Comparar
Prva knjiga Samuilova koja se zove i Prva knjiga o carevima 17
Rolagem vinculadaAs duas colunas rolam juntas
Prva knjiga Samuilova koja se zove i Prva knjiga o carevima
Capítulo 17
1
Tada Filisteji skupiše vojsku svoju da vojuju, i skupiše se u Sokotu Judinom, i stadoše u logor između Sokota i Azike na međi damimskoj.
2
A Saul i Izrailjci skupiše se i stadoše u logor u dolini Ili, i uvrstaše se prema Filistejima.
3
I Filisteji stajahu na brdu odonuda a Izrailjci stajahu na brdu odovuda, a među njima beše dolina.
4
I izađe iz logora filistejskog jedan zatočnik po imenu Golijat iz Gata, visok šest lakata i ped.
5
I na glavi mu beše kapa od bronze, i oklop pločast na njemu od bronze; i beše oklop težak pet hiljada sikala.
6
I nogavice od bronze behu mu na nogama, i štit od bronze na ramenima.
7
A kopljača od koplja mu beše kao vratilo, a gvožđa u koplju mu beše šest stotina sikala; i koji mu oružje nošaše iđaše pred njim.
8
On stavši vikaše vojsku izrailjsku, i govoraše im: Što ste izašli uvrstavši se? Nisam li ja Filistejin a vi sluge Saulove? Izberite jednog između sebe, pa neka izađe k meni.
9
Ako me nadjača i pogubi me, mi ćemo vam biti sluge; ako li ja njega nadjačam i pogubim ga, onda ćete vi biti nama sluge, i služićete nam.
10
Još govoraše Filistejin: Ja osramotih danas vojsku izrailjsku: dajte mi čoveka da se bijemo.
11
A kad Saul i sav Izrailj ču šta reče Filistejin, prepadoše se i uplašiše se vrlo.
12
A beše David sin jednog Efraćanina, iz Vitlejema Judinog, kome ime beše Jesej, koji imaše osam sinova i beše u vreme Saulovo star i vremenit među ljudima.
13
I tri najstarija sina Jesejeva otidoše za Saulom na vojsku; a imena trojici sinova njegovih koji otidoše na vojsku behu prvencu Elijav a drugom Avinadav a trećem Sama.
14
A David beše najmlađi. I ona tri najstarija otidoše za Saulom.
15
A David otide od Saula i vrati se u Vitlejem da pase ovce oca svog.
16
A Filistejin izlažaše jutrom i večerom, i staja četrdeset dana.
17
A Jesej reče Davidu, sinu svom: Uzmi sada za braću svoju efu ovog prženog žita i ovih deset hlebova, i odnesi brže u logor braći svojoj.
18
A ovih deset mladih siraca odnesi hiljadniku, i vidi braću svoju kako su, i donesi od njih znak.
19
A Saul i oni i sav Izrailj behu u dolini Ili ratujući s Filistejima.
20
I tako David usta rano i ostavi ovce na čuvaru; pa uze i otide kako mu zapovedi Jesej; i dođe na mesto gde beše logor, i vojska izlažaše da se vrsta za boj, i podizaše ubojnu viku.
21
I stajaše vojska izrailjska i filistejska jedna prema drugoj.
22
Tada ostavi David svoj prtljag kod čuvara koji čuvaše prtljag i otrča u vojsku, i dođe i zapita braću svoju za zdravlje.
23
I dokle govoraše s njima, gle, onaj zatočnik po imenu Golijat Filistejin iz Gata, izađe iz vojske filistejske i govoraše kao pre, i David ču.
24
A svi Izrailjci kad videše tog čoveka, uzbegoše od njega, i beše ih strah veoma.
25
I govorahu Izrailjci: Videste li tog čoveka što izađe? Jer izađe da sramoti Izrailja. A ko bi ga pogubio, car bi mu dao silno blago, i kćer svoju dao bi mu; i oslobodio bi dom oca njegovog u Izrailju.
26
Tada reče David ljudima koji stajahu oko njega govoreći: Šta će se učiniti čoveku koji pogubi tog Filistejina i skine sramotu s Izrailja? Jer ko je taj Filistejin neobrezani da sramoti vojsku Boga Živog?
27
A narod mu odgovori iste reči govoreći: To će se učiniti onome ko ga pogubi.
28
A kad ču Elijav brat njegov najstariji kako se razgovara s tim ljudima, razljuti se Elijav na Davida, i reče mu: Što si došao? I na kome si ostavio ono malo ovaca u pustinji? Znam ja obest tvoju i zloću srca tvog; došao si da vidiš boj.
29
A David reče: Šta sam sad učinio? Zapoveđeno mi je.
30
Potom okrenu se od njega k drugom i zapita kao pre; i narod mu odgovori kao pre.
31
I kad čuše reči koje govoraše David, javiše ih Saulu, a on ga dozva k sebi.
32
I David reče Saulu: Neka se niko ne plaši od onog; sluga će tvoj izaći i biće se s Filistejinom.
33
A Saul reče Davidu: Ne možeš ti ići na Filistejina da se biješ s njim, jer si ti dete a on je vojnik od mladosti svoje.
34
A David reče Saulu: Sluga je tvoj pasao ovce oca svog; pa kad dođe lav ili medved i odnese ovcu iz stada,
35
ja potrčah za njim, i udarih ga i oteh mu iz čeljusti; i kad bi skočio na me; uhvatih ga za grlo, te ga bih i ubih.
36
I lava i medveda ubijao je tvoj sluga, pa će i taj Filistejin neobrezani proći kao oni; jer osramoti vojsku Boga Živog.
37
Još reče David: Gospod koji me je sačuvao od lava i medveda, On će me sačuvati i od ovog Filistejina. Tada reče Saul Davidu: Idi, i Gospod neka bude s tobom.
38
I Saul dade Davidu svoje oružje, i metnu mu na glavu kapu svoju od bronze i metnu oklop na nj.
39
I pripasa David mač njegov preko svog odela i pođe, ali ne beše navikao, pa reče David Saulu: Ne mogu ići s tim, jer nisam navikao. Pa skide David sa sebe.
40
I uze štap svoj u ruku, i izabra na potoku pet glatkih kamena i metnu ih u torbu pastirsku, koju imaše, i uze praću svoju u ruku, i tako pođe ka Filistejinu.
41
A i Filistejin iđaše sve bliže k Davidu, a čovek koji mu nošaše oružje, iđaše pred njim.
42
A kad Filistejin pogleda i vide Davida, podsmehnu mu se, što beše mlad i smeđ i lepog lica.
43
I reče Filistejin Davidu: Eda li sam pseto, te ideš na me sa štapom? I proklinjaše Filistejin Davida bogovima svojim.
44
I reče Filistejin Davidu: Hodi k meni da dam telo tvoje pticama nebeskim i zverima zemaljskim.
45
A David reče Filistejinu: Ti ideš na me s mačem i s kopljem i sa štitom; a ja idem na te u ime Gospoda nad vojskama, Boga vojske Izrailjeve, kog si ružio.
46
Danas će te Gospod dati meni u ruke, i ubiću te, i skinuću glavu s tebe, i daću danas telesa vojske filistejske pticama nebeskim i zverima zemaljskim, i poznaće sva zemlja da je Bog u Izrailju.
47
I znaće sav ovaj zbor da Gospod ne spasava mačem ni kopljem, jer je rat Gospodnji, zato će vas dati nama u ruke.
48
A kad se Filistejin podiže i dođe bliže k Davidu, David brže istrča na bojište pred Filistejina.
49
I David turi ruku svoju u torbu svoju, i izvadi iz nje kamen, i baci ga iz praće, i pogodi Filistejina u čelo i uđe mu kamen u čelo, te pade ničice na zemlju.
50
Tako David praćom i kamenom nadjača Filistejina, i udari Filistejina i ubi ga; a nemaše David mača u ruci.
51
I pritrčavši David stade na Filistejina, i zgrabi mač njegov i izvuče ga iz korica i pogubi ga i odseče mu glavu. A Filisteji kad videše gde pogibe junak njihov pobegoše.
52
A Izrailjci i Judejci ustaše i povikaše i poteraše Filisteje do doline i do vrata akaronskih; i padaše pobijeni Filisteji po putu sarajimskom do Gata i do Akarona.
53
Potom se vratiše sinovi Izrailjevi teravši Filisteje, i opleniše logor njihov.
54
A David uze glavu Filistejinovu, i odnese je u Jerusalim, a oružje njegovo ostavi u svojoj kolibi.
55
A kad Saul vide Davida gde ide pred Filistejina, reče Aveniru vojvodi: Čiji je sin taj mladić, Avenire? A Avenir reče: Kako je živa duša tvoja care, ne znam.
56
A car reče: Pitaj čiji je sin taj mladić.
57
A kad se vrati David pogubivši Filistejina, uze ga Avenir i izvede ga pred Saula, a u ruci mu beše glava Filistejinova.
58
I Saul reče mu: Čiji si sin, dete? A David reče: Ja sam sin sluge tvog Jeseja Vitlejemca.
1 Samuelova
Capítulo 17
1
I sebrali Filistinští vojska svá k boji, a shromáždili se u Socho, kteréž jest Judovo, a položili se mezi Socho a Azeka na pomezí Dammim.
2
Ale Saul a muži Izraelští sebravše se, položili se v údolí Elah, a sšikovali se k bitvě proti Filistinským.
3
I stáli Filistinští na hoře s strany jedné, a Izraelští stáli na hoře s strany druhé, a údolí bylo mezi nimi.
4
I vyšel muž bojovník z vojska Filistinského, Goliáš jménem, z Gát, zvýší šesti loket a dlani.
5
Lebka pak ocelivá na hlavě jeho, a v pancíř brněný byl oblečen, kterýžto pancíř vážil pět tisíc lotů oceli.
6
Též plechovice ocelivé byly na nohách jeho, a pavéza ocelivá mezi rameny jeho.
7
A dřevo u kopí jeho jako vratidlo tkadlcovské, železo pak ostré kopí jeho vážilo šest set lotů železa; a ten, kterýž nosil braň jeho, šel před ním.
8
I postavil se, a volal na vojska Izraelská, řka k nim: Nač jste to vyšli, vojensky se sšikovavše? Zdaliž já nejsem Filistinský, a vy služebníci Saulovi? Vybeřte z sebe muže, kterýž by sstoupil ke mně.
9
Jestližeť mi bude moci odolati a zabije mne, tedy budeme služebníci vaši; pakliť já přemohu jej a zabiji ho, budete vy služebníci naši, a sloužiti budete nám.
10
Pravil také ten Filistinský: Já jsem dnes zhaněl vojska Izraelská. Vydejtež mi muže, abychom se bili spolu.
11
A když uslyšel Saul i všecken Izrael slova Filistinského taková, ulekli se a báli se velmi.
12
David pak ten syn muže Efratejského z Betléma Judova, (jehož jméno Izai, kterýž měl osm synů, a již se byl sstaral za dnů Saule, přiblíživ se k lidem sešlým.
13
Tři také synové Izai starší šedše, táhli na vojnu s Saulem. Jména těch tří synů jeho, kteříž byli šli k boji: Eliáb prvorozený, a druhý po něm Abinadab, třetí pak Samma.
14
Ale David byl nejmladší. A tak ti tři synové starší odešli s Saulem).
15
David tedy odšel od Saule a navrátil se, aby pásl stádo otce svého v Betlémě.
16
I přicházel ten Filistinský ráno a večer, a stavěl se po čtyřidceti dní.
17
Tedy řekl Izai Davidovi synu svému: Vezmi i hned pro bratří své efi pražmy této a deset chlebů těchto, a běž do vojska k bratřím svým.
18
A deset syřečků mladých těchto doneseš hejtmanu, a navštívě bratří své, pozdravíš jich, a základ jejich vyzdvihneš.
19
Saul pak i oni, i všickni muži Izraelští byli v údolí Elah, bojujíce proti Filistinským.
20
A tak vstav David tím raněji a zanechav stáda při strážném, vzal to a šel, jakž mu byl přikázal Izai. I přišel až k šancům, a aj, vojsko vycházelo do šiku a křičelo k bitvě.
21
I sšikovali se Izraelští, ano i Filistinští, vojsko proti vojsku.
22
Protož David zanechav břemene, kteréž s sebe složil u strážného při břemeních, běžel do vojska; a když přišel, tázal se bratří svých, jak se mají.
23
A když on s nimi mluvil, aj, muž bojovník jménem Goliáš, Filistinský z Gát, vycházel z vojska Filistinských a mluvil jako i prvé; což slyšel i David.
24
Všickni pak muži Izraelští, jakž uzřeli toho muže, utíkali před tváří jeho, a báli se náramně.
25
I mluvili Izraelští mezi sebou: Viděli-li jste toho muže, kterýž vyšel? Nebo aby pohanění uvedl na Izraele, vyšel. Kdož by ho zabil, zbohatí ho král bohatstvím velikým, a dceru svou dá jemu, i dům otce jeho osvobodí v Izraeli.
26
I mluvil David mužům, kteříž stáli u něho, a řekl: Co bude dáno muži tomu, kterýž by zabil toho Filistinského a odjal pohanění od Izraele? Nebo kdo jest Filistinský neobřezaný ten, že pohanění uvodí na vojsko Boha živého?
27
Odpověděl jemu lid v táž slova, řka: To bude dáno muži, kterýž by ho zabil.
28
A uslyšev Eliáb, bratr jeho nejstarší, že mluví s těmi muži, rozhněval se Eliáb velmi na Davida, a řekl: Proč jsi sem přišel? A komus nechal kolikasi těch ovec na poušti? Známť já pýchu tvou a zlost srdce tvého, žes přišel dívati se bitvě.
29
I řekl David: Což jsem pak učinil? Zdaž mi nebylo poručeno?
30
Tedy šel od něho k jinému, jehož se tázal jako i prvé. I odpověděl jemu lid tak jako i prvé.
31
A tak roznesla se slova, kteráž mluvil David, a oznámili je Saulovi. Kterýžto povolal ho.
32
I řekl David Saulovi: Nechť se neleká srdce člověka pro něho; služebník tvůj půjde a bude se bíti s Filistinským tímto.
33
Ale Saul řekl Davidovi: Nebudeš moci jíti proti Filistinskému tomu, abys se potýkal s ním; nebo mládenček jsi, on pak jest muž bojovný od mladosti své.
34
Odpověděl David Saulovi: Služebník tvůj pastýřem byl stáda otce svého, a když přicházel lev aneb nedvěd, a bral dobytče z stáda,
35
Já dostihal jsem ho a bil jsem jej, a vydíral jsem je z hrdla jeho. Pakli se na mne obořil, tedy ujma ho za čelist, bil jsem jej, až jsem ho i zabil.
36
I lva i nedvěda zabil služebník tvůj; budeť tedy Filistinský neobřezanec ten jako který z nich, nebo zhaněl vojska Boha živého.
37
Řekl také David: Hospodin, kterýž vytrhl mne z moci lva a z moci nedvěda, onť mne vytrhne z ruky Filistinského tohoto. Tedy řekl Saul Davidovi: Jdi, a Hospodin budiž s tebou.
38
I dal Saul obléci Davida v šaty své, a vstavil lebku ocelivou na hlavu jeho, a oblékl ho v pancíř.
39
Připásal také David meč jeho na ty šaty jeho, a chtěl jíti, ale že tomu nezvykl, protož řekl David Saulovi: Nemohuť v tom jíti, nebo jsem nepřivykl. I složil to David s sebe.
40
A vzav hůl svou do ruky své, vybral sobě pět kamenů hladkých z potoku, a vložil je do mošničky pastýřské, kterouž měl, totiž do pytlíku, a prak svůj v ruce nesl, a přiblížil se k Filistinskému.
41
Bral se také i Filistinský, jda a přibližuje se k Davidovi, a muž ten, kterýž nesl braň jeho, šel před ním.
42
A když pohleděl Filistinský a uzřel Davida, pohrdal jím, proto že byl mládenček, a ryšavý, a krásného vzezření.
43
I řekl Filistinský Davidovi: Což jsem pes, že jdeš proti mně s holí? A zlořečil Filistinský Davidovi skrze bohy své.
44
Řekl také Filistinský Davidovi: Poď ke mně, a dámť tělo tvé ptákům nebeským a šelmám zemským.
45
Odpověděl David Filistinskému: Ty jdeš ke mně s mečem a s kopím a s pavézou, ale já k tobě jdu ve jménu Hospodina zástupů, Boha vojsk Izraelských, kterémuž jsi ty utrhal.
46
Dnešního dne zavře tě Hospodin v ruku mou, a zabiji tě, a setnu hlavu tvou s tebe, a vydám těla vojska Filistinského dnes ptákům nebeským a šelmám zemským, a pozná všecka země, žeť jest Bůh v Izraeli.
47
A zvíť všecko shromáždění toto, že ne mečem ani kopím vysvobozuje Hospodin; (nebo Hospodinův jest boj), protož vydáť vás v ruce naše.
48
Stalo se pak, že když vstal ten Filistinský, a šel, přibližuje se proti Davidovi, pospíšil i David a běžel proti Filistinskému, aby se s ním potýkal.
49
V tom David vztáh ruku svou k mošničce, vyňal z ní kámen, kterýmž hodil z praku, a udeřil Filistinského v čelo jeho tak, že kámen uvázl v čele jeho. I padl tváří svou na zem.
50
A tak přemohl David Filistinského prakem a kamenem, a udeřiv Filistinského, zabil jej, ačkoli David žádného meče v ruce neměl.
51
A přiběh David, stál nad Filistinským. Potom pochytiv meč jeho, dobyl ho z pošvy a zabil jej, a sťal jím hlavu jeho. To vidouce Filistinští, že umřel nejsilnější jejich, utíkali.
52
A protož vstavše muži Izraelští a Judští, zkřikli a honili Filistinské, až kde se vchází do údolí, a až k branám Akaron. I padali, raněni jsouce, Filistinští po cestě k Saraim, až do Gát a až do Akaron.
53
A navrátivše se synové Izraelští od honění Filistinských, vzebrali tábor jejich.
54
Potom David vzav hlavu toho Filistinského, přinesl ji do Jeruzaléma, a odění jeho složil v stanu svém.
55
Tehdáž pak, když viděl Saul Davida jdoucího proti tomu Filistinskému, řekl Abnerovi hejtmanu vojska: Abner, čí jest syn ten mládenček? Odpověděl Abner: Jako jest živa duše tvá, králi, že nevím.
56
Ale král řekl: Zeptej ty se, čí jest syn mládenec ten.
57
Když se pak vracoval David od zabití Filistinského toho, pojav ho Abner, přivedl jej před Saule, an drží hlavu Filistinského v ruce své.
58
I řekl jemu Saul: Èí jsi syn, mládenče? Odpověděl David: Syn služebníka tvého Izai Betlémského.