7
Za Edoma, ovako veli Gospod nad vojskama:
Zar nema više mudrosti u Temanu?
Nesta li saveta razumnima?
Iščile li mudrost njihova?
8
Bežite, obratite pleći, zavrite se duboko,
stanovnici dedanski,
jer ću pustiti na Isava pogibao njegovu
u vreme kad ću ga pohoditi.
9
Da ti dođu berači,
ne bi li ti ostavili pabiraka?
Da dođu lupeži noću,
ne bi li odneli koliko im je dosta?
10
Ali ja ogoluznih Isava,
otkrih potaje njegove da se ne može sakriti;
propade seme njegovo,
braća njegova i susedi njegovi, niko ne osta.
11
Ostavi sirote svoje,
ja ću im život sačuvati,
i udovice tvoje neka se uzdaju u me.
12
Jer ovako veli Gospod: Evo, koji ne bi trebalo da piju iz čaše, doista će piti; a ti li ćeš ostati bez kara? Nećeš ostati bez kara, nego ćeš zacelo piti.
13
Jer sobom se zaklinjem, govori Gospod, da će Vosora biti pustoš, rug, čudo i prokletstvo, i svi će gradovi njeni biti pustinja večna.
14
Čuh glas od Gospoda,
i glasnik bi poslan k narodima da reče:
Skupite se i idite na nju,
i dignite se u boj.
15
Jer gle, učiniću te da budeš mali među narodima
i prezren među ljudima.
16
Obest tvoja i ponositost srca tvog prevari tebe,
koji živiš u raselinama kamenim
i držiš se visokih humova;
da načiniš sebi gnezdo visoko kao orao,
i odande ću te svaliti,
govori Gospod.
17
I zemlja će edomska biti pustinja, ko prođe mimo nju, svak će se čuditi i zviždati radi svih rana njenih.
18
Kao kad se zatre Sodom i Gomor i susedstvo njihovo, veli Gospod, neće se naseliti onde niko niti će se baviti onde sin čovečji.
19
Gle, kao lav izaći će podižući se više nego Jordan na stan Silnoga; ali ću ga brzo oterati iz te zemlje, i postaviću nad njom onog ko je izabran; jer ko je kao ja? I ko će se preti sa mnom? I koji će mi pastir odoleti?
20
Zato čujte nameru Gospodnju što je naumio za Edomce i misli njegove što je smislio za stanovnike temanske: zaista najmanji iz stada razvlačiće ih, zaista će opusteti stan s njima.
21
Od praske padanja njihovog zemlja će se tresti, i vika će se njihova čuti na crvenom moru.
22
Gle, doći će i doleteće kao orao i raširiće krila svoja nad Vosorom, i biće srce u junaka edomskih kao srce u žene koja se porađa.
23
Za Damask.
Posrami se Emat i Arfad,
jer ču zle glase;
rastopiše se, strah je na moru,
ne može se umiriti.
24
Damask klonu,
obrati se da beži,
drhat ga poduze,
tuga i bolovi osvojiše ga kao porodilju.
25
Kako se ne ostavi slavni grad?
Grad radosti moje?
26
Zato će popadati mladići njegovi na ulicama njegovim,
i svi će vojnici njegovi izginuti u onaj dan,
govori Gospod nad vojskama.
27
I raspaliću oganj u zidovima damaštanskim,
i proždreće dvore Ven-Adadove.
28
Za Kidar i za carstva asorska, koja razbi Navuhodonosor car vavilonski, ovako veli Gospod:
Ustanite, idite na Kidar,
i zatrite sinove istočne.
29
Uzeće im šatore i stada,
zavese njihove i sudove njihove i kamile njihove oteće,
i vikaće na njih strašno odsvuda.
30
Bežite, selite se daleko, sakrijte se duboko, stanovnici asorski,
govori Gospod,
jer je Navuhodonosor car vavilonski namerio nameru protiv vas,
i smislio misao protiv vas.
31
Ustanite, idite k narodu mirnom, koji živi bez straha,
govori Gospod,
koji nema vrata ni prevornica,
žive sami.
32
I kamile će njihove biti plen,
i mnoštvo stoke njihove grabež,
i rasejaću ih u sve vetrove,
one što se s kraja strižu,
i dovešću pogibao na njih sa svih strana,
govori Gospod.
33
I Asor će biti stan zmajevski,
pustinja do veka:
niko se neće onde naseliti,
niti će se baviti u njemu sin čovečji.
34
Reč Gospodnja koja dođe Jeremiji proroku za Elam, u početku carovanja Sedekije cara Judinog, govoreći:
35
Ovako veli Gospod nad vojskama: Evo, ja ću slomiti luk Elamu, glavnu silu njegovu;
36
i dovešću na Elam četiri vetra s četiri kraja nebesa, i u sve te vetrove rasejaću ih, tako da neće biti naroda kuda neće otići prognanici elamski.
37
I uplašiću Elamce pred neprijateljima njihovim, i pred onima koji traže dušu njihovu; i pustiću zlo na njih, žestinu gneva svog, govori Gospod, i pustiću za njima mač dokle ih ne zatrem.
38
I namestiću presto svoj u Elamu, i istrebiću odande cara i knezove, govori Gospod.
39
Ali u poslednje vreme povratiću roblje elamsko, govori Gospod.
Jeremjáš
Capítulo 49
1
Proti Ammonitským. Takto praví Hospodin: Což nemá žádných synů Izrael? Což dědice žádného nemá? Proč dědičně opanoval král jejich Gádu, a lid jeho v městech tohoto bydlí?
2
Protož aj, dnové jdou, dí Hospodin, že způsobím, aby slyšáno bylo proti Rabba Ammonitských troubení válečné, a aby bylo obráceno v hromadu rumu, a jiná města jeho ohněm vypálena. I opanuje Izrael ty, kteříž jej byli opanovali, praví Hospodin.
3
Kvěl Ezebon, když popléněno bude Hai, křičte, ó dcery Rabba, přepašte se žíněmi, plačte, a běžte přes ploty; nebo král váš do zajetí půjde, kněží jeho i knížata jeho spolu.
4
Což se chlubíš údolími, když oplývá údolí tvé, ó dcero zpurná, kteráž doufáš v pokladech svých, říkajíc: Kdo by táhl na mne?
5
Aj, já uvedu na tebe strach, praví Panovník Hospodin zástupů, ze všeho vůkolí tvého, jímž rozehnáni budete všickni, a nebude žádného, kdo by shromáždil toulající se.
6
A však potom zase přivedu zajaté Ammonitské, dí Hospodin.
7
Proti Idumejským. Takto praví Hospodin zástupů: Což není více moudrosti v Teman? Zahynula rada od rozumných? Zmařena moudrost jejich?
8
Utíkejte, obraťe se, a hluboko se schovejte, obyvatelé Dedan; nebo bídu uvedu na Ezau v čas navštívení jeho.
9
Kdyby ti, kteříž zbírají víno, přišli na tebe, zdaž by nepozůstavili paběrků? Pakli zloději v noci, zdaž by škodili více nad potřebu svou?
10
Ale já obnažím Ezau, zodkrývám skrýše jeho, tak že se nebude moci ukryti. Pohubenoť bude símě jeho i bratří jeho i sousedé jeho, tak že nebude naprosto, kdo by řekl:
11
Zanech sirotků svých, já živiti je budu, a vdov svých mně se dověřte.
12
Takto zajisté praví Hospodin: Aj, ti, kteříž nemají žádného práva píti kalichu tohoto, předce pijí, ty pak sám abys toho naprosto prázen byl? Nebudeš prázen, ale jistotně píti budeš.
13
Nebo skrze sebe přisahám, dí Hospodin, že pustinou, útržkou, pouští a prokletím bude Bozra, a všecka města jeho budou pouští věčnou.
14
Pověst slyšel jsem od Hospodina, že posel k národům poslán jest: Shromažďte se, a táhněte proti němu; nuže, vstaňte k boji.
15
Nebo aj, způsobím to, abys byl za nejšpatnějšího mezi národy, v nevážnosti mezi lidmi.
16
To, že jsi hrozný, zklamá tě, i pýcha srdce tvého, ó ty, kterýž bydlíš v rozsedlinách skalních, kterýž se držíš vysokých pahrbků. Bys pak vysoko udělal hnízdo své jako orlice, i odtud tě strhnu, dí Hospodin.
17
I bude země Idumejská pustinou. Každý, kdož půjde skrze ni, užasne se, a diviti se bude nade všemi ranami jejími;
18
Jako podvrácení Sodomy a Gomory a sousedů jejich, praví Hospodin. Neosadí se tam žádný, aniž bydliti bude v ní syn člověka.
19
Aj, jako lev vystupuje i více než zdutí Jordána proti příbytku Nejsilnějšího, a však v okamžení zaženu jej z této země, a toho, kterýž jest vyvolený, ustanovím nad ní. Nebo kdo jest mně rovný? A kdo mi složí rok? A kdo jest ten pastýř, kterýž by se postavil proti mně?
20
Protož slyšte radu Hospodinovu, kterouž zavřel o Idumejských, a to, což myslil proti obyvatelům Temanským: Zajisté žeť je vyvlekou nejmenší tohoto stáda, zajisté že je popléní i příbytky jejich.
21
Od hřmotu pádu jejich třásti se bude ta země, hlas a křik jejich slyšán bude u moře Rudého.
22
Aj, jako orlice přitáhne a přiletí, a roztáhne křídla svá na Bozru, i bude srdce silných Idumejských v ten den podobné srdci ženy svírající se.
23
Proti Damašku. Zastydí se Emat i Arfad, nebo novinu zlou uslyší, a užasnou se, tak že se i moře zkormoutí, aniž se bude moci upokojiti.
24
Oslábne Damašek, obrátí se k utíkání, a hrůza podejme jej, svírání a bolesti zachvátí jej jako rodičku.
25
Ale řkou: Jakž by nemělo ostáti město slovoutné, město radosti mé?
26
Protož padnou mládenci jeho na ulicích jeho, a všickni muži bojovní vypléněni budou v ten den, dí Hospodin zástupů.
27
A zanítím oheň ve zdi Damašské, kterýž do konce zkazí paláce Benadadovy.
28
Proti Cedar a královstvím Azor, kteráž pohubiti má Nabuchodonozor král Babylonský. Takto praví Hospodin: Vstaňte, táhněte proti Cedar, a vypleňte národy východní.
29
Stany jejich i stáda jejich vezmou, kortýny jejich se vším nádobím jejich, i velbloudy jejich poberou sobě, a volati budou na ně: Strach jest vůkol.
30
Utecte, rozprchněte se rychle, skrejte se hluboce, obyvatelé Azor, dí Hospodin, neboť Nabuchodonozor král Babylonský složil proti vám radu, a vymyslil proti vám chytrost.
31
Vstaňte, táhněte proti národu upokojenému, kterýž sedí bezpečně, praví Hospodin. Nemá ani vrat ani závory, a samotní bydlejí.
32
Budou zajisté velbloudi jejich v loupež, a množství dobytků jejich v kořist, a rozptýlím na všeliký vítr ty, kteříž i v nejzadnějších koutech bydlejí, a ze všech stran uvedu bídu na ně, dí Hospodin.
33
I bude Azor příbytkem draků, pustinou až na věky; neosadí se tam žádný, aniž bude bydleti v něm syn člověka.
34
Slovo Hospodinovo, kteréž se stalo k Jeremiášovi proroku proti Elamitským, na počátku kralování Sedechiáše krále Judského, řkoucí:
35
Takto praví Hospodin zástupů: Aj, já polámi lučiště Elamitských, největší sílu jejich.
36
Uvedu zajisté na Elamitské čtyři větry ode čtyř stran světa, a rozptýlím je na všecky ty větry, tak že nebude národu, do něhož by se nedostal někdo z vyhnaných Elamitských.
37
A předěsím Elamitské před nepřátely jejich a před těmi, kteříž hledají bezživotí jejich. Uvedu, pravím, na ně zlé, prchlivost hněvu svého, dí Hospodin, a budu posílati za nimi meč, dokudž jim konce neučiním.
38
I postavím stolici svou mezi Elamitskými, a vypléním odtud krále i knížata, praví Hospodin.
39
A však stane se v posledních dnech, že zase přivedu zajaté Elamitské, dí Hospodin.