Comparar
Korinćanima poslanica druga svetog apostola Pavla 2
Rolagem vinculadaAs duas colunas rolam juntas
Korinćanima poslanica druga svetog apostola Pavla
Capítulo 2
1
Ovo pak sudih u sebi da opet ne dođem k vama u žalosti.
2
Jer ako ja činim žalost vama, ko je koji će mene veseliti osim onog koji prima žalost od mene?
3
I pisah vam ovo isto, da kad dođem ne primim žalost na žalost, a za koje bi valjalo da se veselim nadajući se na sve vas da je moja radost svih vas.
4
Jer od brige mnoge i tuge srca napisah vam s mnogim suzama, ne da biste se ožalostili nego da biste poznali ljubav koju imam izobilno k vama.
5
Ako li je ko mene ražalio, ne ražali mene, do nekoliko, da ne otežam svima vama.
6
Jer je dovoljno takvome kar ovaj od mnogih.
7
Zato vi, nasuprot, većma da opraštate i tešite, da takav kako ne padne u preveliku žalost.
8
Zato vas molim, utvrdite k njemu ljubav.
9
Jer vam zato i pisah, da poznam poštenje vaše jeste li u svačemu poslušni.
10
A kome vi šta oprostite onom opraštam i ja; jer ja ako šta kome oprostih, oprostih mu vas radi mesto Isusa Hrista,
11
da nas ne prevari sotona; jer znamo šta on misli.
12
A kad dođoh u Troadu da propovedam jevanđelje Hristovo, i otvoriše mi se vrata u Gospodu,
13
ne imadoh mira u duhu svom, ne našavši Tita, brata svog; nego oprostivši se s njima iziđoh u Makedoniju.
14
Ali hvala Bogu koji svagda nama daje pobedu u Hristu Isusu, i kroz nas javlja miris poznanja svog na svakom mestu.
15
Jer smo mi Hristov miris Bogu i među onima koji se spasavaju i koji ginu:
16
Jednima dakle miris smrtni za smrt, a drugima miris životni za život. I za ovo ko je vredan?
17
Jer mi nismo kao mnogi koji nečisto propovedaju reč Božiju, nego iz čistote, i kao iz Boga, pred Bogom, u Hristu govorimo.
2 Korintským
Capítulo 2
1
Toto jsem pak sobě uložil, abych k vám zase s zámutkem nepřišel.
2
Nebo jestliže já vás zarmoutím, i kdo jest, ješto by mne obveselil, než ten, kterýž jest ode mne zarmoucen?
3
A protoť jsem vám to napsal, abych přijda k vám, neměl zámutku z těch, z nichž bych se měl radovati, doufaje o všech o vás, že radost má jest všech vás radost.
4
Nebo z velikého ssoužení a bolesti srdce psal jsem vám, s mnohými slzami, ne abyste zarmouceni byli, ale abyste poznali lásku, kteroužto k vám velikou mám.
5
Jestližeť jest pak kdo zarmoutil, ne mneť zarmoutil, ne toliko poněkud, abych jím neobtěžoval všech vás.
6
Dostiť má takový na tom trestání, kteréž měl od mnohých,
7
Tak abyste jemu již raději zase odpustili a potěšili ho, aby on snad přílišným zámutkem nepřišel na zahynutí.
8
Protož prosím vás, abyste utvrdili k němu lásku.
9
Nebo i proto psal jsem vám, abych zkušením zvěděl, jste-li ve všem poslušni.
10
Komuž pak vy co odpouštíte, i já odpouštím. Nebo i já, jestliže jsem co odpustil, komuž jsem odpustil, pro vás odpustil jsem, před obličejem Kristovým, abychom nebyli oklamáni od satana.
11
Nebo nejsou nám neznámá myšlení jeho.
12
Když jsem pak přišel do Troady, k zvěstování evangelium Kristova, ačkoli dveře mi otevříny byly skrze Pána, však neměl jsem žádného upokojení v duchu svém, protože jsem nenalezl Tita, bratra svého.
13
Ale požehnav jich, odšel jsem do Macedonie.
14
Bohu pak budiž díka, kterýž vždycky dává nám vítězství v Kristu, a vůni známosti své zjevuje skrze nás na každém místě.
15
Neboť jsme Kristova vůně dobrá Bohu v těch, jenž k spasení přicházejí, i v těch, kteříž hynou,
16
Těm zajisté jsme vůně smrtelná k smrti, oněm pak vůně života k životu. Ale k tomu kdo jest způsobný?
17
Neboť nejsme, jako mnozí, cizoložící slovo Boží, ale jako z upřímnosti, a jako z Boha, před obličejem Božím, o Kristu mluvíme.