Comparar
Knjiga proroka Jezekilja 14
Rolagem vinculadaAs duas colunas rolam juntas
Knjiga proroka Jezekilja
Capítulo 14
1
Potom dođoše k meni neki od starešina Izrailjevih i sedoše preda me.
2
I dođe mi reč Gospodnja govoreći:
3
Sine čovečji, ovi su ljudi stavili u srca svoja gadne bogove svoje, i metnuli su preda se o šta se spotiču na bezakonje svoje; traže li me doista?
4
Zato govori im i reci im: Ovako veli Gospod Gospod: Ko je god od doma Izrailjevog stavio u srce svoje gadne bogove svoje i metnuo preda se o šta se spotiče na bezakonje svoje, pa dođe k proroku, ja Gospod odgovoriću mu kad dođe za mnoštvo gadnih bogova njegovih,
5
da uhvatim dom Izrailjev za srce njihovo što su se odvratili od mene svi za gadnim bogovima svojim.
6
Zato reci domu Izrailjevom: Ovako veli Gospod Gospod: Obratite se i odstupite od gadnih bogova svojih, odvratite lice svoje od svih gadova svojih.
7
Jer ko bi god od doma Izrailjevog ili od inostranaca koji žive u Izrailju odstupio od mene, i stavio u srce svoje gadne bogove svoje, i metnuo preda se o šta će se spoticati na bezakonje svoje, pa bi došao k proroku da me upita preko njega, njemu ću odgovoriti ja sam Gospod sobom.
8
I okrenuću lice svoje prema tom čoveku, i učiniću od njega znak i priču, i istrebiću ga iz naroda svog, te ćete poznati da sam ja Gospod.
9
I ako bi se prorok prevario, te rekao što, ja Gospod prevarih onog proroka, i dignuću ruku svoju na nj, i istrebiću ga iz naroda svog Izrailja.
10
I poneće obojica svoje bezakonje: kako je bezakonje onog koji pita tako će biti i prorokovo bezakonje,
11
da više dom Izrailjev ne odstupa od mene i da se više ne skvrne svakojakim prestupima svojim, nego da mi budu narod, i ja da im budem Bog, govori Gospod Gospod.
12
Opet mi dođe reč Gospodnja govoreći:
13
Sine čovečji, ako mi koja zemlja zgreši učinivši neveru, i ja dignem ruku svoju na nju i slomim joj potporu u hlebu, i pustim na nju glad i istrebim u njoj ljude i stoku,
14
ako bi u njoj bila ova tri čoveka: Noje, Danilo i Jov, oni će pravdom svojom izbaviti duše svoje, govori Gospod Gospod.
15
Ako pustim ljute zveri u zemlju, te pomore ljude, i ona opusti da niko ne može prolaziti od zverja;
16
ako bi u njoj bila ta tri čoveka, tako ja živ bio, govori Gospod Gospod, neće izbaviti sinove ni kćeri, nego će se sami izbaviti, a zemlja će opusteti.
17
Ili ako mač pustim na tu zemlju, i kažem: Maču, prođi tu zemlju, da istrebim u njoj ljude i stoku;
18
ako bi ta tri čoveka bila u njoj, tako ja bio živ, govori Gospod Gospod, neće izbaviti sinove ni kćeri, nego će se sami izbaviti.
19
Ili ako pustim pomor na zemlju i izlijem gnev svoj na nju da bi krv tekla da istrebim u njoj ljude i stoku;
20
ako bi Noje, Danilo i Jov bili u njoj, tako ja živ bio, govori Gospod Gospod, neće izbaviti sina ni kćeri, nego će svoje duše izbaviti pravdom svojom.
21
Jer ovako veli Gospod Gospod: A kamo li kad pustim četiri ljuta zla svoja, mač i glad i zle zveri i pomor na Jerusalim, da istrebim u njemu ljude i stoku.
22
I opet, gle, nekoliko će ih ostati u njemu koji će se izbaviti, sinovi ili kćeri, oni će izaći k vama, i videćete put njihov i dela njihova, i utešićete se za zlo koje ću pustiti na Jerusalim, za sve što ću pustiti na nj.
23
I oni će vas utešiti kad vidite put njihov i dela njihova; i poznaćete da nisam bez uzroka učinio šta sam god učinio u njemu, govori Gospod Gospod.
Ezechiel
Capítulo 14
1
Potom přišedše ke mně muži z starších Izraelských, seděli přede mnou.
2
I stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:
3
Synu člověčí, muži tito složili ukydané bohy své v srdci svém, a nepravost, kteráž jim k urážce jest, položili před tváři své. Zdaliž se upřímě radí se mnou?
4
Protož mluv jim a rci jim: Takto praví Panovník Hospodin: Kdo by koli z domu Izraelského složil ukydané bohy své v srdci svém, a nepravost, kteráž mu k urážce jest, položil před tvář svou, a přišel by k proroku: já Hospodin odpovídati budu tomu, kterýž přišel, o množství ukydaných bohů jeho,
5
Abych polapil dům Izraelský v srdci jejich, že se odvrátili ode mne k ukydaným bohům svým všickni napořád.
6
Protož rci domu Izraelskému: Takto praví Panovník Hospodin: Obraťte se a odvraťte od ukydaných bohů vašich, a ode všech ohavností vašich odvraťte tvář svou.
7
Nebo kdož by koli z domu Izraelského i z pohostinných, kteříž jsou pohostinu v Izraeli, odvrátil se od následování mne, a složil by ukydané bohy své v srdci svém, a nepravost, kteráž mu k urážce jest, položil by před tvář svou a přišel by k proroku, aby se mne tázal skrze něho: já Hospodin odpovím jemu o sobě,
8
A obrátím tvář svou hněvivou proti muži tomu, a dám jej za znamení a za přísloví, a vytnu jej z prostřed lidu svého, i zvíte, že já jsem Hospodin.
9
Prorok pak, dal-li by se přivábiti, aby mluvil slovo, já Hospodin přivábil jsem proroka toho. Než vztáhnuť ruku svou na něj, a vyhladím jej z prostřed lidu svého Izraelského.
10
A tak ponesou nepravost svou. Jakáž pokuta na toho, kdož by se tázal, takováž pokuta na proroka bude,
11
Aby nebloudili více dům Izraelský ode mne, a nepoškvrňovali se více žádnými převrácenostmi svými, aby byli lidem mým, a já abych byl jejich Bohem, praví Panovník Hospodin.
12
Opět stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:
13
Synu člověčí, když by země zhřešila proti mně, dopouštějíc se přestoupení, tehdy vztáhl-li bych ruku svou na ni, a zlámal jí hůl chleba, a poslal bych na ni hlad, a vyhubil z ní lidi i hovada:
14
By pak byli u prostřed ní tito tři muži, Noé, Daniel a Job, oni v spravedlnosti své vysvobodili by sami sebe, praví Panovník Hospodin.
15
Pakli bych zvěř lítou uvedl na zemi, tak že by ji na sirobu přivedla, a byla by pustá, aniž by kdo přes ni jíti mohl pro zvěř:
16
Živť jsem já, praví Panovník Hospodin, že byť tři muži tito u prostřed ní byli, nikoli by nevysvobodili synů ani dcer. Oni by sami vysvobozeni byli, země pak byla by pustá.
17
Aneb meč uvedl-li bych na zemi tu, a řekl bych meči: Projdi skrz zemi tu, abych vyhubil z ní lidi i hovada:
18
Živť jsem já, praví Panovník Hospodin, že byť pak tři muži tito byli u prostřed ní, nikoli by nevysvobodili synů ani dcer, ale oni sami by vysvobozeni byli.
19
Aneb mor poslal-li bych na zemi tu, a vylil prchlivost svou na ni k zhoubě, aby vyhlazeni byli z ní lidé i hovada:
20
Živť jsem já, praví Panovník Hospodin, že byť pak Noé, Daniel a Job u prostřed ní byli, nikoli by ani syna ani dcery nevysvobodili. Oni v spravedlnosti své vysvobodili by sami sebe.
21
Nýbrž takto praví Panovník Hospodin: Bych pak čtyři pokuty své zlé, meč a hlad, zvěř lítou a mor poslal na Jeruzalém, abych vyhubil z něho lidi i hovada,
22
A aj, pozůstali-li by v něm, kteříž by toho ušli, a vyvedeni byli, synové neb dcery: aj, i oni musejí jíti k vám, a uzříte cestu jejich a skutky jejich, i potěšíte se nad tím zlým, kteréž uvedu na Jeruzalém, nade vším, což uvedu na něj.
23
A tak potěší vás, když uzříte cestu jejich a skutky jejich. I zvíte, že jsem ne nadarmo učinil všecko to, což jsem učinil při něm, praví Panovník Hospodin.