Vergleichen
Knjiga proroka Jeremije 6
Gekoppeltes ScrollenBeide Spalten scrollen gemeinsam
Knjiga proroka Jeremije
Kapitel 6
1
Skupite se iz Jerusalima, sinovi Venijaminovi,
i u Tekuji zatrubite u trubu,
i podignite znak ognjen nad Vet-Akeremom,
jer se vidi zlo od severa i velika pogibao.
2
Učinih kćer sionsku da je kao lepa i nežna devojka.
3
K njoj će doći pastiri sa stadima svojim,
razapeće oko nje šatore,
svaki će opasti svoje mesto.
4
Spremite rat na nju,
ustanite da udarimo u podne.
Teško nama,
jer dan naže, i senke večernje oduljaše.
5
Ustanite da udarimo obnoć
i razvalimo dvorove njene.
6
Jer ovako govori Gospod nad vojskama:
Secite drva, i načinite opkope prema Jerusalimu;
to je grad koji treba pohoditi;
koliki je god, nasilje je u njemu.
7
Kao što izvor toči vodu svoju, tako on toči zloću svoju;
nasilje i otimanje čuje se u njemu,
preda mnom su jednako bolovi i rane.
8
Popravi se, Jerusalime,
da se ne otrgne duša moja od tebe,
da te ne obratim u pustinju,
u zemlju gde se ne živi.
9
Ovako govori Gospod nad vojskama:
Ostatak će se Izrailjev pabirčiti kao vinova loza.
Turaj ruku svoju kao berač u kotarice.
10
Kome ću govoriti i svedočiti da čuju?
Gle, uho im je neobrezano, te ne mogu čuti;
gle, reč je Gospodnja njima podsmeh, nije im mila.
11
Za to sam pun gneva Gospodnjeg;
iznemogoh ustežući ga;
prosuću ga na decu po ulicama i na sabrane mladiće,
i čovek i žena uhvatiće se, i stari i vremeniti.
12
I kuće će njihove pripasti drugima, i njive i žene,
kad mahnem rukom svojom na stanovnike ove zemlje,
veli Gospod.
13
Jer od malog do velikog svi se dadoše na lakomstvo,
i prorok i sveštenik, svi su varalice.
14
I leče rane kćeri naroda mog ovlaš,
govoreći: Mir, mir;
a mira nema.
15
Eda li se postideše što činiše gad?
Niti se postideše niti znaju za stid;
za to će popadati među onima koji padaju;
kad ih pohodim, popadaće,
veli Gospod.
16
Gospod reče ovako:
Stanite na putevima i pogledajte,
i pitajte za stare staze, koji je put dobar,
pa idite po njemu, i naći ćete mir duši svojoj.
A oni rekoše: Nećemo da idemo.
17
I postavih vam stražare govoreći:
Pazite na glas trubni.
A oni rekoše: Nećemo da pazimo.
18
Zato čujte, narodi, i poznaj, zbore,
šta je među njima.
19
Čuj, zemljo!
Evo ja ću pustiti zlo na ovaj narod,
plod misli njihovih,
jer ne paze na moje reči,
i odbaciše zakon moj.
20
Šta će mi tamjan, što dolazi iz Save,
i dobri cimet iz daleke zemlje?
Žrtve vaše paljenice nisu mi ugodne,
niti su mi prinosi vaši mili.
21
Zato ovako govori Gospod:
Evo ja ću metnuti ovom narodu smetnje,
o koje će se spotaći i očevi i sinovi, sused i prijatelj mu,
i poginuće.
22
Ovako govori Gospod:
Evo narod će doći iz zemlje severne,
i velik će narod ustati od krajeva zemaljskih.
23
Luk i koplje nosiće,
žestoki će biti i nemilostivi,
glas će im bučati kao more,
i jahaće na konjima,
spremni kao junaci da se biju s tobom,
kćeri sionska.
24
Kad čujemo glas o njemu, klonuće nam ruke,
tuga će nas spopasti i bolovi kao porodilju.
25
Ne izlazite u polje, i putem ne idite,
jer je mač neprijateljev i strah unaokolo.
26
Kćeri naroda mog,
pripaši kostret i valjaj se u pepelu,
žali kao za sinom jedincem i ridaj gorko,
jer će brzo doći na nas zatirač.
27
Postavih te da si stražara i grad narodu mom
da doznaješ i izviđaš put njihov.
28
Svi su odmetnici nad odmetnicima, idu te opadaju,
bronza su i gvožđe, svi su pokvareni.
29
Izgoreše mehovi,
oganj sažeže olovo,
uzalud se pretapa,
jer se zla ne mogu odlučiti.
30
Oni će se zvati srebro lažno,
jer ih Gospod odbaci.
Jeremjáš
Kapitel 6
1
Shromažďte se, synové Beniaminovi, z prostředku Jeruzaléma, a v Tekoa trubte trubou, a nad Betkarem vyzdvihněte korouhev; nebo viděti zlé od půlnoci, a potření veliké.
2
Panně krásné a rozkošné připodobnil jsem byl dceru Sionskou.
3
Ale přitáhnou k ní pastýři s stády svými, rozbijí proti ní stany vůkol, spase každý místo své.
4
Vyzdvihněte proti ní válku, vstaňte a přitrhněme o poledni. Běda nám, že pomíjí den, že se roztáhli stínové večerní.
5
Vstaňte a přitrhněme v noci, a zkazme paláce její.
6
Takto zajisté praví Hospodin zástupů: Nasekejte dříví, a zdělejte proti Jeruzalému náspy. Toť jest to město, kteréž navštíveno býti musí; což ho koli, jen nátisk jest u prostřed něho.
7
Jakož studnice vypryšťuje vodu svou, tak ono vypryšťuje zlost svou. Nátisk a zhoubu slyšeti v něm před oblíčejem mým ustavičně, bolest i bití.
8
Usmysl sobě, ó Jeruzaléme, aby se neodloučila duše má od tebe, abych tě neobrátil v pustinu, v zemi nebydlitelnou.
9
Takto praví Hospodin zástupů: Jistě paběrovati budou jako vinný kmen ostatek Izraele, říkajíce: Sahej rukou svou jako ten, kterýž víno zbírá do putny.
10
Komuž mluviti budu, a kým osvědčovati, aby slyšeli? Aj, neobřezané jsou uši jejich, tak že nemohou pozorovati; aj, slovo Hospodinovo mají v posměchu, a nemají líbosti v něm.
11
Protož plný jsem prchlivosti Hospodinovy, ustal jsem, drže ji v sobě. Vylita bude i na maličké vně, spolu i na shromáždění mládenců, ovšem pak muž s ženou jat bude, stařec s kmetem.
12
A dostanou se domové jejich jiným, též pole i ženy, když vztáhnu ruku svou na obyvatele této země, dí Hospodin.
13
Od nejmenšího zajisté z nich, až do největšího z nich, všickni napořád vydali se v lakomství, anobrž od proroka až do kněze všickni napořád provodí faleš.
14
A hojí potření dcery lidu mého povrchu, říkajíce: Pokoj, pokoj, ješto není žádného pokoje.
15
Styděli-liž se pak co proto, že ohavnost páchali? Aniž se lid co styděl, aniž jich proroci k zahanbení přivesti uměli. Protož padnou mezi padajícími; v čas, v němž je navštívím, klesnou, praví Hospodin.
16
Když takto říkával Hospodin: Zastavte se na cestách, a pohleďte, a vyptejte se na stezky staré, která jest cesta dobrá, i choďte po ní, a naleznete odpočinutí duši své, tedy říkávali: Nebudeme choditi.
17
Když jsem pak ustanovil nad vámi strážné, řka: Mějtež pozor na zvuk trouby, tedy říkávali: Nebudeme pozorovati.
18
Protož slyšte, ó národové, a poznej, ó shromáždění, co se děje mezi nimi.
19
Slyš, ó země: Aj, já uvedu zlé na lid tento, ovoce myšlení jejich, proto že nepozorují slov mých, ani zákona mého, ale jím pohrdají.
20
K čemuž mi kadidlo z Sáby přichází, a vonná třtina výborná z země daleké? Zápalů vašich nelibuji sobě, aniž oběti vaše jsou mi příjemné.
21
Protož takto praví Hospodin: Aj, já nakladu lidu tomuto úrazů, a zurážejí se o ně otcové, tolikéž i synové, soused i bližní jeho, a zahynou.
22
Takto praví Hospodin: Aj, lid přitáhne z země půlnoční, a národ veliký povstane od končin země.
23
Lučiště i kopí pochytí, každý ukrutný bude, a neslitují se. Hlas jejich jako moře zvučeti bude, a na koních jezditi budou, zšikovaní jako muž k boji, proti tobě, ó dcero Sionská.
24
Jakž uslyšíme pověst o něm, opadnou ruce naše; ssoužení zachvátí nás, a bolest jako rodičku.
25
Nevycházejte na pole, a na cestu nechoďte; nebo meč nepřítele a strach jest vůkol.
26
Ó dcero lidu mého, přepaš se žíní, a válej se v popele. Vydej se v kvílení, jako po synu jednorozeném, v kvílení přehořké; nebo náhle přitáhne zhoubce na nás.
27
Dal jsem tě za věži v lidu tvém, a za baštu, abys spatřoval a zkušoval cesty jejich.
28
Všickni jsou z zarputilých nejzarputilejší, chodí jako utrhač, jsou ocel a železo, všickni napořád zhoubcové jsou.
29
Prahnou měchy, od ohně mizí olovo, nadarmo ustavičně přepaluje zlatník; nebo zlé věci nemohou býti odděleny.
30
Stříbrem falešným nazovou je, nebo Hospodin zavrhl je.