Vergleichen
Prva knjiga o carevima koja se zove i Treća knjiga o carevima 2
Gekoppeltes ScrollenBeide Spalten scrollen gemeinsam
Prva knjiga o carevima koja se zove i Treća knjiga o carevima
Kapitel 2
1
A kad dođe vreme Davidu da umre, zapovedi Solomunu, sinu svom govoreći:
2
Ja idem kud ide sve na zemlji; a ti budi hrabar i budi čovek.
3
I drži šta ti je Gospod Bog tvoj zapovedio da držiš, hodeći putevima Njegovim i držeći uredbe Njegove i zapovesti Njegove i zakone Njegove i svedočanstva Njegova, kako je napisano u zakonu Mojsijevom, da bi napredovao u svemu što uzradiš i za čim se god okreneš,
4
da bi Gospod ispunio reč svoju koju mi je rekao govoreći: Ako uspaze sinovi tvoji na put svoj hodeći preda mnom verno, svim srcem svojim i svom dušom svojom, tada ti neće nestati čoveka na prestolu Izrailjevom.
5
A ti znaš šta mi je učinio Joav, sin Serujin, šta je učinio dvema vojvodama Izrailjevim, Aveniru sinu Nirovom i Amasi sinu Jeterovom, koje ubi prolivši u miru krv kao u ratu, i okalja krvlju kao u ratu pojas svoj oko sebe, i obuću svoju na nogu.
6
Učini dakle po mudrosti svojoj, i nemoj dati da se seda glava njegova spusti s mirom u grob.
7
Sinovima pak Varzelaja od Galada učini milost, i neka bude među onima koji jedu za tvojim stolom, jer su tako došli k meni kad sam bežao od Avesaloma, brata tvog.
8
I eto, kod tebe je Simej, sin Girin od Venijamina iz Vaurima, koji me je ljuto ružio kad iđah u Mahanajim; ali mi dođe na susret na Jordan, i zakleh mu se Gospodom rekavši: Neću te ubiti mačem.
9
Ali mu ti nemoj oprostiti, jer si mudar čovek i znaćeš šta ćeš mu učiniti, da opraviš sedu glavu njegovu s krvlju u grob.
10
Tako počinu David kod otaca svojih, i bi pogreben u gradu Davidovom.
11
A carova David nad Izrailjem četrdeset godina: u Hevronu carova sedam godina, a u Jerusalimu carova trideset i tri godine.
12
I Solomun sede na presto Davida oca svog, i carstvo se njegovo utvrdi jako.
13
Tada dođe Adonija, sin Agitin, k Vitsaveji materi Solomunovoj; a ona reče: Jesi li dobro došao? A on reče: Dobro.
14
Potom reče: Imam nešto da ti kažem. A ona reče: Govori.
15
Tada reče: Ti znaš da je moje bilo carstvo, i da je u mene bio upro oči sav Izrailj da ja budem car; ali se carstvo prenese i dopade bratu mom, jer mu ga Gospod dade.
16
Zato te sad molim za jedno; nemoj me odbiti. A ona mu reče: Govori.
17
A on reče: Govori caru Solomunu, jer ti on neće odbiti, neka mi da za ženu Avisagu Sunamku.
18
A Vitsaveja reče: Dobro, ja ću govoriti caru za te.
19
I dođe Vitsaveja k caru Solomunu da mu govori za Adoniju; a car usta i srete je i poklonivši joj se sede na svoj presto, i zapovedi te namestiše stolicu materi njegovoj, i ona sede njemu s desne strane.
20
Tada ona reče: Iskala bih od tebe jednu malu stvar, nemoj me odbiti. A car joj reče: Išti, majko, neću te odbiti.
21
Ona reče: Podaj Avisagu Sunamku Adoniji, bratu svom za ženu.
22
A car Solomun odgovori materi svojoj i reče: Zašto išteš Avisagu Sunamku za Adoniju? Išti i carstvo za nj, jer je on brat moj stariji i ima uza se Avijatara sveštenika i Joava sina Serujinog.
23
I zakle se car Solomun Gospodom govoreći: Tako da mi učini Bog i tako da doda, sebi na smrt kaza to Adonija danas.
24
I zato, tako da je živ Gospod, koji me je utvrdio i posadio me na prestolu Davida oca mog, i koji mi je načinio kuću kao što je rekao, danas će poginuti Adonija.
25
I posla car Solomun Venaju, sina Jodajevog, koji uloži na nj, te pogibe.
26
A Avijataru svešteniku reče car: Idi u Anatot na njivu svoju, jer si zaslužio smrt, ali te neću danas pogubiti, jer si nosio kovčeg Gospodnji pred Davidom ocem mojim i podnosio si sve nevolje koje je podnosio otac moj.
27
Tako Solomun svrže Avijatara da ne bude sveštenik Gospodnji, da ispuni reč Gospodnju što reče u Silomu za dom Ilijev.
28
I ovaj glas dođe do Joava; a Joav beše pristao za Adonijom, premda za Avesalomom ne beše pristao; i uteče Joav u šator Gospodnji i uhvati se za rogove oltaru.
29
I javiše caru Solomunu: Joav uteče u šator Gospodnji, i eno ga kod oltara. A Solomun posla Venaju sina Jodajevog govoreći: Idi, uloži na nj.
30
I ušavši Venaja u šator Gospodnji reče mu: Car je kazao: Iziđi. A on reče: Neću; nego ovde hoću da umrem. A Venaja javi caru govoreći: Tako reče Joav i tako mi odgovori.
31
A car mu reče: Učini kako je rekao, uloži na nj, i pogrebi ga, i skini s mene i s doma oca mog krv pravu koju je prolio Joav.
32
I neka Gospod obrati krv njegovu na njegovu glavu, što uloži na dva čoveka pravednija i bolja od sebe, i ubi ih mačem bez znanja oca mog Davida: Avenira sina Nirovog vojvodu Izrailjevog i Amasu sina Jeterovog vojvodu Judinog;
33
neka se dakle krv njihova vrati na glavu Joavovu i na glavu semena njegovog doveka; a Davidu i semenu njegovom i domu njegovom i prestolu njegovom neka bude mir doveka od Gospoda.
34
I otide Venaja, sin Jodajev, i uloži na nj i pogubi ga, i bi pogreben kod kuće svoje u pustinji.
35
Tada postavi car Venaju, sina Jodajevog, na njegovo mesto nad vojskom, a Sadoka sveštenika postavi car na mesto Avijatarovo.
36
Potom posla car i dozva Simeja, i reče mu: Sagradi sebi kuću u Jerusalimu, pa tu sedi, i ne izlazi odatle nikuda.
37
Jer u koji dan iziđeš i pređeš preko potoka Kedrona, znaj zacelo da ćeš poginuti, i krv će tvoja pasti na tvoju glavu.
38
A Simej reče caru: Dobra je ta reč; kako je rekao gospodar moj car, tako će učiniti sluga tvoj. I sede Simej u Jerusalimu dugo vremena.
39
Ali se dogodi posle tri godine, te utekoše dve sluge Simejeve k Ahisu, sinu Mašinom caru gatskom. I bi javljeno Simeju: Eno ti slugu u Gatu.
40
Tada usta Simej, i osamari svog magarca, i otide u Gat k Ahisu da traži sluge svoje. I vrati se Simej, i dovede natrag sluge svoje iz Gata.
41
I javiše Solomunu da je Simej bio otišao iz Jerusalima u Gat, i da se vratio.
42
Tada car poslavši dozva Simeja, i reče mu: Nisam li te zakleo Gospodom i nisam li ti tvrdo rekao: U koji dan iziđeš kuda mu drago, znaj zacelo da ćeš poginuti? I ti mi reče: Dobra je ta reč koju čuh.
43
Zašto, dakle, nisi držao zakletvu Gospodnju i zapovest koju sam ti zapovedio?
44
Potom reče car Simeju: Ti znaš sve zlo za koje zna srce tvoje, šta si učinio Davidu ocu mom; Gospod vraća tvoje zlo na tvoju glavu.
45
A car će Solomun biti blagosloven i presto Davidov utvrđen pred Gospodom do veka.
46
I zapovedi car Venaji sinu Jodajevom, te iziđe i uloži na nj, te pogibe. I carstvo se utvrdi u ruci Solomunovoj.
1 Královská
Kapitel 2
1
Když se pak čas smrti Davidovy přiblížil, dával přikázaní Šalomounovi synu svému, řka:
2
Jáť již odcházím podlé způsobu všech lidí. Proto posilniž se a měj se zmužile,
3
A ostříhej přikázaní Hospodina Boha svého, chodě po cestách jeho, a zachovávaje ustanovení jeho, rozkázaní jeho, i soudy jeho i svědectví jeho, jakož psáno jest v zákoně Mojžíšově, ať by se šťastně vedlo, což bys koli činil, i všecko, k čemuž bys se obrátil,
4
A aby naplnil Hospodin slovo své, kteréž mi zaslíbil, mluvě: Budou-li ostříhati synové tvoji cesty své, chodíce přede mnou v pravdě z celého srdce svého a z celé duše své, tak mluvě: Že nebude vypléněn po tobě muž z stolice Izraelské.
5
Také i tom víš, co jest mi učinil Joáb syn Sarvie, totiž, co učinil dvěma hejtmanům vojsk Izraelských, Abnerovi synu Ner, a Amazovi synu Jeter, že je zamordoval, dopustiv se vraždy lstivé v čas pokoje, a zmazal krví zrádně vylitou pás svůj rytířský, kterýž měl na bedrách svých, a obuv svou, kterouž měl na nohách svých.
6
Protož zachováš se podlé moudrosti své, a nedáš sstoupiti šedinám jeho v pokoji do hrobu.
7
S syny pak Barzillai Galádského učiníš milosrdenství, tak aby jídali spolu s jinými při stole tvém; nebo tak podobně ke mně přišli, když jsem utíkal před Absolonem bratrem tvým.
8
Hle, máš také v moci své Semei syna Gery Beniaminského z Bahurim, kterýž mi zlořečil zlořečením velikým v ten den, když jsem šel do Mahanaim, ačkoli potom vyšel mi vstříc k Jordánu, jemuž jsem přisáhl skrze Hospodina, řka: Nezabiji tě mečem.
9
Nyní však neodpouštěj jemu. A poněvadž jsi muž opatrný, víš, jak bys k němu přistoupiti měl, abys uvedl šediny jeho se krví do hrobu.
10
A tak usnul David s otci svými, a pohřben jest v městě Davidově.
11
Dnů pak, v nichž kraloval David nad Izraelem, bylo čtyřidceti let. V Hebronu kraloval sedm let, a v Jeruzalémě kraloval třidceti a tři léta.
12
I dosedl Šalomoun na stolici Davida otce svého, a utvrzeno jest království jeho velmi.
13
Tedy přišel Adoniáš syn Haggity k Betsabé matce Šalomounově. Kterážto řekla: Pokojný-li jest příchod tvůj? I odpověděl: Pokojný.
14
Řekl dále: Mám k tobě řeč. I řekla: Mluv.
15
Tedy řekl: Ty víš, že mé bylo království, a na mne obrátili všickni Izraelští tvář svou, abych kraloval, ale přeneseno jest království na bratra mého, nebo od Hospodina usouzeno mu bylo.
16
Nyní pak jediné věci žádám od tebe, nechť nejsem oslyšán. Kteráž řekla jemu: Mluv.
17
A on řekl: Rci, prosím, Šalomounovi králi, (neboť neoslyší tebe), ať mi dá Abizag Sunamitskou za manželku.
18
Odpověděla Betsabé: Dobře, jáť budu mluviti o tebe s králem.
19
Protož vešla Betsabé k králi Šalomounovi, aby mluvila s ním o Adoniáše. I povstal král proti ní, a pokloniv se jí, posadil se na stolici své; rozkázal také postaviti stolici matce své. I posadila se po pravici jeho,
20
A řekla: Jediné věci neveliké já žádám od tebe, nechť nejsem oslyšána. I řekl jí král: Žádej, matko má, neboť neoslyším tebe.
21
Kteráž řekla: Nechť jest dána Abizag Sunamitská Adoniášovi bratru tvému za manželku.
22
A odpovídaje král Šalomoun, řekl matce své: Proč ty jen žádáš za Abizag Sunamitskou Adoniášovi? Žádej jemu království, poněvadž on jest bratr můj starší nežli já, a má po sobě Abiatara kněze a Joába syna Sarvie.
23
I přisáhl král Šalomoun skrze Hospodina, řka: Toto ať mi učiní Bůh a toto přidá, že sám proti sobě mluvil Adoniáš řeč tuto.
24
Protož nyní, živť jest Hospodin, kterýž mne utvrdil, a posadil na stolici Davida otce mého, a kterýž mi vzdělal dům, jakož byl mluvil, že dnes umříti musí Adoniáš.
25
A tak poslal král Šalomoun Banaiáše syna Joiadova, kterýž udeřil na něj, tak že umřel.
26
Abiatarovi knězi také řekl král: Jdi do Anatot k rolí své, nebo jsi hoden smrti. Ale nyní nezabiji tebe, poněvadž jsi nosil truhlu Hospodinovu před Davidem otcem mým, a snášel jsi všecka ta ssoužení, kteráž snášel otec můj.
27
I svrhl Šalomoun Abiatara s kněžství Hospodinova, aby naplnil řeč Hospodinovu, kterouž byl mluvil proti domu Elí v Sílo.
28
Donesla se pak pověst ta Joába, (nebo Joáb postoupil po Adoniášovi, ačkoli po Absolonovi byl nepostoupil). Protož utekl Joáb k stánku Hospodinovu, a chytil se rohů oltáře.
29
I oznámeno králi Šalomounovi, že utekl Joáb k stánku Hospodinovu, a že jest u oltáře. Tedy poslal Šalomoun Banaiáše syna Joiadova, řka: Jdi, oboř se na něj.
30
A když přišel Banaiáš k stánku Hospodinovu a řekl jemu: Takto praví král: Vyjdi, odpověděl jemu: Nikoli, ale tuto umru. V tom oznámil zase Banaiáš králi řeč tu, řka: Takto mluvil Joáb, a tak mi odpověděl.
31
Na to řekl jemu král: Učiň, jakž mluvil, a udeř na něj, a pochovej jej, a odejmeš krev nevinnou, kterouž vylil Joáb, ode mne i od domu otce mého.
32
A navrátí Hospodin krev jeho na hlavu jeho; nebo obořiv se na dva muže spravedlivější a lepší, než jest sám, zamordoval je mečem bez vědomí otce mého Davida, Abnera syna Ner, hejtmana vojska Izraelského, a Amazu syna Jeter, hejtmana vojska Judského.
33
A tak navrátí se krev jejich na hlavu Joábovu, a na hlavu semene jeho na věky, Davidovi pak a semeni jeho, domu jeho a stolici jeho buď pokoj až na věky od Hospodina.
34
A protož vyšed Banaiáš syn Joiadův, obořil se na něj, a zabil jej. A pochován jest v domě svém na poušti.
35
I ustanovil král Banaiáše syna Joiadova místo něho nad vojskem, a Sádocha kněze ustanovil král místo Abiatara.
36
Zatím poslav král, povolal Semei, a řekl jemu: Ustavěj sobě dům v Jeruzalémě, a tu zůstávej a nevycházej odtud ani sem ani tam.
37
Nebo v kterýkoli den vyjdeš, a přejdeš přes potok Cedron, věz jistotně, že umřeš; krev tvá bude na hlavu tvou.
38
I dí Semei k králi: Dobráť jest ta řeč. Jakož mluvil pán můj král, takť učiní služebník tvůj. A tak bydlil Semei v Jeruzalémě po mnohé dny.
39
Stalo se pak po třech letech, že utekli dva služebníci Semei k Achisovi synu Maachy, králi Gát. I pověděli to Semei, řkouce: Hle, služebníci tvoji jsou v Gát.
40
Pročež vstav Semei, osedlal osla svého, a jel do Gát k Achisovi, aby hledal služebníků svých. I navrátil se Semei, a přivedl zase služebníky své z Gát.
41
Povědíno pak Šalomounovi, že odšel Semei z Jeruzaléma do Gát, a že se navrátil.
42
Tedy poslav král, povolal Semei a řekl jemu: Zdaliž jsem tě přísahou nezavázal skrze Hospodina, a osvědčil jsem proti tobě, řka: V kterýkoli den vyjdeš, a sem i tam choditi budeš, věz jistotně, že smrtí umřeš? A řekl jsi mi: Dobrá jest ta řeč, kterouž jsem slyšel.
43
Pročež jsi tedy neostříhal přísahy Hospodinovy a přikázaní, kteréž jsem přikázal tobě?
44
Řekl také král k Semei: Ty víš všecko zlé, kteréhož povědomo jest srdce tvé, co jsi učinil Davidovi otci mému, ale Hospodin uvedl zase to tvé zlé na hlavu tvou.
45
Král pak Šalomoun bude požehnaný, a stolice Davidova stálá před Hospodinem až na věky.
46
I přikázal král Banaiášovi synu Joiadovu, kterýž vyšed, obořil se na něj, tak že umřel. A tak utvrzeno jest království v ruce Šalomounově.