Comparar
Prva knjiga Mojsijeva koja se zove Postanje 9
Rolagem vinculadaAs duas colunas rolam juntas
Prva knjiga Mojsijeva koja se zove Postanje
Capítulo 9
1
I Bog blagoslovi Noja i sinove njegove, i reče im: Rađajte se i množite se i napunite zemlju;
2
i sve zveri zemaljske i sve ptice nebeske i sve što ide po zemlji i sve ribe morske neka vas se boje i straše; sve je predano u vaše ruke.
3
Šta se god miče i živi, neka vam bude za jelo, sve vam to dadoh kao zelenu travu.
4
Ali ne jedite mesa s dušom njegovom, a to mu je krv.
5
Jer ću i vašu krv, duše vaše, iskati; od svake ću je zveri iskati; iz ruke samog čoveka, iz ruke svakog brata njegovog iskaću dušu čovečiju.
6
Ko prolije krv čovečiju,
njegovu će krv proliti čovek;
jer je Bog po svom obličju stvorio čoveka.
7
Rađajte se dakle i množite se; narodite se veoma na zemlji i namnožite se na njoj.
8
I reče Bog Noju i sinovima njegovim s njim, govoreći:
9
A ja evo postavljam zavet svoj s vama i s vašim semenom nakon vas,
10
i sa svim životinjama, što su s vama od ptica, od stoke i od svih zveri zemaljskih što su s vama, sa svačim što je izašlo iz kovčega, i sa svim zverima zemaljskim.
11
Postavljam zavet svoj s vama, te odsele neće nijedno telo poginuti od potopa, niti će više biti potopa da zatre zemlju.
12
I reče Bog: Evo znak zaveta koji postavljam između sebe i vas i svake žive tvari, koja je s vama do veka:
13
Metnuo sam dugu svoju u oblake, da bude znak zaveta između mene i zemlje.
14
Pa kad oblake navučem na zemlju, videće se duga u oblacima,
15
i opomenuću se zaveta svog koji je između mene i vas i svake duše žive u svakom telu, i neće više biti od vode potopa da zatre svako telo.
16
Duga će biti u oblacima, pa ću je pogledati, i opomenuću se večnog zaveta između Boga i svake duše žive u svakom telu koje je na zemlji.
17
I reče Bog Noju: To je znak zaveta koji sam učinio između sebe i svakog tela na zemlji.
18
A behu sinovi Nojevi koji izađoše iz kovčega: Sim i Ham i Jafet; a Ham je otac Hanancima.
19
To su tri sina Nojeva, i od njih se naseli sva zemlja.
20
A Noje poče raditi zemlju, i posadi vinograd.
21
I napiv se vina opi se, i otkri se nasred šatora svog.
22
A Ham, otac Hanancima, vide golotinju oca svog, i kaza obojici braće svoje na polju.
23
A Sim i Jafet uzeše haljinu, i ogrnuše je obojica na ramena svoja, i idući natraške pokriše njom golotinju oca svog, licem natrag okrenuvši se da ne vide golotinje oca svog.
24
A kad se Noje probudi od vina, dozna šta mu je učinio mlađi sin,
25
i reče:
Proklet da je Hanan,
i da bude sluga slugama braće svoje!
26
I još reče:
Blagosloven da je Gospod Bog Simov,
i Hanan da mu bude sluga!
27
Bog da raširi Jafeta da živi u šatorima Simovim,
a Hanan da im bude sluga!
28
I požive Noje posle potopa trista pedeset godina.
29
A svega požive Noje devet stotina pedeset godina; i umre.
1 Mojžíšova
Capítulo 9
1
Tedy požehnal Bůh Noé i synům jeho a řekl jim: Ploďtež se a rozmnožujte se, a naplňte zemi.
2
Strach váš a hrůza vaše buď na všeliký živočich země, a na všecko ptactvo nebeské. Všecko, což se hýbe na zemi, a všecky ryby mořské v ruce vaše dány jsou.
3
Všecko, což se hýbe a jest živo, bude vám za pokrm; jako i bylinu zelenou, dal jsem vám to všecko.
4
A však masa s duší jeho, kteráž jest krev jeho, nebudete jísti.
5
A zajisté krve vaší, duší vašich vyhledávati budu; z rukou každého hovada vyhledávati jí budu, i z ruky člověka, ano i z ruky každého bratra jeho budu vyhledávati duše člověka.
6
Kdo by koli vylil krev člověka, skrze člověka vylita bude krev jeho; nebo k obrazu svému učinil Bůh člověka.
7
Vy pak ploďte a množte se; v hojnosti se rozploďte na zemi, a rozmnoženi buďte na ní.
8
I mluvil Bůh k Noé a synům jeho s ním, řka:
9
Já zajisté vcházím v smlouvu svou s vámi, i s semenem vaším po vás,
10
A se všelikou duší živou, kteráž jest s vámi, z ptactva, z hovad a ze všech živočichů zemských, kteříž jsou s vámi, ode všech, kteříž vyšli z korábu, až do všelikého živočicha zemského.
11
Protož utvrzuji smlouvu svou s vámi, že nebude vyhlazeno více všeliké tělo vodami potopy; aniž bude více potopa k zkažení země.
12
I řekl Bůh: Totoť bude znamení smlouvy, kteréž já dávám, mezi mnou a mezi vámi, a mezi všelikou duší živou, kteráž jest s vámi, po všecky věky.
13
Duhu svou postavil jsem na oblaku, a bude na znamení smlouvy mezi mnou a mezi zemí.
14
A budeť, když uvedu mračný oblak nad zemí, a ukáže se duha na oblaku,
15
Že se rozpomenu na smlouvu svou, kteráž jest mezi mnou a mezi vámi a mezi všelikou duší živou v každém těle; a nebudou více vody ku potopě, aby zahladily všeliké tělo.
16
Nebo když bude duha ta na oblaku, popatřím na ni, abych se rozpomenul na smlouvu věčnou mezi Bohem a mezi všelikou duší živou v každém těle, kteréž jest na zemi.
17
I řekl Bůh k Noé: Toť jest znamení smlouvy, kterouž jsem utvrdil mezi sebou a mezi všelikým tělem, kteréž jest na zemi.
18
Byli pak synové Noé, kteříž vyšli z korábu: Sem, Cham a Jáfet; a Cham byl otec Kanánův.
19
Ti tři jsou synové Noé, a ti se rozprostřeli po vší zemi.
20
Noé pak obíraje se s zemí, začal dělati vinice.
21
A pije víno, opil se, a obnažil se u prostřed stanu svého.
22
Viděl pak Cham, otec Kanánův, hanbu otce svého, a pověděl oběma bratřím svým vně.
23
Tedy vzali Sem a Jáfet oděv, kterýžto oba položili na ramena svá, a jdouce zpátkem, zakryli hanbu otce svého; tváři pak jich byly odvráceny, a hanby otce svého neviděli.
24
Procítiv pak Noé po svém víně, zvěděl, co mu učinil syn jeho mladší.
25
I řekl: Zlořečený Kanán, služebník služebníků bude bratřím svým.
26
Řekl také: Požehnaný Hospodin, Bůh Semův, a buď Kanán služebníkem jejich.
27
Rozšiřiž Bůh milostivě Jáfeta, aby bydlil v stáncích Semových, a buď Kanán služebníkem jejich.
28
Živ pak byl Noé po potopě tři sta a padesáte let.
29
A tak bylo všech dnů Noé devět set a padesáte let; i umřel jest.