Vergleichen
Knjiga proroka Jeremije 5
Gekoppeltes ScrollenBeide Spalten scrollen gemeinsam
Knjiga proroka Jeremije
Kapitel 5
1
Prođite po ulicama jerusalimskim,
i vidite sada i razberite i potražite po ulicama njegovim,
hoćete li naći čoveka, ima li ko da čini što je pravo i da traži istinu,
pa ću oprostiti.
2
Ako i govore: Tako da je živ Gospod!
Opet se krivo kunu.
3
Gospode! Ne gledaju li oči Tvoje na istinu!
Biješ ih, ali ih ne boli;
satireš ih, ali neće da prime nauke,
tvrđe im je lice od kamena, neće da se obrate.
4
I ja rekoh: Siromasi su,
ludo rade, jer ne znaju put Gospodnji, zakon Boga svog.
5
Idem k vlasteljima, i njima ću govoriti,
jer oni znaju put Gospodnji, zakon Boga svog;
ali i oni izlomiše jaram, pokidaše sveze.
6
Za to će ih pobiti lav iz šume,
vuk će ih večernji potrti,
ris će vrebati kod gradova njihovih,
ko god iziđe iz njih biće rastrgnut,
jer je mnogo greha njihovih
i silni su odmeti njihovi.
7
Kako ću ti oprostiti to?
Sinovi tvoji ostaviše mene,
i kunu se onima koji nisu bogovi.
Kako ih nasitih, stadoše činiti preljubu,
i u kuću kurvinu stiču se gomilom.
8
Jutrom su kad ustaju kao tovni konji,
svaki rže za ženom bližnjeg svog.
9
Za to li neću pohoditi? Veli Gospod,
i duša moja neće li se osvetiti takvom narodu?
10
Izađite mu na zidove i razvalite,
ali nemojte sasvim zatrti,
skinite mu prevornice,
jer nisu Gospodnje.
11
Jer me sasvim izneveri dom Izrailjev i dom Judin,
veli Gospod.
12
Udariše u bah Gospodu i rekoše:
Nije tako, neće nas zlo zadesiti,
i nećemo videti mača ni gladi.
13
A ti proroci otići će u vetar,
i reči nema u njima,
njima će biti tako.
14
Zato ovako veli Gospod Gospod nad vojskama:
Kad tako govorite,
evo ja ću učiniti da reči moje u ustima tvojim budu kao oganj,
a ovaj narod drva, te će ih spaliti.
15
Gle, ja ću dovesti na vas narod iz daleka, dome Izrailjev, veli Gospod,
narod jak, narod star, narod kome jezika nećeš znati niti ćeš razumeti šta govori;
16
Kome je tul kao grob otvoren,
svi su jaki.
17
I poješće letinu tvoju i hleb tvoj,
što sinovi tvoji i kćeri tvoje hteše jesti,
poješće ovce tvoje i goveda tvoja,
poješće vinovu lozu tvoju i smokve tvoje,
i mačem će zatrti tvrde gradove tvoje u koje se uzdaš.
18
Ali ni tada, veli Gospod, neću vas sasvim zatrti.
19
Jer kad kažete: Zašto nam čini Gospod Bog naš sve ovo? Tada im reci: Kako ostaviste mene i služiste tuđim bogovima u zemlji svojoj, tako ćete služiti tuđincima u zemlji koja nije vaša.
20
Javite ovo u domu Jakovljevom, i oglasite u Judi,
govoreći:
21
Čujte ovo, ludi i bezumni narode,
koji imate oči, a ne vidite,
koji imate uši, a ne čujete.
22
Mene li se nećete bojati?
Veli Gospod;
od mene li nećete drhtati?
Koji postavih pesak moru za među večnom naredbom,
i neće preći preko nje;
ako mu i ustaju vali, neće nadjačati,
ako i buče, neće je preći.
23
Ali je u naroda ovog srce uporno i nepokorno;
odstupiše i otidoše.
24
Niti rekoše u srcu svom:
Bojmo se Gospoda Boga svog,
koji nam daje dažd rani i pozni na vreme,
i čuva nam nedelje određene za žetvu.
25
Bezakonja vaša odvraćaju to,
i gresi vaši odbijaju dobro od vas.
26
Jer se nalaze u narodu mom bezbožnici,
koji vrebaju kao ptičari kad se pritaje,
meću zamke da hvataju ljude.
27
Kao krletka puna ptica tako su kuće njihove pune prevare;
zato postaše veliki i obogatiše.
28
Ugojiše se, sjaju se,
mimoilaze zlo,
ne čine pravde ni siročetu, i opet im je dobro,
i ne daju pravice ubogima.
29
Zato li neću pohoditi? Veli Gospod,
i duša moja neće li se osvetiti takvom narodu?
30
Čudo i strahota biva u zemlji.
31
Proroci prorokuju lažno,
i sveštenici gospoduju preko njih,
i narodu je mom to milo.
A šta ćete raditi na posledak?
Jeremjáš
Kapitel 5
1
Zběhejte ulice Jeruzalémské, pohleďte nyní, a zvězte, a hledejte v ulicích jeho, naleznete-li muže, jest-li kdo, ješto by činil soud, a vyhledával toho, což pravého jest, a odpustím jemu.
2
Ale i když říkají: Živť jest Hospodin, takovým způsobem křivě přisahají.
3
Ó Hospodine, zdaliž oči tvé nepatří na pravdu? Biješ je, ale necítí bolesti; hubíš je, ale nechtí přijímati kázně. Tvrdší jsou tváře jejich než skála, nechtí se navrátiti.
4
I řekl jsem já: Snad tito prostí jsou, nerozumně sobě počínají; nebo nejsou povědomi cesty Hospodinovy, soudu Boha svého.
5
Půjdu aspoň k přednějším, a mluviti budu k nim; nebo oni povědomi jsou cesty Hospodinovy, soudu Boha svého. Ale i ti spolu polámali jho, roztrhali svazky.
6
Protož je podáví lev z lesa, vlk večerní pohubí je, pardus číhati bude u měst jejich. Kdožkoli vyjde z nich, roztrhán bude; nebo mnohá jsou přestoupení jejich, rozmohly se převrácenosti jejich.
7
Kdež jest to, pročež bych měl odpustiti tobě? Synové tvoji opouštějí mne, a přisahají skrze ty, kteříž nejsou bohové. Jakž jsem jen nasytil je, hned cizoloží, a do domu nevěstky houfem se valí.
8
Ráno vstávajíce, jsou jako koni vytylí; každý k ženě bližního svého řehce.
9
Zdaliž pro takové věci nemám navštíviti? dí Hospodin. A zdali nad národem takovým nemá mstíti duše má?
10
Vstupte na zdi jeho, a zkazte je, a nepřestávejte; svrzte štítky zdí jeho, nebo nejsou Hospodinovy.
11
Velice zajisté zpronevěřili se mi dům Izraelský a dům Judský, dí Hospodin.
12
Sčítali klam na Hospodina, a říkali: Není tak, nikoli nepřijde na nás zlé, a meče ani hladu nepocítíme.
13
Ti pak proroci pominou s větrem, a žádného slova není v nich. Takť se stane jim.
14
Protož takto praví Hospodin Bůh zástupů: Proto že tak mluvíte, aj, já způsobím, aby slova tvá v ústech tvých byla jako oheň, a lid tento dřívím, kteréž on zžíře.
15
Aj, já přivedu na vás národ zdaleka, ó dome Izraelský, dí Hospodin, národ silný, národ starodávní, národ, jehož jazyka nebudeš uměti, ani rozuměti, co mluví.
16
Jehož toul jako hrob otevřený, všickni jsou silní.
17
A vytráví obilé tvé a chléb tvůj, požerou syny tvé a dcery tvé, pojí bravy tvé i skot tvůj, pojí vinné kmeny tvé i fíkoví tvé, města tvá hrazená, v nichž ty doufáš, znuzí mečem.
18
A však ani těch časů, dí Hospodin, neučiním s vámi konce.
19
Nebo stane se, když řeknete: Proč nám činí Hospodin Bůh náš všecko toto? že řekneš jim: Jakož jste opustili mne, a sloužili bohům cizozemců v zemi své, tak sloužiti budete cizozemcům v zemi ne své.
20
Oznamtež to v domě Jákobově, a rozhlaste v Judstvu, řkouce:
21
Slyštež nyní toto, lide bláznivý a nesmyslný, kteříž oči mají a nevidí, kteříž uši mají a neslyší:
22
Což se mne nebudete báti? dí Hospodin. Což před oblíčejem mým nebudete se třásti? Kterýž jsem položil písek za cíl moři ustanovením věčným, jehož nepřekračuje. Ačkoli zmítají se, však neodolají, ačkoli zvučí vlnobití jeho, však ho nepřecházejí.
23
Ale lid tento má srdce zarputilé a zpurné, odstoupili a odešli.
24
Ani neřekli v srdci svém: Bojme se již Hospodina Boha našeho, kterýž dává déšť jarní i podzimní časem svým, téhodnů nařízených ke žni ostříhá nám.
25
Nepravostiť vaše překážku činí těm věcem, a hříchové vaši připravují vás o to dobré.
26
Nebo nalézají se v lidu mém bezbožníci; střeže jako čižebníci, kteříž lécejí, stavějí osídla, lidi lapají.
27
Jako klece plná ptáků, tak domové jejich plní jsou lsti. Protož zrostli a zbohatli,
28
Vytylí jsou, lsknou se, nadto umějí se vyhýbati bídám. Pře nesoudí, ani pře sirotka, a však šťastně se jim vede, ačkoli k spravedlnosti chudým nedopomáhají.
29
Zdaliž pro takové věci nemám navštíviti jich? dí Hospodin. Zdali nad národem takovým nemá mstíti duše má?
30
Věc užasnutí hodná a hrozná děje se v zemi této.
31
Proroci prorokují lživě, a kněží panují skrze ně, a lid můj miluje to. Èeho byste pak neučinili naposledy?