Comparar
Priče Solomunove 17
Rolagem vinculadaAs duas colunas rolam juntas
Priče Solomunove
Capítulo 17
1
Bolji je zalogaj suvog hleba s mirom
nego kuća puna poklane stoke sa svađom.
2
Razuman sluga biće gospodar nad sinom sramotnim
i s braćom će deliti nasledstvo.
3
Topionica je za srebro i peć za zlato,
a srca iskušava Gospod.
4
Zao čovek pazi na usne zle,
a lažljivac sluša jezik pakostan.
5
Ko se ruga siromahu, sramoti Stvoritelja njegovog;
ko se raduje nesreći, neće ostati bez kara.
6
Venac su starcima unuci,
a slava sinovima oci njihovi.
7
Ne priliči bezumnom visoka beseda,
a kamoli knezu lažljiva beseda.
8
Poklon je dragi kamen onome koji ga prima,
kuda se god okrene napreduje.
9
Ko pokriva prestup, traži ljubav;
a ko ponavlja stvar, rastavlja glavne prijatelje.
10
Ukor tišti razumnog
većma nego ludog sto udaraca.
11
Zao čovek traži samo odmet,
ali će se ljut glasnik poslati na nj.
12
Bolje je da čoveka srete medvedica kojoj su oteti medvedići,
nego bezumnik u svom bezumlju.
13
Ko vraća zlo za dobro,
neće se zlo odmaći od kuće njegove.
14
Ko počne svađu, otvori ustavu vodi;
zato pre nego se zametne, prođi se raspre.
15
Ko opravda krivoga i ko osudi pravoga,
obojica su gad Gospodu.
16
Na šta je blago bezumnom u ruci
kad nema razuma da pribavi mudrost?
17
U svako doba ljubi prijatelj,
i brat postaje u nevolji.
18
Čovek bezuman daje ruku
i jamči se za prijatelja svog.
19
Ko miluje svađu, miluje greh;
ko podiže uvis vrata svoja, traži pogibao.
20
Ko je opakog srca, neće naći dobra;
i ko dvoliči jezikom, pašće u zlo.
21
Ko rodi bezumna, na žalost mu je,
niti će se radovati otac ludoga.
22
Srce veselo pomaže kao lek,
a duh žalostan suši kosti.
23
Bezbožnik prima poklon iz nedara
da prevrati puteve pravdi.
24
Razumnom je na licu mudrost,
a oči bezumniku vrljaju nakraj zemlje.
25
Žalost je ocu svom sin bezuman,
i jad roditeljci svojoj.
26
Nije dobro globiti pravednika,
ni da knezovi biju koga što je radio pravo.
27
Usteže reči svoje čovek koji zna,
i tiha je duha čovek razuman.
28
I bezuman kad ćuti, misli se da je mudar,
i razuman, kad stiskuje usne svoje.
Přísloví
Capítulo 17
1
Lepší jest kus chleba suchého s pokojem, nežli dům plný nabitých hovad s svárem.
2
Služebník rozumný panovati bude nad synem, kterýž jest k hanbě, a mezi bratřími děliti bude dědictví.
3
Teglík stříbra a pec zlata zkušuje, ale srdcí Hospodin.
4
Zlý člověk pozoruje řečí nepravých, a lhář poslouchá jazyka převráceného.
5
Kdo se posmívá chudému, útržku činí Učiniteli jeho; a kdo se z bídy raduje, nebude bez pomsty.
6
Koruna starců jsou vnukové, a ozdoba synů otcové jejich.
7
Nesluší na blázna řeči znamenité, ovšem na kníže řeč lživá.
8
Jako kámen drahý, tak bývá vzácný dar před očima toho, kdož jej béře; k čemukoli směřuje, daří se jemu.
9
Kdo přikrývá přestoupení, hledá lásky; ale kdo obnovuje věc, rozlučuje přátely.
10
Více se chápá rozumného jedno domluvení, nežli by blázna stokrát ubil.
11
Zpurný toliko zlého hledá, pročež přísný posel na něj poslán bývá.
12
Lépe člověku potkati se s nedvědicí osiřalou, nežli s bláznem v bláznovství jeho.
13
Kdo odplacuje zlým za dobré, neodejdeť zlé z domu jeho.
14
Začátek svady jest, jako když kdo protrhuje vodu; protož prvé než by se zsilil svár, přestaň.
15
Kdož ospravedlňuje nepravého, i kdož odsuzuje spravedlivého, ohavností jsou Hospodinu oba jednostejně.
16
K čemu jest zboží v ruce blázna, když k nabytí moudrosti rozumu nemá?
17
Všelikého času miluje, kdož jest přítelem, a bratr v ssoužení ukáže se.
18
Èlověk bláznivý ruku dávaje, činí slib před přítelem svým.
19
Kdož miluje svadu, miluje hřích; a kdo vyvyšuje ústa svá, hledá potření.
20
Převrácené srdce nenalézá toho, což jest dobrého; a kdož má vrtký jazyk, upadá v těžkost.
21
Kdo zplodil blázna, k zámutku svému zplodil jej, aniž se bude radovati otec nemoudrého.
22
Srdce veselé očerstvuje jako lékařství, ale duch zkormoucený vysušuje kosti.
23
Bezbožný tajně béře dar, aby převrátil stezky soudu.
24
Na oblíčeji rozumného vidí se moudrost, ale oči blázna těkají až na konec země.
25
K žalosti jest otci svému syn blázen, a k hořkosti rodičce své.
26
Jistě že pokutovati spravedlivého není dobré, tolikéž, aby knížata bíti měli pro upřímost.
27
Zdržuje řeči své muž umělý; drahého ducha jest muž rozumný.
28
Také i blázen, mlče, za moudrého jmín bývá, a zacpávaje rty své, za rozumného.