Compare
Actes des Apôtres 24
Linked scrollingBoth columns scroll together
Actes des Apôtres
Chapter 24
1
Or cinq jours après, le souverain sacrificateur Ananias descendit avec les anciens et un certain orateur nommé Tertulle, et ils portèrent plainte devant le gouverneur contre Paul.
2
Et quand celui-ci eut été appelé, Tertulle se mit à l'accuser, disant:
3
Puisque nous jouissons par ton moyen d'une grande tranquillité, et que par ta prévoyance des mesures excellentes sont prises en vue de cette nation, très-excellent Félix, nous l'acceptons, en tout et partout, avec une entière gratitude.
4
Mais afin de ne pas t'arrêter davantage, je te prie de nous entendre brièvement selon ta clémence;
5
car nous avons trouvé que cet homme est une peste, et qu'il excite des séditions parmi tous les Juifs dans toute la terre habitée, et qu'il est un meneur de la secte des Nazaréens;
6
il a même tenté de profaner le temple: aussi l'avons-nous saisi, et nous avons voulu le juger selon notre loi;
7
mais Lysias, le chiliarque, étant survenu, l'a emmené en l'arrachant d'entre nos mains avec une grande violence,
8
donnant ordre que ses accusateurs vinssent auprès de toi; et par lui tu pourras toi-même, en l'interrogeant, arriver à la pleine connaissance de toutes ces choses dont nous l'accusons.
9
Et les Juifs aussi se joignirent à lui pour insister contre Paul, affirmant que les choses étaient ainsi.
10
Et Paul, après que le gouverneur lui eut fait signe de parler, répondit: Sachant que depuis plusieurs années tu es juge de cette nation, je fais mon apologie avec plus de courage:
11
car tu peux connaître qu'il ne s'est pas passé plus de douze jours depuis que je suis monté pour adorer à Jérusalem.
12
Et ils ne m'ont trouvé, ni dans le temple, disputant avec quelqu'un ou ameutant la foule, ni dans les synagogues, ni dans la ville;
13
et ils ne peuvent pas soutenir les choses dont ils m'accusent présentement.
14
Mais je te confesse bien ceci, que, selon la voie qu'ils appellent secte, ainsi je sers le Dieu de mes pères, croyant toutes les choses qui sont écrites dans la loi et dans les prophètes,
15
ayant espérance en Dieu, -espérance que ceux-ci nourrissent aussi eux-mêmes, -qu'il y aura une résurrection, tant des justes que des injustes.
16
A cause de cela, moi aussi je m'exerce à avoir toujours une conscience sans reproche devant Dieu et devant les hommes.
17
Or, après plusieurs années, je suis venu pour faire des aumônes à ma nation et des offrandes.
18
Sur ces entrefaites, ils me trouvèrent purifié dans le temple, sans attroupement et sans tumulte.
19
Or c'étaient certains Juifs d'Asie, qui auraient dû être ici devant toi et m'accuser, s'ils avaient quelque chose contre moi;
20
ou bien, que ceux-ci eux-mêmes disent quelle injustice ils ont trouvée en moi, quand j'ai été devant le sanhédrin,
21
si ce n'est ce seul cri que je fis entendre, étant au milieu d'eux: C'est pour la résurrection des morts que je suis aujourd'hui mis en jugement par vous.
22
Mais Félix, ayant plus exactement connaissance de ce qui regardait la voie, les ajourna, disant: Quand le chiliarque Lysias sera descendu, je prendrai connaissance de votre affaire,
23
-ordonnant au centurion que Paul fût gardé, et qu'il eût quelque liberté, et qu'on n'empêchât aucun des siens de le servir.
24
Or quelques jours après, Félix étant venu avec Drusille sa femme qui était Juive, manda Paul et l'entendit sur la foi en Christ.
25
Et comme il discourait sur la justice et sur la tempérance et sur le jugement à venir, Félix tout effrayé répondit: Pour le présent va-t'en; quand je trouverai un moment convenable, je te ferai appeler,
26
-espérant en même temps que Paul lui donnerait quelque argent; c'est pourquoi aussi il le faisait venir souvent et s'entretenait avec lui.
27
Or, quand deux ans furent accomplis, Félix eut pour successeur Porcius Festus; et, voulant gagner la faveur des Juifs, Félix laissa Paul prisonnier.
Skutky apoštolské
Chapter 24
1
Po pěti pak dnech sstoupil nejvyšší kněz Ananiáš s staršími a s nějakým Tertullem řečníkem; kteřížto postavili se před vladařem proti Pavlovi.
2
A když povolán byl, počal naň žalovati Tertullus, řka:
3
Kterak mnohý pokoj způsoben jest nám skrze tebe a mnohé věci v tomto národu výborně se dějí skrze tvou opatrnost, to my i všelijak i všudy se vším děkováním vyznáváme, výborný Felix.
4
Ale abych tě déle nezaměstnával, prosím, vyslyšiž nás maličko podle obyčeje přívětivosti své.
5
Nalezli jsme zajisté člověka tohoto nešlechetného, a vzbuzujícího různice mezi všemi Židy po všem světě, a vůdci té sekty nazaretské;
6
Jenž také i o to se pokoušel, aby chrámu poskvrnil; a kteréhožto javše, vedle Zákona našeho chtěli jsme souditi.
7
Ale přišed k tomu hejtman Lyziáš s mocí velikou, vzal ho z rukou našich,
8
Rozkázav, aby žalobníci jeho šli k tobě. Od něhožto ty sám budeš moci, vyptaje se, zvěděti o všem o tom, z čeho my jej viníme.
9
A k tomu se přimluvili i Židé, pravíce, že to tak jest.
10
Tedy Pavel odpověděl, když mu návěští dal vladař, aby mluvil: Od mnohých let věda tebe býti soudcím národu tomuto představeným, s lepší myslí k tomu, což se mne dotýče, odpovídati budu,
11
Poněvadž ty můžeš to věděti, že není tomu dní více než dvanácte, jakž jsem přišel do Jeruzaléma, abych se modlil.
12
A aniž jsou mne nalezli v chrámě s někým se hádajícího, aneb činícího roty v zástupu, ani v školách, ani v městě,
13
Aniž toho prokázati mohou, což na mne žalují.
14
Ale totoť já před tebou vyznávám, že podle té cesty, kterouž oni nazývají kacířstvím, tak sloužím Bohu otců svých, věře všemu, cožkoli psáno jest v Zákoně a v Prorocích,
15
Maje naději v Bohu, že bude, jehož i oni čekají, vzkříšení z mrtvých, i spravedlivých i nespravedlivých.
16
A tak se chovati hledím, abych měl dobré svědomí bez úrazu před Bohem i před lidmi vždycky
17
Po mnohých pak letech přišel jsem, almužny nesa národu svému a oběti.
18
Při čemž mne nalezli v chrámě očištěného, ne s zástupem, ani s bouřkou, někteří Židé z Azie,
19
Kteříž by měli tuto také před tebou státi a žalovati, měli-li by co proti mně.
20
Anebo nechať tito sami povědí, nalezli-li jsou na mně jakou nepravost, když jsem stál v radě,
21
Leč to jedno promluvení, že jsem zavolal, stoje mezi nimi: Pro vzkříšení z mrtvých já k soudu potažen jsem dnes od vás.
22
A vyslyšav to Felix, odložil jim, až by o té cestě něco místnějšího vyzvěděl, řka: Až hejtman Lyziáš sem přijede, posoudím té pře vaší.
23
I poručil setníkovi, aby Pavla ostříhal a polehčil mu vězení a nebránil žádnému z přátel jeho posluhovati jemu anebo navštěvovati ho.
24
Po několika pak dnech přišed Felix s Druzillou, manželkou svou, kteráž byla Židovka, zavolal Pavla, a slyšel od něho o víře v Krista.
25
A když on vypravoval o spravedlnosti a o zdrželivosti a o budoucím soudu, ulekl se Felix, a odpověděl: Nyní odejdi, a v čas příhodný zavolám tě.
26
Nadál se pak, že jemu Pavel dá nějaké peníze, aby jej propustil, pročež i tím častěji, povolávaje ho, mluvíval s ním.
27
Po dvou pak letech měl po sobě náměstka Felix, Festa Porcia, a chtěje se zalíbiti Židům Felix, nechal Pavla v vězení.