Comparar
Prva knjiga Mojsijeva koja se zove Postanje 21
Rolagem vinculadaAs duas colunas rolam juntas
Prva knjiga Mojsijeva koja se zove Postanje
Capítulo 21
1
I Gospod pohodi Saru, kao što beše rekao i učini Gospod Sari kao što beše kazao.
2
Jer zatrudne i rodi Sara Avramu sina u starosti njegovoj u isto vreme kad kaza Gospod.
3
I Avram nadede ime sinu koji mu se rodi, kog mu rodi Sara, Isak.
4
I obreza Avram sina svog Isaka kad bi od osam dana, kao što mu zapovedi Bog.
5
A Avramu beše sto godina kad mu se rodi sin Isak.
6
A Sara reče: Bog mi učini smeh; ko god čuje, smejaće mi se.
7
I reče: Ko bi rekao Avramu da će Sara dojiti decu? Ipak mu rodih sina u starosti njegovoj.
8
A kad dete doraste da se odbije od sise, učini Avram veliku gozbu onaj dan kad odbiše Isaka od sise.
9
I Sara vide sina Agare Misirke, koja ga rodi Avramu, gde se podsmeva;
10
pa reče Avramu: Oteraj ovu robinju sa sinom njenim, jer sin ove robinje neće biti naslednik s mojim sinom, s Isakom.
11
A to Avramu bi vrlo krivo radi sina njegovog.
12
Ali Bog reče Avramu: Nemoj da ti je krivo radi deteta i radi robinje tvoje. Šta ti je god kazala Sara, poslušaj; jer će ti se u Isaku seme prozvati.
13
Ali ću i od sina robinjinog učiniti narod, jer je tvoje seme.
14
I Avram ustav ujutru rano, uze hleba i mešinu vode, i dade Agari metnuvši joj na leđa, i dete, i otpusti je. A ona otišavši lutaše po pustinji virsavskoj.
15
A kad nesta vode u mešini, ona baci dete pod jedno drvo,
16
pa otide koliko se može strelom dobaciti, i sede prema njemu; jer govoraše: Da ne gledam kako će umreti dete. I sedeći prema njemu stade glasno plakati.
17
A Bog ču glas detinji, i anđeo Božji viknu s neba Agaru, i reče joj: Šta ti je Agaro? Ne boj se, jer Bog ču glas detinji odande gde je.
18
Ustani, digni dete i uzmi ga u naručje; jer ću od njega učiniti velik narod.
19
I Bog joj otvori oči, te ugleda studenac; i otišavši napuni mešinu vode, i napoji dete.
20
I Bog beše s detetom, te odraste, i živeše u pustinji i posta strelac.
21
A živeše u pustinji Faranu. I mati ga oženi iz zemlje misirske.
22
U to vreme reče Avimeleh i Fihol vojvoda njegov Avramu govoreći: Bog je s tobom u svemu što radiš.
23
Zakuni mi se sada Bogom da nećeš prevariti mene ni sina mog ni unuka mog nego da ćeš dobro onako kako sam ja tebi činio i ti činiti meni i zemlji u kojoj si došljak.
24
A Avram reče: Hoću se zakleti.
25
Ali Avram prekori Avimeleha za studenac, koji uzeše na silu sluge Avimelehove.
26
A Avimeleh reče: Ne znam ko je to učinio; niti mi ti kaza, niti čuh do danas.
27
Tada Avram uze ovaca i goveda, i dade Avimelehu, i uhvati veru među sobom.
28
A Avram odluči sedam jaganjaca iz stada.
29
A Avimeleh reče Avramu: Šta će ono sedam jaganjaca što si odlučio?
30
A on odgovori: Da primiš iz moje ruke ono sedam jaganjaca, da mi bude svedočanstvo da sam ja iskopao ovaj studenac.
31
Otuda se prozva ono mesto Virsaveja, jer se onde zakleše obojica.
32
Tako uhvatiše veru na Virsaveji. Tada se diže Avimeleh i Fihol vojvoda njegov, i vratiše se u zemlju filistejsku.
33
A Avram posadi lug na Virsaveji, i onde prizva ime Gospoda Boga Večnog.
34
I Avram živeše kao došljak u zemlji filistejskoj mnogo vremena.
1 Mojžíšova
Capítulo 21
1
Navštívil pak Hospodin Sáru, tak jakž byl řekl; a učinil Hospodin Sáře, jakož byl mluvil.
2
Nebo počala a porodila Sára Abrahamovi syna v starosti jeho, v ten čas, kterýž předpověděl Bůh.
3
A nazval Abraham jméno syna svého, kterýž se mu narodil, jehož porodila Sára, Izák.
4
A obřezal Abraham syna svého Izáka, když byl v osmi dnech, tak jakž mu byl přikázal Bůh.
5
Byl pak Abraham ve stu letech, když se mu narodil Izák syn jeho.
6
I řekla Sára: Radost mi učinil Bůh; kdokoli uslyší, radovati se bude spolu se mnou.
7
A přidala: Kdo by byl řekl Abrahamovi, že bude Sára děti kojiti? A však jsem porodila syna v starosti jeho.
8
I rostlo dítě a ostaveno jest. Tedy učinil Abraham veliké hody v ten den, v němž ostaven byl Izák.
9
Viděla pak Sára, že syn Agar Egyptské, kteréhož porodila Abrahamovi, jest posměvač.
10
I řekla Abrahamovi: Vyvrz děvku tuto i syna jejího; neboť nebude dědicem syn děvky té s synem mým Izákem.
11
Ale Abraham velmi těžce nesl tu řeč, pro syna svého.
12
I řekl Bůh Abrahamovi: Nestěžuj sobě o dítěti a o děvce své; cožkoli řekla tobě Sára, povol řeči její, nebo v Izákovi nazváno bude tobě símě.
13
A však i syna děvky učiním v národ; nebo tvé símě jest.
14
Vstal tedy Abraham velmi ráno, a vzav chléb a láhvici vody, dal Agar a vložil na rameno její, a pustil ji od sebe i s dítětem. Kterážto odešla a chodila po poušti Bersabé.
15
A když nebylo vody v láhvici, povrhla dítě pod jedním stromem.
16
A odšedši, sedla naproti tak daleko, jako by mohl z lučiště dostřeliti; nebo pravila: Nebudu se dívati na smrt dítěte. Seděla tedy naproti, a pozdvihši hlasu svého, plakala.
17
I uslyšel Bůh hlas dítěte; a anděl Boží s nebe zavolal na Agar, a řekl jí: Coť jest, Agar? Neboj se; nebo Bůh uslyšel hlas dítěte z místa, na kterémž jest.
18
Vstaň, vezmi dítě, a ujmi je rukou svou; nebo v národ veliký učiním je.
19
A otevřel Bůh oči její, aby uzřela studnici vody. I šla a naplnila láhvici vodou, a napojila dítě.
20
A Bůh byl s dítětem, kteréžto zrostlo a bydlilo na poušti, a byl z něho střelec.
21
Bydlil pak na poušti Fáran; i vzala mu matka jeho ženu z země Egyptské.
22
Stalo se pak toho času, že mluvil Abimelech a Fikol, kníže vojska jeho, k Abrahamovi těmito slovy: Bůh s tebou jest ve všech věcech, kteréž ty činíš.
23
Protož nyní, přisáhni mi teď skrze Boha: Toto ať se stane, jestliže mi sklamáš, neb synu mému, aneb vnuku mému; vedlé milosrdenství, kteréž jsem já učinil s tebou, i ty že učiníš se mnou a s zemí, v níž jsi byl pohostinu.
24
I řekl Abraham: A já přisáhnu.
25
(A přitom domlouval se Abraham na Abimelecha o studnici vody, kterouž mu mocí odjali služebníci Abimelechovi.
26
I řekl Abimelech: Nevím, kdo by učinil takovou věc; a aniž jsi ty mi oznámil, aniž jsem já také co slyšel, až dnes.)
27
Vzav tedy Abraham ovce i voly dal Abimelechovi; a vešli oba dva v smlouvu.
28
A postavil Abraham sedm jehnic stáda obzvlášť.
29
I řekl Abimelech Abrahamovi: K čemu jest těchto sedm jehnic, kteréž jsi postavil obzvlášť?
30
Odpověděl: Že sedm těch jehnic vezmeš z ruky mé, aby mi to bylo na svědectví, že jsem kopal studnici tuto.
31
Pročež nazváno jest to místo Bersabé, že tu oba dva přisáhli.
32
A tak učinili smlouvu v Bersabé. Vstav pak Abimelech a Fikol, kníže vojska jeho, navrátili se do země Filistinské.
33
I nasázel stromoví v Bersabé, a vzýval tam jméno Hospodina, Boha silného, věčného.
34
A bydlil Abraham v zemi Filistinské za mnoho dní.