Compare
Hébreux 10
Linked scrollingBoth columns scroll together
Hébreux
Chapter 10
1
Car la loi, ayant l'ombre des biens à venir, non l'image même des choses, ne peut jamais, par les mêmes sacrifices que l'on offre continuellement chaque année, rendre parfaits ceux qui s'approchent.
2
Autrement n'eussent-ils pas cessé d'être offerts, puisque ceux qui rendent le culte, étant une fois purifiés, n'auraient plus eu aucune conscience de péchés?
3
Mais il y a dans ces sacrifices, chaque année, un acte remémoratif de péchés.
4
Car il est impossible que le sang de taureaux et de boucs ôte les péchés.
5
C'est pourquoi, en entrant dans le monde, il dit: "Tu n'as pas voulu de sacrifice ni d'offrande, mais tu m'as formé un corps.
6
Tu n'as pas pris plaisir aux holocaustes ni aux sacrifices pour le péché;
7
alors j'ai dit: Voici, je viens, -il est écrit de moi dans le rouleau du livre-pour faire, ô Dieu, ta volonté".
8
Ayant dit plus haut: "Tu n'as pas voulu de sacrifices, ni d'offrandes, ni d'holocaustes, ni de sacrifices pour le péché, et tu n'y as pas pris plaisir" -lesquels sont offerts selon la loi,
9
-alors il dit: "Voici, je viens pour faire ta volonté". Il ôte le premier afin d'établir le second.
10
C'est par cette volonté que nous avons été sanctifiés, par l'offrande du corps de Jésus Christ faite une fois pour toutes.
11
-Et tout sacrificateur se tient debout chaque jour, faisant le service et offrant souvent les mêmes sacrifices qui ne peuvent jamais ôter les péchés;
12
mais celui-ci, ayant offert un seul sacrifice pour les péchés, s'est assis à perpétuité à la droite de Dieu,
13
attendant désormais "jusqu'à ce que ses ennemis soient mis pour marchepied de ses pieds".
14
Car, par une seul offrande, il a rendu parfaits à perpétuité ceux qui sont sanctifiés.
15
Et l'Esprit Saint aussi nous en rend témoignage; car, après avoir dit:
16
"C'est ici l'alliance que j'établirai pour eux après ces jours-là, dit le Seigneur: En mettant mes lois dans leurs cœurs, je les écrirai aussi sur leurs entendements", il dit:
17
"Et je ne me souviendrai plus jamais de leurs péchés ni de leurs iniquités".
18
Or, là où il y a rémission de ces choses, il n'y a plus d'offrande pour le péché.
19
Ayant donc, frères, une pleine liberté pour entrer dans les lieux saints par le sang de Jésus,
20
par le chemin nouveau et vivant qu'il nous a consacré à travers le voile, c'est-à-dire sa chair,
21
et ayant un grand sacrificateur établi sur la maison de Dieu,
22
approchons-nous avec un cœur vrai, en pleine assurance de foi, ayant les cœurs par aspersion purifiés d'une mauvaise conscience et le corps lavé d'eau pure.
23
Retenons la confession de notre espérance sans chanceler, car celui qui a promis est fidèle;
24
et prenons garde l'un à l'autre pour nous exciter à l'amour et aux bonnes œuvres,
25
pas le rassemblement de nous-mêmes, comme quelques-uns ont l'habitude de faire, mais nous exhortant l'un l'autre, et cela d'autant plus que vous voyez le jour approcher.
26
Car si nous péchons volontairement après avoir reçu la connaissance de la vérité, il ne reste plus de sacrifice pour les péchés,
27
mais une certaine attente terrible de jugement et l'ardeur d'un feu qui va dévorer les adversaires.
28
Si quelqu'un a méprisé la loi de Moïse, il meurt sans miséricorde sur la déposition de deux ou de trois témoins:
29
d'une punition combien plus sévère pensez-vous que sera jugé digne celui qui a foulé aux pieds le Fils de Dieu, et qui a estimé profane le sang de l'alliance par lequel il avait été sanctifié, et qui a outragé l'Esprit de grâce?
30
Car nous connaissons celui qui a dit: "A moi la vengeance; moi je rendrai, dit le Seigneur"; et encore: "Le Seigneur jugera son peuple".
31
C'est une choses terrible que de tomber entre les mains du Dieu vivant!
32
Mais rappelez dans votre mémoire les jours précédents, dans lesquels, ayant été éclairés, vous avez enduré un grand combat de souffrances,
33
soit en ce que vous avez été offerts en spectacle par des opprobres et des afflictions, soit en ce que vous vous êtes associés à ceux qui ont été ainsi traités.
34
Car vous avez montré de la sympathie pour les prisonniers et vous avez accepté avec joie l'enlèvement de vos biens, sachant que vous avez pour vous-mêmes des biens meilleurs et permanents.
35
Ne rejetez donc pas loin votre confiance qui a une grande récompense.
36
Car vous avez besoin de patience, afin que, ayant fait la volonté de Dieu, vous receviez les choses promises.
37
Car encore très-peu de temps, "et celui qui vient viendra, et il ne tardera pas.
38
Or le juste vivra de foi; et: Si quelqu'un se retire, mon âme ne prend pas plaisir en lui".
39
Mais pour nous, nous ne sommes pas de ceux qui se retirent pour la perdition, mais de ceux qui croient pour la conservation de l'âme.
Židům
Chapter 10
1
Zákon zajisté, maje stín budoucího dobrého, a ne sám obraz pravý těch věcí, jednostejnými, kteréž po všecka léta obětují, obětmi nikdy nemůž přistupujících dokonalých učiniti.
2
Sic jinak zdaliž by již nepřestaly obětovány býti, protože by již neměli žádného svědomí z hříchu ti, jenž obětují, jsouce jednou očištěni?
3
Ale při těch obětech připomínání hříchů děje se každého roku.
4
Neboť možné není, aby krev býků a kozlů shladila hříchy.
5
Protož vcházeje na svět, dí: Obětí a darů nechtěl jsi, ale tělo jsi mi způsobil.
6
Zápalných obětí, ani obětí za hřích jsi neoblíbil.
7
Tehdy řekl jsem: Aj, jduť, (jakož v knihách psáno jest o mně), abych činil, ó Bože, vůli tvou.
8
Pověděv napřed: Že obětí a darů, a zápalů, i obětí za hřích, (kteréž se podle Zákona obětují), nechtěl jsi, aniž jsi jich oblíbil,
9
Tehdy řekl: Aj, jduť, (jakož v knihách psáno jest o mně) abych činil, ó Bože, vůli tvou. Ruší první, aby druhé ustanovil.
10
V kteréžto vůli posvěceni jsme skrze obětování těla Ježíše Krista jednou.
11
A všeliký zajisté kněz přístojí, na každý den službu konaje, a jednostejné často obětuje oběti, kteréž nikdy nemohou odjíti hříchů.
12
Ale tento, jednu obět obětovav za hříchy, vždycky sedí na pravici Boží,
13
Již dále očekávaje, až by položeni byli nepřátelé jeho za podnož noh jeho.
14
Nebo jednou obětí dokonalé učinil na věky ty, kteříž posvěceni bývají.
15
Svědčíť pak nám to i sám Duch svatý. Nebo prve pověděv:
16
Tatoť jest smlouva, kterouž učiním s nimi po těch dnech, praví Pán: Dám zákony své v srdce jejich, a na myslech jejich napíši je,
17
Za tím řekl: A na hříchy jejich, i na nepravosti jejich nikoli nezpomenu více.
18
Kdežť pak jest odpuštění jich, neníť potřebí více oběti za hřích.
19
Majíce tedy, bratří, plnou svobodu k vjíti do svatyně skrze krev Ježíšovu,
20
Tou cestou novou a živou, kterouž nám způsobil skrze oponu, to jest tělo své,
21
A majíce kněze velikého nad domem Božím,
22
Přistupmež s pravým srdcem, v plné jistotě víry, očištěná majíce srdce od svědomí zlého,
23
A umyté tělo vodou čistou, držmež nepochybné vyznání naděje; (nebo věrnýť jest ten, kterýž zaslíbil.)
24
A šetřme jedni druhých, k rozněcování se v lásce a dobrých skutcích,
25
Neopouštějíce společného shromáždění našeho, jako někteří obyčej mají, ale napomínajíce se, a to tím více, čímž více vidíte, že se ten den přibližuje.
26
Nebo jestliže bychom dobrovolně hřešili po přijetí známosti pravdy, nezůstávalo by již více oběti za hříchy,
27
Ale hrozné nějaké očekáváni soudu, a ohně prudká pálivost, kterýž žráti má protivníky.
28
Kdož by koli pohrdal Zákonem Mojžíšovým, bez lítosti pode dvěma neb třmi svědky umírá.
29
Což se vám zdá, jak přísnějšího trestání hoden jest ten, kdož by Syna Božího pošlapával a krev smlouvy, kterouž byl posvěcen, za nehodnou drahého vážení by měl, a duchu milosti potupu učinil?
30
Známeť zajisté toho, jenž řekl: Mně pomsta, já odplatím, praví Pán. A opět: Pán souditi bude lid svůj.
31
Hroznéť jest upadnouti v ruce Boha živého.
32
Rozpomeňtež se pak na předešlé dny, v nichžto osvíceni byvše, mnohý boj rozličných utrpení snášeli jste,
33
Buďto když jste byli i pohaněními i ssouženími jako divadlo učiněni, buďto účastníci učiněni byvše těch, kteříž tak zmítáni byli.
34
Nebo i vězení mého čitelni jste byli, a rozchvátání statků svých s radosti jste strpěli, vědouce, že v sobě máte lepší zboží nebeské a trvanlivé.
35
Protož neodmítejtež od sebe smělé doufanlivosti vaší, kterážto velikou má odplatu.
36
Než potřebíť jest vám trpělivosti, abyste vůli Boží činíce, dosáhli zaslíbení.
37
Nebo ještě velmi, velmi maličko, a aj, ten, kterýž přijíti má, přijde, a nebudeť meškati.
38
Spravedlivý pak z víry živ bude. Pakli by se kdo jinam obrátil, nezalibuje sobě duše má v něm.
39
Ale myť nejsme poběhlci k zahynutí, ale věřící k získání duše.