Comparar
Priče Solomunove 29
Rolagem vinculadaAs duas colunas rolam juntas
Priče Solomunove
Capítulo 29
1
Čovek koji po karanju ostaje tvrdoglav,
ujedanput će propasti, da neće biti leka.
2
Kad se umnožavaju pravednici, veseli se narod;
a kad vlada bezbožnik, uzdiše narod.
3
Ko ljubi mudrost, veseli oca svog;
a ko se druži s kurvama, rasipa svoje dobro.
4
Car pravdom podiže zemlju;
a ko uzima mito, satire je.
5
Ko laska prijatelju svom,
razapinje mrežu nogama njegovim.
6
U grehu je zlog čoveka zamka,
a pravednik peva i veseli se.
7
Pravednik razume parbu nevoljnih,
a bezbožnik ne mari da zna.
8
Podsmevači raspaljuju grad,
a mudri utišavaju gnev.
9
Mudar čovek kad se pre s ludim,
ili se srdio ili smejao,
nema mira.
10
Krvopije mrze na bezazlenoga,
a pravi se brinu za dušu njegovu.
11
Sav gnev svoj izliva bezumnik,
a mudri ustavlja ga natrag.
12
Koji knez sluša lažne reči,
sve su mu sluge bezbožne.
13
Siromah i koji daje na dobit sretaju se;
obojici Gospod prosvetljuje oči.
14
Koji car pravo sudi siromasima,
njegov će presto stajati doveka.
15
Prut i kar daju mudrost,
a dete pusto sramoti mater svoju.
16
Kad se umnožavaju bezbožnici, umnožavaju se gresi,
a pravednici će videti propast njihovu.
17
Karaj sina svog, i smiriće te,
i učiniće milinu duši tvojoj.
18
Kad nema utvare, rasipa se narod;
a ko drži zakon, blago njemu!
19
Rečima se ne popravlja sluga,
jer ako i razume, opet ne sluša.
20
Jesi li video čoveka naglog u besedi svojoj?
Više ima nadanja od bezumnog nego od njega.
21
Ako ko mazi slugu od malena,
on će najposle biti sin.
22
Gnevljiv čovek zameće svađu,
i ko je naprasit, mnogo greši.
23
Oholost ponižuje čoveka,
a ko je smeran duhom, dobija slavu.
24
Ko deli s lupežem, mrzi na svoju dušu,
čuje prokletstvo i ne prokazuje.
25
Strašljiv čovek meće sebi zamku;
a ko se u Gospoda uzda, biće u visokom zaklonu.
26
Mnogi traže lice vladaočevo,
ali je od Gospoda sud svakome.
27
Pravednima je mrzak nepravednik,
a bezbožniku je mrzak ko pravo hodi.
Přísloví
Capítulo 29
1
Èlověk, kterýž často kárán bývaje, zatvrzuje šíji, rychle potřín bude, tak že neprospěje žádné lékařství.
2
Když se množí spravedliví, veselí se lid; ale když panuje bezbožník, vzdychá lid.
3
Muž, kterýž miluje moudrost, obveseluje otce svého; ale kdož se přitovaryšuje k nevěstkám, mrhá statek.
4
Král soudem upevňuje zemi, muž pak, kterýž béře dary, boří ji.
5
Èlověk, kterýž pochlebuje příteli svému, rozprostírá sít před nohama jeho.
6
Výstupek bezbožného jest jemu osídlem, spravedlivý pak prozpěvuje a veselí se.
7
Spravedlivý vyrozumívá při nuzných, ale bezbožník nemá s to rozumnosti ani umění.
8
Muži posměvači zavozují město, ale moudří odvracují hněv.
9
Muž moudrý, kterýž se nesnadní s mužem bláznivým, buď že se pohne, buď že se směje, nemá pokoje.
10
Vražedlníci v nenávisti mají upřímého, ale upřímí pečují o duši jeho.
11
Všecken duch svůj vypouští blázen, ale moudrý na potom zdržuje jej.
12
Pána toho, kterýž rád poslouchá slov lživých, všickni služebníci jsou bezbožní.
13
Chudý a dráč potkávají se, obou dvou však oči osvěcuje Hospodin.
14
Krále toho, kterýž soudí právě nuzné, trůn na věky bývá utvrzen.
15
Metla a kárání dává moudrost, ale dítě sobě volné k hanbě přivodí matku svou.
16
Když se rozmnožují bezbožní, rozmnožuje se převrácenost, a však spravedliví spatřují pád jejich.
17
Tresci syna svého, a přineseť odpočinutí, a způsobí rozkoš duši tvé.
18
Když nebývá vidění, rozptýlen bývá lid; kdož pak ostříhá zákona, blahoslavený jest.
19
Slovy nebývá napraven služebník; nebo rozuměje, však neodpoví.
20
Spatřil-li bys člověka, an jest kvapný v věcech svých, lepší jest naděje o bláznu, než o takovém.
21
Kdo rozkošně chová z dětinství služebníka svého, naposledy bude syn.
22
Èlověk hněvivý vzbuzuje svár, a prchlivý mnoho hřeší.
23
Pýcha člověka snižuje jej, ale chudý duchem dosahuje slávy.
24
Kdo má spolek s zlodějem, v nenávisti má duši svou; zlořečení slyší, však neoznámí.
25
Strašlivý člověk klade sobě osídlo, ale kdo doufá v Hospodina, bývá povýšen.
26
Mnozí hledají tváři pánů, ješto od Hospodina jest soud jednoho každého.
27
Ohavností spravedlivým jest muž nepravý, ohavností pak bezbožnému, kdož upřímě kráčí.