Vergleichen
Job 39
Gekoppeltes ScrollenBeide Spalten scrollen gemeinsam
Job
Kapitel 39
1
¿CAZARÁS tú la presa para el león? ¿y saciarás el hambre de los leoncillos,
2
Cuando están echados en las cuevas, ó se están en sus guaridas para acechar?
3
¿Quién preparó al cuervo su alimento, cuando sus pollos claman á Dios, bullendo de un lado á otro por carecer de comida?
4
¿Sabes tú el tiempo en que paren las cabras monteses? ¿ó miraste tú las ciervas cuando están pariendo?
5
¿Contaste tú los meses de su preñez, y sabes el tiempo cuando han de parir?
6
Encórvanse, hacen salir sus hijos, pasan sus dolores.
7
Sus hijos están sanos, crecen con el pasto: salen y no vuelven á ellas.
8
¿Quién echó libre al asno montés, y quién soltó sus ataduras?
9
Al cual yo puse casa en la soledad, y sus moradas en lugares estériles.
10
Búrlase de la multitud de la ciudad: no oye las voces del arriero.
11
Lo oculto de los montes es su pasto, y anda buscando todo lo que está verde.
12
¿Querrá el unicornio servirte á ti, ni quedar á tu pesebre?
13
¿Atarás tú al unicornio con su coyunda para el surco? ¿labrará los valles en pos de ti?
14
¿Confiarás tú en él, por ser grande su fortaleza, y le fiarás tu labor?
15
¿Fiarás de él que te tornará tu simiente, y que la allegará en tu era?
16
¿Diste tú hermosas alas al pavo real, ó alas y plumas al avestruz?
17
El cual desampara en la tierra sus huevos, y sobre el polvo los calienta,
18
Y olvídase de que los pisará el pie, y que los quebrará bestia del campo.
19
Endurécese para con sus hijos, como si no fuesen suyos, no temiendo que su trabajo haya sido en vano:
20
Porque le privó Dios de sabiduría, y no le dió inteligencia.
21
Luego que se levanta en alto, búrlase del caballo y de su jinete.
22
¿Diste tú al caballo la fortaleza? ¿vestiste tú su cerviz de relincho?
23
¿Le intimidarás tú como á alguna langosta? El resoplido de su nariz es formidable:
24
Escarba la tierra, alégrase en su fuerza, sale al encuentro de las armas:
25
Hace burla del espanto, y no teme, ni vuelve el rostro delante de la espada.
26
Contra él suena la aljaba, el hierro de la lanza y de la pica:
27
Y él con ímpetu y furor escarba la tierra, sin importarle el sonido de la bocina;
28
Antes como que dice entre los clarines: ¡Ea!, y desde lejos huele la batalla, el grito de los capitanes, y la vocería.
29
¿Vuela el gavilán por tu industria, y extiende hacia el mediodía sus alas?
30
¿Se remonta el águila por tu mandamiento, y pone en alto su nido? Ella habita y está en la piedra, en la cumbre del peñasco y de la roca. Desde allí acecha la comida: sus ojos observan de muy lejos. Sus pollos chupan la sangre: y donde hubiere cadáveres, allí está. A más de eso respondió Jehová á Job, y dijo: ¿Es sabiduría contender con el Omnipotente? El que disputa con Dios, responda á esto. Y respondió Job á Jehová, y dijo: He aquí que yo soy vil, ¿qué te responderé? Mi mano pongo sobre mi boca. Una vez hablé, y no responderé: aun dos veces, mas no tornaré á hablar.
Jób
Kapitel 39
1
Víš-li, kterého času rodí kamsíkové, a laň ku porodu pracující spatřil-lis?
2
Máš-li v počtu měsíce, kteréž vyplňují? Znáš-li, pravím, čas porodu jejich?
3
Jak se kladou, plod svůj utiskají, a s bolestí ho pozbývají?
4
Jak se zmocňují mladí jejich, i odchovávají picí polní, a vycházejíce, nenavracují se k nim?
5
Kdo propustil zvěř, aby byla svobodná? A řemení divokého osla kdo rozvázal?
6
Jemuž jsem dal pustinu místo domu jeho, a místo příbytku jeho zemi slatinnou.
7
Posmívá se hluku městskému, a na křikání toho, kdož by jej honil, nic nedbá.
8
To, což nachází v horách, jest pastva jeho; nebo toliko zeliny hledá.
9
Svolí-liž jednorožec, aby tobě sloužil, a u jeslí tvých aby nocoval?
10
Připřáhneš-liž provazem jednorožce k orání? Bude-liž vláčeti brázdy za tebou?
11
Zdaž se na něj ubezpečíš, proto že jest veliká síla jeho, a poručíš jemu svou práci?
12
Zdaž se jemu dověříš, že sveze semeno tvé, a na humno tvé shromáždí?
13
Ty-lis dal pávům křídlo pěkné, aneb péro čápu neb pstrosu?
14
A že opouští na zemi vejce svá, ačkoli je v prachu osedí,
15
Nic nemysle, že by je noha potlačiti, aneb zvěř polní pošlapati mohla?
16
Tak se zatvrzuje k mladým svým, jako by jich neměl; jako by neužitečná byla práce jeho, tak jest bez starosti.
17
Nebo nedal jemu Bůh moudrosti, aniž mu udělil rozumnosti.
18
Èasem svým zhůru se vznášeje, posmívá se koni i jezdci jeho.
19
Zdaž ty dáti můžeš koni sílu? Ty-li ozdobíš šíji jeho řehtáním?
20
Zdali jej zastrašíš jako kobylku? Anobrž frkání chřípí jeho strašlivé jest.
21
Kopá důl, a pléše v síle své, vycházeje vstříc i zbroji.
22
Směje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče,
23
Ač i toul na něm chřestí, a blyští se dřevce a kopí.
24
S hřmotem a s hněvem kopá zemi, aniž pokojně stojí k zvuku trouby.
25
Anobrž k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování.
26
Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne?
27
Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí?
28
Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě,
29
Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje.
30
Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest.
31
A tak odpovídaje Hospodin Jobovi, řekl:
32
Zdali hádající se s Všemohoucím obviní jej? Kdo chce viniti Boha, nechť odpoví na to.
33
Tehdy odpověděl Job Hospodinu a řekl:
34
Aj, chaternýť jsem, což bych odpovídal tobě? Ruku svou kladu na ústa svá.
35
Jednou jsem mluvil, ale nebudu již odmlouvati, nýbrž i podruhé, ale nebudu více přidávati.