Compare

Job 39

Linked scrollingBoth columns scroll together

Job

Chapter 39
1 ¿CAZARÁS tú la presa para el león? ¿y saciarás el hambre de los leoncillos,
2 Cuando están echados en las cuevas, ó se están en sus guaridas para acechar?
3 ¿Quién preparó al cuervo su alimento, cuando sus pollos claman á Dios, bullendo de un lado á otro por carecer de comida?
4 ¿Sabes tú el tiempo en que paren las cabras monteses? ¿ó miraste tú las ciervas cuando están pariendo?
5 ¿Contaste tú los meses de su preñez, y sabes el tiempo cuando han de parir?
6 Encórvanse, hacen salir sus hijos, pasan sus dolores.
7 Sus hijos están sanos, crecen con el pasto: salen y no vuelven á ellas.
8 ¿Quién echó libre al asno montés, y quién soltó sus ataduras?
9 Al cual yo puse casa en la soledad, y sus moradas en lugares estériles.
10 Búrlase de la multitud de la ciudad: no oye las voces del arriero.
11 Lo oculto de los montes es su pasto, y anda buscando todo lo que está verde.
12 ¿Querrá el unicornio servirte á ti, ni quedar á tu pesebre?
13 ¿Atarás tú al unicornio con su coyunda para el surco? ¿labrará los valles en pos de ti?
14 ¿Confiarás tú en él, por ser grande su fortaleza, y le fiarás tu labor?
15 ¿Fiarás de él que te tornará tu simiente, y que la allegará en tu era?
16 ¿Diste tú hermosas alas al pavo real, ó alas y plumas al avestruz?
17 El cual desampara en la tierra sus huevos, y sobre el polvo los calienta,
18 Y olvídase de que los pisará el pie, y que los quebrará bestia del campo.
19 Endurécese para con sus hijos, como si no fuesen suyos, no temiendo que su trabajo haya sido en vano:
20 Porque le privó Dios de sabiduría, y no le dió inteligencia.
21 Luego que se levanta en alto, búrlase del caballo y de su jinete.
22 ¿Diste tú al caballo la fortaleza? ¿vestiste tú su cerviz de relincho?
23 ¿Le intimidarás tú como á alguna langosta? El resoplido de su nariz es formidable:
24 Escarba la tierra, alégrase en su fuerza, sale al encuentro de las armas:
25 Hace burla del espanto, y no teme, ni vuelve el rostro delante de la espada.
26 Contra él suena la aljaba, el hierro de la lanza y de la pica:
27 Y él con ímpetu y furor escarba la tierra, sin importarle el sonido de la bocina;
28 Antes como que dice entre los clarines: ¡Ea!, y desde lejos huele la batalla, el grito de los capitanes, y la vocería.
29 ¿Vuela el gavilán por tu industria, y extiende hacia el mediodía sus alas?
30 ¿Se remonta el águila por tu mandamiento, y pone en alto su nido? Ella habita y está en la piedra, en la cumbre del peñasco y de la roca. Desde allí acecha la comida: sus ojos observan de muy lejos. Sus pollos chupan la sangre: y donde hubiere cadáveres, allí está. A más de eso respondió Jehová á Job, y dijo: ¿Es sabiduría contender con el Omnipotente? El que disputa con Dios, responda á esto. Y respondió Job á Jehová, y dijo: He aquí que yo soy vil, ¿qué te responderé? Mi mano pongo sobre mi boca. Una vez hablé, y no responderé: aun dos veces, mas no tornaré á hablar.

Jób

Chapter 39
1 Víš-li, kterého času rodí kamsíkové, a laň ku porodu pracující spatřil-lis?
2 Máš-li v počtu měsíce, kteréž vyplňují? Znáš-li, pravím, čas porodu jejich?
3 Jak se kladou, plod svůj utiskají, a s bolestí ho pozbývají?
4 Jak se zmocňují mladí jejich, i odchovávají picí polní, a vycházejíce, nenavracují se k nim?
5 Kdo propustil zvěř, aby byla svobodná? A řemení divokého osla kdo rozvázal?
6 Jemuž jsem dal pustinu místo domu jeho, a místo příbytku jeho zemi slatinnou.
7 Posmívá se hluku městskému, a na křikání toho, kdož by jej honil, nic nedbá.
8 To, což nachází v horách, jest pastva jeho; nebo toliko zeliny hledá.
9 Svolí-liž jednorožec, aby tobě sloužil, a u jeslí tvých aby nocoval?
10 Připřáhneš-liž provazem jednorožce k orání? Bude-liž vláčeti brázdy za tebou?
11 Zdaž se na něj ubezpečíš, proto že jest veliká síla jeho, a poručíš jemu svou práci?
12 Zdaž se jemu dověříš, že sveze semeno tvé, a na humno tvé shromáždí?
13 Ty-lis dal pávům křídlo pěkné, aneb péro čápu neb pstrosu?
14 A že opouští na zemi vejce svá, ačkoli je v prachu osedí,
15 Nic nemysle, že by je noha potlačiti, aneb zvěř polní pošlapati mohla?
16 Tak se zatvrzuje k mladým svým, jako by jich neměl; jako by neužitečná byla práce jeho, tak jest bez starosti.
17 Nebo nedal jemu Bůh moudrosti, aniž mu udělil rozumnosti.
18 Èasem svým zhůru se vznášeje, posmívá se koni i jezdci jeho.
19 Zdaž ty dáti můžeš koni sílu? Ty-li ozdobíš šíji jeho řehtáním?
20 Zdali jej zastrašíš jako kobylku? Anobrž frkání chřípí jeho strašlivé jest.
21 Kopá důl, a pléše v síle své, vycházeje vstříc i zbroji.
22 Směje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče,
23 Ač i toul na něm chřestí, a blyští se dřevce a kopí.
24 S hřmotem a s hněvem kopá zemi, aniž pokojně stojí k zvuku trouby.
25 Anobrž k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování.
26 Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne?
27 Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí?
28 Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě,
29 Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje.
30 Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest.
31 A tak odpovídaje Hospodin Jobovi, řekl:
32 Zdali hádající se s Všemohoucím obviní jej? Kdo chce viniti Boha, nechť odpoví na to.
33 Tehdy odpověděl Job Hospodinu a řekl:
34 Aj, chaternýť jsem, což bych odpovídal tobě? Ruku svou kladu na ústa svá.
35 Jednou jsem mluvil, ale nebudu již odmlouvati, nýbrž i podruhé, ale nebudu více přidávati.

Choose a book