Compare
Job 3
Linked scrollingBoth columns scroll together
Job
Chapter 3
1
DESPUÉS de esto abrió Job su boca, y maldijo su día.
2
Y exclamó Job, y dijo:
3
Perezca el día en que yo nací, y la noche que se dijo: Varón es concebido.
4
Sea aquel día sombrío, y Dios no cuide de él desde arriba, ni claridad sobre él resplandezca.
5
Aféenlo tinieblas y sombra de muerte; repose sobre él nublado, que lo haga horrible como caliginoso día.
6
Ocupe la oscuridad aquella noche; no sea contada entre los días del año, ni venga en el número de los meses.
7
¡Oh si fuere aquella noche solitaria, que no viniera canción alguna en ella!
8
Maldíganla los que maldicen al día, los que se aprestan para levantar su llanto.
9
Oscurézcanse las estrellas de su alba; espere la luz, y no venga, ni vea los párpados de la mañana:
10
Por cuanto no cerró las puertas del vientre donde yo estaba, ni escondió de mis ojos la miseria.
11
¿Por qué no morí yo desde la matriz, o fuí traspasado en saliendo del vientre?
12
¿Por qué me previnieron las rodillas? ¿y para qué las tetas que mamase?
13
Pues que ahora yaciera yo, y reposara; durmiera, y entonces tuviera reposo,
14
Con los reyes y con los consejeros de la tierra, que edifican para sí los desiertos;
15
O con los príncipes que poseían el oro, que henchían sus casas de plata.
16
O ¿por qué no fuí escondido como aborto, como los pequeñitos que nunca vieron luz?
17
Allí los impíos dejan el perturbar, y allí descansan los de cansadas fuerzas.
18
Allí asimismo reposan los cautivos; no oyen la voz del exactor.
19
Allí están el chico y el grande; y el siervo libre de su señor.
20
¿Por qué se da luz al trabajado, y vida á los de ánimo en amargura,
21
Que esperan la muerte, y ella no llega, aunque la buscan más que tesoros;
22
Que se alegran sobremanera, y se gozan, cuando hallan el sepulcro?
23
¿Por qué al hombre que no sabe por donde vaya, y al cual Dios ha encerrado?
24
Pues antes que mi pan viene mi suspiro; y mis gemidos corren como aguas.
25
Porque el temor que me espantaba me ha venido, y hame acontecido lo que temía.
26
No he tenido paz, no me aseguré, ni me estuve reposado; vínome no obstante turbación.
Jób
Chapter 3
1
Potom otevřev Job ústa svá, zlořečil dni svému.
2
Nebo mluvě Job, řekl:
3
Ó by byl zahynul ten den, v němž jsem se naroditi měl, i noc, v níž bylo řečeno: Počat jest pacholík.
4
Ten den ó by byl obrácen v temnost, aby ho byl nevyhledával Bůh shůry, a nebyl osvícen světlem.
5
Ó by jej byly zachvátily tmy a stín smrti, a aby jej byla přikvačila mračna, a předěsila horkost denní.
6
Ó by noc tu mrákota byla opanovala, aby nebyla připojena ke dnům roku, a v počet měsíců nepřišla.
7
Ó by noc ta byla osaměla, a zpěvu aby nebylo v ní.
8
Ó by jí byli zlořečili ti, kteříž proklínají den, hotovi jsouce vzbuditi velryba.
9
Ó by se byly hvězdy zatměly v soumraku jejím, a očekávajíc světla, aby ho nebyla dočekala, ani spatřila záře jitřní.
10
Nebo nezavřela dveří života mého, ani skryla trápení od očí mých.
11
Proč jsem neumřel v matce, aneb vyšed z života, proč jsem nezahynul?
12
Proč jsem vzat byl na klín, a proč jsem prsí požíval?
13
Nebo bych nyní ležel a odpočíval, spal bych a měl bych pokoj,
14
S králi a radami země, kteříž sobě vzdělávali místa pustá,
15
Aneb s knížaty, kteříž měli zlato, a domy své naplňovali stříbrem.
16
Aneb jako nedochůdče nezřetelné proč jsem nebyl, a jako nemluvňátka, kteráž světla neviděla?
17
Tamť bezbožní přestávají bouřiti, a tamť odpočívají ti, jenž v práci ustali.
18
Také i vězňové pokoj mají, a neslyší více hlasu násilníka.
19
Malý i veliký tam jsou rovni sobě, a služebník jest prost pána svého.
20
Proč Bůh dává světlo zbědovanému a život těm, kteříž jsou ducha truchlivého?
21
Kteříž očekávají smrti, a není jí, ačkoli jí hledají pilněji než skrytých pokladů?
22
Kteříž by se veselili s plésáním a radovali, když by nalezli hrob?
23
Èlověku, jehož cesta skryta jest, a jehož Bůh přistřel?
24
Nebo před pokrmem mým vzdychání mé přichází, a rozchází se jako voda řvání mé.
25
To zajisté, čehož jsem se lekal, stalo se mi, a čehož jsem se obával, přišlo na mne.
26
Neměl jsem pokoje, aniž jsem se ubezpečil, ani odpočíval, až i přišlo pokušení toto.