Vergleichen
Prva knjiga o carevima koja se zove i Treća knjiga o carevima 3
Gekoppeltes ScrollenBeide Spalten scrollen gemeinsam
Prva knjiga o carevima koja se zove i Treća knjiga o carevima
Kapitel 3
1
A Solomun se oprijatelji s faraonom, carem misirskim, i oženi se kćerju faraonovom, i dovede je u grad Davidov dokle ne dovrši svoj dom i dom Gospodnji i zid oko Jerusalima.
2
Ali narod prinošaše žrtve na visinama; jer još ne beše sazidan dom imenu Gospodnjem do tada.
3
A Solomun ljubljaše Gospoda hodeći po uredbama oca svog Davida, samo što na visinama prinošaše žrtve i kađaše.
4
Zato otide car u Gavaon da onde prinese žrtvu, jer to beše velika visina; i Solomun prinese hiljadu žrtava paljenica na onom oltaru.
5
I javi se Gospod Solomunu u Gavaonu noću u snu, i reče Bog: Išti šta hoćeš da ti dam.
6
A Solomun reče: Ti si učinio veliku milost sluzi svom Davidu ocu mom, kao što je hodio pred Tobom verno i pravedno i s pravim srcem prema Tebi; i sačuvao si mu ovu veliku milost, te mu dao sina da sedi na prestolu njegovom, kao što se vidi danas.
7
I tako Gospode Bože moj, Ti si postavio slugu svog carem na mesto Davida oca mog, a ja sam mlad, niti znam polaziti ni dolaziti.
8
I Tvoj je sluga među narodom Tvojim, koji si izabrao, narodom velikim, koji se ne može izbrojati ni proračunati od množine.
9
Daj dakle sluzi svom srce razumno da može suditi narodu Tvom i raspoznavati dobro i zlo. Jer ko može suditi narodu Tvom tako velikom?
10
I bi milo Gospodu što Solomun to zaiska.
11
I reče mu Bog: Kad to išteš, a ne išteš dug život niti išteš blago niti išteš duše neprijatelja svojih nego išteš razum da umeš suditi;
12
evo učinih po tvojim rečima; evo ti dajem srce mudro i razumno da takvog kakav si ti ni pre tebe nije bilo niti će posle tebe nastati takav kakav si ti.
13
A svrh toga dajem ti i šta nisi iskao, i blago i slavu, da takvog kakav ćeš ti biti neće biti među carevima svega veka tvog.
14
I ako uzideš mojim putevima držeći uredbe moje i zapovesti moje, kao što je išao David otac tvoj, produžiću dane tvoje.
15
Tada se probudi Solomun, i gle, ono beše san. I dođe u Jerusalim, i stavši pred kovčeg zaveta Gospodnjeg prinese žrtve paljenice i žrtve zahvalne, i počasti sve sluge svoje.
16
Tada dođoše dve žene kurve k caru, i stadoše pred njim.
17
I reče jedna žena: Ah, gospodaru; ja i ova žena sedimo u jednoj kući, i porodih se kod nje u istoj kući.
18
A treći dan posle mog porođaja porodi se i ova žena, i bejasmo zajedno i ne beše niko drugi s nama u kući, samo nas dve bejasmo u kući.
19
I umre sin ove žene noćas, jer ona leže na nj.
20
Pa ustavši u po noći uze sina mog iskraj mene, kad sluškinja tvoja spavaše, i stavi ga sebi u naručje, a sina svog mrtvog stavi meni u naručje.
21
A kad ustah ujutru da podojim sina svog, a to mrtav; ali kad razgledah ujutru, a to, ne beše moj sin, kog ja rodih.
22
Tada reče druga žena: Nije tako; nego je moj sin ovaj živi, a tvoj je sin onaj mrtvi. Ali ona reče: Nije tako, nego je tvoj sin onaj mrtvi, a moj je sin ovaj živi. Tako govorahu pred carem.
23
A car reče: Ova kaže: Ovaj je živi moj sin, a tvoj je sin ovaj mrtvi; a ona kaže: Nije tako, nego je tvoj sin onaj mrtvi, a moj je sin ovaj živi.
24
I reče car: Dajte mi mač. I donesoše mač pred cara.
25
Tada reče car: Rasecite živo dete na dvoje, i podajte polovinu jednoj i polovinu drugoj.
26
Tada žena koje sin beše živi reče caru, jer joj se uskoleba utroba za sinom: Ah, gospodaru, podajte njoj dete živo, a nemojte ga ubijati. A ona reče: Neka ne bude ni meni ni tebi, rasecite ga.
27
Tada odgovori car i reče: Podajte onoj živo dete, nemojte ga ubiti, ona mu je mati.
28
I sav Izrailj ču sud koji izreče car, i pobojaše se cara; jer videše da je u njemu mudrost Božja da sudi.
1 Královská
Kapitel 3
1
Spříznil se pak Šalomoun s Faraonem králem Egyptským, nebo pojal dceru Faraonovu a uvedl ji do města Davidova, dokudž nedostavěl domu svého, a domu Hospodinova i zdi Jeruzalémské vůkol.
2
Toliko lid obětoval na výsostech, proto že nebyl vystaven dům jménu Hospodinovu až do těch dnů.
3
Nebo miloval Šalomoun Hospodina, chodě v přikázaních Davida otce svého, a toliko na těch výsostech obětoval a kadil.
4
Protož šel král do Gabaon, aby tam obětoval; ta výsost zajisté byla největší. Tisíc obětí zápalných obětoval Šalomoun na tom oltáři.
5
Ukázal se pak Hospodin v Gabaon Šalomounovi ve snách noci té, a řekl Bůh: Žádej začkoli, a dám tobě.
6
I řekl Šalomoun: Ty jsi učinil s služebníkem svým Davidem, otcem mým, milosrdenství veliké, když chodil před tebou v pravdě a v spravedlnosti, a v upřímnosti srdce stál při tobě. Ovšem zachoval jsi jemu zvláštní toto milosrdenství, že jsi dal jemu syna, kterýž by seděl na stolici jeho, jakž se to dnes vidí.
7
Ačkoli pak nyní, ó Hospodine Bože můj, ty jsi ustanovil služebníka svého králem místo Davida otce mého, já však jsa velmi mladý, neumím vycházeti ani vcházeti.
8
Služebník, pravím, tvůj jest u prostřed lidu tvého, kterýž jsi vyvolil, lidu velikého, kterýž nemůže ani sečten ani sepsán býti pro množství.
9
Dejž tedy služebníku svému srdce rozumné, aby soudil lid tvůj, a aby rozeznal mezi dobrým a zlým; nebo kdo bude moci souditi tento lid tvůj tak mnohý?
10
I líbilo se to Hospodinu, že žádal Šalomoun za tu věc.
11
A řekl jemu Bůh: Proto že jsi žádal věci takové, a neprosils sobě za dlouhý věk, aniž jsi žádal sobě bohatství, aniž jsi žádal bezživotí nepřátel svých, ale žádal jsi sobě rozumnosti, abys slýchati uměl rozepře,
12
Aj, učinil jsem vedlé řeči tvé, aj, dalť jsem srdce moudré a rozumné, tak že rovného tobě nebylo před tebou, ani po tobě aby nepovstal rovný tobě.
13
K tomu i to, začež jsi nežádal, dal jsem tobě, totiž bohatství a slávu, tak aby nebylo rovného tobě žádného mezi králi po všecky dny tvé.
14
Přes to jestliže choditi budeš po cestách mých, ostříhaje ustanovení mých a přikázaní mých, jako chodil David otec tvůj, prodlím i dnů tvých.
15
A když procítil Šalomoun, a aj, byl sen. I přišel do Jeruzaléma a stál před truhlou smlouvy Hospodinovy, a obětoval oběti zápalné a oběti pokojné; udělal také hody všechněm služebníkům svým.
16
Tedy přišly dvě ženy hokyně k králi, a stály před ním.
17
I řekla jedna z těch žen: Prosím, pane můj, já a žena tato bydlíme v jednom domě. I porodila jsem u ní v témž domě.
18
Potom stalo se dne třetího po porodu mém, že porodila také žena tato, a byly jsme spolu. Nebylo žádného cizího s námi v domě, kromě nás dvou v témž domě.
19
Umřel pak syn ženy této v noci, nebo spěci, udávila ho.
20
A vstavši o půl noci, vzala syna mého ode mne, když spala služebnice tvá, a položila jej v lůnu svém, a syna svého mrtvého položila do lůna mého.
21
Ale když jsem vstala ráno, abych přikojila syna svého, a aj, mrtvý. Na kteréhož když jsem ráno pilněji pohleděla, a aj, nebyl syn můj, kteréhož jsem porodila.
22
I řekla žena druhá: Není tak, ale syn můj jest ten živý, a ten mrtvý jest syn tvůj. Ona pak řekla: Nikoli, ale syn tvůj jest ten mrtvý, a syn můj jest ten živý. A tak se hádaly před králem.
23
I řekl král: Tato praví: Ten živý jest syn můj, a syn tvůj jest ten mrtvý. Tato zase praví: Neníť tak, ale syn tvůj jest ten mrtvý, a syn můj jest ten živý.
24
Protož řekl král: Přineste mi meč. I přinesli meč před krále.
25
Tedy řekl král: Rozetněte to dítě živé na dvé, a dejte jednu polovici jedné, a polovici druhou druhé.
26
Ale žena, jejíž syn byl ten, kterýž živ zůstal, mluvila králi, (nebo pohnula se střeva její nad synem jejím), a řekla: Prosím, pane můj, dejte jí nemluvňátko to živé, a nikoli nezabijejte ho. Druhá pak řekla: Nechť není ani mně ani tobě, rozetněte.
27
K čemuž odpovídaje král, řekl: Dejtež této dítě to živé, a nikoli nezabijejte ho, onať jest matka jeho.
28
Tedy uslyšavše všickni Izraelští soud tento, kterýž vynesl král, báli se krále; nebo viděli, že moudrost Boží jest v srdci jeho k vykonávání soudu.